Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324332/bmid_hana-VSx-324332.jpg
5
14217
14217
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Jsou knihy, u kterých vás už od začátku bolí pomyšlení, že jednou budou dočteny. Jsou knihy, které roztříští vaši duši na tisíce malých kousků. A také jsou knihy, které už z hlavy a srdce nevymažete nikdy. Hana je knihou, která tohle všechno ještě přesahuje...
Musím říci, že ačkoliv jsem to nečekala, opravdu mě kniha zaujala a přečetla jsem ji jedním dechem za víkend. Knih z tohoto období jsem přečetla hodně, takže jsem si myslela, že už mě nic nedokáže překvapit, ale překvapilo :) mohu vřele doporučit..
Hodne, hodne, ale opravdu hodne smutny pribeh. Necekala jsem, kolik emoci ve me vyvola a kolik slz me bude stat jeho docteni. A.Mornstajnova umi opravdu napsat hodnotne knihy, ktere si sve misto nejen v ceske literature zaslouzi, o cemz me presvedcila uz potreti.
Po precteni pochopite i motiv, ktery je na obalce knihy.
Nemuzu jinak, nez opet hodnotit 5*
Je to už pár dní, co jsem zaklapla knížku a Hanu absolutně nedokážu dostat z hlavy. Myslím na ní jako na dívku, kterou byla, se svými sny a krásnou budoucností. Ale více na ní myslím, jako na ženu, kterou se stala... se vzpomínkami na prožitou hrůzu. Moc bych si přála, aby si dokázala svou "vinu" odpustit.
Administrátory DK prosím o možnost udělení "zlaté" hvězdy, HANA by si ji právem zasloužila.
Nádherná kniha, A. Mornštajnové se podařilo napsat román, jehož čtení občas opravdu bolí.
Vynikající kniha. Moje druhé setkání s autorkou a podruhé jsem nadšená. Způsob vyprávění se mi moc líbil a pak je tady samozřejmě vlastní příběh, nádherný a tolik lidský.
Nádhera. V příběhu ani slovo nepřebývá, ani nechybí. Těžko se mi od ní v noci odcházelo a tak jsem 2 dny chodila v práci jako mátoha. Pravděpodobně se k ní ještě jednou vrátím a budu si ji dávkovat po troškách, po drobečcích...
,,Radili mi, že mám zapomenout, protože nechtěli slyšet to, co bych mohla vyprávět. Báli se zbytečně. Zapomenout jsem nemohla, vzpomínky mám vytetované v hlavě navždy jako číslo na levém předloktí. Mluvit o nich bych ale nedokázala."
Hodně silná kniha, to nejlepší, co jsem tento rok zatím četla. A krásna ukázka toho, jak jednoduché a hodně špatné je posuzovat a odsuzovat bez znalosti hloubky věcí ( obuj si moje boty, projdi si můj život a pak budeš mít právo mě soudit ).
U knihy, která se zabývá druhou světovou válkou a židovstvím, jsem si vždy jistá, že se mi bude hodně líbit. Hana však předčila všechna má očekávání. Nádherný příběh, který se v této době děl mnoha lidem, ale zrovna tento konkrétní autorka podala pro mě výjimečným způsobem.
Nepamatuji si na knihu, která by ve mě vyvolala takovou vlnu emocí, které by vyšly na povrch... Přečetla jsem už spoustu knih na téma holocaustu, x smutných osudů.. ale způsob, jakým zde autorka popisuje příběh Hany je jedinečný, křehký jako Hana sama. Pláčete, opravdu pláčete nad nesmyslností událostí dané doby, nad osudy, které už nelze změnit. Plný počet bodů tady nestačí...sto hvězd nestačí. Určitě se podívám i na další autorčina díla, její vypravěčský talent je úžasný.
Tak po takovéhle knížce se nedá začít číst jiná, alespoň né hned. Za mě jde o literární lahůdku, miluju knihy, které si užívám i když obsah je v podstatě smutný, ale v knize je naděje i láska. Paní Mornštajnová píše zatím, co dva roky jednu knihu a já budu úplně spokojená, pokud takový zvyk udrží ještě minimálně několik let. Budu se těšit na vše, co ještě napíše.
Od prvních stránek vás knížka vtáhne a nepustí. Knihu jsem zhltla za dvě odpoledne. Naprosto geniálně propojené postavy a v některých pasážích mi běhal mráz po zádech.
Z knihy jsem byla nadšená a každý by si jí měl přečíst a rozhodně bych jí přidala na seznam literatury k maturitě.
Obálka knížky je svým způsobem jednoduchá, ale naprosto sedí.
Pět hvězdiček je vážně málo, za mě absolutní top.
Velmi dobře napsané, ten kdo zažil alespoň část období popisovaného v knize, toho to určitě vrátí v čase do dětských let. Moc dobře vykreslené všechny osoby, nic přikrášleného, nikdo není ani černý nebo bílý. Gratuluji paní spisovatelce i těm, kteří budou mít možnost knihu číst. Připomnělo mi to moje rodiče. Také byli mladí a také chtěli žít, milovat a bavit se, ikdyž byla válka.
Paní Mornštajnová, Vašim příběhům bych mohla naslouchat donekonečna. Děkuji Vám, že pravidelně přispíváte do klenotnice české literatury svými skvosty, po kterých se čtenáři lačně natahují a nasávají je jako houby. A to je moc dobře, protože témata, o kterých píšete, by neměla být zapomenuta. A Vy o nich píšete tak krásně, hořkosladce, stejně, jako je život sám. Jsem nadšena, unešena a dojata, stejně jako u Vašich předchozích knih.
Jen v jedné věci Vás neposlechnu. Hned ze začátku knihy píšete:
"Moje jméno není mezi zlatem vyvedenými nápisy na náhrobku jenom proto, že občas se vyplatí být neposlušná a drzá. Jestli nesouhlasíte, dál už nečtěte. A pro jistotu tuhle knihu nikdy nedávejte do rukou svým dětem." Tak to už se přesně stalo. Jakmile jsem dočetla, hned jsem předala dceři. A budu se snažit nadšeně šířit i dál. Nádherný čtenářský zážitek, ještě jednou děkuji.
Tak a je to tady. První kniha, ze které jsem si normálně sedla na pr*el. Absolutní top, nejlepší, kterou jsem kdy četla. Poprvé, co mě mrzí, že nejvyšší hodnocení je zde pouze 5 hvězdiček, já bych teď zfleku dala nejmíň 100. Vřele všem doporučuji, těším se na další autorčina díla a hluboce před ní smekám.
Čtenářům, kteří tento román ještě nečetli, bych doporučila, aby se do něj pustili v den, kdy budou mít naprosté volno. Pohodlně se usaďte a začtěte se do něj hned ráno. Nechejte se unést autorčiným vyprávěním...
Alena Mornštajnová už v předchozích románech prokázala, že je skvělá vypravěčka. Její charakteristiky postav nepostrádají nadhled, humor a smysl pro detail. Bez zbytečných slov dokáže vystihnout podstatu. Její popisy jsou trefné.
Na pozadí příběhu jedné židovské rodiny (a jejich přátel či známých) v jednom menším moravském městě autorka nevtíravou formou představuje "velké dějiny" 20. století. Zaměřuje se na těžké okamžiky a v kontextu osudu členů rodiny si lze mnohem lépe a hmatatelněji uvědomit, jaká utrpení tyto události lidem způsobovaly a před jaká složitá rozhodnutí je stavěly.
Velké díky autorce za tak krásnou knihu. Nečte se lehce, přesto se nelze od ní odtrhnout. Jakmile jedna kapitola končí, oči již přecházejí na další stránku a čtou dál.
Věřím, že se jednou u nás dostane do širšího povědomí čtenářské obce, ale také i za hranicemi naší české kotliny.
Myslím, že jsem objevila nového vypravěčského génia. S klidem mohu říci, že jsem za poslední dobu nečetla nic, co by předčilo tento příběh. Zpočátku jsem pořád špekulovala, co asi tak mohl způsobit ten věneček? :) A nakonec jedno takový malý, sladký kolečko má na svědomí, že se svět začne otáčet špatným směrem ...
Naprosto výjimečná záležitost, styl, kterému se nelze naučit. Já tomu říkám dar od boha.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Přede mnou už bylo asi vše „řečeno". Hutnost knihy předurčuje už téma samotné. Pro mě je paní Mornštajnová objev roku. Na její příběh o Haně, Míře, Rose a celé jejich rodině jen tak nezapomenu.
Tleskám takovému počinu z pera české autorky a jsem ráda, že jsem se nakonec odhodlala k jejímu přečtení.
Doporučuji!