Moskva-hranice přehled

27.11.2024

Nebýt Machoninové, o knize nemám tušení. Líbila se mi moc!

16.10.2024

Vynikající kniha. S tématem Moskvy 30. let a utahováním šroubů stalinského režimu jsem se již potkal ve skvělých románech Čevengur (Andrej Platonov) a Děti Arbatu, resp. Třicátý pátý a další roky (Anatolij Rybakov), a toto je český zářez jako hrom.
Jiří Weil se vrátil se SSSR a napsal velmi originálním stylem, téměř dokumentárním, až samozřejmě popisným stylem (a jakoby velmi nezaujatým) příběhy dívky Ri, která přijíždí do SSSR a postupně odhazuje své evropské zvyklosti a pohled na svět a přizpůsobuje se sovětskému životu, způsobu myšlení, a překladatele Jana Fischera, který už v Moskvě pracuje a dostane se do soukolí stalinských čistek. Ten popisný způsob není nudný, je naopak jak na miskách vah přesně odměřovaný, velmi umně střídá přítomný a budoucí čas, nikde nenalezneme vnější autorovo hodnotící hledisko. Vše se odehrává jen s postavami, které se ocitají v různých situacích, maximálně sledujeme jejich vnitřní myšlenkové nebo citové pochody, ale nikdy se nedozvíme, zda je to dobře nebo špatně. Tento princip je něco, co dodává odstup od popisované reality a my jako čtenáři máme pocit, že jsme taky "jen" pozorovatelé. Ono se zdánlivě neděje nic převratného ani strašného, to nejsou zápisky z Gulagů, to je jen zcela precizní a podrobné vylíčení sovětské reality té chvíle se všemi frontami v obchodech, tlačenicemi v tramvajích, stranickými schůzemi, situacemi u pásů v továrnách, chvílích odpočinku, atd. atd., které postavy prožívají a tyto situace postupně proměňují jejich vztah k sovětské realitě - různým způsobem. Když se začnou dít věci zdánlivě nevysvětlitelné (připomíná mi to opět skvělý román Egona Hostovského Nezvěstný, který je ovšem o roce 1948), je všechno vylíčeno tak jasně a přehledně, až z toho mrazí. Myslím, že právě ta "jednoduchá" metoda líčení zesiluje účinek, že se čtenář dokáže vcítit do běžného života v SSSR a nechat na sobě dotknout i mechanismus moci, který postupně utahuje ony pověstné šrouby.
Podle mne je tato kniha vrcholem Weilovy tvorby, není divu, že vyvolala prudkou odmítavou reakci tehdejší komunistické publicistiky a pronásledovala Weila až do konce života, dokonce se podařilo jej zlomit, aby se za tuto knihu chudák omlouval. To nemění nic na tom, že zanechal zcela nadčasové dílo o hodnotě lidského života, o vztahu individuality a mechanismu moci, o soukolí spouštěné fanatismem a patologických jevech, které musí účastníci autoritářského režimu prožívat a na sobě aplikovat. Ohýbání páteře se tu děje soustavně, vždy ve jménu velké myšlenky - bez hodnocení, nicméně čtenář dešifruje hrůznost a dehumánnost takového režimu celkem jasně.
Takže doporučuji, skvěle, pane Weile!