Požehnáni ti, kdož žízní
Anne Holt
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/155727/mid_pozehnani-ti-kdoz-zizni-7tM-155727.jpg
3
54
54
Hanne Wilhelmsen série
< 2. díl >
V kriminálním románu Požehnáni ti, kdož žízní se čtenáři znovu setkávají s hrdiny knihy Slepá bohyně. Mrazivou zimu vystřídalo nečekaně horké jaro, a potí se také inspektorka Hanne Wilhelmsenová a policejní prokurátor Hakon Sand. Spolu se svými kolegy z kriminální policie jsou doslova zavaleni lavinou násilných činů. Vyčnívají mezi nimi záhadné sobotní masakry: zdánlivá místa činu se spoustou krve, ale bez oběti a pochopitelně i bez pachatele. Není divu, že v honbě za sériovým vrahem se policie nemůže dostatečně věnovat znásilnění mladé studentky medicíny. Její otec ale pro přetížení kriminalistů pochopení nemá. Jak dopadne jeho pátrání? Anne Holtová navazuje na svou úspěšnou prvotinu ještě lepším pokračováním. Znovu se projevuje jako zasvěcená znalkyně vyšetřovacích metod i běžného policejního provozu, který se odehrává ve skromně vybavených kancelářích, za nedostatku lidí i peněz, ale s obrovským nasazením každého policisty. A ti nejsou ani geniálními detektivy, ani nezničitelnými superhrdiny. Autorka vykresluje každého z nich velmi plasticky jako člověka, který má své libůstky a neřesti, své nemoci a také svého partnera, který všechny ty přesčasy a noční služby snáší velmi nelibě. Snad nejpůsobivější jsou pasáže, v nichž čtenář detailně sleduje myšlenky přepadené dívky a jejího otce pocity bolesti a zoufalství. Z nejvyšších pater politiky sestupujeme v této knize k běžné kriminalitě, za níž však stojí jeden velmi aktuální problém: odpor k přistěhovalcům. Nejeden čtenář si zřejmě vybaví nedávný případ Anderse Breivika, a při hlubším zamyšlení mu norská realita první poloviny devadesátých let možná připomene leccos z reality dnešního Česka... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2013 , JotaOriginální název:
Salige er de som tørster, 1994
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Někdy mě baví sáhnout po knížce, o níž záměrně vím jen to, že je to detektivka. Přečetla jsem tedy tuhle a pak teprve hledala vysvětlení toho, na čem stojí – a pic ho! Autorčina dvouměsíční kariéra na postu ministryně spravedlnosti a práce na policejním oddělení se jí zavrtaly do hlavy nekompromisním O VYŠETŘOVÁNÍ SE ZÁSADNĚ NEMLUVÍ! To kdybych věděla od začátku, nemusela jsem si nervózně okusovat nehty při pohledu na pádící data na začátku kapitol, abych se až ve dvou třetinách „děje“ dozvěděla, že vyšetřování zatím probíhalo v podobě technické (DNA, vlákna, vlasy,…) – a dál zas nic. Hanne je označena několikrát jako nejlepší vyšetřovatelka a je permanentně unavená PRACÍ, ale o té vůbec není řeč. „Seděla na lavičce a podivovala se nad životem.“, to ji vystihuje; a taky přemítání nad tím, kdy se konečně odhodlá ke coming outu. Svědka předvolá ve chvíli, kdy ho náhodně potká, a o krůček vpřed se dostanou, když prokurátorovi vypadne ze spisu nějaký papír. Ptát se, proč vrah dělá přesně to, co dělá, je nesmysl. Ale na druhou stranu musím ocenit konec, jemuž se taky prokurátor směje na celé kolo – proboha, teď mi to došlo: Anne Holt nepsala detektivku, ona chtěla varovat před norským právním a vyšetřovacím systémem!
Skoda, ze autorka svuj potencial nerozvinula..severske krimi laka samo, pribeh nebyl spatny, styl psani me takzez bavil, nicmene kdyby bylo pridano o alespon 100 stran vic a vrah i se svymi pokrivenymi motivy byl vzat na musku detailneji, uroven knihy by razem o dve hvezdy stoupla...chybel mi nejaky aha efekt na konci, taktez duvod, proc vrah spojoval vrazdy se sobotnimu masakry, zdalo se mi to jaksi neukoncene, jako by pulka knihy proste chybela
Roztahaný, ale zkusit jsem tuto spisovatelku musela (co kdyby mi uniklo něco dobrýho). Neuniklo
Rozhodně lepší než "to co je moje", ale rozhodně hroší než "smrt démona" u téhle autorky je to prostě pokaždé nějaké a nikdo neví co z toho bude....
Pro mne poměrně zajímavý a čtivý příběh, shozený docela zásadní a školáckou chybou autorky. Pachatel je v půlce knihy zaměstnancem centrálního nádraží (kde ho náhodně potká jeho oběť), a na samotném konci se dozvídáme, že pracuje jako policista. Hmm..
Skvělý, i když velmi smutný, příběh o jednom z největších problémů společnosti. Bezradnost hlavních postav autorka popsala tak bravurně, až jsem měl pocit, že něco podobného musela zažít sama. Vzhledem k její práci je možné, že se s něčím podobným skutečně setkala. Po dočtení knihy člověka napadne, že v tomto příběhu vlastně není vítězů, ale jen poražených, kterým rány snad zhojí čas, láska a silná vůle.
není špatná, vzhledem k tomu že hlavní hrdinkou je žena, konečně něco jiného než rány, střely a sex konečně také mezilidské vztahy i mezi policisty, i oni jsou lidé. Nicméně je to jen průměrná detektivka.
Od této autorky jsem četla další dvě knihy. Všechny byly se zajímavou zápletkou a bavily mě.
Četlo se to samo.Dobrá zápletka,sympatická vyšetřovatelka,napětí až do konce.
K autorce se určitě vrátím pro "nášup"
Spíše podprůměrná knížka v rámci severské krimy. Pomalý a utahaný rozjezd, neosobní a nepropracované postavy, kdy je mnohdy patrné vžití se autorky do role vrchní komisařky, což ubírá na nadhledu, propracovanosti a kvalitě. Poměrně strohý příběh s nikterak oslnivým koncem...
Ze začátku nudný rozjezd se slibným příběhem, posléze už jen nudné pokračování. Často se mi to nestává, ale tahle knížka mě definitivně odradila aspoň přeskočit na konec zjistit rozuzlení...
Mel sem co dělat abych vůbec dočetl. Není to špatný, ale průměrný. Myslím, že se k Holtove už těžko vrátím.
Tak tato kniha se mi líbila o hodně víc než Slepá bohyně. Možná pro mě lepší téma. Ještě mě čeká jedna od autorky, tak jsem docela zvědavá.
Místnost plná krve , ale bez objeti. Je to krev lidská, je to žert? Co se stalo? Kolik tomu bude norská policie věnovat času, když zde má mnoho dalších "závažnějších " případů. Spoléhá pachatel právě na to, že policie je přetížená a bez objeti není zločin? Proč to dělá a opakovaně, každou sobotu? Sobotní masakr, jak tomu začne policie říkat.
Celá kniha je napínavě napsaná, hodně zamotaná , nevíme jestli spolu souvisí znásilnění mladé dívky ,sobotní masakry, problematika přistěhovalců. Vše skončí překvapivě a snad by se dalo říci, že i dobře. Přečteno za jedno odpoledne, já osobně sem byla napnutá , jak vše se vším souvisí, musela sem to prostě dočíst do konce.
Další promyšlený příběh od paní Holtové
I když je to již druhé setkání s inspektorkou Hannou Wilhelmsenovou, jedná se o volné pokračování knihy Slepá bohyně, takže není nutnost mít přečtený první díl.
Jako první díl je kniha velmi nadčasová vzhledem k tomu, že byla sepsána již v roce 1993.
Rozhodně stojí za to přečíst a to nejen kvůli aktuálnímu tématu imigrace.
Po Slepé bohyni pro mě poněkud zklamání. Přijde mi, že kniha nemá s krimi skoro nic společného, skoro žádné napětí a závěr takový o ničem. Bavilo mě to jen chvíli zhruba někde uprostřed knihy a to spíše pro zamyšlení se nad politikou přistěhovalectví, otázkou rasismu a hlavně asi nad marností a neschopností práce policie. Knížka mi vyzněla spíš jako sociologický výkřik než krimi.
No po pravdě nic moc...policie v čele s inspektorkou Hannou v podstatě jen vzdychá nad neskutečným vedrem a evidentně si díky tomu (?) počíná víc než neschopně. O chlup lepší než Slepá bohyně, ale skutečně jen o chlup.
Tak tohle bylo rozhodně lepší než Slepá bohyně. Kniha měla děj a Hanne Wilhelmsenová se zase ukázala. I když nemyslím zrovna jako vyšetřovatelka. Vyšetřování šlo hodně pomalu a kdyby tak policie měla vyšetřovat všechny případy asi by to skončilo víc než špatně. V tomto díle šlo jednoznačně o dvojitou pomstu. Autorka hodně čerpá se svých zkušeností a to se mi líbí. Budu ji držet palce aby ji to psaní ještě hodně dlouho vydrželo.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Slepá bohyně |
| 2009 | To, co je moje |
| 2014 | Smrt démona |
| 2013 | Požehnáni ti, kdož žízní |
| 2013 |  1222 metrov nad morom |
Míra politicky korektní indoktrinace v této knize výrazně převyšuje atraktivitu zápletky.