Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532043/bmid_hana-65c9dbcac602c.png
5
14376
14376
„Lidem, které mám ráda, nosím neštěstí.“ Devítiletá Mira zlobila a za trest nedostala na rodinné oslavě zákusek. Řízením osudu je právě tohle zlomový moment, který spoutá její budoucnost s životem podivínské nemluvné tety Hany a odhalí pohnutou rodinnou historii. Co se vlastně stalo Haně, dříve vyhlášené místní krasavici? Je možné nést si v sobě celoživotní pocit viny za něco, k čemu došlo spíše souhrou náhod a dějinných okolností?... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2018
,
OneHotBook
Interpreti: Tereza Dočkalová , Lenka Vlasáková
více info...
Přidat komentář
Velmi silný příběh, ale vůbec mě nebavil. Tyto témata moc nebudu vyhledávat. Ale autorka píše hezky.
Je to už dlouhá doba kdy jsem naposled četla knihu tohoto žánru a musím říct, že mi to “chybělo. Velmi silné téma a moc hezky zpracované. Oceňuji jak do sebe v každé části vše zapadne. Jsou knihy, které mají příběh silnější, ale tahle kniha pro mě byla svým způsobem taky silná. Doporučuji přečíst
Nádherná kniha, je zde mnoho výstižných komentářů napsaných pode mnou. Snad jen poznámka na odlehčení, že vlastně díky Fr. Josefovi, který trpěl nespavostí, pracujeme od cca šesti ráno. To jsme se moc za ty roky dopředu neposunuli...
Začátek mě vůbec nebavil. Vím, je to strašně silný příběh,ale nemohla jsem se prostě začíst. Konec to vylepšil,ale znovu si knihu nepřečtu.
Hanu jsem četla před několika málo lety a její obsah mi zůstal hluboko v duši. Tragičnost celého příběhu je v tom, jak strašlivě moc je reálný. Život, který začína jak rozkvetlé louka v létě a končí smutným padáním podzimního listí. Kolik ale takových příběhů v době holocaustu bylo opravdových...
Měla jsem v životě to štěstí, že jsem vyrůstala v láskyplné rodině, moje děti se narodily do doby, kdy jsem se nemusela bát toho, že mi je z náručí někdo vytrhne a jejich dětská dušička bude někde o samotě bloudit neznámým, zlým světem. Moje návštěva Březinky a Osvětimi a sálu s dětskými botičkami a kufříky popsaným čísly mi přesto neodpověděla otázku PROČ...Jaké bytosti, byla-li to lidská bytost dělalo dobře takovéto neskutečně lidské utrpení....
Na konci sem měl v očích slzy. Měl. Přiznáme se. Ustřední postava je Hana. Teta, sestra, matka, dcera. A především trpitelka, která si během následného vystěhování (Terezín a Osvětim) zažila své. Kniha vychází ze skutečných událostí z Valašského Meziříčí. Kniha má tři části a po přečtení té poslední se nám kniha hezky spojí a utvoří krásný i smutný celek, který na mě působil velmi pozitivně. První část na mě působila asi nejvíc uceleně. Další dvě trochu dějově skákaly, ale to mi rozhodně nevadilo. Vše plynulo nenuceně a člověk - čtenář - dostal pohled na obyčejný život na obyčejné lidi. A když to byl většinou smutný pohled.
Tak tohle je pro mě opravdové překvapení! Knihu jsem si koupila díky hodnocení zde na databázi knih, protože je zde jako 3. nejlépe hodnocená kniha. Přečteno cca za 3 dny.
Kniha je neskutečně čtivá. Nemohla jsem se od ní odtrhnout až do pozdních večerních hodin. Autorka píše opravdu s jakousi příjemnou lehkostí a bez zbytečných zdlouhavých popisů všeho možného. Dokáže životní tragédii shrnout v jedné krátké větě na konci kapitoly a já pak mám problém knihu odložit.
Knih na tohle téma je opravdu hodně, ale takhle kniha je pro mě skutečně něčím speciální. Líbí se mi soustředění děje hlavně na ženské postavy a jejich pohled na celé dění.
Jediné mínus je pro mě občasné skákání v čase, to já obecně v knihách moc nemusím.
Od autorky si toho v budoucnu budu rozhodně chtít přečíst více!
No, čekal jsem trochu něco jiného. Zajímavé čtení to ale je. Jde o ságu rodu dvou hlavních hrdinek, která popisuje život v Československu před, během i těsně po 2. světové válce.
Kniha je skvělá, často srovnávaná se Zuzaniným dechem (či spíše naopak). Vzhledem k výraznému nadšení a převysokému hodnocení (94 % z 13,5 tis. hodnocení, můj ty Tondo...) jsem ale asi čekal o trochu víc, než jsem dostal. Příběh silný, závěr emotivní, postupná gradace - tak, jak to prostě Mornštajnová umí.
Nejde mi nějak pod fousy, že by nebyla Hana schopna alespoň trochu projevit emoce ke svým nejbližším. Lidské mysli sice nerozumím jako profesionálové, ale z toho, jak si Hana své myšlenky sumíruje ve vlastní pasáži, mi vyplývá, že si je toho vědoma, jen se jí asi nechtělo..? Přijde mi to podivné. S kým jiným mluvit otevřeně, pokud jsem stále víceméně při smyslech a komu jinému projevit řádně svůj vděk?
Moje první kniha od paní Mornštajnové a musím říct, že je naprosto úžasná. Silný příběh, který je navíc úžasně vyprávěn a rozuzlení na konci mi do očí vhrklo slzy. Poslouchala jsem jako audioknihu a obě interpretky jí načetly opravdu úžasně. Procítěné, bolestné a tak reálné. Asi se porozhlédnu i po dalších knihách od autorky.
Moje nejoblíbenější kniha od Mornštajnové. I když je smutná rozhodně za to stojí. Kniha se četla krásně, i když byli pasáže kdy mi ukápla slza. Člověk, který to nezažil si uvědomí jak se má dneska dobře.
Naprosto tuhle knihu miluju.
Jen jsem měla potřebu ji přečíst na jeden zátah, abych se neztratila v ději. Velmi smutná a dlouho ji budu vstřebávat.
Hezká, dojemná kniha. Poplakala jsem si.
Jak píší ostatní, vyvolává všechny emoce. Plný počet hvězd je málo.
Příběh knihy rozhodně zasáhne! Mornštajnová knihu velmi dobře strukturalizovala na jednotlivé části a časové prolínání je také zajímavé. Výborně vykreslila příběh rodiny na pozadí významných historických událostí. V tomto je pro mě výborná! A zatím vždy do svých knih, které jsem od ní četla, dokáže "vsunout" nelehká životní rozhodování, která ovlivňují osudy dalších osob. Nejinak tomu bylo v příběhu Hany. Popisuje velmi čtivě rodinný příběh v období mezi lety 1933 - 1963, tedy období před 2. světovou válkou, dobu války i dobu poválečnou. Opět se snaží vykreslit události, které měly vliv na chování a postoje hlavní hrdinky - Hany. Co všechno prožila? Rozhodně to neměla ve svém životě lehké. A bohužel v její blízkosti "odcházeli" lidé, které svými postoji a činy ovlivnila.
Hana pro mě byla v pořadí druhá přečtená kniha od Aleny Mornštajnové. Její styl je velmi čtivý, ale bohužel stejně jako v prvním případě, děj poněkud těžkopádný a vykonstruovaný.
Ač nechci nijak zpochybňovat utrpení Židů nebo osob persekuovaných komunistickým režimem, v Haně těch klacků pod nohy padá přeci jen přespříliš. Pocit nereálnosti mi tak kazí celký dojem z knihy.
"Člověk naštěstí netuší, co ho čeká." Přesně tak jsem se dostala k Haně. Dlouho jsem ji odkládala, protože jsem měla strach, aby nebyla krutá. Od prvního porodu nejsem schopná číst knihy o životě v koncentráku. Hana se ale nerochní v opisování hrůz a jejich zdůrazňování. Zabývá se příběhem, podstatou, psychikou, skrytými důvody a souvislostmi. Líbí se mi konec, i když vím, že není "umělecké" být pozitivní. Já ale za tu naději dávám pátou hvězdu.
Kniha je plná myšlenek, jedna mě však zaujala výrazně: "Ale tihle lidé do služby nepůjdou. Nemusí, určitě mají dost prostředků, když mohli před Hitlerem ujet."
Další přečtená kniha od autorky a opět šílené emoce. Zhnusení chováním esebáků a lítost se všemi, kteří si tímto museli projít. Čím více knih od autorky čtu, tím šťastnější jsem za svůj život.
Nedá mi to spát… tuto knihu jsem kvůli zkouškám rozebírala dopodrobna a nemohla jsem si vybrat lépe. Zajímalo mě, co se bude dít, co zažili a proč jsou takoví, jací jsou, jakou mají minulost. Jestli chcete číst něco z válečných let, z čeho vás bude mrazit až do morku kostí, tak je to správná volba.
Autorčin styl psaní je velice osobitý a má dost rozvinutou slovní zásobu, takže si nemůžu stěžovat na opakovaná slova. Celé mi to sedlo, jen jedna taková malá výtka, některé pasáže byly uspěchané.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Dopředu říkám, že nejsem fanoušek 2. světové války. Myslím, že už jsem to tady někde zmiňovala, že těch knih na toto téma je za mě už až moc. Takže jsem si od knížky moc neslibovala.
V knize sledujeme dvě časové linie. Hanin život před válkou a během ní v Terezíně a Osvětimi a život Miry, která se narodí těsně po válce a Hana je pro ní jen ta zvláštní teta, kterou moc nemusí.
Bohužel Mira přichází o rodinu a jediný kdo jí zbyde je právě Hana. Ta nám o svém životě retrospektivně vypráví.
Autorka pojala téma naprosto skvěle. Člověk se ani minutu nenudí. V první řadě sledujeme časovou linii Miry a sama jsem si upřímně říkala, že Hana tam je jen jako velice vedlejší postava, ale nakonec se to naprosto obrátí.
Líbí se mi jak nám Hana postupně poodkrývá svůj osud a my tím pronikáme do hrůz, které se jí dotýkaly. Člověk potom zjistí, proč je teta Hana taková podivínka.
Knížku jsem poslouchala jako audioknihu a v tomhle případě bych to opravdu doporučila. Bylo to strhující a měla jsem pocit, jak když koukám na film.
Styl autorky se mi vážně líbil, takže plánuju rozhodně i další její knihy.