Brak
Charles Bukowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/496676/bmid_brak-cvo-496676.jpg
4
776
776
Poslední dokončené dílo Charlese Bukowského, vydané krátce po jeho smrti roku 1994, se už svým názvem hlásí k žánru literárního braku. Využívá četné stereotypy šestákových románů a dovádí je ad absurdum. Bukowskému nezáleží na dokonalé konstrukci detektivní zápletky, spíš se vyžívá v barvitých popisech odvrácené tváře Los Angeles. Bukowski se rozloučil ve velkém stylu – v tomto případě se pro jeho román nadchli nejen čtenáři, ale i kritici.... celý text
Přidat komentář
Román o smrtí a nesmrtelností psaný jako škvár, asi aby Češi nezabili spisovatele smíchy. Protože se nesmí psát vážně o něčem, co neexistuje, jako smrt nebo život věčný, že? Dneška aspoň tak to chodí. Proto Céline, kterého Bukovski velmi považoval, je tady pořad živý, skoro nesmrtelný (smrtka není schopna ho najít, protože jeho knihy zařizují mu nesmrtelnost), a jako symbol absolutna objevuje se červený vrabec. A možná rudý? Co to je? Americký sen o komunizmu? Že prý lepší vrabec v hrsti než holub na střeše? Zajímalo by mě, jaký mafián přemaloval Nickovi Belane'ovi vrabce-absolutno vevnitř... Protože vevnitř už je žlutý (činský, nebo co?)! Že prý vždycky budeme překvapení, cokoliv čekáme, když už nás zubatá zobne?
"Sakra, to byla ku*evsky dobrá jízda". Lépe bych svůj pocit po dočtení nespecifikovala. Nečekala jsem to. Hrozně se těším na další knihy od Bukowskiho. Až je mi líto, že jsem s ním začala teprve teď...přeci jen mne mohl poznamenat v dospívajících letech o něco víc.
Stárnoucí neotřelý detektiv v mlze zašlých barů v L.A., s kapkou nadpřirozena, dávkou ironického humoru a skvělými úvahami. To je můj šálek kávy. Eh, totiž granka.
Posledný Bukov román - úžasný a predsa iný. Hĺbavý, občas smutný, niekedy má človek pocit, akoby to ani nebola jeho tvorba po tých všetkých poviedkach o chlaste, defkách, dostihoch a úderoch osudu. Akoby autor sám cítil, že sa mu kráti čas.
Na závěr knihy me zcela zalila husí kůže a slzy, poslední Bukowskiho tvorba avšak zcela odlišná jeho předchozím. Tady není co dodat, snad jen že i náš milovaný Charles našel červeného vrabce.
Chtěla jsem si od tohoto autora "něco"přečíst......buď jsem sáhla po špatném titulu nebo primárně nejsem (a nejspíš nikdy nebudu) cílová skupina.
Pro mě kniha nemá žádnou hodnotu, nic mi nepřinesla, žádné hluboké zamyšlení nad životem se nekoná, ani žádná zábava, ani žádné napětí, ani žádné slzy......
Ale věřím, že mnozí si z knihy nějaký dojem odnesou.
Tohle je prostě úplně jiný Bukowski, ale neméně skvělý.. a jestli někdo jeho tvorbu úplně nemusí, tak právě tuto knihu by si oblíbit mohl.
Konečně jsem se dostala k tomu, abych si přečetla možná neznámější dílo Bukowskiho. Ačkoliv je to druhá kniha, kterou jsem od autora četla, tak musím říct, že jeho ryze chlapskej styl psaní miluju a určitě se dostanu k jeho dalším knihám.
Kdybych neznala bukovu předchozí tvorbu, skoro bych si myslela, že Škvár napsal někdo jiný. Škvár je opravdu jiný, ale je to pořád ten starej dobrej Hank, s kterým jsem toho "prožila" tolik, že jsem si hrozně přála, aby nikdy neumřel. Pro mě osobně jeho nejsilnější dílo.
Začal som jeho poslednou novelou a je to špica. Absurdnosť a iracionalita vládne svetu presne tak, ako to mám rád. Jednu hviezdu som si ušetril na iné Bukowského klenoty.
Tak nějak si řikám, jakoby už rezignoval na svou představu, že umře v osmdesáti až bude píchat dvě osmnáctky. Jako kdyby věděl, že ten konec přijde dřív. A rozhodně to už není tak okázale šokující. Vždyť nač už. Zajímavý rozloučení.
Dočetla jsem včera a byla jsem zklamaná. Nečekala jsem žádný hluboký román (byť mnohé z jeho povídek mají myšlenku/y), ale na rovinu říkám, že jsem se už skoro ani nezasmála, což je pro mě u tohoto autora standard, řekněme. Tohle bylo slabé. Jsem zvyklá na trošku jinou laťku co se Bukowského týče a tohle... Bylo to o ničem a úplně bez kapky napětí. "Vyplňující" kapitoly o posedu v baru nebo zastavení na dostizích byly úplně zbytečné a v této knize i nudné, V jiných knihách to nepatří do částí, které bych očima jen přelétla, tady bohužel.
Zatím pro mě nejslabší Bukowski. Jakoby mu docházel dech. Chyběl tomu šmrnc, jiskra, elegance, který normálně Bukowského zdobí.
Ale pořád to je kvalitní věc s výbornými postřehy, skvělými hláškami, nadhledem nad naší existencí.
Jedno velké plus je občas Bukowského bilancování nad jeho životem. To mě bavilo hodně.
Potřeboval jsem nějaké lehčí čtivo k vodě a co může hodit lépe než opravdový Škvár ? Kniha se čte lehounce, utíká rychle a opravdu jsem se nasmál. A přitom jsem se několikrát musel vážně zamyslet. Silné ****
Jednou se ke Škváru vrátím a jsem si jistá, že mi dá mnohem víc. Ještě není můj čas.
Škvár mě jednoduše nadchl. Má všechno, co má správná kniha mít. Veškeré ty přesahy do absurdna a Bukowského literární experimentování, ke kterému ke konci života inklinoval.... Zkrátka super věc.
Za ten konec ubírám jednu hvězdu, to z toho moc snadno bučina vycouval. Má první kniha autorova, doufám, že další budou stejně zábavné. Místy jsem se válel smíchem. Doporučuji audiozpracování od Zdeňka Loníčka, ten jeho hlas se k tomu hodí víc než k čemukoliv jinému:-)
Štítky knihy
sex poslední kniha autora vulgarismy, nadávky
Autorovy další knížky
| 1995 |  Šunkový nářez |
| 2013 |  Všechny řitě světa i ta má |
| 1996 | Poštovní úřad |
| 2006 | Příběhy obyčejného šílenství |
| 2005 | Zápisky starého prasáka |
Úprimne povedané, vôbec mi tá kniha nesadla. Nepochybujem, že toto dielo v sebe skrýva humor a filozofiu, ale zrejme boli dobre skryté, ja som ich nenašla. Tie nepretržité neveľmi jemné výrazy ma tak rušili, že som nebola schopná vnímať aj niečo iné. Keby nimi nebola preplnená celá kniha, ale iba sem-tam, prosím. Ale takto... Bolo mi to dosť nepríjemné. No dobre, raz som sa pousmiala, normálne ma to samu prekvapilo. Keby som nebola taká zvedavá, čo to môže byť, ten Červený vrabec, prečítala by som to najviac do polky. Možno by pomohlo prečítať si to celé znova, ale na to nemám ani najmenšiu chuť. Nadávky neznášam a v literatúre zvlášť. Keby som mala určiť svoju hranicu, myslím, že by ju tvoril Švejk. Potiaľ, ale ďalej už nie. Žiaľbohu, posolstvo à la Bukowski nedokážem absorbovať.