Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324332/bmid_hana-VSx-324332.jpg
5
14222
14222
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Dlouho mi trvalo, než jsem se k nějaké knize paní Mornštajnové dostala. Jsem ráda, že jsem začala právě Hanou. Obratem se díky ní autorka stala mou hvězdou mezi českými autory. Její styl je jednoduše dechberoucí. Krásné popisy, bohatá slovní zásoba, nádherně formulované věty, je v tom jistá jednoduchost, ale zároveň preciznost. Autorka je mimořádná vypravěčka.
Smekám za takto složitý příběh, který autorka dokázala s grácií a půvabem sepsat a předložit jej čtenářům. Hrůzy nejen války, ale také všeho, co jí předcházelo, vykreslila opravdu bravurně. To tiché zlo, které se pomalu blížilo k jednomu malému městečku, ve čtenáři vzbuzuje tísnivý pocit, který je ještě umocněn tím, že dnes už ví, jak to všechno skončilo. Hana je ukázkou mimořádného vypravěčského talentu, stejně jako citlivého předávání hrůzných událostí čtenářům. Uměla bych si představit, že se zrovna Hana dostane do seznamu doporučené literatury k maturitě, protože má rozhodně co nabídnout nejen ze stylistického hlediska, ale především příběhově. A samozřejmě fakticky.
Skutečně mimořádná kniha od mimořádné autorky. Na Hanu budu ještě hodně dlouho vzpomínat. A takové knihy, které se do vás otisknou, jsou nejlepší.
Jak se pozná pětihvězdičkový román? Třeba podle toho, že se nemůžete od čtení odtrhnout, i když ciferník budíku notně překročil hodinu určenou k spánku. To bylo teda vstávání v pět ráno!
Slova paní Mornštajnové hladce splývají, obratně se skládají do vět, na bílé stránce přibývá řádek po řádku příběh. Příběh časově zpřeházený, jména postav a jejich role vám docházejí se zpožděním jako ve filmech Quentina Tarantina, ale tady není místo pro černý humor, tady není místo pro žádný humor, a žádný dobrý konec, žádné "vzali se a žili spolu šťastně až do smrti!"
Den za dnem plynou, díváte se na ně přes čiré sklo jak v mořském akváriu - temné město, tající sníh, tekoucí řeka, mlha, Hana, Rosa, Elsa u stolu v osvětleném okně. Chcete jim říct, aby se sbalily a vypadly hned teď, ale ony vás přes to sklo neslyší. Křičíte, máváte, snažíte na sebe upozornit, protože vy víte, co přijde, ale nedívají se na vás, žijí své životy den po dni a pomalu se blíží k černé propasti bez konce.
Děkuji, paní Mornštajnová, napsala jste dobrý román, dojemný a působivý, ale teď si přečtu něco veselého, třeba Gabru a Málinku, to je taková milá dětská knížka z dávných dob, z Valašského Meziříčí!
Ještě že je to tak dobře napsané, že se to čte jedním dechem. Víc bych nezvládla.
Je děsivé, že někdo si může myslet, že koncentrační tábory neexistovaly.
Mj. ten popis epidemie na začátku knížky byl trochu podobný tomu, co se děje dnes, i když jsme na tom asi tak 10x líp, ale stejně...
Popletene osudy několika postav z dob 2.svetove války...... Napsáno velmi krásně, jednoduše (myšleno hezky!!!), čtivě...... Nešlo se odtrhnout..... Tato kniha v mě knihovně zůstává ????????
Hodlám se začíst do Hany, pravděpodobně nejoceňovanější knihy na zdejší Databázi! Všechny ty nadšené, pětihvězdičkové komentáře zdejších čtenářů a čtenářek pro mě nejsou spoilerem, ale pozvánkou a výzvou pustit se do knihy co nejdříve!
Děkuji paní Mornštajnové, že mi umožnila prožít čtenářské nebe. Slovní zásoba paní spisovatelky mě posazovala na zadek hned od prvních stránek. Polapená do příběhu jsem byla téměř okamžitě. Citlivost a syrovost celé knihy mě posadily do židle a nezvedla jsem se, dokud jsem ji celou nedočetla. Téma druhé světové války je pojato originálně, citlivě, cítila jsem, že autorka nemá tendenci vyždímat z tohoto odporného tématu onu atraktivnost, ale naopak zachází jemně a inteligentně s každým pocitem, prožitkem a vývojem postav. Opravdový zážitek.
Krásná knižka. Nádherně napsaná. Světlo naděje na konci tunelu je správnou tečkou za tím co celá rodina a Hana prožily. Je div divoucí, že Hana nebyla ještě podivnější než byla. Je zvláštní se nad knihou zamyslet a zapřemýšlet o tom jestli to opravdu je osud? Bůh? Jestli je to záměr někoho a nebo něčeho a nebo jestli se nám opravdu dějí věc náhodně. Osud je někdy přílišně krutý a zároveň si člověk uvědomí, jak moc jsme nyní rozcapení.
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Brečela jsem hodně a hodně jsem si z ní vzala.
Začala jsem nejprve číst Tiché roky a říkala si, jak tíživá a plná bolesti kniha je. Pak, po zhruba 100 stránkách, jsem začala současně číst i Hanu (běžně 2 knihy najednou nečtu) a po prakticky současném dočtení obou knih mi najednou Tiché roky přišly vlastně docela optimistické...
Když jsem se pouštěla do Hany, věděla jsem, že mě čeká téma 2. světové války a koncentračního tábora a myslela si, že jsem na to připravená, vždyť už jsem knih s touto tematikou přečetla tolik... Ale ne, vždycky mě to znovu dostane.
Hana jako postava mi byla nejprve hrozně nesympatická, divná, zlá, jenže pak se postupně rozpletl celý její příběh a člověk pochopil.
Takovou hromadu smutku, ale hlavně výčitek svědomí může člověk jen těžko unést. Říkat si, kdybych byla bývala... Uf, no pěkná depka na mě po přečtení padla. Byla jsem opravdu vděčná za tu kapku světla a naděje na konci příběhu.
Když čtu příběhy z koncentračních táborů, čím dál častěji se pozastavuji u všudy přítomného hladu, nedostatku, lidé sní o "blbém" krajíci chleba s medem. Nebo o kostce cukru. A my dnes už nevíme coby... Ten nejí maso, ten zase vajíčka, rybu taky ne, je to přece živý tvor a tamten pro jistotu jen zobe zrní a vůbec, když to není bio, ani o tom nemluvte... Nevím, no.
Kdybych mohla dát hvězdiček víc, tak je ráda dám. První knížka od této autorky a asi ne poslední. Jedinečně, s lehkostí a přesto pod dusivým mrakem popsané hrůzy války a doba poválečná. Skvěle vykreslené postavy a jejich příběhy. A pokud jsem si někdy o Haně na začátku myslela něco špatného, tak jsem se jí musela na konci knížky omluvit. Tolik zla, tolik nenávisti a tolik příkoří musela vytrpět, že je zázrak, že vůbec měla vůli žít. Bravurní příběh. Doporučuji číst v tichu, bez rušivých elementů a s krabičkou kapesníků poblíž. A autorce děkuji za tak jedinečnou knížku.
Strach, bolest, válka, láska, osud, naděje
Za mě nejlépe napsaný román, zasazený do skutečných válečných událostí, kdy člověk cítí tíhu dané doby. Není třeba více slov.
Bála jsem se ji číst, protože ty chvalozpěvy z okolí byly až otravné. Ale kniha je skutečně dobrá, paní Mornštajnová je bezpochyby nadaná spisovatelka a i mně se Hana líbila. A rozhodně by se tahle kniha měla dostat do rukou i mladším čtenářům. Myslím si, že vykreslení této doby je tak reálné a zároveň ne tak brutální (ano část děje se odehrává v koncentračních táborech, ale i v tomto krutém prostředí je příběh hlavně o lidech, lidskosti a touze žít), že by mohla a měla být knihou z povinné četby.
Do knihy se mi zpočátku moc nechtělo, nevěděla jsem pořádně o čem je a obyčejně nečtu podobný žánr. Když se mi ale doslova dostala do ruky a zkusila jsem se začíst, začetla jsem se hodně a teď nemohu příběh pustit z hlavy, jako většinu ostatních "obyčejných" knih.
Strašně silný příběh. Hezký a strašný zároveň. Psané skutečně tak, jak slibuje obálka - měla jsem pocit, že sleduji napínavý film.
Pribeh je dechberouci a vetsina postav mi prirostla ke srdci. To jak jednotlive kapitoly byly znacene datem je genialni. Je to v podstate jako cekani na nevyhnutelne. Vy vite ze neco spatneho prijde, ale i tak si prejete, aby to neprislo. Nechronologicka koncepce knihy se mi obzlast libila. Mohu jen doporucit dale
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Vynikající kniha, po dočtení mi dlouho lezela v hlavě