• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 20 knih

Nové komentáře u knih Jiří Weil

Moskva-hranice

„Nebýt Machoninové, o knize nemám tušení. Líbila se mi moc!“
— Bastien581

---

Dřevěná lžíce

„Nedalo mi to, protože jsme byl stržen románem Moskva-hranice. Chtěl jsem, aby to pokračovalo. A Dřevěná lžíce na tento román jakoby navazuje. Užil jsem si to tedy dosytosti. "Strohé konstatování", které tomu vytýká kolega níže, je to nejlepší, co mohl Weil udělat. Ta téměř dokumentární přesnost, jednoduchost je totiž podle mého nejsilnější. Přestože miluji psychologický román, Weil tady dokázal skrze tuto strohost a téměř absenci psychologie postav vylíčit plastický obraz nejen situace při stavbě továrny v Kazachstánu, ale celkové situace v Sovětském svazu, nebo v totalitním režimu. Není třeba se nořit hluboko, stačí pozorovat a porovnávat. Pozoruhodná je stavba románu, která působé jakoby schematicky, ale beru ji jako různé přítoky do jedné řeky. Každý z přítoků reprezentuje jiný typ života ve Svazu, taky jiné naděje a jiná zklamání. Všechny postavy vlastně směřují na stavbu jedné továrny, zároveň se tam ale skoro všechny minou, nevznikne mezi nimi ani žádný konflkt, všechno tak plyne, socialismus se buduje, budovatelské nadšení tryská, a svoboda myšlení, individuality se postupně ohoblovává až k neexistenci. Přitom je třeba mít na paměti, že Weil byl přesvědčený komunista a že i když jeho zkušenost ze SSSR ve 30. letech byla trpká, a zde líčí také svůj autobiografických zážitek, že komunistou zůstal. Takže ta kritika režimu není nenávistná, jakoby "z druhé strany barikády", o to je vlastně silnější, že to píše přesvědčený intelektuál, který "jen" zažívá trpké zklamání. A to i přes optimistickou vidinu celku, nicméně konkrétní detaily a projevy, chování lidí, nefunčnost aparátu, meze lidskosti ho čím dál intenzivnějši zbavují iluzí - a bere čtenáře s sebou. Jsem opravdu šťastný, že jsem se k těmto dvěma románům dostal. Skutečně jsou na úrovni Čevengura a Dětí Arbatu, s tím rozdílem, že to je český pohled, tedy nám důvěrnější. Skvěle!“... celý text
— Apo73

---

Moskva-hranice

„Vynikající kniha. S tématem Moskvy 30. let a utahováním šroubů stalinského režimu jsem se již potkal ve skvělých románech Čevengur (Andrej Platonov) a Děti Arbatu, resp. Třicátý pátý a další roky (Anatolij Rybakov), a toto je český zářez jako hrom. Jiří Weil se vrátil se SSSR a napsal velmi originálním stylem, téměř dokumentárním, až samozřejmě popisným stylem (a jakoby velmi nezaujatým) příběhy dívky Ri, která přijíždí do SSSR a postupně odhazuje své evropské zvyklosti a pohled na svět a přizpůsobuje se sovětskému životu, způsobu myšlení, a překladatele Jana Fischera, který už v Moskvě pracuje a dostane se do soukolí stalinských čistek. Ten popisný způsob není nudný, je naopak jak na miskách vah přesně odměřovaný, velmi umně střídá přítomný a budoucí čas, nikde nenalezneme vnější autorovo hodnotící hledisko. Vše se odehrává jen s postavami, které se ocitají v různých situacích, maximálně sledujeme jejich vnitřní myšlenkové nebo citové pochody, ale nikdy se nedozvíme, zda je to dobře nebo špatně. Tento princip je něco, co dodává odstup od popisované reality a my jako čtenáři máme pocit, že jsme taky "jen" pozorovatelé. Ono se zdánlivě neděje nic převratného ani strašného, to nejsou zápisky z Gulagů, to je jen zcela precizní a podrobné vylíčení sovětské reality té chvíle se všemi frontami v obchodech, tlačenicemi v tramvajích, stranickými schůzemi, situacemi u pásů v továrnách, chvílích odpočinku, atd. atd., které postavy prožívají a tyto situace postupně proměňují jejich vztah k sovětské realitě - různým způsobem. Když se začnou dít věci zdánlivě nevysvětlitelné (připomíná mi to opět skvělý román Egona Hostovského Nezvěstný, který je ovšem o roce 1948), je všechno vylíčeno tak jasně a přehledně, až z toho mrazí. Myslím, že právě ta "jednoduchá" metoda líčení zesiluje účinek, že se čtenář dokáže vcítit do běžného života v SSSR a nechat na sobě dotknout i mechanismus moci, který postupně utahuje ony pověstné šrouby. Podle mne je tato kniha vrcholem Weilovy tvorby, není divu, že vyvolala prudkou odmítavou reakci tehdejší komunistické publicistiky a pronásledovala Weila až do konce života, dokonce se podařilo jej zlomit, aby se za tuto knihu chudák omlouval. To nemění nic na tom, že zanechal zcela nadčasové dílo o hodnotě lidského života, o vztahu individuality a mechanismu moci, o soukolí spouštěné fanatismem a patologických jevech, které musí účastníci autoritářského režimu prožívat a na sobě aplikovat. Ohýbání páteře se tu děje soustavně, vždy ve jménu velké myšlenky - bez hodnocení, nicméně čtenář dešifruje hrůznost a dehumánnost takového režimu celkem jasně. Takže doporučuji, skvěle, pane Weile!“... celý text
— Apo73

---

---

Na střeše je Mendelssohn

„Různí lidé, různé osudy a mistrně napsaný text, který jsem hltala od začátku do konce. Kdyby se mě někdo zeptal, který text o židech, jejich pohnutkách a utrpení bych doporučila, tak tento. Není ani trochu bulvární, autor se slovy nevyhýbá popisu toho, jak ty věci byly, jak se děly. Nevymýšlí opisy jednotlivých výrazů, které by vedli ke zjemnění či bagatelizaci. Jde na dřeň. A proto je tak kniha tak dobrá a já ji všem doporučuju.“... celý text
— Bastien581

---

Moskva-hranice

„Jeden z najlepších českých románov. Dokumentárnym štýlom napísaný text o budovateľským nadšením zblbnutej Moskve 30. rokov 20. st. Autor mal výborný postreh a jasnozrivo popísal fenomény, ktoré sme si všimli a pochopili až o mnoho desaťročí neskôr (byrokracia, čistky, miznutie ľudí, objektívne príčiny, nepriatelia ľudu...).“... celý text
— lentolog