Tajný deník Hendrika Groena
Hendrik Groen
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/344833/bmid_tajny-denik-hendrika-groena-JxT-344833.jpg
4
307
307
Hendrik Groen série
1. díl >
Hendrik Groen je sice starý, ale sám nemá staré lidi rád. Ještě si chce na světě něco užít! Nechce jen popíjet slabý čaj a pěstovat muškáty, jako to dělají jeho vrstevníci. O svém životě v domově důchodců si píše deník, v němž odhaluje všechny své vzestupy a pády, například pokus o založení anarchistického klubu Staří-ale-ne-mrtví. A když se k němu nastěhuje žena, po které vždy toužil, podnikne něco, co bude mít zábavné, něžné, ale i devastační následky.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno:
2017
,
XYZ (ČR)
Originální název:
Pogingen iets van het leven te maken, 2014
více info...
Přidat komentář
"Dokud jsou plány, ještě se neumřelo."
Smutné i vtipné historky z deníku starého muže v důchoďáku. Občas trochu zdlouhavé, ale reálně zamyšlení nad životem v tomto věku, včetně pozdní lásky. Klub pobaví, je to o tom, užít si života i v blízkosti smrti.
Naděje, že vysoké stáří může být občas i velmi zábavné, když to člověk nevzdá a je aktivní.
(SPOILER) Knihu jsem poslouchala v audio verzi a moc se mi líbila. Autor se nemíní jen tak stát odepsaným starým mužem a snaží se užívat si svůj život naplno. Ve svém deníku vtipně popisuje různé situace a běžné věci, které jsou pro důchodce problematické, nepříjemné a žel bohu se stávají součástí každodenního jednotvárného života. Humorem, elánem, neotřelým přístupem a hlavně založením klubu Staří-ale-ne-mrtví se snaží spolu s několika přáteli svůj pokročilý život okořenit a dát mu nový zajímavý rozměr. Musí se samozřejmě také vypořádávat i s tou nelehkou a smutnou fází života nejenom svého, ale i svých milovaných přátel, jako jsou nemoci a smrt.
Otevírala jsem tuto knihu s obavami, ale velmi mile překvapila, super akční důchodci, kteří si snaží užívat život, vtipné pasáže, takovou partu v důchodovém věku bych taky uvítala
Poslechnuto jako audiokniha. Zajímavé, takové jiné... důchodci v akci zaujali, občas to malinko drhne, trošinku nudí, ale jinak fajn.
Kniha mne příjemně překvapila, i když se nečetla úplně lehce. Přestože vypravěč Hendrik umí být vtipný, občas jsem zamáčkla slzu dojetí.
Trávit podzim svého života bych nechtěla v domově důchodců. Ale pokud tomu tak bude, chtěla bych mít kolem sebe partu z klubu Staří-ale-ne-mrtví. A hlavně citlivého a empatického Hendrika.
Překvapilo mne, že nizozemští důchodci řeší úplně stejné problémy jako ti čeští. A to brblání asi nezáleží na státu, ale na lidech. Proto mi byl sympatický Hendrik, který nebrblal, ale konal. Jako třešnička na dortu na mne působily často "nekorektní" Hendrikovy průpovídky.
Z této knihy jsem měla takové rozporuplné pocity. Byla taková zvláštní.
Na jednu stranu souhlasím, že by se o životě seniorů v pečovatelských domech, stáří a umírání mělo mluvit. Na druhou stranu to bylo místy podáno dost drsně a nejsem si jistá, jestli takto by se starý člověk sám o sobě vyjadřoval.
Naštěstí tam byla i hodně veselá místa.
Za mě jedna z nejlepších knih, co jsem letos četla. Občas plná naděje, občas smutná, jako život sám.
Tajný deník někoho, kdo si říká Hendrik Groen (nebo je to opravdu skutečná postava?), je natolik lidský a tak krásně "obyčejný", že vám na tváři přistane úsměv a zůstane tam až do poslední, třistadevadesáté strany. Úsměv přes slzu v oku, protože Tajný deník Hendrika Groena je stejnou měrou vtipný jako smutný. Inu jako sám život :-)
Milé, tragikomické, opravdové, místy žalostné čtení o staříkovi v domě pro staré, o posledních věcech příjemných a hlavně o těžkostech stáří nepříjemných. Přes všechnu snahu, aby deníkové zápisky Hendrika vyzněly pozitivně, působí kniha depresivně, ale bohužel tak to asi je, stáří je neveselé.
Vcelku milé čtení. Kdyby takový náhled na svět, jako Hendrik Groen, měla minimálně polovina seniorů.....Nicméně místy jsem přeskakovala pasáže, knihu průběžně odkládala a rozhodně nemůžu říct, že jsem jí přelouskala s nadšením. Ale jako takhle, neurazí, a ve chvílích nudy bych příště sáhla po nějaké jiné knize.
Kniha popisuje život starých lidí v nizozemském domově důchodců očima jednoho jeho nezahořklého obyvatele. I když psaná celkem vtipně, není veselá. Člověk si uvědomí neodvratitelnost postupné bezmocnosti stáří. A také smutek nad tím, jak dnešní "vyspělá" společnost péči o staré lidi vlastně nezvládá. Kniha je ale čtivá, postavy sympatické, a rozhodně podporuje pochopení potřeb nejstarší generace.
Moc milá, i když v podstatě dost depresivní knížka. Přestože pojednává o vážných věcech, je napsaná s nadhledem a humorem, takže případní zájemci se nemusí bát, neprojednávají se v ní navážno složitá témata.
Myslím, že skutečný život v domově důchodců (nebo jak se vlastně správně tyto domovy jmenují) je ještě daleko smutnější, než autor popisuje. Proto taky kniha putovala do čtenářské výzvy "místo, na kterém bych se nechtěla ocitnout".
Docela příjemná milá kniha. Některým pasážím jsem se i nahlas a od srdce zasmála a celkově bych řekla, že se mi kniha líbila. Ale... pokračování už číst nebudu, myslím, že stačilo.
Dlouho jsem přemýšlela, co o této knize napsat. Je vtipná i smutná, ale ani jedno z toho nepůsobí prvoplánově. Jak v amsterdamském domově důchodců plyne den za dnem, postavy vám víc a víc přirůstají k srdci. A stejně jako Hendrik, dobré i špatné zprávy prostě musíte brát tak, jak přicházejí. Moc se mi líbí ten nadhled, kdo z nás by nechtěl mít v takovém věku aspoň pár ztřeštěných nápadů klubu Staří-ale-ne-mrtví a jiskru v oku ;) Deník ve mně zanechal spoustu nezodpovězených otázek, ale taky takový zvláštní klid v duši. Nevím, jak jinak to popsat.
Deník "rebela" Hendrika Groena žijícího vamsterodamském domově důchodců. Místy vtipné,ale převážně smutné až depresívní. Krásný projekt Staří-ale-ne-mrtví
Typický život starých lidí, nuda a smířit se že je člověk starý. Není to můj žánr, takže mě nebavila.
Po dlouhé době knížka, od které jsem se neodtrhla. Knížka, která přináší nápady a chuť do života, bez ohledu kolik vám je teď. Není třeba čekat se zakládáním klubu, za 50 let už ho budeme mít pořádně rozjetý. I přes vše, co se událo na konci, je celkové vyznění milé a optimistické.
Tajný deník o životě v domově důchodců pro mě nebyl humoristickým románem, to určitě ne. Jsou tu často vtípky nebo humorné hlášky, ale celkově je román od začátku až do konce vlastně velmi smutný a depresivní. Věrohodně popsaná smutná a tvrdá realita. Hlavní hrdina je sympatický a jejich klub "Staří - ale - ne - mrtví" je skvělý, ale jinak jen smutno. Výborné bylo široké řádkování, protože se kniha dobře četla, ale později jsem už některé odstavce jen přelétla pohledem a hledala nějaký zajímavější děj.
Štítky knihy
Holandsko humor stáří nizozemská literatura senioři Nizozemsko nový začátek humoristické romány fiktivní deníky domov důchodců
Tíživý, humorný, očiotvírající pohled na stáří se vším všudy, co k němu patří. Doporučuji.
Slyšeno na ČRo ve skvělém podání Dalimila Klapky.