Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454686/bmid_hana-JfO-454686.jpg
5
14094
14094
Ak existuje niečo, čo preveruje ozajstnosť ľudského života, potom je to utrpenie. A ak existuje niečo, čo život znehodnocuje, potom je to utrpenie, ktoré človek spôsobuje iným. Lenže čo keď je napriek tomu nevinný? Čo keď je to všetko len zhoda okolností a človek je iba bezmocným nástrojom osudu? Je zima roku 1954 a deväťročná Mira sa napriek zákazu rodičov vyberie k rieke voziť sa na ľadových kryhách. Spadne do vody, čím sa jej neposlušnosť prezradí, a je za to potrestaná tým, že na rodinnej oslave nedostane zákusok. Nevinná príhoda z detstva však pre Miru znamená zásadný životný zvrat. Nasleduje tragédia, ktorá ju na dlhé roky pripúta k mĺkvej a depresívnej tete Hane a odhalí pohnutú rodinnú históriu, čo popláva ďalej s prúdom jej života ako ľadová kryha. Príbeh, vychádzajúci zo skutočných udalostí, podáva Alena Mornštajnová v strhujúcom tempe a so zmyslom pre dramatickosť, až má čitateľ pocit, že sleduje napínavý film. Zostáva iba otázka, či sa kryha osudu nakoniec predsa len roztopí…... celý text
Přidat komentář
No, uff, to byl mazec....
Silný příběh, naprosto dokonale napsaný. Všechno v knize se sebou souvisí a jedině tím, že knihu dočtete, pochopíte, kdo je Hana a proč je taková, jaká je.
Na rovinu zmíním, že pár odstavců z Terezína jsem musela přeskočit, ačkoliv mi bylo jasné co v nich je, ale nechtěla jsem to číst. Ale to je můj osobní problém, za který bych rozhodně nemohla odebrat ani půl hvězdičky.
Nejdůležitější je si uvědomit sílu příběhu a to, kolik milionů lidí si podobným příběhem skutečně prošlo.
Styl jakým autorka knihu psala je skvělý, čtivý a musela jsem číst, dokud nebyl konec, takže od večera do ranních hodin.
Je to divné - hlavní dojem po dočtení... Asi nemám vztah ke stylu psaní autorky, protože vím, že je to těžké téma. Knížek na těžké téma jsem četla dost, ale tato kniha mě nevtáhla ani nezaujala. U čtení jsem se vyloženě nudila a těšila se až knihu dočtu. Pár krásných přirovnání v celém textu zaniklo. Nechápu smysl knihy (vím asi jaký měl být, vo autorka zamýšlela, ale prostě ho v něm nevidím). Proč byla napsána a co mělo být jejím posláním. No, rozhodně si na knihu zítra nevzpomenu.
Smutné. Jsem profesionální plačka a 2/3 knihy mám úplně rozmazané. Náročné téma, krásně a lehce zpracované. Přečtené za 2 dny a spotřebovaná velká krabice kapesníků.
Neustále mě takové knihy nutí přemýšlet o tom, jak se lidé přeživší koncentrační tábor vraceli do normálního života?? Kdo se o ně postaral ?? Kam měli jít když z rodiny nikdo nepřežil, v bytech, domech už bydlel někdo jiný.... Fuj úplně mě z toho mrazí. A to samozřejmě nebyl jejich jediný problém.
(SPOILER)
Téma je sice náročné, autorčin styl psaní je však jednoduchý a v tomto případě abnormálně platí, že v jednoduchosti je krása. Zastávám názor, že čím je téma, o němž kniha pojednává, těžší, o to snadnější by měl být styl jejího psaní. Na tak čtivou knížku o holocaustu jsem dosud nenarazila. Naprosto mě vtáhla a nepustila až do konce. Zasáhla mě daleko silněji, než jsem očekávala, během čtení se u mě vystřídaly všechny možné druhy emocí a osud ústřední hrdinky Hany mi vlastně zlomil srdíčko.
Obsahově nemá slabou část. To, co se zprvu zdá nepochopitelné, se postupně objasní.
Jediný nedostatek je ve formální stránce - spočívá v tom, že první dvě části knihy jsou vyprávěny dívkou Mirou. První z nich je psána ich-formou, druhá er-formou. A právě s druhou částí mám problém. Mira zkrátka většinu informací, o kterých nám vypráví, nemůže vědět. Většina rodiny jí zemřela, když byla malá, a o nic z toho se určitě nezajímala, a s Hanou se nikdy pořádně nepobavila. Leda by jí Hana život své generace a generace své matky vylíčila "po konci knihy", ale o tom pochybuji.
Nechci však recenzi této neobyčejné knížky zakončit negativně, a vyzdvihnu tedy třeba ještě zcela nečekanou romantickou linku Miry - tento zvrat se mi moc líbil.
Naprosto šílená kniha. Šílená prostředím, příběhem, zapletkou vším.
Spisovatelka má velmi osobity styl psaní. Málo přímé řeči, hodně popisu
A i přesto mě její knihy baví.
Takhle je neuvěřitelně silná...
Kniha možná měla být o lidských vztazích na pozadí 2. světové války, ale ta se nám ukazuje v plné své zrůdnosti. I když zpočátku je postav moc a musíme se na ně soustředit v různých časových úsecích, postupně se nám celý příběh rodiny pěkně poskládá. Mistrně napsáno, velmi soucítím. Doporučuji k přečtení.
Úžasná kniha...jedna z nejlepších které jsem četla. Příběh budu mít dlouho v hlavě. Knihu bych určitě zařadila do seznamu povinné četby...
Docela dlouho jsem se Haně vyhýbala, nakonec si ke mně cestu stejně našla. A to v třetí a poslední knize z místní knihovničky. Příběh měl sílu, líbilo se mi prolínání časů a osob. Kniha získala právem cenu Kniha roku.
V literatuře se občas stane, že se jako čtenář setkám se skutečně silným příběhem, který však nakonec autorovi proteče mezi prsty a svým způsobem ho pohřbí. O příběhu, který jsem se chystal číst jsem už něco z anoncí a recenzí věděl, takže jsem napjatě čekal, jak se s tématem vyrovná paní Mornštajnová. V jejím podání mě však příběh ohromil, okouzlil, pohltil a nešťastný jsem byl pouze od okamžiku, kdy jsem zjistil, že počet stran do konce románu rychle ubývá a že se s postavami budu nucen rozloučit. Mnoha skvělých hodnocení se knize dostalo už od spousty recenzentů přede mnou, takže bych v konečném důsledku jen a jen opisoval. Pro mě tedy jednoznačně nejlepší kniha za poslední léta. S opravdu čistým svědomím doporučuji každému k přečtení a určitě se k ní ještě vrátím. Nakonec mi nezbývá než říct: paní Mornštajnová, děkuji.
Tak to byla síla. Knihu jsem v minulosti poslouchala jako audio, ale přečíst si ji byl mnohem silnější zážitek. Je částečně vyprávěna retrospektivně. Ukazuje nám hrůzy války a různých opatření, která byla použita proti Židům a i přesto, že již v minulosti se vzdali své víry. V hlavě mi uvízla jedna úžasná věta: Z minulosti se máme poučit, aby se nám již nikdy neopakovala.
Celý příběh je úžasný a konec až děsivý. Měla jsem co dělat držet slzy pod kontrolou, ale u tak se ti nedalo. Kniha zachycuje život jedné rodiny v několika generacích, ale rozhodně to není nuda.
Je úžasně napsaná a vidíme zde radosti i starosti obyčejné meziříčské židovské rodiny. Je vidět, že paní Mornštajnová má své psaní v malíčku a věřím, že pro ni nebylo jednoduché určité pasáže psát, protože pokud nejsi z kamene tak se tě dotknou.
Nádhera! To bylo něco! Ještě dlouho budu v sobě mít dozvuk příběhu! Klobouk dolů autorce!
Dle mého názoru jsem se ještě nesetkala s literární postavou, jejíž životní příběh by mě takto zasáhl. Touto postavou je právě Hana. Ačkoliv jsem předpokládala, že se bude jednat o silný a emotivní příběh, tak silné emoce jsem při čtení neočekávala. Autorka vytvořila nesmírně emočně nabité dílo, jejíž stránky vás hned pohltí. I když je příběh těchto postav smýšlený, zakládá se na skutečných událostech a osudech lidí a poukazuje na krutost, kterou jsou lidé i život schopní. A to je opravdu děsivé.
Dopředu říkám, že nejsem fanoušek 2. světové války. Myslím, že už jsem to tady někde zmiňovala, že těch knih na toto téma je za mě už až moc. Takže jsem si od knížky moc neslibovala.
V knize sledujeme dvě časové linie. Hanin život před válkou a během ní v Terezíně a Osvětimi a život Miry, která se narodí těsně po válce a Hana je pro ní jen ta zvláštní teta, kterou moc nemusí.
Bohužel Mira přichází o rodinu a jediný kdo jí zbyde je právě Hana. Ta nám o svém životě retrospektivně vypráví.
Autorka pojala téma naprosto skvěle. Člověk se ani minutu nenudí. V první řadě sledujeme časovou linii Miry a sama jsem si upřímně říkala, že Hana tam je jen jako velice vedlejší postava, ale nakonec se to naprosto obrátí.
Líbí se mi jak nám Hana postupně poodkrývá svůj osud a my tím pronikáme do hrůz, které se jí dotýkaly. Člověk potom zjistí, proč je teta Hana taková podivínka.
Knížku jsem poslouchala jako audioknihu a v tomhle případě bych to opravdu doporučila. Bylo to strhující a měla jsem pocit, jak když koukám na film.
Styl autorky se mi vážně líbil, takže plánuju rozhodně i další její knihy.
Velmi silný příběh, ale vůbec mě nebavil. Tyto témata moc nebudu vyhledávat. Ale autorka píše hezky.
Je to už dlouhá doba kdy jsem naposled četla knihu tohoto žánru a musím říct, že mi to “chybělo. Velmi silné téma a moc hezky zpracované. Oceňuji jak do sebe v každé části vše zapadne. Jsou knihy, které mají příběh silnější, ale tahle kniha pro mě byla svým způsobem taky silná. Doporučuji přečíst
Nádherná kniha, je zde mnoho výstižných komentářů napsaných pode mnou. Snad jen poznámka na odlehčení, že vlastně díky Fr. Josefovi, který trpěl nespavostí, pracujeme od cca šesti ráno. To jsme se moc za ty roky dopředu neposunuli...
Začátek mě vůbec nebavil. Vím, je to strašně silný příběh,ale nemohla jsem se prostě začíst. Konec to vylepšil,ale znovu si knihu nepřečtu.
Hanu jsem četla před několika málo lety a její obsah mi zůstal hluboko v duši. Tragičnost celého příběhu je v tom, jak strašlivě moc je reálný. Život, který začína jak rozkvetlé louka v létě a končí smutným padáním podzimního listí. Kolik ale takových příběhů v době holocaustu bylo opravdových...
Měla jsem v životě to štěstí, že jsem vyrůstala v láskyplné rodině, moje děti se narodily do doby, kdy jsem se nemusela bát toho, že mi je z náručí někdo vytrhne a jejich dětská dušička bude někde o samotě bloudit neznámým, zlým světem. Moje návštěva Březinky a Osvětimi a sálu s dětskými botičkami a kufříky popsaným čísly mi přesto neodpověděla otázku PROČ...Jaké bytosti, byla-li to lidská bytost dělalo dobře takovéto neskutečně lidské utrpení....
Na konci sem měl v očích slzy. Měl. Přiznáme se. Ustřední postava je Hana. Teta, sestra, matka, dcera. A především trpitelka, která si během následného vystěhování (Terezín a Osvětim) zažila své. Kniha vychází ze skutečných událostí z Valašského Meziříčí. Kniha má tři části a po přečtení té poslední se nám kniha hezky spojí a utvoří krásný i smutný celek, který na mě působil velmi pozitivně. První část na mě působila asi nejvíc uceleně. Další dvě trochu dějově skákaly, ale to mi rozhodně nevadilo. Vše plynulo nenuceně a člověk - čtenář - dostal pohled na obyčejný život na obyčejné lidi. A když to byl většinou smutný pohled.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2017 | Slepá mapa |
| 2023 | Les v domě |
Nebylo úplně šťastné rozhodnutí vzít si tuto knihu na líbánky, trochu jsem si pobrečela a celkově byla kniha velmi smutná! Ale zároveň v sobě nesla tolik životních příběhů a poučení, že každá akce přináší svou reakci nebo naopak. Kniha se velmi pěkně četla a hned mě vtáhla do děje.
Vůči českým autorům jsem dost skeptická, ale už teď, po přečtení druhé knížky, se paní Mornštajnová stala mou oblíbenou autorkou.