Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324332/bmid_hana-VSx-324332.jpg
5
14115
14115
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Dá-li se použít takové slovní spojení, potom to pro mne byla nejkrásnější kniha o holocaustu, jakou jsem četla. Ke knize jsem na pár dní doslova přirostla a bytostně jsem si odžívala příběh Hany a celé její rodiny. Je to kniha, kterou asi opravdu přečtu jen jednou, ale nikdy na ni nezapomenu...
Přišel konečně ten čas, kde i já jsem se nechala pohltit touto knihou. Dlouho jsem se jí bránila, už kvůli náznaku o čem by to mělo být (válka), tak i kvůli tomu jak z ní byli všichni hotoví.
Teď už vím, že oprávněně.
Je to čtivé, napínavé a i přesto že některé stránky ve Vás vyvolají husí kůži, čtete dál a dál.
A o čem to je ? O rodině. O vztazích. O morálce. A v neposlední řadě o válce a tom, co všechno nám vzala. Doba na kterou by jsme všichni rádi zapomněli.
Je však za mě fajn si to občas připomenout, zvlášť když je to tak skvěle napsáno jako od paní Aleny.
Těším se na další její knihy, věřím že je budu hltat stejně jako Hanu.
Doporučuju!
Wow. Tam, kde iné knihy svojou silou končia, táto začína, drží sa jej a ku koncu príbehu graduje. Je to sila dojemnosti a predurčených osudov. Bez zbytočných intelektuálnych rečí sa predsúva síce jednoducho ale neuveriteľne dotýkajúci sa príbeh. Neviem si predstaviť, že by sa akokoľvek nedotýkal každého, kto si ho prečíta. I keď téma je ťažka, kniha sa číta sama. Nikdy sa mi nestalo, že by som sa stratil v deji alebo zostal zaskočený, že "čo tým chcel autor povedať." Klobúk dole pred PANI spisovateľkou. Napísala niečo, na čo už nikdy nezabudnem a myslím, že nie som sám.
Skvěle napsaný mrazivý příběh lidské " skořápky ", která si prošla peklem. Neuvěřitelné, kolik síly ještě člověk posbírá, když je smrt všudezdejší. Tato kniha by měla být povinnou četbou.
Doporučuji !!
Silný příběh života, utrpení, ale i naděje. Hrůzy války, které odsoudí celou rodinu k zániku, Hanu k věčné osamělosti, ale Mira a Otík... to je ta naděje, vzešlá z utrpení.
Po přečtení jsem si musel nechat týden odstup než jsem mohl napsat tyto řádky. Krásné čtení o lidských osudech na pozadí hrůzných časů holokaustu, o neštěstí. Kniha vás postupně připravuje na stěžejní část. Nejdříve doba 'po', poté doba 'před' a pak vlastní osudy Hany, mladé slečny, která svým ojedinělým (jindy bezvýznamným) činem zapříčiní následné domino všem nám známých hrůz.
Je to dívka čistá, dobře vychovaná, nepošpiněná neduhy dospělých, na prahu dospělosti, zamilovaná a tím i naivní.
Autorka pak ale Haně naložila do následných let na záda tak těžký kříž a dostala do tak zoufalých situací, že jiný by už dávno klesl. Hanu nechala toto vše prožít a přežít (i proti její vůli), aby na konci knihy toto vše dávalo nějaký smysl. Doufejme jen, že bude neteři v jejím dospívání oporou (z velké rodiny zbyly jen ony) a Smrtihlav, který ji celou dobu seděl na rameni, s poslední stránkou už odlétl.
Každý čtenář si z knihy odnese to své. Že nejsme pány svého osudu? Že máme v dospívání posluchat rodiče, protože oni už ví? Že zamilovanost není nejlepším rádcem do následných kroků směr realita? Že toto už je dávno za námi a už se to nemůže stát? ("Žijeme ve 20. století...I kdyby byla válka, ženám a dětem nikdo neublíží").
Nebo že toto je stále nutno si připomínat, protože lidé... jsou jen lidé? To jsem si odnesl já.
Hezké čtení přeji a nebojte se tématu ani doby. Autorka příběh píše velmi citlivě, zaměřuje se na hloubku postav a temná doba na pozadí jen vše dokresluje.
Dobré knihy pro dobré dny. SB
Knih s tématem druhé světové války už jsem četla několik, ale tahle rozhodně vyčnívá. Válka a koncentrační tábory zde nejsou tím hlavním, ale tvoří celou atmosféru příběhu. Autorka nastiňuje, co tyto události udělaly s lidmi a jak se chovali k sobě navzájem. Vyprávění je zúženo především na jednu rodinu v různých časových rovinách, a to neuvěřitelně poutavě. Velkým tématem je zde také vina a co vše může člověk způsobit pouhou maličkostí a nechtěně. Na to jak je to tragická a smutná kniha, musím říct, že byla nádherná. Nemohla jsem přestat číst. Klidně bych si to někdy přečetla znovu. Opravdu jsem byla nadšená.
První knížka, kterou jsem četla od A. Mornštajnové. Zase jsem se k ní musela vrátit
Pokud jsou knihy Aleny Mornštajnové literární mainstream, pak za něj buďme sakra vděční. Současná masivní - a snad už i zvrácená - obliba uhlazených románů s tematikou holocaustu by neměla na Hanu vrhat negativní stín, protože příběh i způsob vyprávění Aleny Mornštajnové jsou z jiného těsta. V centru její pozornosti je především vnitřní svět hrdinek a hrdinů, tragičnost dějinných událostí nebo brutalitu prostředí koncentráku nezjemňuje nemístnou romantikou ale ani se v nich nevyžívá. Ostatně, událost nebo spíš shoda okolností, která rozehrává celé vyprávění, je naopak skoro banální, i když má fatální důsledky. Knih na toto téma bylo - a ještě bude - napsáno na stohy, ale pokud by se z nich dělal nějaký reprezentativní vzorek, Hanu bych určitě nominoval.
Kniha mě vtáhla a nutila mě číst dál a dál. Táma války se mě vždy velmi dotkne a nutí mě přemýšlet o tom, jak je někdo schopen takové krutosti. Navíc když to není jednotlivec, ale masa lidí.
Román je zajímavě psaný - každá část je psaná z jiného úhlu pohledu a v jiné době. Určitě doporučuji přečíst.
(audiokniha) Kniha se zajímavým rozdělením do tří přeházených časových rovin a odlišných pohledů různých postav.
V jednom internetovém rozhovoru s paní Mornštajnovou mě zaujala tato poznámka ke knize: "Záměrně jsem nechtěla, aby holocaust byl těžištěm mé knihy. Chtěla jsem spíš ukázat, jak se lidé chovali k těm, kteří ho přežili..."
V knize autorka krásně vystihla, jak je pro lidi obtížné se vcítit do druhých. Pochopit, proč jejich chování, jednání a vzhled je takový jaký je.
Je smutné, jak snadno sklouzneme k unáhleným soudům a domněnkám, aniž bychom znali jejich životní osudy.
"Musela jsem snášet kradmé pohledy a poslouchat řeči o tom, že lidé ve městě to neměli za války lehké. Jídla bylo málo, říkali, ale uhýbali pohledem. Člověk nikdy nevěděl, kdy si pro něj přijdou, a to hrozné bombardování na konci války – ale je třeba nepoddávat se těžkostem. Vždyť vy si ani neuvědomujete, jaké jste vlastně měla štěstí. Vy v táboře jste byli v bezpečí před spojeneckým bombardováním, tu hrůzu, kdy jsme se báli o své děti, si neumíte ani představit. Musíte se přece vzpamatovat, opakovali mi, sebrat se, přestat se litovat a žít dál. Bla bla bla "
Přestože je kniha velmi působivá, tak to pro mne bohužel nebyl jeden z těch poslechů, od kterého bych se nemohl odtrhnout.
Také v množství jmen a příjmení jsem se občas ztrácel. Ale poté, co jsem si asi v polovině knihy udělal mapu postav, už jsem se celkem orientoval.
Jsem ale zvědav, co konkrétně mi z této knihy po letech utkví v paměti, protože v zapomnění určitě nezůstane.
Román zachytávajúci obdobie druhej svetovej vojny a rokov následne po nej na území bývalého Československa, kde nás autorka vtiahla do času, kedy prebiehal holokaust. V knihe sa objavuje mnoho emočne náročných tém, ako je strata blízkých, rozpady rodín, epidémia týfusu a koncentračné tábory.
Príbeh je taktiež o krutosti osudu, kde aj malé rozhodnutia dokážu zmeniť tak veľa a ovplyvniť životy celých rodín. Koľko toho človek dokáže na svojich pleciach uniesť a akých zverstiev sme schopní? Veľmi silné a bolestné čítanie, ktoré núti otvoriť oči pred historickými faktami a prostredníctvom románovej podoby to dokážeme precítiť. Bola to malá ochutnávka milónov nešťastí a ich foriem z daného obdobia.
Občas som sa strácala v menách a rodinných väzbách, kedže retrospektívne sledujeme tri generácie žien, ktoré si prešli rôznymi formami pekla. Napriek tomu príbeh sa odvíjal hladko a tým, že sa odohrával na našom území ma zasiahol ešte viac. Zanechal vo mne mnoho pocitov a potrebu dozvedieť sa o tomto masakre viac.
Hana je děsivý román. Je v něm totiž zachycen proces opakovaného lidského selhávání přinášejícího do života druhých mnohá utrpení. Mornštajnová skvěle vykresluje jednotlivá historická období – první a druhá republika, protektorát, poválečné období a padesátá léta. Vtahuje svým literárním umem čtenáře do sociologicky bravurně vykreslených kulis jednotlivých údobí dějin a pozici Člověk kontra Dějiny, v níž člověk rozhodně není bezmocný, vykresluje nesmírně poutavým stylem. Osobně věřím, že se knihy Aleny Mornštajnové, podobně jako třeba ty Hrabalovy, dostanou časem do školních osnov a pomohou nastupující generaci přenášet poučení z historických zkušeností do dnešních dní.
Těžko říct, čím mě kniha vtáhla. Možná tím, že jsem se nepídila po tom, o čem příběh je, ze začátku mi chvíli trvalo, než mi to došlo, a na konci už jsem nestačila žasnout nad tou neuvěřitelnou smůlou, která hlavní hrdiny doprovázela. Stačilo málo a vše mohlo být jinak. Líbilo se mi, jak se osudy postav ve třech částech knihy prolínaly, a na konci do sebe vše zapadlo.
„Žijeme ve dvacátém století,“ odpovídala matka. „Doba pogromů je pryč. I kdyby byla válka, ženám a dětem nikdo neublíží.“
Jestli je nějaká kniha strašně přeceňovaná, je to právě Hana, ostatní autorčiny knihy mám ráda, ale tohle mi nesedlo. Celý děj jsem se nudila, postavy mi byly strašně nesympatické, nedokázala jsem pro ně najít pochopení, nic. Tak, jak mě postava Hany na začátku rozčilovala, ke konci se to už skoro nedalo vydržet. Nejsem asi cílová skupina, pro mě to byl prostě jen další příběh podobný stovkám ostatních.
Krásná kniha se smutnými osudy. Na začátku jsem byla otrávená postavou Hany, ke konci knihy jsem ale kvůli jejímu osudu prolila hektolitry slz.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Styl psaní paní Mornštajnové mám ráda, ač někdy je přeskakování a prolínání historie a současnosti matoucí. Přesto i Hana byla perfektně propracovaným dílem, hlavní postava natolik dobře vykreslená, jako bych ji viděla před očima.
Konečně se mohu jít podívat na divadelní hru, kterou jsem si nechala až po přečtení knihy. Velmi se na ni těším.