Požehnáni ti, kdož žízní hodnocení

V kriminálním románu Požehnáni ti, kdož žízní se čtenáři znovu setkávají s hrdiny knihy Slepá bohyně. Mrazivou zimu vystřídalo nečekaně horké jaro, a potí se také inspektorka Hanne Wilhelmsenová a policejní prokurátor Hakon Sand. Spolu se svými kolegy z kriminální policie jsou doslova zavaleni lavinou násilných činů. Vyčnívají mezi nimi záhadné sobotní masakry: zdánlivá místa činu se spoustou krve, ale bez oběti a pochopitelně i bez pachatele. Není divu, že v honbě za sériovým vrahem se policie nemůže dostatečně věnovat znásilnění mladé studentky medicíny. Její otec ale pro přetížení kriminalistů pochopení nemá. Jak dopadne jeho pátrání? Anne Holtová navazuje na svou úspěšnou prvotinu ještě lepším pokračováním. Znovu se projevuje jako zasvěcená znalkyně vyšetřovacích metod i běžného policejního provozu, který se odehrává ve skromně vybavených kancelářích, za nedostatku lidí i peněz, ale s obrovským nasazením každého policisty. A ti nejsou ani geniálními detektivy, ani nezničitelnými superhrdiny. Autorka vykresluje každého z nich velmi plasticky jako člověka, který má své libůstky a neřesti, své nemoci a také svého partnera, který všechny ty přesčasy a noční služby snáší velmi nelibě. Snad nejpůsobivější jsou pasáže, v nichž čtenář detailně sleduje myšlenky přepadené dívky a jejího otce pocity bolesti a zoufalství. Z nejvyšších pater politiky sestupujeme v této knize k běžné kriminalitě, za níž však stojí jeden velmi aktuální problém: odpor k přistěhovalcům. Nejeden čtenář si zřejmě vybaví nedávný případ Anderse Breivika, a při hlubším zamyšlení mu norská realita první poloviny devadesátých let možná připomene leccos z reality dnešního Česka... celý text