Šunkový nářez
Charles Bukowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1780/bmid_sunkovy-narez-AHM-1780.jpg
4
806
806
Henry Chinaski série
< 4. díl >
Bukowski nechává čtenáři nahlédnout do nitra člověka, který si je vědom toho, že není zcela duševně zdráv, že má násilnické sklony, a proto hledá místo, kde by se mohl skrýt. Jako červená nit se textem táhne odpor k otci, který přispívá k celkovému pocitu odcizení.
Přidat komentář
Co mi kdysi, jakožto Bukovského fandovi, připadalo zajímavé a vtipné vyprávění, to vidím dneska jako nesmírně smutnou výpověď o dospívání v kruté bezcitné společnosti a dysfunkční rodině.
Už nebudu číst, je toho i tak kolem dost.
Kniha Jelito je naprostá pecka! Knížka prečtená jedním dechem. Příběh o Henrym Chinaski ktera vypráví o těžce představitelném životě Charlese Bukowskiho. Několikrát přistihnutá s otevřenými ústy a zatajeným dechem. Doporučuji.
S touto knihou jsem začala mít Bukowskiho upřímně ráda. Alespoň náznakem jsem pochopila, jaký asi byl jako člověk, jak žil a jak se většinu toho času cítil. A rázem je mi sympatický nejen jako excentrický spisovatel, ale i jako osobnost.
Knihu jsem teda ještě nedočetla, ale podle toho, co jsem přečetla, je to teda něco!
Kolikrát čtu, čtu, pohoda, klídek a najednou taková pecka! a já se slyším, jak říkám: "Cožééé?"
A v tu chvíli se vracím zpátky a čtu tu pasáž ještě jednou. Buď je to zarážející, nebo děsná sranda, takže se úžasně pobavím a nebo je to šokující. A to je v případě, kdy popisuje jednání svého otce.
18.11.2017
Tak už jsem knihu dočetla.
Dočetla jsem ji už dříve, ale teď to teprve píšu: Čtyřikrát se mi u knihy udělalo špatně. To jsem knihu zaklapla a vyhrožovala: "Tak hele Bukowski, nes...štvi mě, nebo Tě už čist nebudu!" Pak mě to teda přešlo a knihu jsem zas otevřela a dočetla.
Jedna z těch lepších Bukowského knížek. Tady je alespoň náznak nějakého děje.
Charlesi, Charlesi...ty jeden prasáku! Ač jsem si tam něco málo mezi sadistickými řádky tý tvojí osobní revolty vůči společnosti nachytala a dobře, pár pasáží mě fakt chytlo... tak to mezitím bylo tak vyprázdněně brutální, že mě to chvílema fakt dost sralo... asi jsem čekala nějaký trochu větší drámo a místo toho jen ukňouranej, věčně zhnusenej Chinaski bez špetky čehokoli... ano, měl otce totálního kreténa... ale dá se to považovat za pointu jeho debilního chování? Mělo by být tohle vzorem pro masu lidí? K zasmání? To mě poser z jeřábu, jestli jo!
Po dlouhé době knížka, u které jsem opravdu upřímě a srdečně zasmál. Humornost příběhu přitom vyplývá tak nějak přirozeně z různých, místy až absurdních situací, které zažívá hlavní hrdina. Na pozadí toho všeho, však zůstává vtíravý pocit, že by jste rozhodně nechtěli být v jeho kůži. O to víc oceňuji, že se Ch. Bukowski dovedl nad to povznést a vše podat s určitým odlehčením a nadhledem, který lidem v dnešní době často chybí.
Úžasná sonda do duše člověka, který byl od mládí po všech stránkách znevýhodněn, mně nadchla. Bylo jasně vidět, kdy, proč a jak se z Charlieho stal ten prasák, kterým pak vždy byl. Jeho fyzická podoba, sociální postavení a rodinná situace...ufff. Jaktože se z něj nestal masový vrah, nebo slintající ubožák v nějaké zablešené léčebně? Jen on dokázal takový materiál podat TAK syrovou formou.
Nářez to tedy byl! Ale milovat za to Bukowského asi nebudu. Kniha mi trochu připomněla Mechanický pomeranč (kromě stylu mluvy hlavních hrdinů, jíž je Mechanický pomeranč tak výjimečný) a je jen slabým odvárkem totálního masakru Nicka Cavea A uzřela oslice anděla. Mě kniha tedy neohromila ani nešokovala, možná jsem měla až přílišné očekávání, které nebylo tak docela naplněno.
Prostě Bukowski. Snad když vidíte jenom jeho jméno na obalu, tak je to záruka kvality. Ano, je sprostý, pesimistický, ale také je obyčejný, nic nepřikrášluje a reálný. Člověk by řekl, že Henry spáchá sebevraždu, když má tak mizerný život, ale ono ne. Dle mého názoru, je právě tahle skutečnost na knížce nejzvláštnější. On vlastně nic od života nechce. Ženit se mu nechce, mít děti se mu nechce a být blízko ostatních lidí se mu nechce. Nejradši by do konce života strávil někde v uzavřeném prostoru a sám. Ke štěstí potřebuje jenom láhev levného vína a krabičku cigaret. Ovšem on nechce se vzdát života.
V některých pasážích jsem mu chtěl potřást rukou a říct mu, že s ním soucítím a chápu ho. Jinde jsem zase chtěla, aby našel chuť k životu. Tahle knížka byla dlouhá jízda horskou dráhou. Příjemně se to četlo, ale přitom ne. Dává to smysl?
Každopádně nemůžu dát 5 hvězdiček. Za ten konec.
Takisto moja najobľúbenejšia kniha od Buka a snáď aj najobľúbenejšia kniha vôbec:) S Hankovou postavou za mlada som sa úplne zžil a stotožnil a v mnohých jeho názoroch a postojoch som sa celkom našiel už pri prvom prečítaní (už som ju čítal asi 4x). Jeho najkvalitnejšie a najprecítenejšie dielo. Pretože people are strange when you're a stranger.
Paráda. Pomohlo mi to v lepší orientaci (pro mě tak) nepochopitelného člověka. Vždycky jsem si říkala, že kdybych se někdy setkala s Ch. B., tak bych mu vlepila jednu facku. Teď si ovšem nejsem jistá, jak bych se zachovala. Má právo být naštvaný na celký svět, když se celý svět spikne proti němu. Je to brilantní autor a obdivuji jeho tvorbu!
Spolu s Roztomilou, rozesmátou holkou jednoznačně nejlepší Bukowského kniha. Začátek mi moc nesedl, popisy v krátkých, nic neříkajících větách. Po třech stranách jsem měl nutkání knhu odložit, ale asi po týdnu jsem po ní sáhnul a udělal jsem dobře. Následné stránky byly totiž napsány skvěle, čtivě, častokrát jsem se zasmál a bylo úžasné sledovat Bukowského "vývoj" v dospívání. Super.
Mé druhé setkání s Bukowským, jehož styl a drsné, přímočaré popisování reality mi naprosto vyhovují. Bylo zajímavé se ztotožnit s některými Henryho příběhy z dětství, jeho pohledem na svět a neschopností nalézat smysl života a potěšení v každodenních věcech, které dělají obyčejné lidí šťastnými.
Autorovy další knížky
| 1995 |  Šunkový nářez |
| 2013 |  Všechny řitě světa i ta má |
| 1996 | Poštovní úřad |
| 2006 | Příběhy obyčejného šílenství |
| 2005 | Zápisky starého prasáka |
Tak nevim,nevim. Ale i zkrachovalci maji pravo psat knihy z lidske temnoty. Psat o tom ze si porad totalne v hajzlu a pripada ti to skvely, me teda vubec nebere. V zivote si clovek urcite muze vybrat lepsi zivot nez mel tenhle smutny alkoholik.