Hana
Alena Mornštajnová
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Hana, porad jen vsude Hana - precti si ji, rikali - musis, dostane te, je jedinecna.. Tak jsem si ji precetla. Krasna, smutna a opravdove surova kniha mi jen tak z hlavy nezmizi.
Určitě by to byl příběh pro film. Polistopadové filmy nestojí za nic, zato knihy exceluji. Smutné , tvrdé, pravdivé!
Poprvé v životě se mi stalo, že jsem dočetla poslední stránku, knihu zaklapla a rozbrečela jsem se. Víc asi nemusím dodávat. Jedna z nejkrutějších a současně nejkrásnějších knih, které jsem četla.
Tak tohle je opravdu velký, přímo fascinující příběh. Vše do sebe dokonale zapadá, do posledního detailu skvěle promyšlený a dotažený příběh. Nemohla jsem se od čtení odtrhnout dokud jsem se nedozvěděla celou, velmi pohnutou historii jedné rodiny z Valašského Meziříčí, příběh emotivní, smutný, syrově opravdový a vybízející k zamyšlení.
Myslím si, že bychom nikdy neměli zapomínat na hrůzy, které jsou v knize velmi barvitě vylíčeny. Doporučila bych přečíst všem, kteří si tak rádi a pořád stěžují na dnešní dobu.
Příběh by dle mého názoru stál i za zfilmování.
Určitě si přečtu i další knihy autorky.
Příběh nejdřív vypráví Hanina neteř, která přijde o rodinu. Dostává se k podivínské tetě Haně, která prakticky nemluví, nemá ráda lidský dotek, všude schovává chlebové kůrky a obléká se jen do černé. Druhá část knihy vypráví o Haně. Mladé Haně, která kvůli svému chlapci nechce odjet do exilu a nevěří, že se schyluje k válce...
Na jednu stranu je ten příběh neuvěřitelně zoufalej. Člověk může být úplně normální, hodnej, rozumnej, ale narazí na pitomce, kterej se jaksi zapomene zmínit, že vlastně chodí s někým jiným… (A hele! Kde jsem to jenom...) Nebo prostě jenom koupí blbý narozeninový zákusky. Paráda. A pak že ti piáno z nebe na hlavu nespadne… Ale zároveň je tu spousta naděje. Život se svými výkyvy nahoru a dolů. Nebo dolů a ještě níž, na dno, od kterého se člověk může odrazit. Těžko bych popisovala všechny ty pocity. To si to radši přečtu ještě jednou. Nebo padesátkrát.
Dlho som sa odhodlavala k tejto autorke, bojím sa krutých osudov. Po Sofiinej voľbe som dlho odmietala čítať takéto knihy, ale nedá sa pred aj touto súčasťou života zatvárať oči. Dobre napísané, určite si prečítam aj ostatne diela autorky.
Stále jsem se divila, proč je tato kniha mezi nejlépe hodnocenými knihami. Díky Výzvě 2021 jsem si ji vypůjčila a musím říct, že na rozdíl od jiných knih o válce a holokaustu, tato se mi četla skutečně dobře. Nelituji jejího přečtení, i když tento žánr nijak zvlášť nemusím.
A tak jsem si ji zatím umístila do bodu č.14 - pruhovaná obálka.
Za mě jedna z nejlepších knih, které jsem v současnosti četla. Smutná, děsivá, poučná a přitom nádherně čtivá.
Je to skvělé, skvělé. Pokud by tohle neměl být světový bestseller tak už nevím co.
Na českou spisovatelkou je to famózní jízda. Tak perfektně a živě popsána děsivá část válečného období.
Je vidět že paní Mornštajnová má v sobě spoustu lidského vcítění do druhých osob, soucitu, pochopení a drsné syrovosti té doby.
Bude zajímavé (a já už se moc těším) až v sobě probudí totální spisovatelský um a vystřelí do světa knihu z které se všichni p.....u. Což už Hana vlastně je.
Hodnocení:
Jednoduše nemám slov.. Tato kniha si mě získala hned po několika prvních stránkách a neustále jsem příběh hltala a přála si vědět více a více . Autorka to umí výborně se slovy,každé slovo do příběhu zapadalo,mělo tam svou funkci a i díky stylu psaní autorky jsem se do knihy začetla již od samého začátku a knihu jsem nechtěla pustit z ruky do té doby,než se dozvím celý srdcervoucí příběh této rodiny. Celý příběh byl neskutečně procítěný, opravdový a smutný a knihu by si měl přečíst každý,protože je zde moc pěkně a srozumitelně popsáno jak to v té době fungovalo a co se vše odehrálo . Co se týče obálky,tak ta je jednoduchá,nádherná a hlavně výstižná - má hlubší spojitosti s osudy postav a se zvraty v příběhu,takže zde hraje též podstatnou roli - dobře se bílkové věnečky zapamatujte-budou v příběhu hrát důležitou roli. Postavy jsou skvěle vykreslené . Oblíbila jsem si hlavně Hanu a Miru a na některé postavy jsem v průběhu děje změnila názor. Též se mi líbilo,že se v příběhu prolíná minulost a přítomnost a kniha je rozdělena na 3 části- nejvíce jsem si oblíbila část 3. s názvem Hana,která byla též nejvíce srdcervoucí a bylo zde plno podrobných informací z té doby . Tuto knihu by si měl přečíst doopravdy každý ,smekám před autorkou.
První kniha od autorky. Dlouho jsem se na ní chystala a rozhodně to stálo za to. Skvělé.
Na tuhle knížku jsem v knihovně čekala několik měsíců a už vím proč...Pro mě nejlepší knížka od této autorky, spojit autentický popis z Osvětimi s lidsky silným příběhem několika generací jedné rodiny není vůbec jednoduché, takže klobouk dolů a mockrát děkuji, paní Mornštajnová. Úžasné počtení, rozhodla jsem se, že si tuhle knížku koupím, protože se k ní v budoucnu určitě vrátím. Vřele doporučuji. Akorát žloutkové věnečky už asi nepozřu...:)
Kniha je naprosto úžasná, hodnocení má naprosto oprávněně. Příběh, který chytne za srdce, přečteno jedním dechem.
Nemusim moc valecne knihy,nemusim ani moc ceske autory.U teto knihy ale doopravdy smekam,uzasne napsana kniha.Pani Mornstajnova je pro me pani Spisovatelka.
Čtivá kniha prolínající generace příbuzných a lásek, spousta smutku i naděje...co k tomu dodat, po přečtení nebudete mít slov jako já, jen tak si sedím a proplétám si příběh v hlavě a asi mě jen tak nepustí.
Po knížce z války nesahám často, tuto mi půjčila sousedka se slovy... Za tři dny ji chci vrátit. Moje obavy, že to nestihnu, byly zbytečné, kniha mě připravila dvě bezesné noci. I když je knížka smutná, čte se dobře, doporučuji přečíst...
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
2017 | Hana |
2019 | Tiché roky |
2021 | Listopád |
2023 | Les v domě |
2017 | Slepá mapa |
To je zvláštní, úplně stejně jako komentář přede mnou - rok jsem ji měla doma a až teď jsem si ji přečetla... no, spíš jsem ji zhltla. Je to klenot, jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. Vyhovuje mi styl autorky, která se nesnaží o žádné jazykové extravagance, ale prostě vypráví příběh - a vypráví ho tak, že jste tam, vžíváte se a prožíváte vše s postavami. Tuhle krásnou knihu o těžké době by si měl přečíst každý. Třeba bychom si pak přestali pořád tolik stěžovat a více si vážili toho, jak můžeme žít. P.S. Kdybych mohla, dala bych hvězdiček deset.