Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324332/bmid_hana-VSx-324332.jpg
5
14219
14219
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
O knize jsem tak často někde četla ale nevěnoval jsem ji pozornost, myslela jsem, ze je prostě o nějaké tete, co je bláznivá. Jak moc jsem se mýlila. Knížka je nádherná a napad vyprávět po generacích a postupně se dozvídát pravdu byl dokonalý
Tak dočteno, a nemám slov. Úžasná kniha, u které během čtení víte, že vás na dalších stránkách nečeká asi nic pěkného, ale přesto nemůžete přestat číst. A téma výzvy je jasné: Prostředí, ve kterém bych se nechtěla ocitnout.
Knihu jsem měla dosti dlouho odloženou - ale pak jsem ji přečetla velmi rychle. A nelituji, naopak. Člověk má v sobě tolik síly, smutné je někdy i trochu krásné.
Knihám s tématem holocaustu a podobným se spíš vyhýbám, Hanu mi ale půjčila kamarádka, tak mi bylo hloupé ji vrátit nepřečtenou - a vůbec jsem nelitovala. Byla jiná, než jsem čekala, a jak jsem se pak dověděla, byla inspirovaná skutečnými příběhy a možná proto všechno dávalo smysl. Silný zážitek. Skvělá paní spisovatelka.
Velice kvalitní kniha, úžasný styl psaní, neskutečná souhra životních náhod. Určitě stojí za přečtení. Patří mezi knihy, na které se nezapomíná.
Po dlouhé době jsem dostala od knihy to,co vždy s nadějí očekávám. Opravdový lidský příběh, který vás zasáhne. Krásně vykreslené různé charaktery lidí. Na tuto knihu nikdy nezapomenu. Žádný plytký bestseller, skvělá literatura.
Na doporučení a po přečtení recenzí jsem si ji přečetla a zaujala mě jen část. Do další už se mi zkrátka nechtělo. Nevím proč, ale kniha pro mě nebyla tak úžasná, jak jsem si myslela, že bude.
TOP kniha od Mornštajnové. Napínavá od začátku do konce. Geniálně vymyšlený příběh o strastech lidí, kteří zažili tak zlou dobu o níž si my, díky Bohu, můžeme jen číst.
Tak jsem to doposlouchal jako audioknihu. Je to takový hezký oddechový příběh, který ničím neurazí, ale ani nepřekvapí.
Nádherný příběh, který mě chytil za srdce. Nevím, co bych k tomu napsala. Došly mi slova.. Došly mi slova nad tou hrůzou koncentračních táborů..
Já tyhle knížky osobně nevyhledávám, celé tohle téma mi nedělá dobře na duši, ale tenhle příběh byl opravdu moc krásně napsaný a já se po menší pauze určitě vrhnu na nějakou další od téhle autorky.
Nemám slov. Naprosto dechberoucí a emotivní příběh, který mě jistě chytl za srdce. Určitě to bylo nad všechna má očekávání. Jakmile jsem se do čtení pustila, děj mě do sebe vtáhl a nepustil až do samotného konce a nejednou se spustily proudy slz. Absolutně nemám žádné výtky.
Tato knížka mě naprosto dostala, příběhem, stylem, jakým byla napsaná, prostě vším. Jsou v ní všechny emoce, z některých pasáží mrazí, z jiných cítíte nekonečnou lásku, z jiných zoufalství. Doporučuji všemi deseti.
(SPOILER)
Panečku, absolutně netuším, co na tuhle knížku napsat... Pro mě to nebylo moc lehké čtení, ale musím uznat, že je knížka napsaná dokonale, skalním se autorce a smekám klobouk. I když jsem četla jiné knihy autorky, takhle mi přišla úplně nejvíce dechberoucí, děsivá, a přesto hezká, ač se tohle slovo na téma asi vůbec nehodí. Ale nemůžu si pomoci, četla se jedním dechem, je krásně a čtivě napsaná, prostě nemám, co bych vytkla.
Velice se mi líbí, že příběh začíná docela nenápadně z pohledu dívky Miry, která nám nabízí svůj pohled na život, prožívá ne zrovna lehké období, a přitom se hlouběji poznává s tetou Hanou. A jsem ráda, že Mira došla svého štěstí, úplně mě finále hřálo u srdce.
Druhá část byla velmi napínavá, setkání s Hanou jako ženou, která není podivínkou a žije normální život, je vlastně velmi hezká část... Ale až do určité části, protože pak přichází zlom a začínají ty kapitoly, které se nečtou zrovna snadno, aspoň mě, citlivému člověku. Vím, že takhle doba nebyla vůbec lehká, a tím, jak autorka život rodiny popsala, tak jsem měla takový pocit, jako by se mě to přímo týkalo, jako bych tam byla s nimi.
A třetí část, kde poznáváme Hanu blíže a události, proč je vlastně po válce taková, jaká je. Části z tábora se mi opět nečetly snadno a doufala jsem, že bude tomu utrpení brzy konec, ale dej nabíral další a další obrátky... A pak jsem byla ráda, že jsme se vrátily do doby, kde žila Míra... A najednou byl konec a v hlavě mnoho otázek...
Myslím, že Hana je určitě nejlepší kniha paní Mornštajnové. Pokud se k ní dostane stejně citlivá povaha jako já, asi to bude taky prožívat, ale určitě knížku můžu doporučit, rozhodně stojí za přečtení. Mě čtení trvalo dva dny... Prostě je knížka úžasně a čtivě napsaná, koneckonců, musíte se přesvědčit sami...
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Krasne napsána. Přečetla jsem ji jedním dechem.
Na knihu Hana jsem párkrát koukala v knihkupectví, moc nejde přehlédnout knihu s dobrým zákuskem na obalu, ale půjčila mi ji až spolupracovnice, která ji dostala k Ježíšku a prý ji přečetla za dva dny. Podle toho, co jsem zběžně věděla o obsahu jsem se domnívala, že většina knížky se bude právě odehrávat v Osvětimi v či jiném koncentračním táboře. Proto mě dost překvapilo, že vlastně kniha začíná pár let po válce a sledujeme malou holčičku, která nedostala chutný zákusek. Tím pak rozplétame sled událostí a sledujeme jak dobu před válkou, tak i po ní. Zjišťujeme motivy osob, které nám nejdříve ze svého pohledu představuje malá Mira a dozvídáme se jak vlastně jejich rozhodnutí ovlivnilo životy ostatních a jich samotných. Hlavně se dozvídáme životní příběh podivínské tety Hany, která i přes svůj stav poskytne Miře střechu nad hlavou a dozvídáme se, že ke své malé neteři vždy chovala vřelý vztah a lásku, ale přes všechny ty hrůzy zažité v Terezíně a Osvětimi ji nedokázala vyjádřit slovy. Kniha se četla doslova sama, není to kniha jen o holocaustu, ale taky plná lásky a rozbitých srdcí. Proto nechávám zde všech pět hvězd za hodnocení, protože tato knihy si je rozhodně zaslouží.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Nemám ráda četbu o koncentračních táborech. Tohle téma je pro mě nesmírně náročné a vzbouzí ve mně takový vztek, žal a bezmoc, že podobné knihy často ani nejsem schopná dočíst, protože nemůžu uvěřit, že lidská zrůdnost je schopná dosáhnout až takových rozměrů. Vzhledem k tomu, že se ale jedná o druhou nejlepší knihu na databázi, jsem se rozhodla dát jí šanci. A musím říct, že je to opravdu silný příběh, který mě místy dojímal k slzám. Je však pravdou, že vzhledem k mé žánrové orientaci tato kniha nepoputuje na můj seznam oblíbených knih, ale to ani není účelem. Tohle je kniha, kterou je důležité přečíst minimálně kvůli rozšíření obzorů ohledně toho, co se na světě děje. A to zde bylo zachyceno opravdu výborně a takovým způsobem, že na celý příběh jen tak nezapomenete.