Hanba
Salman Rushdie
V honosném sídle „daleko u hranic v městě K.“ se třem zhanobeným sestrám narodí syn Omar Chajjám Šakíl. Když se konečně odpoutá od trojjediného lůna, vyjde z domu jako dychtivý voyeur všech metamorfóz hanby, před níž ho jeho matky chtěly uchránit… Rushdieho hořkou „moderní pohádku“ inspirovanou moderními dějinami Pákistánu lze číst jako čistou fikci, politický pamflet, legendu i skutečnost, tak jako ve svých ostatních dílech však autor čtenáře strhne především svou brilantní fabulační schopností a jazykovým mistrovstvím, uchovaným i ve vynikajícím českém překladu.... celý text
Přidat komentář
Nespočítala bych, kolikrát mi vyletělo obočí nahoru znechucením, zděšením nebo jiným podobným pocitem. Ale jsem si jistá, že jednou jsem se báječně zasmála :o).
Jsem ráda, že jsem se nenechala odradit praštěným začátkem a závanem magického realismu, kde se může stát prakticky jakákoli blbost. Na dalších stranách příběh začne získávat obrysy a strukturu. Není to ani tak o hanbě jako o lásce.
Z nedostatku rodičovské lásky, dětských traumat, nenaplněného manželství vznikají války mezi lidmi i národy. Text působí zastřeně a mysticky jakoby v mlze a přitom je jasné, co se v pozadí děje. Autor nešetří metaforami a nadsázkou. Osudy obou rodin geniálně propletl ve vztazích i v čase. To, co bylo na začátku nějaké, je na konci úplně jiné.
Hvězdičku ubírám za těžkopádný začátek a některé zbytečné pasáže. Jinak hodnotím jako umělecké dílo, které určitě stojí za přečtení.
Tak tohle se opravdu nedá číst! Naprostý blábol bez souvislého děje. Hned na začátku se jeden a tentýž syn narodí dvěma matkám současně a v podobném duchu ta slátanina pokračuje. Větší kravinu jsem snad v životě nečetla. Nedočteno, odloženo.
Hanba, hanba, hanba... ani nevím, co nebo kdo vlastně hanba v muslimské kultuře není. Vím pouze to, že nemá mužský rod. Magický realismus autorovi slouží ke zdůraznění, zesměšnění, zpochybnění či kritice řekněme svérázných zvyků a kulturních tradic muslimského světa Pákistánu, jejichž rozpory s hinduistickou Indií vedly (mimo jiné) k jeho odtržení. Rushdie přitom vychází z historie své rodné země a jejích politických a společenských převratů či odklonů od práva šaría k demokratickému stylu Commonwealthu a naopak. Není to snadné čtení, zejména pro neznalé dějin Středního východu. Příběhy a osudy prostupující magika však pochopení svou poutavostí napomáhá. Lépe si však všechna ta jména trochu nastudovat, aby člověk plně docenil.
Rushdie v nejlepším rozpoložení s jakým jsem se setkal, každý den jsem se těšil co bude dál. Příběh vás vtáhne a nepustí, ani se nehnete a budete s otevřenými ústy poslouchat/číst. (Audiokniha z ČR Vltava). Autentický i fantaskní svět Pakistanu budete vnímat jak by byl obalen v dýmu opia v jeho barevných snech o představách jak se v orientu pohybují různí tvorové lidští.
Nebýt skvělého přednesu pana Freje tak to nedám. Zmatená ptákovina od pozitivně diskriminovaneho autora.
Prokousávám se, ale nevím, nevím, zda to zkousnu celé... Nejprve mi autor servíruje Omara Chajjáma, ale není to ten správný. Příběh se zdá zabalený jako historická pohádka (ano, 14. století je matoucí), ale rozbaleno je to plné modernosti, autorových poznámek, vzpomínek a připomínek, a hlavně politiky. Mám dojem, že vychutnat si to může jen příslušník, a/nebo milovník Orientu a politolog - pro ty, jako já, kdo se nevyznají v politické kuchyni moderního Pákistánu a Afghánistánu, zejména s ohledem na rok originálu (napsáno 1983), to přeci jen má takové vůně, které mi do chutného pokrmu neladí.
"Kamkoli se otočím, všude je něco, co v člověku vyvolává pocit hanby. Jenomže hanba je jako cokoli jiného, stačí s ní nějaký čas žít a stane se kusem nábytku."
Přečetl jsem, nepochopil jsem. Snad budu někdy dospělejší. Pak si vezmu Hanbu znovu a pokusím se s ní srovnat mentální krok...
Opulentní satirická jízda politicky labilním Pákistánem. Díky mistru Frejovi, že mi tu nálož usnadnil a zpříjemnil. (audiokniha rozhlas Vltava)
Mé první setkání s Rushdiem a musím říct, že fenomenální. Kniha je vtipná, svižná a velmi zajímavá. Je to komedie, tragédie, popis politického vývoje i horor.
Rushdieho večná téma, boj dobra so zlom, rozdiely medzi východom a západom, a... láska vo všetkých svojich podobách. S nadhľadom a s humorom napísaná kniha (v autorskej reči na nikom nenechal nitku suchú), kde symboly znamenajú viac, než sa na prvý pohľad zdá. História o vzniku štátu Pakistan zabalená do rozprávkového hidžábu. Alebo čo to vlastne bolo?
Salman Rushdie je dôležitým spojovníkom medzi Áziou a Európou, oba kontinenty miluje a to mu umožňuje kriticky sa vyjadrovať k obom kultúram. To, čo mám na jeho písaní rád, som v Hanbe určite našiel a teda ma nesklamala, ale na 5 hviezd to dnes nebude.
Autor oplývá pisatelským umem, to jeden nemůže popřít, nicméně na můj vkus má tendence se příliš „rozkecávat“, což klidně může být jinou kulturou. A nebo mi jen nesedl. Tak.
Suma sumárum knize jako takové nemohu upřít neurčitý šarm, který se bohužel projevil až k závěru, zatímco začátek byl jeden vlký o pokus se pohodlně začíst.
Groteskní, komplikované, bláznivé, pohádkové. Hanba jako nejnebezpečnější emoce, která vede k násilí. Vynikající vyprávění, které se prolíná s fantazií, magický realismus v celé své kráse v podání Salmana Rushdieho.
Z mého pohledu takřka geniálně napsané dílo, velmi exotické, přináší poznání "jiného světa" a jiného způsobu myšlení. Příběh a postavy působí temně, ponuře, beznadějně, marně hledám trochu světla a něčeho pozitivního. Proto dávám jen 4 hvězdičky, je to z důvodu čistě osobní preference knih, které přinášejí cokoli povzbuzujícího.
Pohádka i kritika pákistánské politiky, orientální a magické motivy se mísí s realitou...čtivé a zábavné dílo.
Po Deťoch polnoci ďalší výborný, aj keď o niečo menej monumentálny, Rushdieho román s exotickou príchuťou a jednotiacim motívom – hanbou v rôznych obmenách, ktorá ako ničivý požiar spaľuje postavy románu a korene ktorej možno hľadať nie len v ľudskom konaní, ale aj v tradíciách, spoločenskom myslení, viere. "Kamkoli se otočím, všude je něco, co v člověku vyvoláva pocit hanby. Jenomže hanba je jako cokoli jiného, stačí s ní nějaký čas žít a stane se kusem nábytku." Z hľadiska štruktúry diela nie je ani Hanba výnimkou z tradičnej schematickej výstavby väčšiny jeho diel – prelínanie súkromnej histórie rodu ( v tomto prípade troch rodín ) a známej histórie krajiny ( tu konkrétne India, Pakistan ), znásobená prelínaním reality a fikcie s prímesou magického realizmu, dopĺňané autorskými komentármi, čo dokopy vytvára akúsi modernú rozprávku, ale nie práve rozprávku pre deti, keďže je trochu krvavá. Dej románu sa začína rozvíjať a symbolicky sa aj završuje na jednom a tom istom mieste, plynulo sa spomaľuje, ale skôr než vyústi do nudy, Rushdie načrtne udalosti z budúcnosti, čím zase prebudí čitateľovu pozornosť. A tak stále dookola. Ale práve to je na Rushdiem zvláštne – presne viete čo môžete od jeho kníh očakávať, no aj tak vždy siahnete po ďalšej a ďalšej jeho knihe.
Štítky knihy
anglická literatura rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
2009 | Děti půlnoci |
2015 | Satanské verše |
1990 | Hanba |
2018 | Zlatý dům |
2010 | Čarodějka z Florencie |
Rushdie a liečenie komplexov. Začiatok a koniec skvelý, niektoré tie magicko-realistické časti (nočné besnenie Sofie Zenobie, vyrastanie anjelskych krídel) tiež. A medzitým hromada neobjavnej politiky. Tak si predstavte, že niekde v islámskom svete existuje krajina, kde kvitne korupcia a majú tam prísne tresty. Normálne som si rozšíril obzory! Chápte ma, mne nevadí tá urážlivosť. Ale zaprvé mi tu chýbala pridaná hodnota a zadruhé mi čiastočne prekážalo, KTO tu urážal. O pár rokov neskôr Rushdie napísal Satanské verše, ktoré sú urážlivé stonásobne viac, ale zároveň majú geniálny príbeh, apokalyptických rozmerov. Na epické neviditeľné ťaženie Džibríla Farištu, skazu očami Aishe, alebo policajné mučenie kozla Saladína, nikdy nezabudnem. V Hanbe sa Rushdie zmohol na opakované strelenia do srdca a pár zabitých zvierat. Populačný boom znázornený skrz ženu, ktorá nevedela prestať rodiť.
No a Ind zosmiešňuje Pakistán? Zííív. To je asi také klišé, ako keby Rusi spochybňovali Ukrajinu, Irán natočil anti-izraelskú propagandu, alebo Maďari sparodovali osamostatnenie Felvidéku. Nevadí urážanie, nevadí zosmiešňovanie - ale je trápne, keď ho robí zainteresovaná strana.