Helimadoe

09.08.2016

Havlíček je můj veliký oblíbenec a čestný obyvatel mé knihovny. Trošku, nebo spíš hodně, jsem se rozmlsala Neviditelným. Neudělejte stejnou chybu. :) Když to totiž přečete také jako první věc od něj, je už pak těžké být něčím znovu tak uchvácen... Nicméně sama hlavní postava Emil (Havlíček?) v závěru knihy říká "...prosím ty, kteří čekali více než pouhý příběh pošetilé puberty, aby mi odpustili. Vím, že se nemohou dojmouti dětskými bolestmi a žaly, na nichž není nic tragického. ...toto je příběh odpočinku..." a přesně v duchu těchto slov budete-li ke knize přistupovat, nemůžete být zklamaní. Milé čtení, které lehce odsýpá, občas má člověk tendenci vyčkávat na to "něco", které v něm vyvolá ten wow efekt, což se ale neděje, protože možná s věkem a dobou potřebujeme pro ten wow efekt až příliš velké "něco", které ale, naštěstí, spoustu dětí míjí a mají tak možnost žít si ty své krásně naivní a (naší perspektivou) bezstarostné roky. Budiž jim přáno! Milá autobusovka/vlakovka...

* Jen tím dodáš ceny svému životu, budeš-li mít v úctě své vlastní činy. Protože nikdo jiný ti ceny nepřidá.

* Ubohé ovečky, uspané vychytralým hypnotizérem, veřejným míněním!

* Vyzývala svět o lásku, o tak slavnou a dobrodružnou lásku, jaká ani na světě není, jaká nepřijde, nemůže přijít.

09.03.2016

První papírové setkání s Havlíčkem dopadlo nad očekávání příznivě. Že bylo inspirováno Jirešovým filmovým přepisem, nezastírám, že mě připoutala hloubka, přesnost, údernost a kultivovanost starobylého jazyka, rád přiznávám. 10/16

02.02.2016

Poprvé jsem ji četla v mládí a pamatuji si, že na mě působila příjemně . Vrátila jsem se k ní před Vánoci, kdy jsem byla u rodičů a při probírání staré - a stokrát přečtené - knihovny jsem po ní sáhla a znovu s ní trávila pár příjemných večerů. Taková milá , čekané a vítaná návštěva po letech.

21.01.2016

Ze začátku mě kniha moc nebavila, na můj vkus moc popisné a prostě nudné, ale pak jsem se začetla, že jsem knihu přečetla během tří dnů. Taková hodně zvlášní rodinka, ty Hanzelínovi, na jednu stranu Dora mi byla sympatická že se jako jediná vzepřela, ale na druhou to byla prostě mrcha.

06.07.2015

Moje první setkání s panem Havlíčkem a asi ne poslední (dosti jsem ignorovala povinnou literaturu...). Milá a velmi čtivá kniha, která hladila po duši, vyluzovala úsměv a uměla dojmout. Připoměla mi vlastní dětství a mnoho krásných filmů o strastech dětství a dospívání, nejvíce Bylo nás pět. Když budu mít syna, tak mu ji doporučím :) Kromě této linky, kniha skvěle popisuje lidskou povahu v mnoha méně lichotivých podobách, hlavně zarputilost, pokrytectví, ale i krásu a čistotu lidské duše.

Tuto knihu jsem četla před mnoha lety a pamatuji si, jak silně na mne působila. Tenkrát jsem netušila, že od něj mohu čekat ještě další knihy. Helimadoe mi však zůstala v mysli tak pevně, že jsem na ni nikdy nezapomněla, i když jednotlivé příhody z románu bych už teď dohromady nedala. U mne je to většinou pokaždé o nějakém pocitu, který ve mně z té knihy zůstane a který se vyjeví při vzpomínce nebo jen při vyslovení názvu knihy. Když jsem teď dočetla Neviditelného, možná bych se ke knize Helimadoe mohla vrátit a ověřit si, jak na mne zapůsobí dnes.

31.05.2015

Tenhle příběh jsem si zamiloval ve filmové verzi, kterou jsem viděl když mi bylo asi jen o rok více, než hlavnímu hrdinovi. A dokonale mě pohltil, protože, ač se odehrával v jiné době, než jsem já žil, to hlavní se nemění. Proto jsem ten příběh plně chápal, užíval si ho s hrdinou a spolu s ním létal v oblacích. Do dnes je to jeden z mých nejoblíbenějších českých filmů. Snad i proto jsem se románové předlohy trochu obával. Hlavně když jsem zjistil, jak je útlá. Co pak asi všechno ve filmu chybí, co je změněno, co je jinak? Nakonec jsem zjistil, že filmová verze je takřka dokonalým převedením románu, rozcházející se jen v trošku jiném vzhledu hlavních hrdinů a hrdinek a jedné scéně, která ve filmu nabbývá. Jinak mě ale četba pohltila úplně stejně jako film. Je trochu více sociálně kritičtější, což je fajn, ale ta aura zamilovanosti na prahu puberty je prostě úžasná.

09.05.2015

Jaroslav Havlíček patří mezi mé české favority... na Neviditelného to nemá, ale jeho styl je skvělý a stojí za přečtení :-) Viděla jsem půlku filmu, ale celkem mě nebavil, když byl tak nějak o něčem jiném...

06.04.2015

"Jsme salónní kouzelníci, chvíli sebe samy rozveselujeme, chvíli samy sebe klameme. Ze svých snů si kolem sebe utváříme ráj, ve kterém se utěšujeme, abychom si vynahradili své životní neúspěchy."

Naprosto úžasné poslední kapitoly.

04.04.2015

Helimadoe je pozoruhodná Kniha. Tak jako všude, je i zde Havlíček velmi temný a bezvýchodný. Protože však jádro evidentně tvoří autorovy vlastní vzpomínky, je tato temnost a bezvýchodnost do jisté míry vyvážena optikou alespoň poněkud bezstarostného dětství a citlivě líčenými obrazy městečka a okolní krajiny. Sympatický je i sebekritický a vnímavý nadhled, díky němuž se čtenář místy asi neubrání úsměvu. Koneckonců, dětství má tu kouzelnou vlastnost, že v určitých citových kotrmelcích, naivitě, překotném a bezprostředním prožívání přicházejících událostí či v nekritickém mudrlanství jistě všichni poznáváme i naše vlastní dětské prožitky a jde tudíž vlastně o sdílenou, kolektivní zkušenost. Bylo by přitom rozhodně zajímavé vědět (a popravdě nevím, zda-li se tím už někdo nezabýval) do jaké míry je příběh autobiografický a co všechno je naopak spisovatelovou konstrukcí.
PS: Stejnojmenné filmové zpracování této knihy se kromobyčejně nevyvedlo. Pokud je znáte, nespoléhejte na něj. Kniha je nejen daleko bohatší, ale především v mnoha ohledech jiná...
Celkový dojem: 90%

29.12.2014

Hned od začátku se mi kniha líbila a i když přicházely pro mě méně záživné pasáže, od konce jsem se nemohla odtrhnout. Krásný příběh mladého chlapce, jeho platonické lásky a vztahů v jeho životě. Myslím, že je to kniha, kterou si ráda přečtu ještě jednou.

25.03.2014

Všechny Havlíčkovy knihy mě moc baví, ale u této se mi kupodivu víc líbil film.

29.11.2013

Ze začátku mě kniha moc nebavila, postupně se to ale změnilo. I když musím říct, že je tu trochu moc pesimismu, hlavně u hlavní hrdinky. Viděla jsem i film, ale ten se mi moc nelíbil - hodně scén je tam vynechaných, některé zase zbytečně přidané. I postavy jsem si představovala trochu jinak, takže kniha rozhodně lepší.

14.10.2013

"Lidé rychleji jezdí, rychleji žijí, rychleji stárnou, zuřivěji se nenávidí a ubíjejí bez výčitek svědomí nejen jednotlivce, ale i celé národy." (s. 294) Jako by to Havlíček psal dnes. Kritika společnosti, která byla sice jiná než ta dnešní, přitom ale v podstatě "stejná". Pohled do nitra člověka, který plave proti proudu (ať už je to podivínský doktor Hanzelín nebo jeho jeho dcera Dora, která měla odvahu jít vlastní, ač nejistou, cestou). Pohled do nitra dospívajícího mladíka, "rozervance", který pohlíží zpět, ale dnešek ho trošku děsí. Velmi zajímavá studie hlavních postav, které nejsou černo-bílé, naopak mají své klady i zápory.

15.07.2013

Líbí se mi, jak Havlíček popisuje své postavy takové, jaké jsou. Tahle kniha však pro mě byla až moc depresivní, hlavní hrdina měl v sobě tolik pesimismu... A to mi vadilo. V některých pasážích únavná, v některých záživná, ale stále nesympatická. Možná jsem ji nečetla v nejlepší době, nevím, ale nevzala mě za srdce tak jako třeba Petrolejky.

06.03.2013

Odpočinkový lyrický příběh o dospívání jedináčka Emila z významné rodiny, v němž určitou úlohu sehraje každá z pětice sester a především maloměstský lékař Hanzelín.