Šunkový nářez
Charles Bukowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1780/bmid_sunkovy-narez-AHM-1780.jpg
4
806
806
Henry Chinaski série
< 4. díl >
Bukowski nechává čtenáři nahlédnout do nitra člověka, který si je vědom toho, že není zcela duševně zdráv, že má násilnické sklony, a proto hledá místo, kde by se mohl skrýt. Jako červená nit se textem táhne odpor k otci, který přispívá k celkovému pocitu odcizení.
Přidat komentář
Četla jsem od Bukowskiho již více děl a tento román mi přišel nejvydařenější. Ještě mne velmi zaujal Poštovní úřad a Všechny řitě světa i ta má. Nicméně Šunkový nářez nabízí čtenářům nahlédnout, jak autor prožíval dětství a dospívání. Odhalil - za mě - brutální chování svého otce a naprosto nepodporující chování své matky. Ve škole ani v kolektivu to taky neměl nejjednodušší a tohle všechno dost možná napomohlo vytvořit onu tvrdou slupku, do které se Bukowski zabalil. Dílo je humorné i deprimující zároveň. Také tu nechybí jeho typický štiplavý občas až nechutný humor, který buď máte rádi nebo ho nesnášíte. Za mě vynikající!
Opravdu to byl nářez, ale ani ne tak šunkový, jako chlapskýbohužel opět chyby v textu kazily dojem z celkového čtení.
Klasická Bukowina, u které se pobavíte, trochu zastydíte a dá Vám to pár myšlenek do života.
Nevím jestli "mladí intelektuálové" dnešní doby Charlese ještě čtou a debatují nad jeho dílem obklopeni kouřem venkovních modelů, ale snad ano. Chinaski je prase a dobytek, ale tak to má být. Je potřeba mladým ukazovat že i život má své stinné stránky a obláček z vatičky bezpečí a rodinné lásky se může zhroutit jako domeček z karet a pak je to již jen na vás.
O dětství a dospívání jednoho smutného psychotika. Syrové, výstižné, autentické. Násilné scény svou překvapivě mnohdy připomínají groteskní styl Goscinnyho Mikulášových patálií, na rozdíl od nich zde nikdy nechybí temný existenciální tón. Úderný návrat ke středoškolské četbě.
Miluji básně Bukowského, zvláště proto, že jsou tak nakrásno surové a za nic se neskrývají. Jeho próza, pokud tedy usuzuji pouze z tohoto jediného díla, se mi však příliš nezamlouvá, obzvláště kvůli té surovosti, kterou mám na poezii tak ráda.
Nemyslím, že mi přísluší hodnotit obsah knihy, protože si jsem 100% jistá, že nejsem zrovna cílová skupina, takže hvězdičky si nechám pro sebe.
Nicméně příběh o člověku, který nejdříve všechny nenávidí, pak se nechá nenávidět a jediné, co ho zaujme, je alkohol, mě příliš nenadchnul. (Nenechte se však odradit od čtení - pokud Vám nevadí drsnější ráz. Jak už jsem podotkla, nejsem cílová skupina a věřím, že spousta lidí v tomto díle našla své.)
Šunkový nárez je Bukowského poohliadnutím sa na obdobie detstva a dospievania, tradične s nutnou dávkou sarkazmu a miestami zarážajúcej úprimnosti. Za mňa jedno z jeho najlepších diel a rozhodne to najosobitnejšie...
Radím do mojej top 3 od Bukowského spoločne s Poštovým úradom a Brakom (Škvárom).
Četl jsem to jako oddechovku a asi jsem od toho moc očekával. Příběh a téma knihy je silné, ale jinak mě tento drsný styl moc neoslovil, ale věřím, že někoho ANO. Dávám tomu 65 % za humor, ale i toho by v tomto tématu mohlo být více.
"Šunkový nářez" je vlastně skvělá kniha, protože autor v ní dobře vystihuje atmosféru dospívání v nelehkém období a ještě více nelehkém prostředí, ale na pět hvězdiček pro mě byla velmi obtížně čitelná. A nyní nemluvím o stylu psaní, ten mi naopak velmi sedl. Autor se nikde dlouho nezdržuje, jeho věty jsou krátké, dialogy jdou jasně k věci, má i svůj specifický styl pro humor, který mě občas nutil k zasmání. Pro mě byl ale těžký obsah - neustálé rvačky, téma erotiky, které mi sice v literatuře příliš nevadí, ale ta v podáni Bukowského, tedy erotika se spoustou hanlivých výrazů, příliš popisná a hrubá, to už na mě bylo příliš. Hlavní postava na mě udělala velký dojem, ale rozhodně ne v dobrém smyslu. (Domnívám se, že autor nepsal Chinaskiho jako typického hrdinu, se kterým se můžete ztotožnit.) Henryho mi bylo v nejlepším případě líto, jindy se mi z něj dělalo zle a v určitých chvílích mi přišel zcela na facku. "Šunkový nářez" bylo moje první setkání s autorem, kterého mi až podezřelé množství lidí doporučovalo, a jsem rád, že jsem mu dal šanci. Nenávidím knihy, které ve mně nic nezanechají, jen tak je dočtu a necítím skoro nic. Během této knihy je prakticky nemožné něco necítit, a za to má autor velké plus. Možná se pustím do některé z jeho dalších knih, ale do té doby potřebuju odtučňovací dietu od některých pasáží, které v literatuře asi vidět nechci a nepotřebuju. I tak doporučuju.
Jeho knihy si docela šetřím, toto je moje sedmé setkání s jeho tvorbou. A musím říct, že co jsem čekal, to jsem dostal. Vlastně ani nevím proč, ale u jeho knih si opravdu odpočinu, i když to rozhodně veselé čtení většinou není. Myslím si, že by se mu dnešní Amerika vůbec nelíbila a byl by k některým věcem dost nekompromisní. Zároveň by mu některé jeho knihy asi ani nevydali.
Knihu doporučuji všem, kterým nevadí v textu nějaké to ostřejší slovo.
„Můj osobní život byl stejně mizerný a bezútěšný jako v den, kdy jsem přišel na svět. Jediný rozdíl byl v tom, že jsem se mohl občas opít, i když to nikdy nebylo dost. Pití byla záchrana před tím, abych si pořád nepřipadal jako totální vůl a zbytečný ňouma. Všechno ostatní byl opruz, opruz a otrava. Nic nebylo zajímavý, nic. Všichni okolo byli omezení a opatrní, jeden jako druhej. A s těmahle kokotama mám žít po zbytek života, pomyslel jsem si. Kristepane. Všichni mají řitě, pohlavní orgány, ústní dutiny, podpaží. Serou a žvaní a jsou blbí jak troky. Holky vypadají zdálky dobře, slunce jim svítí skrze šaty a vlasy. Ale jen co přijdete blíž a zaposloucháte se do žvástů, co se jim linou z úst, dostanete chuť vykopat si někde v divočině zemljanku a zašít se tam s kulometem. Byl jsem si jistý, že nikdy nedokážu být šťastný, oženit se, mít děti.“
Úryvek, kterým jsem začal svůj komentář, přesně vystihuje, proč jsem byl z Bukowského ve svém dospívání tak nadšený. Ten manifest hrdého loserovství! To okázalé proklamování nezájmu o svět a podivné priority v životech všech těch průměrných a fádních lidí okolo! Není divu, že byl pro nás, všelijak nezapadající a přečuhující podivíny, hrdinou a vzorem!
Četl jsem něco od Bukowského po jistě více než dvaceti letech. V úplně jiném mentálním rozpoložení, samozřejmě, to nemohlo na můj pocit ze čtení nemít vliv. Ale i když to pro mě už dnes není a nemůže být generační výpověď se kterou se můžu ztotožnit, stále mě ještě jeho povídání bavilo. A nejen jako sled bizarních historek, ne, to bych z Bukowského dělal jen nějakou drsnější variantu C.D. Payna, to by si nezasloužil. Když si totiž odmyslím to věčné fyzické násilí (což jsem teda moc nemiloval ani v době, kdy jsem jinak na Chinaskim miloval úplně všechno ostatní), tak v jeho vyprávění pro mě stále zůstává něco sympatického; taková trvalá připomínka, že bychom ty naše uspořádané a ctnostné životy neměli brát tak vážně.
No, a navíc je ten jeho drsný cynismus prostě vtipný: „První děti ve svém věku jsem poznal ve školce. Byly strašně divné: smály se, povídaly si a vypadaly šťastně. Nelíbily se mi.“ :-))
výborný román s dětství a mládi Charles Bukowski kde ho člověk musí litovat že měl tak tyranského otce
Ohledně tvorby od Bukowského jsem se zatím osobně potkala jen se dvěma skupinama lidí. Jedni jméno Bukowski, jaksi jakožto klasika ,,přeceňují - očekávají" něco jiného a pak jsou rozhořčeni jeho hrubším stylem psaní a ti druzí, díky jeho jménu a názvům knih, naopak očekávají něco těžce dekadentního a ono to pak tak není... ; )
Tuto knihu hodnotím velice kladně. Prostě další autorův surový nářez ze života, který by za určitých podmínek, na určitých místech, mohl potkat kohokoliv z nás...
taky jedna z mejch nejvoblíbenějších, docela by mě zajímalo kolik z týhle napůl autobiografie je pravdivý, bukowski trefil vidění postupně dospívajícího kluka vážně dobře a je to snad první kniha kde mě bavilo nahlížet do chudýho přtedměstí ameriky v první půlce 20. století, nějaký příběhy jemn zaváněly nereálnou absurditou ale kdo jsem já abych řikala co se stalo a nestalo, zas se tu projevuje ta jeho schopnost psát o jednoduchý prázdnotě a přetlaku pocitů zároveň, několikrát se mi chtělo zvracet a několikrát jsem doufala že ty zasraný dostihy už skončej ale to je u něj holt klasika
Není to zase tak sprosté a drsné, jak jsem čekala. Je to spíš smutné. Na mě je v knize trochu moc mlácení, ale tak... jsou to kluci (a hajzlové). Vždyť jen dělali to, co viděli doma.
Jime, opravdu si tvůj otec vystřelil kvůli tvé matce mozek?“
„Jo. Volal jí. Že prý má revolver. Řek: ‚Jestli se ke mně nevrátíš, zabiju se. Vrátíš se ke mně?‘ A moje matka řekla: ‚Ne.‘
Pak se ozval výstřel a bylo to.“
„A co udělala tvoje matka?“
„Zavěsila.“
Sled událostí v životě mladého outsidera, vyprávěný nevzrušivě jím samým. Někdy mu fandíte, jindy ho nenávidíte. S konvencemi se nemaže. Je to upřímné až tak, že je to nepříjemné.
Mam Bukowskiho na pěknej sinusoidě :-) Ze Šunkovýho nářezu jsem nadšen, stejně jako jsem byl třeba z Poštovního úřadu, naopak ty jeho povídky mi moc neberou a Zápisky pro mě byly vyloženě utrpením.
Co se týče Šunkovýho nářezu, tak i kdyby to měla bejt jenom z půlky pravda, tak se divim, že vůbec přežil pubertu a dospívání a dožil se tak vysokýho věku (vzhledem k životnímu stylu.)
Autorovy další knížky
| 1995 |  Šunkový nářez |
| 2013 |  Všechny řitě světa i ta má |
| 1996 | Poštovní úřad |
| 2006 | Příběhy obyčejného šílenství |
| 2005 | Zápisky starého prasáka |
Kniha je výsekom zo života hlavného hrdinu Henryho Chinaskiho, od základnej školy cez strednú až po vysokú. Smutné mi prišlo, že ho jeho otec nemal rád. A v škole to tiež nebolo ono. Celkom pekne tu bolo vykreslené, že útechu našiel v čítaní kníh. Tempo rozprávania je svižné, má to opäť nádych drsnosti. Drsný chlapský pohľad na svet, na ktorý sme už u Bukowského zvyknutí.