Harfeník
Jiří Weil
Děj románu z prostředí pražského židovského města se odehrává na přelomu 18. a 19. století. Životní osudy harfeníka, napoleonského vysloužilce i obchodní úspěchy a rodinný život židovského továrníka jsou dějově spjaty s osudy dalších pražských židů v letech kartounkářských bouří, vyvolaných novými vykořisťovatelskými metodami měšťanských podnikatelů a finanční aristokracie. Historický materiál čerpal autor z pamětí židovského továrníka Mojžíše Porgese a z tehdejších policejních relací. Kniha je věnována Státnímu židovskému muzeu.... celý text
Přidat komentář
Velmi čtivá kniha. Pokud vám tento v podstatě zapomenutý historický román (byť román weilovský, tedy kompozičně osobitý) přijde pod ruku, nebojte se pustit do jeho četby.
Štítky knihy
Židé Praha přelom 18. a 19. století dějiny Židů historické romány
Autorovy další knížky
| 1967 |  Život s hvězdou |
| 1937 | Moskva-hranice |
| 1960 | Na střeše je Mendelssohn |
| 1992 | Dřevěná lžíce |
| 1999 | Život s hvězdou / Na střeše je Mendelssohn / Žalozpěv za 77 297 obětí |
Historický román na motivy života Mojžíše Porgese (Mosese Porgese von Portheim), prolínajícího se s životními osudy napoleonského vysloužilce, původně chudého venkovského Žida Itziga, dějově zasažený do přelomu 18. a 19. století. Zároveň mé první čtenářské setkání s Jiřím Weilem.
Životní příběhy Mojžíše Porgese, rodáka z pražského ghetta, a Itziga Fideleho, chudého venkovského žida, mísící a prolínající se na pozadí velkých i malých dějinných událostí konce 18. a první poloviny 19. století. Oba dva hrdinové v mládí podlehnout svodům falešného mesiášství a vydávají se do jeho služeb Mojžíš do služeb samozvaného židovského mesiáše oné doby, Jakuba Franka, Itzig (po určité době, kdy pracoval pro Mojžíše) do armády císaře Napoleona, o kterém ho potulný židovský učenec přesvědčí, že je novým spasitelem židů a strůjcem jejich emancipace. Vystřízlivění a další životní osudy obou postav jsou značně rozdílné Mojžíš se přiučí textilnímu řemeslu a postupně se stane váženým a bohatým pražským továrníkem (majitelem prosperující kartounky) a posléze i šlechticem, Itzig je ve válce zmrzačen a vrací se jako válečný vysloužilec a žebrák do Prahy, kde se protlouká hraním na harfu. Běhy jejich životů se opět střetávají v době, kdy se zaměstnanci Mojžíšova závodu v roce 1844 organizovaně vzbouří proti nahrazení jejich práce novými stroji. Vzpoura je nakonec násilně potlačena a její vůdci pozatýkáni. Při potlačování vzpoury Itzig umírá ve věznici pro žebráky a je pohřben se všemi náboženskými poctami na židovském hřbitově na Žižkově, za účasti pohřebního bratrstva, jehož váženým členem je i Mojžíš Porges.
Krásným a poutavým jazykem napsaný román, mistrně prolínající několik dějových linií. Nemohl jsem se od něj odtrhnout a nemohu jinak, než mu dát z mého pohledu plné hodnocení. Pro zajímavost ještě dodám, že tato kniha byla vydána rok před autorovým úmrtím a byla věnována tehdejšímu státnímu židovskému muzeu v Praze.