Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454686/bmid_hana-JfO-454686.jpg
5
14105
14105
Ak existuje niečo, čo preveruje ozajstnosť ľudského života, potom je to utrpenie. A ak existuje niečo, čo život znehodnocuje, potom je to utrpenie, ktoré človek spôsobuje iným. Lenže čo keď je napriek tomu nevinný? Čo keď je to všetko len zhoda okolností a človek je iba bezmocným nástrojom osudu? Je zima roku 1954 a deväťročná Mira sa napriek zákazu rodičov vyberie k rieke voziť sa na ľadových kryhách. Spadne do vody, čím sa jej neposlušnosť prezradí, a je za to potrestaná tým, že na rodinnej oslave nedostane zákusok. Nevinná príhoda z detstva však pre Miru znamená zásadný životný zvrat. Nasleduje tragédia, ktorá ju na dlhé roky pripúta k mĺkvej a depresívnej tete Hane a odhalí pohnutú rodinnú históriu, čo popláva ďalej s prúdom jej života ako ľadová kryha. Príbeh, vychádzajúci zo skutočných udalostí, podáva Alena Mornštajnová v strhujúcom tempe a so zmyslom pre dramatickosť, až má čitateľ pocit, že sleduje napínavý film. Zostáva iba otázka, či sa kryha osudu nakoniec predsa len roztopí…... celý text
Přidat komentář
Neskutečně silný, smutný a skvěle napsaný příběh. Navzdory tomu, že románů s podobnou tématikou i stylem vyprávění (prolínání různých časových rovin a osudů) vzniklo již spoustu a mohlo by se tak zdát že toto téma je již přežité, Aleně Mornštajnové se povedlo napsat příběh s takovou lehkostí, bez zbytečného patosu a přitom po jeho dočtení na vás dopadne tíha z toho, jak je možné, že něco takového se opravdu dělo. Nejsilněji na mě působil osud Hany, kterou potkáváme na začátku příběhu coby podivínskou ženu, u které zatím jen z náznaků lze tušit, čím vším asi prošla. Retrospektivní vyprávění z konce 30.let ji pak ukazuje jako mladou, krásnou dívku plnou života a o to složitější je pak číst, jak její osud pokračoval. Dávám pět hvězdiček, protože takhle má vypadat román, který nepustíte, dokud ho nedočtete, a když už na tu poslední stranu dojdete, je vám tak nějak těžko a smutno nejen z osudů hlavních hrdinů, ale zejména z toho, že víte, že nic tak dobře napsaného si jen tak hned zase nepřečtete.
Opět o životě jedné židovské rodiny, kterou nástup fašismu rozdělil a roztrhal na kusy.
Kniha má 3 části - v první se malá Mira stává sirotkem a je odkázána na péči své tety Hany. Ve druhé části sledujeme obsazení československa německou armádou a odsun Židů do koncentračních táborů.
A třetí část je vyprávění Hany, které se podařilo přežít a vrací se do rodného Meziříčí. "Hanička jsem byla kdysi já. A pak jsem se stala žlutou hvězdou, transportním číslem 79, přechodnou obyvatelkou Terezína a nakonec šestimístným číslem v Osvětimi". A tak Hana, která se nemůže vymanit ze světa stínů nakonec nachází smysl dalšího žití a s Mirou získá i novou rodinu.
Takovéto knihy budu vždy doporučovat jako výstrahu. Historie ukazuje, že člověk je nepoučitelný.
Jedním slovem - wow! Tento příběh mi v hlavě ještě dlouho rezonoval.. Skvěle promyšlené, vygradované. Nemám, co víc bych k tomu dodala.
Nelidské režimy za druhé světové války si dokáže naše generace jen těžko představit, díky této knize nám je autorka pomáhá velmi autenticky přiblížit. Na knize se mi líbí, jak se děj postupně vyvíjí. Kniha je příběhově krásně propracovaná. Utrpení z koncentračního tábora a následky jsou sice popsané až za druhou půlkou knihy, ale pomáhají pochopit předchozí děj, proč je vlastně Hana vůči okolnímu světu uzavřená. Koho tato tématika zajímá a má knihy podobného stylu rád, určitě doporučuji přečíst.
Sice mám ráda knihy s touto tématikou, ale na české autory naopak moc nejsem. Musím ale říct, že tato kniha mě dostala a rozhodně si zaslouží hodnocení, jaké tu má. Celý příběh je neuvěřitelně čtivý a zajímavý a poslední část knihy hrozně smutná, ale i to dělá knihu tak úžasnou. Rozhodně doporučuji!
Udelala jsem vyjimku a precetla si knizku od ceske autorky a jeste k tomu i jiny zanr, nez ctu obvykle .. a nelituji! Neskutecne silny pribeh!
Smutný a přece krásný, citlivý příběh. Styl autorčina psaní mi naprosto vyhovuje. Byla jsem knihou nadšená a s radostí se pustím do další.
Výjimečně jsem sáhla po knize přesto, že mě nezaujala anotace. Zaujala mě však skutečnost, jak rychle se z knihy stal hit a autorka v kategorii současných českých spisovatelek předčila i Radku Třeštíkovou.
Příběh, který vychází ze skutečných událostí, líčí osud malé Miry, která v dětství přišla o rodinu a ocitla se u své záhadné tety Hany. V další části knihy pak autorka líčí osudy předešlých generací a především tedy osud Hany, který vysvětluje, proč se z Hany stalo to, co Mira nemohla pochopit. Vše vyprávěno v ich formě.
Jsem ráda, že jsem se anotací odradit nenechala a už chápu "co na té knížce všichni vidí". Četla jsem ji jedním dechem, naprosto mě pohltila. Malinko mi připomněla moji oblíbenou Hertu Müllerovou. Syrovost a drsnost příběhu je tady opravdu nezbytná, kvůli době a prostředí ve kterém se příběh odehrává. Dokonce přemýšlím že se podívám do Valašského Meziříčí, jelikož ho mám dá se říci "za humny" a nikdy jsem tam nebyla. Ani by mě vlastně nenapadlo že to může být hezké město. Ale jak jej a osudy jeho obyvatel líčí Alena Morštajnová, je působivé a dojemné.
Výtku mám jedinou (ano, vždycky si něco najdu) a totiž že mě trochu vadila struktura knihy. To, jak autorka nejprve vylíčila osud Miry a pak až osud její tety Hany. Zrovna v případě této knihy by se mi více libilo, kdyby se příběhy proplétaly, jak je dnes moderní např. u spousty zahraničních autorek. Zároveň rozdělení do tří částí kdy první dvě jsou vyprávěny z pohledu Miry a poslední z Hanina pohledu a každá ta část je vlastně úplně jiná z hlediska časového období a způsobu jakým je příběh vyprávěn... nevím přišlo mi to malinko chaotické, ale pokud je to autorčin styl, a to zjistím až u jejích dalších knih, tak to beru.
Nádherně napsaná kniha. Po dlouhé době jsem u knížky opravdově brečela. Po Slepé mapě, která mě stylem moc nezaujala, jsem trochu měla strach. Ale nakonec jsem ráda, že jsem se do četby pustila. Je zvláštní sledovat životní cesty. Někdo je má hladké a přímé, někdo se skrz utrpení dobere jiskřičky naděje a získá sílu žít dál.
Vyhovovalo mi to, že děj se neodehrává lineárně, ale prolínají se časová pásma. Spousta věcí vyplývá až s postupující četbou, jako když se skládá velkorozměrové puzzle a až na konci utvoří celý obraz. Obdivuju propracovanost románu, kdy náznaky na prvních stranách dostanou pravý smysl až na konci příběhu.
O válce, holocaustu a nelidských režimech jsem přečetla již hodně knih. Některé byly opravdu silné, skvěle napsané, tak sugestivní, že jsem vyplakala mnoho slz a hrůzné obrázky se mi honily hlavou ještě dlouho po přečtení.
Ovšem Hana je výjimečná kniha v tom, že ukazuje důsledek. Samotný popis pobytu v Terezíně a Osvětimi stojí tak trochu na druhé koleji. Důležitá je postava Hany, která těžko hledá místo v poválečném světě. Bylo mi jí strašně líto. Kam se jít schovat před svými vlastními vzpomínkami a výčitkami? Nepamatuji si, že bych kdy četla knihu, která by se zabývala právě nejvíce psychikou ženy, která přežila takové hrůzy (možná jen zčásti Sofiina volba?). Hana je fiktivní postavou, ale takových žen musely být stovky. Ty, které měly spoustu krásných snů a Hitler jim je všechny sebral. Ženy, které nemohly za nic, co se jim, jejich rodinám a světu dělo, ale přitom jim vina sžírala poslední kousky duše. Hana díky trpělivé lásce znovu našla smysl. My můžeme jen doufat, že duše těch skutečných žen našly za života klid - nebo alespoň po smrti, a ty hrůzy, které jim nedaly spát, se již nikdy nebudou opakovat. ...
Moc hezky napsaný příběh.Cestování v čase, které však na emocionalitě neubralo a děj se příjemně odvíjel.
Je mi smutno, smutno za Hanu čím vším si prošla, ale úplně nejhorší pro ní muselo být, dál žít s tím obrovským pocitem viny.
Naprosto neuvěřitelná a dechberoucí kniha propletených osudů....smekám před paní autorkou.
Dlouho na knihu nezapomenu a určitě se k ní zase vrátím.
"Během několika minut se náš minulý i budoucí život rozplynul a z lidských bytostí jsme se změnily v bezvýznamná čísla na seznamu."
Na to, jak tuto knihu všuchni chválí, mě moc nenadchla. Čekala jsem od ní trochu víc.
Tak to bylo silné téma. Dech beroucí příběh je rozdělen do částí viděných pohledem různých členů židovské rodiny po tři generace v obdobi 2. světové války u nás v ČR. Autorka popsala neuvěřitelně přesně uvažování lidí v různém věku. Jak přesná je lehkomyslnost mladé slečny, mužů, kteří zásadně nic neřeší, matek, pro které je ochrana dětí ta největší priorita....a výčitky, které člověka provázejí celý život... Děkuji paní Mornštajnová za tuto knihu a přesunuji ji do složky Poklady.
Úžasná kniha, pro mě zatím nejlepší od této autorky. Mám ráda, jak dílky příběhové "skládanky" postupně zapadají do sebe, až utvoří jeden celek-obraz jednoho lidského života, do kterého dost krutě zasáhl osud. Navíc je děj situován do místa, které mi není příliš vzdálené (jen co by kamenem dohodil a zbytek došel pěšky :) ), takže plusové body navíc :) autorka vychází ze skutečných událostí a o to víc se mi kniha líbila. Kdo váháte, jestli půjčit/nepůjčit, koupit/nekoupit, oloupit/neoloupit, sežrat/nesežrat...(pardon, to budou asi ty blížící se Vánoce), tak za mě určitě půjčit, koupit (neloupit) a "sežrat" jedním dechem :D
Tato kniha je skvělá , smutná, osudová... Připomene, jak se vlastně máme dobře.
Četla jsem už hodně příběhů z války a tento bude určitě patřit k těm, které člověk hned tak nezapomene. Líbilo se mi, že kniha byla rozdělená na část z pohledu Miry a z pohledu Hany. Hany mi bylo moc líto, opravdu si s námi osud někdy nepěkně zahraje. Paní Aleno Mornštajnová, ode dneška mám další oblíbenou spisovatelku ;-)
Kniha přečtená za pár hodin, četla se jedním dechem.
Smutný příběh jedné rodiny od třicátých do šedesátých let v Meziříčí. Kolik toho jeden člověk vydrží...
Obsahuje spoilery!!
Náhody v životě jsou někdy hrozné. Jak by to dopadlo, kdyby Jaroslav Haně něco řekl, kdyby Hana odeslala dopis dříve... :( Nikdo se nemůže divit, že se Hana chovala tak, jak se chovala-po tom, co všechno zažila. Strach o životy svých blízkých i o ten svůj.
Nepředstavitelná doba :(
Druhá kniha od této autorky a určitě ne poslední. Určitě doporučuji přečíst! Autorka píše s neskutečnou lehkostí, vtáhne do děje. Člověk nemá sílu knihu odložit a čte pořád dál.
Jen ten věneček už si asi nikdy nedám...
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Nemám slov. Kniha mě chytila a už nepustila. Napsané velmi čtivě. Emoce mnou cloumali - smutek, vztek, lítost... Oceňuji odlehčený závěr.