Tajný deník Hendrika Groena
Hendrik Groen
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/344833/bmid_tajny-denik-hendrika-groena-JxT-344833.jpg
4
307
307
Hendrik Groen série
1. díl >
Hendrik Groen je sice starý, ale sám nemá staré lidi rád. Ještě si chce na světě něco užít! Nechce jen popíjet slabý čaj a pěstovat muškáty, jako to dělají jeho vrstevníci. O svém životě v domově důchodců si píše deník, v němž odhaluje všechny své vzestupy a pády, například pokus o založení anarchistického klubu Staří-ale-ne-mrtví. A když se k němu nastěhuje žena, po které vždy toužil, podnikne něco, co bude mít zábavné, něžné, ale i devastační následky.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno:
2017
,
XYZ (ČR)
Originální název:
Pogingen iets van het leven te maken, 2014
více info...
Přidat komentář
Kniha je sice vtipná, respektive jsou tam vtipné hlášky, ale jinak na mě působí neskutečně depresivně. Vůbec ne optimisticky. Připadá mi, jako by člověk vůbec neměl šanci na hezké stáří, a když se tomu nepoddá a bude se snažit tak nanejvýš si vyrazí na lepší večeři s inkontinenční plenou. Děkuji, nechci. Lepší zemřít včas!
Kráľovsky sa bavím. Nie som dôchodca, ale navštevovala som domov dôchodcov v Bratislave intenzívne a invazívne. Nosila som napriek zákazom banány, varené zemiaky a kyslé mlieko niekam, kam sa nič nosiť nesmelo. Starí ľudia smeli umrieť a bolo fajn ak predtým schudli a pili minimálne. Ono to bude asi tým, že nie je štát ako štát.
Možná to je i mou nedávnou oslavou. Přišli i dva bývalí kolegové, ještě před pár lety lidé s přehledem a nadhledem, nyní důchodci. Těšila jsem se na jejich bystré pohledy na - jak jsem byla zvyklá - literaturu, filmy, hudbu, rodinný život, nakonec třeba i politiku. Dostalo se mi sáhodlouhých rozborů jejich zdravotního stavu.
Možná to je i tím, že další mí známí-důchodci si naplňují teprve nyní pořádně své koníčky - a vypadají spokojeně, víc než dřív.
Možná je to i tím, že v mých představách je autor této knížky člověk mladší, popisující svou touhu po takto stráveném pokročilém stáří.
Možná to je i humorem; ne až tak tím Evertovým, kterému "nic dětského není cizí", i když je jasné, že je to vzpoura proti byrokratickému systému domova. Spíše těmi Hendrikovými glosami, které vystihuje jedna z jeho vět: "Omlouvám se, že jsem v této věci tak surový, ale nemohu realitu udělat hezčí, než sama je: smutná, tvrdá a komická zároveň."
Možná je moje pětihvězdičkové hodnocení dáno i dalšími věcmi. Především ale tím, že se tato knížka trefila do mé životní filozofie: pokud nechci umřít mladá, musím zestárnout. Takže když se mi to splní, nebudu si stěžovat a budu se snažit žít a PROŽÍT to, co ještě půjde.
Krásné, dojemné a svým způsobem i optimistické čtení. Myslím, že knihu by si měli přečíst i ti mladší, kterých se zatím problémy a neduhy stáří netýkají, aby více chápali, že vyšší věk není vždy jen smutným obdobím. Autor velmi citlivě a s neodolatelným "černým humorem" zaznamenává jeden rok muže, který to ještě nechce vzdát a stále bojuje o důstojný život a ne jen o přežívání.
Ať už autorem je či není senior,pro mě je tento román tím nejkrásnějším co jsem o stáří kdy četla. Myslím, že záměrem knihy není abychom upadali v záchvatech smíchu. Co z ní cítím je krása života navzdory všemu: věku, nemoci, nepochopení , odmítání...Tak jsem si ji pořídila do své knihovny, bude fajn se k ní s přibývajícími léty vracet.
Libilo se. Takove tragikomicke. Usmevne pribehy, ktere ovsem popisuji nevyhnutelne. Neprijemne pocity jsem mel, kdyz jsem si uvedomil, jak realne to je. Alzheimer, demence... vsechno prichazi postupne, da se zbrzdit, zastavit nikoliv. Cetlo se to samo, pekne rozdeleno na dny. Nic zdlouhaveho. Pokud se dokazete vcitit do hlavnich postav a jen nectete knihu, aby jste ji precetli, potom si myslim, ze ta nevyhnutelnost, realita a velka pravdepodobnost, ze si ctenar prave toto jednou opravdu zazije, zaradi tuhle knihu ve vasem zebricku vysoko. Pokud ctete bez emoci, pak bych hodnotil knihu prumerne, Ctete pomalu... jendou Vam to stejne ani rychleji nepujde :)
Chápu, o co autorovi šlo, a zdá se mi to jako dobrý nápad, ale humor první půlky knihy mě až tak nebral. Druhá půlka nabídla nový chvějivě dojemný podtón a ten mě uchvátil mnohem víc.
Četla jsem několik podobných knih, ale tato mě zcela dostala. Tak moc jsem se dlouho nezasmála.
Teda až do listopadu, ale to ke stáří patří.
Pokud se octnu v podobné zařízení (a ne že bych to plánovala, nebo snad chtěla) doufám, že potkám podobné lidi a založíme spolu klub Staří-ale-ne-mrtví.
No, jako...
Já bych to shrnula jako TREFNÝ a smutný zároveň, ale nic u čeho bych rotovala smíchy po podlaze.
Dojemný a odporný svou syrovou pravdou.
Zároveň poučný díky infu o polit. a světovém dění.
Pořád stejné děje, dny a náplně by stačily na půlku stran.
Že budou lidé, kteří jsou už dementní, jako děcka, mi bylo jasný. Co mě dost štvalo byl fakt těch financí. Oni tam byli jako náš národ dnes.
Prachy to má, ale furt to bude békat ohledně bídy a utrpení.
Ředitelka dostává desetitisíce na oděvy, zubní technik jako plat 2,5 mega ročně a 3x ročně dovolenou? To je tam fakt tak úžasně výnosný nebo naopak naprosto obyč zaměstnání?? Jak na tom jsou teda skutečně vysocí manažeři?! Prostě už před lety to byl bohatej stát žejo ale furt si to bude naříkat. Přitom kolik našich důchodců si může dovolit domov s péčí a k tomu drsný vozítko No většina ne žejo.
Takže tahle rozežraná ufňukanost mě štvala víc než to, že jsou stařecky tupí.
Jo a Evert mě taky s.al, byl trapnej s tím věčným chlastem a jakože vtípkama, co byly jen trapas.
(líbí se mi ten děda na přebalu-žádnej navrčenej dědek, ale milej dědouš, se kterým bych taky šla pomalu venčit starýho pejska.)
Dobrej okamžik byl, když Evert mu po nemoci přinesl "ovocný koš: obal od vajíček se třemi kusy kiwi a třemi mandarinkami."
Nice.
Autor neznámý. Ale věřím mu každičké slovo, i když nejsem důchodce. Je zjevně dost dobře obeznámený se životem a peripetiemi seniorů a s chodem a managementem domova/ů důchodců. Jedno jestli holandských nebo jiných. Moc milé a přitom melancholické čtení, proložené sympatickými vtipnými situacemi a sarkastickými komentáři. Vždyť jak jinak důstojně čelit potížím stáří, nemocí a na důchodcích nabalenému, zpravidla rigidnímu a často odlidštěnému systému, než s humorem a nadsázkou. Pokud na to máte dost sil. Stáří si pomalu ale jistě vybírá svou daň. Hendrik a jeho přátelé z klubu Staří-ale-ne-mrtví jsou ale, na rozdíl od většiny ostatních obyvatel domova, nadšení a mají chuť do života a poznávat nové věci... nebo se o to aspoň snaží. Protože nemoci a okolní prostředí zdá se zničí dříve psychiku seniora, než jeho tělesnou schránku. Výborná kniha! Pro seniory, děti seniorů, personál domovů důchodců, zákonodárce a tvůrce směrnic, rezolucí, vyhlášek a opatření a další a další.
"Tělo mi vrže ve všech pantech, rozklad se nedá zastavit... Vlasy nezačnou z ničeho nic zase růst. Alespoň ne na hlavě, zato ale z uší a z nosu. Tepny se samy od sebe nerozšíří. Žádné tromby nezmizí a kohoutek tam dole nepřestane protékat. Všechno dohromady je jasná jednosměrka do rakve."
Tuto audioknihu jsem poslouchal více jak půl roku, ale rozhodně ne proto, že bych se u ní nudil, naopak. Tajný deník Hendrika Groena je povedený humoristický román, který, formou deníku hlavního hrdiny, líčí strasti i slasti života v nizozemském domově důchodců. Ačkoli nejsem velkým fanouškem této literatury, tady jsem se několikrát nahlas zasmál. Příběh však není pouze veselé vyprávění, ono to ani při tématu pozdního stáří a blížící se smrti tak úplně nejde. Je to hlavně příběh o přátelství a hledání radosti ze života, i když možnosti postupně ubývají, prokládaný dosti nekorektním humorem.
A ještě bych ráda dodala, že to není jen pro věkovou skupinu 55+ jak píše jedna čtenářka v hodnocení, mně je 37.a chci knihu mít doma, jak se mi líbila !!
Skvělá kniha. Humorná, přitom dojemná a vezme i za srdce při zmínce o jeho rodině-nerodině..
Uvažuju i o tom, že bych knihu chtěla vlastnit, protože tato kniha se dá číst v kterémkoliv věku i náladě, a jsem zvědavá na další díl.
Kniha je vtipná až sarkastická, ale v podstatě je to dojemné vyprávění, nad nímž vám pak zůstanou v očích slzy. I přes ironické postřehy je kniha smutná. Třeskutý humor se nekoná. Tím nechci snižovat její kvalitu, naopak. Je mnohem lepší než přihlouplé komentáře lidí, kteří ji vůbec nepochopili.
Humorem na mě teda autor nezaútočil a "žertíky" některých postav mi taky vtipné nepřipadaly, např. příhoda s likvidací rybiček koláčem. Knihu jsem poslouchala jako audio a její účinky byly vskutku uspávající, jakživa jsem neslyšela víc jak jednu a půl kapitoly v kuse. :-) Taky mě štvalo, jak si holandští důchodci stěžují na bídu a pak koupí dva ipody v jednom měsíci... a zdalipak se i v českých důchoďácích tak mohutně chlastá? ;-) Další díl si nechám ujít, ale jako ospávadlo to nebylo nejhorší.
Skvělá knížka. Hendrikova společnost by mi chyběla, ale naštěstí je i pokračování.
Krásná knížka. Plná humoru, lásky a smíření.
Nečekal bych, že se mi to bude tak moc líbit.
Štítky knihy
Holandsko humor stáří nizozemská literatura senioři Nizozemsko nový začátek humoristické romány fiktivní deníky domov důchodců
Neškodilo by tohle naordinovat všem skuhralům, mrzoutům a škarohlídům! Některými kapitolami bych oblepila čekárny všeho druhu, dopravní prostředky a nádraží. Bylo to ryzí, dojemné a upřímné. Ve srovnání s Opozdilcem jsou tyto zápisky daleko optimističtější; navzdory všem smutným událostem. Tady hrdina "protestuje" jaksi akčněji:)).