Slepá bohyně
Anne Holt
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/144986/bmid_slepa-bohyne-910-144986.jpg
3
67
67
Hanne Wilhelmsen série
1. díl >
První díl z velice úspěšné kriminální řady od nejlepší norské autorky, bývalé ministryně spravedlnosti, která realisticky, nesentimentálně a mimořádně barvitě odhaluje, jak studená temnota panuje ve Skandinávii. Holtová dokázala vytvořit vskutku brilantní hrdinku, nebývale zajímavou, komplikovanou a nepříliš sympatickou Hanne Wilhelmsenovou. Bohyně spravedlnosti je slepá, a tak musí Hanne a její kolegové odvést práci za nic. Ocitáme se ve víru vyšetřování vraždy, která je spojená s obchodem s drogami. Postupně se rozplétá korupční aféra a nitky vedou až na ta nejvyšší místa. Prestižní ocenění Rivertonprisen za nejlepší norský krimi román roku 1994.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2013 , JotaOriginální název:
Blind Gudinne, 1993
více info...
Přidat komentář
Prvně jsem četla druhý díl, který mě moc neoslovil (dvě hvězdy), ale i tak jsem dala šanci prvnímu dílu a nelituji. Kniha se mi moc líbila, dobrý děj i propracovaný, líbily se mi i vedlejší linie knihy. A rozhodně si přečtu i třetí díl.
za mne výrazně slabší nežli dvojka, četla jsi ji jako druhou z knih a ta druhá se mi líbila více, byla přesvědčivější.
Napsala-li Anne Holt tuto knihu doopravdy na počátku devadesátých let, předpověděla bravurně trend, kterým se bude čtenářský vkus ubírat na počátku nového století. Kniha se mi líbila, obsahovala všeho tak akorát přiměřeně a dobře se četla.
Tak tato kniha byla pro mě trochu zklamání. Zpočátku nezáživné, v napětí jsem byla až tak od třetí třetiny. Zvláštní styl. Úplný konec zase nic moc. Mám doma ještě dvě knihy od autorky, tak jsem zvědavá, zda mi dají víc.
Úplně jiná kriminálka. Moc se mi líbila, až na ty jejich názvy, které jsem si četla podle svého. :)
Celkově mám pro severské krimi slabost - jsou to mimořádné detektivky.
Za mne stejné hodnocení jako za knihu "To, co je moje" - čtivá a promyšlená.
Zápletka byla zajímavá,vzhledem k roku vydání v originále (1993) velmi nadčasová ve všech směrech.
V knize je použity zajímavé jazykové kličky a sarkastický humor, který často bere vítr z plachet i těžkým zločincům nebo ostříleným policistům, což působí realisticky. Vše je sladěné a do detailu promyšlené a já nemám, co vytknout.
Tleskám norské autorce Anne Holtové, protože toto je vynikající prvotina a skutečně se těším na další knihy s vyšetřovatelskou dvojicí Hanne Wilhelmsen a Håkon Sand.
Slepá bohyně je severské krimi, které zaujme každého, a to nejen milovníky tohoto žánru. Já ji mohu jedině doporučit všem. Napínavé okamžiky se tu střídají s detektivní prací, výsledky i dumáním nad okolnostmi zločinu. Výborné počtení, které působí živě a reálně.
Tak tady musím bohužel napsat, že tato kniha mě tedy nenadchla. Nudný a vleklý děj ikdyž byla zajímavá zápletka, ale krimi roku v Norsku? No to tedy koukám!
Nakonec musim rict, ze se mi knizka vazne libila. Sice je zdlouhava, takze jsem ji vzdycky odlozila, ale nedalo mi to a po par minutach jsem se vzdycky musela vratit:-)
Na to že je kniha napsaná před 20-ti lety je děj psán téměř autenticky s dnešní dobou. Korupce světu vládne a papaláši na vyšších postech jsou čím dál tím otrlejší. Jako kdyby obyčejní lidé byli úplný povl.
Proto se mi kniha docela líbila, i když v některých pasážích byl děj příliš zdlouhavý.
Rozbíhá se to pomalu. Vrah se našel a přiznal, tak o co ještě jde?, měla jsem chuť se ptát. Ale potom mě začalo zajímat, kdo je tajemným hybatelem v pozadí. Tahle linka mě na konci poněkud zklamala, je to takové překombinované. Mimochodem, norská politická kultura by té naší mohla být vzorem. Zato postavy policajtů stojí za to. Že nemají v autě topení ani rádio - hned člověk začne soucítit s těmi našimi. Pohled hodně zblízka na to, jak policie pracuje, je pro mě na této knize asi nejzajímavější. No a taky romantická láska, kterou člověk jen tak v nějaké detektivce nepotká :-)
Hodně netradiční severská krimi. Pokud chcete šíleného tajemného vraha, mrazivou severskou atmosféru a spoustu akce, doporučuji sáhnout jinam. Tady se děj vleče, člověk se ztrácí v množství postav a na konci nečeká vlastně skoro nic nového. Ale i přesto jsem knihu dočetla, bavily mě jak hlavní postavy a jejich osobní životy, tak jsem se dozvěděla i nějaké pro mě neznámé věci z právnické a policejní činnosti. Takže proč si knihu přečíst? 1) Studuju právnickou školu a chci si přečíst něco jiného než učebnice. 2) Všechny knížky o drogách jsem už přečetl. 3) Baví mě číst o prohnilé politice. 4) Vlastně už mám plné zuby tradičních severských detektivek, kdy je vrahem ten nejnepravděpodobnější nebo nejpravděpodobnější. :)
Připadá mi, že se kniha trošku veze na hřbetě fenoménu zvaného "severská krimi".Roztahaný děj, vcelku předvídatelné rozuzlení,některé účelové zápletky působící až trapně (hlavní protagonisté jsou celá léta kamarádi, ale zrovinka teď si spolu "něco začnou").
S ohledem na autorčinu bibliografii a fotografi (takový poctivý seriozní obličej, bohužel bez šťávy - tento popis sedí i pro její detektivní prvotinu) bych jí neskromně doporučila exponovat se dál v dětské literatuře...
Na počátku se děj knihy celkem dost vleče a obrat k lepšímu nastává až v druhé půlce. Zápletka je celkem neotřelá nicméně téma je spíš tuctové. Přiznám se, že jsem očekával víc... Rovněž jsem se pozastavil nad tím, že kniha je 20 let stará a to téma je až neskutečně aktuální, za to má autorka můj Holt :)
Super čtení. V originále vyšlo před dvaceti lety?!! Vždyť je to celé tak aktuální.
Kniha má utahaný děj, některé scény autorka moc rozebírá. Myšlenka děje není špatná, ale od knížky jsem čekala trošku víc, vzhledem k ocenění, které získala.
Velké zklamání.Četla jsem od této autorky knihu TO co je moje a byla nadšená.Bohužel slepá bohyně mně absolutně nechytla,vydržela jsem číst do 100.stránky a knihu odložila.Příliš mnoho postav,chaotický děj,žádné napětí.prostě mně to nebavilo ani s velkým přemáháním.Dávám **.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Slepá bohyně |
| 2009 | To, co je moje |
| 2014 | Smrt démona |
| 2013 | Požehnáni ti, kdož žízní |
| 2013 |  1222 metrov nad morom |
S touhle knihou jsem se celkem dost prala.
Ze začátku mě příběh moc neoslovil,ale, když se to rozjelo nemohla jsem přestat číst.
V některých pasážích mi vadil detailní popis scén (nezajímá mě, že v krabici od pizzy zůstaly žampiony atd.), na druhou stranu mě to od čtení nerušilo tolik,abych knihu zatratila.
Bylo to nenáročné a zajímavé čtení.