Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324332/bmid_hana-VSx-324332.jpg
5
14118
14118
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Vyprávění které vtáhne a i přes silné téma se dá kniha přečíst na posezení. Líbilo se mi vyprávění z několika úhlů, čímž člověk získá nový pohled na předchozí události a reflektuje to myšlenku, že pokud se nezajíme o historii vlastní rodiny, nemůžeme pochopit věci do hloubky. I přes to, že je první a třetí část knihy výtečná (a obě mi dokázaly nahrnout slzy do očí), druhá sice dává do souvislosti další skutečnosti a nabízí jinou část historie, ale po nějaké chvíli jsem si uvědomil, že mě nevtáhla jako část předchozí, zpětně bych řekl, že byla moc rozvláčná a ztrácela tempo. Nebýt toho, dal bych plný počet hvězd i přesto, že je to knížka nenáročná na přemýšlení. Určitě chci ale vidět divadelní adaptaci!
přečteno za jedno posezení, senzačně napsané, silné příběhy, které nenechají oči suché
Výborná kniha, první, kterou jsem od Mornštajnové četla. Skvěle napsané, čtivé tak, že jsem se nenadála a už jsem byla na konci knihy :D.
Po dlouhé době jsem četl knihu od českého autora a dovedu díky tomu i asi více ocenit dobrý příběh z českého prostředí.
Příběh byl vyprávěn z pohledů tři postav během 3-4 časových linií, které se občas překrývaly.
Příběh byl poměrně zajímavý a bavil mě. Každý byl svým způsobem o něčem jiném a každá z postav měla jinou povahu a jiné životní cíle. Určitě zajímavá část byla i ta v koncentráku, protože tentokrat tu postavu znáte celou knihu a díváte se potom jinak na jejich utrpení, než když příběh začíná rovnou tam.
Určitě knihu mohu dále doporučit.
(SPOILER)
Moje první kniha na tohle téma. Příběh Hany a její rodiny za období druhé světové války. 3 generace, propojí celé válečné období - začátek války, průběh války a poválečné období. Je to čtivé, napínavé a poslední kapitola (té jsem se bála nejvíc) - příběh Hany který je emocionálně nezvladatelný. Nebyla jsem schopná to ani procítit jak bych chtěla jelikož ti, kteří přežili koncentrační tábory museli projít neskutečnou představou bolesti.
SPOILER!
Hana si dávala za vinu neuskutečněný odjezd do Anglie ale proč? Šanci měli i poté co nakonec dopis doručila. Její matka sama nebyla schopná se rozhodnout jestli odjet nebo ne. Větší hloubku by to mělo kdyby Hana dopis opravdu nedoručila a matka dejme tomu nedoručený dopis jednoho dne našla.
Jak to teda je? Byla Ida opravdu nevlastní sestra Miri? Na konci příběhu mohlo i tohle vyjít na povrch.
Mám rozporuplné pocity. Stejně jako drtivá většina čtenářů jsem román přečetla jedním dechem. Téma holokaustu a je samo o sobě natolik silné, že má potenciál překrýt vlastně i docela zásadní mezery literární, jak se mi zdálo, že se stalo v tomto případě. Začnu od pozitiv..
Velmi oceňuji zajímavou retrospekci a řazení kapitol, postupné rozkrývání vztahových spletenců i samotný nápad spojit a propijit v jednom románu tímto způsobem dvě hlavní postavy Hanu a Miru. Ostatní dějové zápletky též pěkné!
K nedostatkům...
Po celou dobu jsem měla pocit, že čtu spíš průměrnou gymnaziální esej z hlediska bohatosti jazykových prostředků. Dokonce bych řekla, že místy to byl až do očí bijící kýč a nerada bych, aby to vypadalo jako hejt, jen prostě takový jsem měla subjektivní dojem. Zdálo se mi, že autorka se mermomocí snaží o psychoanalýzu postav - jejich nejniternějších pocitů v hraničních životních situacích, místo toho ale na mne dýchala až laciná povrchnost, která se nakonec ke skutečnému jádru lidské bolesti ani nepřiblížila. Zvlášť Hana měla životní ránu za ranou a dost možná, že jsem ovlivněná skutečnými příběhy, ale většinou ti lidé mají sklon nést si jednu bolest z toho bezpočtu hrůz jako tu nejvíce drásající, a pokud autorka kdesi řekla, že u Hany to byl pocit viny, pak i přes explicitní mnohačetné pokusy sdělit to čtenáři přímo, jsem tomu prostě "nevěřila". Hana zůstala pro mne tak nějak neosobní, beztvarou hrdinkou, ač mi jí pochopitelně bylo líto. Mrzelo mě, že tak skvělý námět nakonec sklouzl, možná trochu komerčním způsobem, ke snaze vzbudit emoce, zrychlit tep atd., ale pro mne vrcholná literární díla jsou ta, kde to podstatné není vlastně ani vyřčeno, jen vyplyne z kontextu, na čtenáře dýchne, on sám pochopí a tím se vnitřně s hlavní postavou (koneckonců s jakoukoliv postavou) ztotožní a tento dojem si s sebou nese dlouhá léta, celý život...jako událost setkání. Toto mi v knize chybělo a je to škoda, protože tento námět by si větší hloubku velmi zasloužil. Abych byla ale upřímná, knihu bych nakonec doporučila, jen s tím, že bych právě zásadně snížila vysokou laťku očekávání, kterou jsem od ní vzhledem k vysokému hodnocení sama měla.
Chápu, proč se to lidem líbilo. Je to precizní dílo. Taky se mi líbilo, ale děj nebyl nijak hluboký.
neskutečně silný příběh, kniha se dobře četla a bylo těžký přestat číst, doporučujii!!
Knížku mi půjčila kamarádka a já jsem ji přečetla posedle za dva dny. Přistupovala jsem k ní s vyššími nároky kvůli všeobecnému vysokému hodnocení knihy a vůbec mě nezklamala. I když jsem si říkala, že už mám dost příběhu z 2. světové války, tenhle byl zas trochu jiný a zanechal ve mně další rozměr zničených životů, které válka zpustošila. Příběh plyne svižně, takže čtenář hltá každou stránku, mezi jednotlivými postavami je dobrá orientace, a na rozdíl od jiných autorek nemám pocit jakési naivity k dřívější době
Niečo neskutočné. Silný a smutný zážitok. Alena Mornštajnová mi touto knihou vyrazila dych. Neskutočne drsné a realisticky opísané hrôzy koncentračných táborov si ma úplne získali o to viac, že to vychádza zo skutočných udalostí. Odporúčam len silným povahám a určite to nečítajte (alebo nepočúvajte ako ja) v období depresie alebo keď máte zlú náladu, lebo vám to nepridá. Je to fakt obrovsky hodnotné. Bol som veľmi smutný na konci.
Wow. Poutavé dějové linky, několik silných ženských hrdinek, předválečné, válečné a poválečné období a Valašské Meziříčí.
Silný příběh umocnilo audio zpracování. Zajímavé je také členění knihy. Velká autorka!
Tento žánr nebo téma knihy nečtu, nevyhledávám to, ale když jsem měla možnost si ji přečíst, tak jsem si řekla proč ne.
Byl to silný příběh od kterého jsem se nemohla odtrhnout. Určitě doporučuji. A vrhnu se i na další autorčiny knihy.
Několikrát jsem ji četla se slzami v očích. Je neuvěřitelné, jak mohou vypadat životní osudy lidí a kolik je některým lidem naloženo. Skvěle napsáno, chytlavé od první stránky.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Působivá a výborně napsaná kniha, děj vyprávěný ze tří perspektiv je přehledný a díly skládačky do sebe postupně zapadají. Nemám to jinak ve zvyku, ale tuhle pasáž o Vojně a míru ocitovat musím:
„Z knihovničky v pokoji, o který se dělila s Rosou, vytáhla Tolstého tlustou knihu, z níž se lidstvo stejně nepoučilo, protože ti lidé, kteří čtou klasiky, jsou dost chytří, aby chápali nesmyslnost války i bez líčení její krutosti, a ti, kdo by se poučit potřebovali, po žádné z moudrých knih nikdy nesáhnou.“