Havran (14 básní)
Edgar Allan Poe
Baladická báseň Havran, jejíž refrén "Nikdy víc" umocňuje hrůzu z konečnosti a muk života vychází s autorovou esejí "Filosofie básnické skladby." Poe v ní vykládá postup, jímž došel od prvního záměru ke konečnému znění této světoznámé básně. Připojen výbor z ostatních, tragicky laděných a senzitivních veršů tohoto velikého amerického romantika 19. stol. František Götz: Tragický lyrik Havrana, Edgar Allan Poe, doslov. Obsahuje básně: Havran -- Zvony -- Ulalume -- Heleně (1) -- Annabel-Lee -- Matce -- Anně -- Eldorado -- Město v moři -- Spící -- Lenora -- Koloseum -- Hymnus -- Heleně (2)... celý text
Přidat komentář
Naprosto úžasný byl úvod autora, ve kterém vysvětlil vznik básně Havran. Hlavní motivy. Smysl. To vše člověk zná ze školy, ale bylo to velmi dobře napsáno. Vlastně je to i takové stručné zamyšlení nad psaním básní obecně. Skladba Havran nemá chybu. Je prostě úžasná. Děsivá. Plná citu. Smutku. Smrti. Beznaděje. A přitom také lásky. Při čtení mám pocit, jako bych v tom pokoji byla také a naslouchala tomu nemilosrdně konečnému Nikdy víc. Ostatní básně se mi líbily různě, některé více, některé jsem nechápala (možná si je přečtu ještě jednou a zkusím se do nich více ponořit). Ale celkově knihu hodnotím dobře.
Toto čital asi každý fanúšik (a možno aj nefanúšik) Poea. Nespomínam si, žeby vo mne niekedy nejaká báseň vyvolávala to, čo Havran. Niektoré preklady však nestoja za veľa.
Krásný horor ve verších. Člověku při čtení večer před spaním úplně přechází mráz po zádech. Ani čas této básni neubral na kráse a naléhavosti.
Klasika, která neomrzí. V každém překladu má něco do sebe. Mám slabost pro tu báseň. Doporučuji vydání Havran - šestnáct česských překladů.
Prozaická, hororová historka E.A.Poea ve verších...Zimní noc, truchlící muž, mrtvá dívka, černý havran a smrt...rytmickým opakováním stupňující se tajemno, napětí, strach z neznáma, fatalistický závěr...
Nevládnu angličtinou natolik, abych úplně dobře porozuměla originálu, ale při mém laickém srovnání dvou nejznámějších překladů ten od Vrchlického je věrnější a lépe vystihuje atmosféru Poeovy básně, ten od Nezvala je volnější, ale přístupnější dnešnímu jazyku, libozvučnější, zpěvnější (tomuto dojmu ale asi napomáhá, že jsem Nezvalův překlad i poslouchala zhudebněný z desky ASPM).
Můj názor? Jedna z prvních hororových básní, temné nálady a umělecky zpracované pochmurné představy.
Sice jsem Havrana musela číst několikrát, abych ho pochopila, ale to neznamená, že jsem si ho neužila.
Nejraději mám překlad od Vrchlického.
"Proroku," dím "mene tekel, ať jsi pták anebo z pekel!"
Básně preferuji ve vázaném verši, takže s těmito jsem byl naprosto spokojený. Poeovi se podařilo převést temnou atmosféru svých próz také do poezie. A jak!
Edgara Allana Poea miluju! Havrana jsem četla nespočetněkrát a v různých překladech, a ty ostatní básně? No, některé jsem absolutně nepochopila, ale zase ty ostatní se mi líbili :-). Takže hodnotím 4*/5*
Žas jsem nad vzhledem ptáka, jenž tak bez okolků kráká ...
ač temný náměty miluju, tohle mi nesedlo-max. v Simpsonovské verzi
Naivní i na dobu, kdy to psal.
Jediná škoda je, že ani jeden z českých překladů není úplně ideální. Já měl naštěstí knihu snad s 20 různými překlady včetně anglického originálu i s poznámkami, takže jsem si mohl mezi všemi verzemi listovat. Básně samozřejmě překladem hodně trpí, takže vidět originál -- byť napsán těžkou starou angličtinou --, bylo moc fajn. Teprve pak se totiž ukáže celá síla Havrana.
„Jako by chtěl celou duší, za ta slova navždy skrýt se.“
Poe byl bezesporu hodně složitou osobností, a jeho Havran (stejně tak jako celá jeho tvorba) ... ta ponurost, vyvolaná hrůza, úzkost, strach ... to vše je zrcadlovým obrazem jeho duše, duše básníka poznamenané životním příběhem. Každé slovo má hlubší smysl, nutí přemýšlet ... nad životem, ... nad sebou samými...
Poe je naprostý mistr fikce ... vypráví příběh a přesvědčuje nás, že to, co bude vyprávět je pravda, předkládá fakta, odvolává se na ně, je až racionální a přesný ve svých popisech, hrdinové jsou buď čistě racionální, nebo naprosto šílení :-) ... a vše je naprosto uvěřitelné ... a přesto před sebou máte čistou fantazii.
Poe měl totiž představu dokonalé poezie ... podle něj báseň směřuje k vytvoření nadpozemské krásy :-) ... tedy k nejčistšímu, nejsilnějšímu a nejvíc duši povznášejícímu prožitku ... to je ovzduší básně ...vnímat skutečnou krásu při čtení je podle Poea vzrušující a povznáší duši, ovšem, ne na dlouho, protože je v povaze vzrušení, že trvá pouze krátce :-) ...
... a tak se Havran nezrodil z náhody, čisté intuice, ale vznikl krok za krokem s přesností a důsledností ... a teď už je na nás, čtenářích, jestli mezi řádky odhalíme tajemství básně :-) ... plné otázek ... o bytí a nebytí ...
Poe používá různé motivy, ... které vedou všechny nějakým způsobem k úzkosti nebo přímo k smrti ... v Havranovi je tím, co přivádí k smrti ... láska ... která umírá ... U Poea je prostě vše trochu jinak než byste čekali :-) ... strach a úzkost vede k životu, vyburcuje aktivitu, zatímco láska ... k smrti, protože láska je harmonie, která vede k zastavení času, pasivitě a nevyhnutelné smrti ... návrat možný není ... „nevermore“ je dost jednoznačné ...
... zůstává jen věčné utrpení v podobě vzpomínek ... touha po návratu milované ženy ... návratu, který možný není ...
„Klid je pryč, já žasnu znova, jak jsou přesná jeho slova.
...
Naděje, že odpluje ten temný smutek z jeho líce
Není _Nikdy – nikdy více.“
„Proroku se strašnou mocí! – Ptáku, ďáble vševědoucí!
Volám Nebe – volám Boha, jehož ctíme bez hranice –
Řekni duši plné bolu, myslící na Leonoru,
Zda v edenu budem spolu, polibím ty krásné líce,
Dívku z ráje, Leonoru, políbím na krásné líce.
Havran řekl: „Nikdy více.“
Ono, přeložit dobře poezii, aby se nevytratila atmosféra a emoce asi není jen tak. Nevím, jestli je Nezvalův překlad úplně nejzdařilejší, ale líbí se mi více než překlad Vrchlického.
Nemám buňky na básně tak hodnocení tomu bude asi odpovídat. Četl jsem pomalu a dvakrát a stejně se mě to moc nelíbilo. Chtěl bych se nad tím dílem rozplývat jak ostatní ale nejde to !
Nádherná báseň, jejíž originál je samozřejmě nepřekonatelný, neboť tajemné "nevermore" sedne havranovi přesně "do zobáku!" Za přečtení rozhodně stojí i český překlad, zatím jsem četla Nezvalův a chystám se i na ten od Vrchlického. Líbily se mi i ostatní básně, ale Havran bodoval nejvíce. Ocenila jsem také autorův rozbor básně a zajímavý doslov Františka Götze. Poezii běžně nečtu, ale k Havranovi se budu ráda vracet. Proto jsem si objednala dvojjazyčnou verzi, tentokrát s novějším překladem Petra Krula.
Krásná sbírka básní. Havrana jsem si moc oblíbila, Poe umí krásně vykreslit všechny pocity a temnou atmosféru.
Rozhodně můžu doporučit do povinné četby, Havran je kraťoučký a přesto se dá o něm dobře mluvit.
Líbily se mi i ostatní básně v knize, z nichž jsem si ze všeho nejvíce oblíbila Annabel-Lee, která se mi snad líbila i o něco víc než samotný Havran.
Rozhodně doporučuji.
Autorovy další knížky
| 1978 |  Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek) |
| 2011 | Povídky |
| 2009 | Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky |
| 2013 | Černý kocour a jiné hororové povídky |
| 1964 | Vraždy v ulici Morgue a jiné povídky |
Z té smutek přímo čpí.