Tajný deník Hendrika Groena
Hendrik Groen
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/344833/bmid_tajny-denik-hendrika-groena-JxT-344833.jpg
4
307
307
Hendrik Groen série
1. díl >
Hendrik Groen je sice starý, ale sám nemá staré lidi rád. Ještě si chce na světě něco užít! Nechce jen popíjet slabý čaj a pěstovat muškáty, jako to dělají jeho vrstevníci. O svém životě v domově důchodců si píše deník, v němž odhaluje všechny své vzestupy a pády, například pokus o založení anarchistického klubu Staří-ale-ne-mrtví. A když se k němu nastěhuje žena, po které vždy toužil, podnikne něco, co bude mít zábavné, něžné, ale i devastační následky.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno:
2017
,
XYZ (ČR)
Originální název:
Pogingen iets van het leven te maken, 2014
více info...
Přidat komentář
Krásné, milé, místy hodně sarkastické, což si ovšem Hendrik Groen ze své pozice staříka může dovolit. Mám ráda knihy, kde na první pohled úsměvná historka je krutou, smutnou mnohdy až bolavou pravdou.
Tohle se nedělá.
Napsat na obálku, že na mě autor "zaútočí humorem", a pak mi předložit něco tak milého, láskyplného a dojemného, že se mi na konci i oči orosily, to byla podpásovka.
Pracuji v Domově seniorů a kniha se mezi personálem stala hitem. Možná i proto, že popisuje tolik situací, se kterými se potkáváme každý den. A ano, i přes místy sarkastický humor je to kniha citlivá, smutná a křehká. Hovoří totiž o věcech, které jsou v naší společnosti nepopulární a tabu, ale které se přesto dotýkají každého z nás. Právě proto jsem ráda za Hendrikovo vyprávění.
„Nový rok a já stále nemám rád důchodce. To jejich šourání za chodítky, jejich věčná nespokojenost, neustálé stížnosti, všechny ty sušenky k čaji, to otravné vzdychání a sténání. Mně samotnému je 83 a ¼ roku.“
To je první zápis v deníku sympatického staříka Henrika Groena. Už z toho vyplývá, jaký je. Přestože ho jeho vysoký věk limituje, on prostě chce v životě ještě něco prožít. Ve svém deníku popisuje každodenní život v domově pro seniory, svoje stavy a pocity, glosuje politickou a ekonomickou situaci a popisuje činnost skvělého Klubu Staří-ale-ne-mrtví, který si s přáteli založili. Je to ironické, humorné, smutné, citlivé, je to o důležitosti přátelství, o lásce, prostě o strastech i radostech stáří. Knížku doporučuji, ale spíše čtenářům „Old Adult“.
On to nebyl tak humorný deník, jak psali recenze a autor tiráže knihu pravděpodně nečetl. Z mého pohledu to byla tak trošku sociologická sonda a tak trošku deník jednoho starého muže, který má rád život. Začátkem jsem se musela prokousat, forma deníku se mi příčila, ale pak jsem se vyloženě těšila na další čtení. Kéž by se seniorům dařilo dívat se na svět takovýma očima! Moc bych jim to všem přála. Takoví jsou i u nás, věřte mi. Jen nežijí v domovech důchodců.
Kniha se mi líbila. Velmi rychle jsem si zvykla na deníkové členění. Protože pracuji se seniory, dokázala jsem si obsah promítnout do našich podmínek. Podobné složení seniorů v našich domovech pro seniory nenajdete. A obdobný přístup k životu také ne. Nicméně nebylo by špatné takto fungovat ve stáří. Líbila se mi některá témata, kterými se autor, ale i jeho okolí zabývá. Někdy k pousmání, jindy k trpkému zamyšlení. Fakta, která kniha uvádí, jsou ověřitelná a existující, což mě při jejich ověřování opět obohatilo. Těším se na další vydání, které bude až za dva měsíce.
V babiččině populárním TV magazínu měli redaktoři ve zvyku hodnotit filmy či seriály ve čtyřech kategoriích, já jim teď jejich stupnici drze ukradnu a aplikuju ji na Tajný deník. Tak tedy :
Art - 3/5
Drama - 3/5
Humor - 1/5
Napětí - 1/5
Možná za to může fakt, že mě od postav v knize dělí generační díra větší než padesát let... Nevím... Nebyl to ani Stoletý stařík, ani Opozdilec, autor se snažil být svůj, ale úplně se s jeho stylem psaní neztotožňuju. Nejsympatičtější ze všech mi byla Grietje se svou demencí, tam jsem nejvíc vnímala ten nadhled nad stářím a jiskřičku humoru, která se občas objevila v jejích hláškách.
to by nebol taký problém, vo veľa knihách sa nič nestalo a predsa boli fajn. asi nie som naladený na tento spôsob humoru, pretože mne na tejto knihe nepripadalo nič zábavné, doslova som sa nútil a trpel, aby som ju dočítal.
keď to porovnám napríkld s takou "Zelňačkou" (https://www.databazeknih.cz/knihy/zelnacka-17113), ktorá srší vtipom a je láskavá k čitateľom i hrdinom, asi je jasné, že tieto dve knihy boli napísané na rôznych planétach...
možná, až se octnu v předkremačním období, bude mi to bližší. ovšem teď se nacházím ve stavu "mládí v p*deli, důchod daleko" a tak mě tento způsob nijak neoslovil.
Audiokniha.
Nedoposlouchala jsem. Nedokázala jsem v knize najít nic,kromě bezútěšnosti a smutku. Možná k tomu přispěl sarkastický přednes pana Jiřího Žáka,možná fakt,že jsem před pro mě nedávnou dobou ztratila oba milované rodiče.
Snad se ke knize vrátím někdy později,zjevně jsme se nepotkaly ve správnou dobu
Anotace vůbec neodpovídá. Deník 2013 citlivého, sarkastického, cynického starého pána, žijícího v domově důchodců v severní části Amsterdamu, v němž popisuje každodenní radosti i útrapy své a svých přátel (báječný Evert, kuřák a pijan, který se nehodlá vzdát svých zlozvyků kvůli cukrovce, aktivní Griefie, která se připravuje na život s Alzheimerem, přemýšlivý Edward, který po mrtvici velmi špatně mluví a jemná optimistická kamarádská Eefie a další z klubu Staří ale ne mrtví), glosuje události holandského společenského a politického života. Zajímavý vhled do sociálního holandského systému pro seniory s překvapivými názory na eutanázii. Citlivé a pravdivé s poselstvím nevzdávat ani den života, ikdyž to vůbec není jednoduché. Kéž by se nám to dařilo!
Rozhodně zajímavá knížka a jsem ráda, že jsem se k ní dostala, ale asi by mi víc sedělo číst Hendrikovy zápisky třeba na pokračování v novinách :-) I když se mi kniha líbila, tak jsem neměla takové to nutkání pokračovat hned dál a muset každou volnou chvilku číst. Možná jako bych věděla, že mi 83 a čtvrt letý Hendrik nikam neuteče. Text je ale plný lidskosti a zajímavých postřehů, psát si takový deník není k zahození. Hendrikův tajný deník nás přinutí k zamyšlení a možná taky k uvědomění. Jak už psal někdo přede mnou, není to veselé čtení, ale všichni budem (při troše štěstí) jednou staří - je dobré vědět, do čeho jdem.
Tak to bylo hodně smutné. Občas nějaký vtípek, ale celkově to zrovna humoristická knížka není (navzdory tomu, že je tak prezentována). Za břicho jsem se tedy nepopadala. Nakonec, ani život není pouze sled humorných situací, ale ve stáří se radost ze života udržuje ještě hůř. Zajímavá sonda do života v domově důchodců, poutavě napsaná a čtivá.
Uzival som si kazdu stranku. Kto ma rad denniky, vyrastal na Dennikoch Adriana Molea, pochopi. Tieto knihy sa citaju lahucko, mate vzdy nutkanie "este jeden den a idem uz zhasnut a naozaj spat". Ale lahke citanie to nie je. V zmysle toho, ze zacnete mysliet na svoju starobu, na svojich blizkych ktori sa raz mozu ocitnut v tejto situacii, na smrt. Hoci hlavne postavy sa s humorom stavaju celom k osudu, lamu sa stale viac a viac. Vravim, za reklamovanou humornou knizkou sa skryva ovela temnejsi pribeh.
Nadšená jsem nebyla, i když je to docela příjemné čtení. Další z kategorie - senior je taky člověk. Citlivé, lidské, občas i náznak humoru. Ale Ove je Ove!
Původně jsem myslela, že nedočtu, ale nakonec jsem velmi ráda, že jsem si knihu přečetla a až vyjde druhý díl, ráda si opět takovou milou, ale zároveň smutnou knihu přečtu, takže doporučuji!
Štítky knihy
Holandsko humor stáří nizozemská literatura senioři Nizozemsko nový začátek humoristické romány fiktivní deníky domov důchodců
To je prostě život. Humorný, smutný, dojemný.....