Oněgin byl Rusák
Irena Dousková
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/2749/bmid_onegin-byl-rusak-YhK-2749.png
4
918
918
Helenka Součková série
< 2. díl >
Volné pokračování bestselleru Hrdý Budžes. I Oněgin byl Rusák chytí za srdce jak každého, kdo má v živé paměti prapodivně popelavou dobu husákovské normalizace, tak čtenáře, kteří onen čas-nečas znají už jen zprostředkovaně. Helena Součková se přes kádrové překážky dostává na gymnázium. Přestože jí osud nerozdal právě příznivé karty, statečně usiluje vyznat se ve svém nitru i v pokryteckém světě kolem. Navzdory všem obtížím a zmatkům si dokáže trpělivě budovat bohatý vnitřní svět. Oněgin byl Rusák je tedy podobně jako Hrdý Budžes jednak autobiograficky laděným osobním příběhem, jednak tragikomickou mozaikou doby, která ani s odstupem času neztratila nic na své obludnosti. Zparchantělý, prohnilý komunistický absurdistán ČSSR zde (spíše jakoby mimochodem, tím však přesvědčivěji) vystupuje ve vší své ubohosti a nahotě.... celý text
Přidat komentář
Zajímavá kniha - jak obsahem tak formou. Pěkně se čte, nikde nenudí. Líbí se mi hlavně charakter Helenky a jejích kamarádů, jejich optimismus a možná tochu naivita. Málokdy se totiž stane, že mi jsou literární postavy, které prožívají pubertu, sympatické. Je to pěkný obraz tamější doby. Rozhodně doporučuji.
Úžasně vtipný kousek, pro mě mnohem lepší než první díl osudů Helenky Součkové. Možná je to tím, že si ještě dokážu představit trable studující pubertální mládeže :-).
Navíc nejde jen klasickou zpověď puberťáka, pro mne má knížka i jiný rozměr, vypovídá o hnusné době /alespoň v mých očích hnusné/ ve které autorka dospívala - udavačství již v mladém kolektivu, svoboda projevu žádná, pro výběr dalšího studia nerozhodovaly jen studijní výsledky, buzerace ze strany kantorů slepě sloužících režimu, přesto jsem se bavila od začátku do trpkého konce.
Líbila se mi méně než Hrdý Budžes. Prostě chyběl ten pohled malé holčičky, který tomu dodával jiný rozměr. Knih o dospívání je více, takže tato kniha, byť dobře napsaná, je jednou z více podobných.
Stejně jako první díl, mě nadchla. Čtivé, vtipné. Parádní relaxační kniha, která pobaví a nabije pozitivní energii.
Zbožňuju knížky vtipné už od začátku! (Když myslím od začátku, myslím tím už od počátečního nadpisu ;)) Ironie je nejlepší zbraň proti komunismu v knihách. A Oněgin byl Rusák nezklamal.
Tahle knížka mě neuvěřitelně zasáhla. Asi jsem v době studií byla tak trochu Helenou Součkovou. Pocity, zážitky a příběhy z doby socialismu jsem prožívala úplně stejně. Skvělé bylo i divadelní představení v Divadle v Dlouhé!
Skvěle! Skvěle! Skvěle! Dousková je dle mého soudu v tomto geniální! Nemohu si sice odpoutat od představy Báry Hrzánové jako hlavní hrdinky, ale ta byla tak správně vybrána, že mi to ani nevadí :)
Chytlo mě to ještě víc, než Budžes. Asi proto, že jsem byl na střední zhruba ve stejnou dobu. Dostávaj mě ty sekvence s křečkama.
Irena Dousková opět nezklamala a Helenka Součková jakbysmet ! :-) Jako gymnazistka mi byla ještě bližší než jako žákyně druhé třídy, takže jednoznačně pět hvězdiček :-)
[038/11] (ebook) Když jsem poprvé slyšela audio-nahrávku, docela mě zarazil ten časový posun od ‘Hrdého Budžese‘ a upřímně, moc se mi to nelíbilo. Ale čím víc, čím častěji, jsem to poslouchala, tím víc jsem se dostávala do té tehdejší atmosféry obklopující puberťáky čerstvě se zbavující dětskosti a, i když se celkově naše společnost tváří, jak je svobodná a uvědomělá, svoboda projevu není ani dnes a nebo alespoň ne bez cenzury (alespoň mezi studenty).
(EB str.: 006) „Co se tady sakra pořád motáte? Já tady dělám jak blbej a vy se mi tu furt motáte!“
„Tak zkuste dělat jako chytrej. Hned budete mít lepší náladu.“
‘Oněgin byl Rusák‘, se u mě časem upřednostnil nad první knihou a ani netuším, jak a kdy se to stalo. Asi je to tím, že malá Helenka už není malá a pokračování o její životní pouti není tak profláknuté a v povědomí lidí. Vlastně jsem ani neměla v plánu si knihu přečíst, ale tak nějak se sešel internet s počítačem, a už to bylo.
(EB str.: 049) Tuhle si jeden chlapeček chtěl sebrat ze země barevnej lupen, krásnej, červenej, vůbec jsem se mu nedivila. Jenomže maminka s ním začala cloumat a řvala na něj: „Dělej, Roberte, sakra! Co blbneš pořád? Já se z tebe poseru.“
A když začal brečet, třásla s ním ještě víc a křičela: „Neřvi! Slyšíš hergot! Co řveš?“
A vlepila mu pohlavek, až mu spadla čepice na zem.
„No vidíš, co děláš,“ řekla mu potom.
Víc už jsem toho neslyšela a ani bych nechtěla. Chudák Robert. Ale on až vyroste, tak jí to spočítá. Třeba ji zabije, až bude potřebovat na cigára, to se klidně může stát.
U knihy jsem se nasmála, hlavně v pasážích, které jsem ještě neznala. Ti křečci… Určitě si ji ještě někdy přečtu, protože kvalitní humor bez trapných vulgárností, se hledá dost těžko.
(EB str.: 043)
...
Píšu to psaní potmě vstoje
jen měsíc zírá do pokoje
jenom ta luna prokletá –
jak by řek ňákej poeta.
Co vůbec mají básníci
na tomhle blbým měsíci?
...
I bez znalosti prvního dílu (Hrdý Budžes) si čtenář užije maturatčiny pocity, které jsou ovlivněny nejen porostředím, ale i dobou 80. let. Skvělé zpracování v Divadle V Dlouhé.
Štítky knihy
Praha satira humor Československo dospívání studenti komunismus normalizace (1969-1989) socialismus
Autorovy další knížky
| 1998 |  Hrdý Budžes |
| 2006 | Oněgin byl Rusák |
| 2011 |  Darda |
| 2014 | Medvědí tanec |
| 2008 | O bílých slonech |
Zajímavé pokračování, bohužel o trošku slabší než první kniha.