Ženy
Charles Bukowski
Henry Chinaski série
< 3. díl >
Román mezinárodně uznávaného autora. Henry Chinaski, Bukowského alter ego, se v románu Ženy objevuje v roli stárnoucího uznávaného spisovatele, a jak už napovídá sám název, prochází celou řadou vztahů s příslušnicemi opačného pohlaví (adjektivum „něžný“ v tomto případě není na místě). Tyto vztahy jsou zpočátku vášnivé a bezprostřední, ale nakonec téměř vždy sklouznou do ubíjejících poloh a oba zúčastněné nemilosrdně drtí. Chinaski tak vrávorá z jedné ženské náruče do druhé a v každé nachází jen chvilkové uspokojení. Znalci Bukowského života a tvorby mohou v románu objevit drobné radosti a paralely – např. postava Lydie Vanceové byla zpracována podle Bukowského chvilkové přítelkyně, sochařky a příležitostné básnířky Lindy Kingové.... celý text
Přidat komentář
Já jsem jel dál.
Odkud se berou všechny ty ženské ? Jejich přísun je nekonečný.Každá z nich je jedinečná,jiná.
Mají různé kundy,jejich polibky jsou různé,prsa mají různá,ovšem žádný muž je všechny neochutná.Je příliš těch,které si dávají nohu přes nohu a přivádějí muže k šílenství.
Taková hostina !
Mezi blahem.Chlastem.Dostihama.Ženskejma.Zas a zase.Pořád a dokola.Znovu a stále.Jakoby zamotný kruh mezi ohanbím v křivkách a záhybech.Obletovaný vagínami.Třoucí se o sebe pohlavými a tělesnými schránkami.A taky hlavně těly Radime.A jestli tedy budeš moct,tak to spláchnout můžem.A tak popijem a někam vlítnem.Užijem,poplkáme,rozhodně ne s mlíkem.Tak utečeme.Aspon chvíli.Nuda nás nedostane.Opijem realitu.Dyt tu jen chvíli budem.Vždyt čekáme jenom na smrt.
Nebudu sprostá.Někdy nemusíš chodit pro žádné někam daleko.Je to jenom slovo.Svým způsobem a vzato,je mi to celkem u prdele.
Jako první polibek.Jako první milování.Jako první trapasy a zklamání.V tom to sice není.Na to si on nechce zvykat a co na to charakter.Spíše animální hlad.Chlad.
Bukowski není zrovna romantik,ale má za ušima.
Budto si to zamilujete a nebo vrhnete.Rozhodně máte alespon pocit,že si můžete vybrat :)))
Klasickej Bukowski. Jedna z mých oblíbených od něj.
,,Hej, Lydie. Co je? Jdem šukat.´´
První setkání s Bukowskim. A rozhodně ne poslední. Vesměs souhlasím se všemi komentáři - je to odporně úžasné stejně jako monotónní a bezduché. Knihu beru s nadhledem a hodnotím pozitivně. Na dlouhé osamocené večery s lahví vína je Henry Chinaski ideální společník.
Miluju Bukowského, ale šukání bez citu na 300 stránkách je dobrým receptem na brzké ukončení milostného vztahu s tímto spisovatelem. Naštěstí ho znám, takže vím, že má i mnohem lepší příběhy. Ne, že by se tu nevyskytovaly skvělé a hluboké myšlenky, ale jejich přítomnost je jaksi přebita existencí vulgarity všude kolem. Kdyby to byl můj první kontakt s ním, zachovala bych se jako Cecílie a vzala nohy na ramena.
Po přečtení více jeho děl máte dojem, že údělem hlavního hrdiny (Henry Chinaski) je zřejmě trpět satyriázou. Je to mužská obdoba nymfomanie, což je obojí něco jako sexuální alkoholismus. Na první pohled hlavní hrdina buď chlastá, zvrací nebo souloží. Jak je ale u Bukowského dobrým zvykem, najdete zde i mnoho hlubokých myšlenek a lidské životní moudrosti. Každou jeho knihu doporučuji.
Jednou mně navštívily dvě holky: jedna vypadala na devatenáct, druhá na dvaadvacet. Holky si nějaké mé knihy přečetly a chtěly mně poznat a tak mně v L.A. vyhledaly. Objednal jsem pití až do domu.
- o -
Přijel za osm minut. Byl to ten tlustý Australan, co se vždycky potil.
Převzal sem objednané dva kartony a postavil je na židli.
"Zdravíčko, dámy," pozdravil ten Australan.
"Co to stojí Arbuckle?"
"No, dělá to 17,94."
Dal jsem mu dvacku. Začal dolovat drobné.
"Neblbni, kup si novej dům."
"Děkuji pane!"
Pak se ke mně naklonil a zeptal se tlumenějším hlasem: "Doboha, jak to děláš?"
"Píšu na stroji," odpověděl jsem.
"Píšeš na stroji?"
"Jo, asi osmnáct slov za minutu."
Vystrčil jsem ho ven a zavřel dveře.
Tak tohle mně opravdu rozesmálo. (Protože on se ho vlastně ptal, jak to dělá, že po něm jedou tak mladé holky)
A pak se mi líbilo ještě tohle:
Lýdie mně čekala na letišti. Byla nadržená, jako obvykle.
..."Lýdie, moje noha je pořád v hrozným stavu. Já prostě nevím, jestli to s tou nohou zvládnu."
"Cože?"
"Je to tak. Myslím, že nemůžu š...t s touhletou nohou."
"K čemu teda sakra jseš?"
"No.. můžu třeba smažit vajíčka a předvádět kouzla."
A nejvíc se mi líbilo, jak promlouval ke svému penisu:
...Seděl jsem a držel sluchátko u ucha. Stále jsem byl nahý. Pohlédl jsem na svůj penis: ty hnusnej zmetku! Nemáš ponětí, jak mi bolí srdce kvůli tvýmu pitomýmu chtíči.
A ještě pár výroků je tam dobrých, ale jinak říkám: ne!
Dokonce jsem knihu po jedné třetině zaklapla a poslala na trestnou lavici. Pak mi to ale nedalo a dočetla ji. Z povinnosti. Ale to je stále jedno a to samé: ženy a sex a sex a ženy. A těch žen tam je! Dokonce mě mrzelo, že jsem si o nich nedělala poznámky. Protože, když se nějaká po čase zase vynořila, už jsem nevěděla, která to je. Jestli je to ta blondýna, bruneta, nebo zrzka. Odkud je, co dělá, má děti, nemá děti, čím je vyjímečná, nebo za jakých okolností se s ní Henry seznámil.
A tady, jak říkám: ne, tak to je kvůli tomu, že je tam - na každé stránce - použito tolik vulgárních výrazů, že tohle je na mně moc. To ne. Pokud je to semtam, prosím, ale tohle je opravdu moc.
Takže.. od tohohle stylu psaní si dám na nějaký čas pokoj.
Tak zase někdy..Charlesi.
Chlast, hromada sexu, ešte raz chlast, zopár chvíľkových vzťahov a do toho chaotický vzťah s bývalou. Je to síce Buk, no tak nejak neviem.
Sex, chlast, zvracení a zase sex. A mezitím spousta vět, které mají hloubku a kvůli kterým Bukowskiho miluju.
"Dobro lze někdy najít uprostřed pekla."
Moje první setkání s panem Bukem a nedopadlo to teda úplně nejlépe. Líbí se mi jak ukazuje svět z té horší stránky... Drogy, špína, chlast, lehký slečny apod. Jediná vyloženě veselá "chvilka" v jeho knihách je ta, kde se objevuje sex. A i ten popisuje tak jako... špinavě... Pak to působí dojmem, že v jeho životě je všechno špatně, ale má to úplně na háku. Jako... určitě je to něco jiného, ale světoborný to fakt není. A rozhodně bych kvůli tomu nevlezla starýmu prasákovi do postele :D Ale nějaký další jeho knížky si asi přečtu.
Bukowskeho si koupím spíš kvůli angličtině, ale tahle knížka je asi varováním pro lidi, jak smutný život může být. Všechny ženy v té knize jsou vlastně nadrženkyně, které touží po tom vyspat se s hrdinou a on toho rád využivá. Citově neprožívá nic a bez chlastu nedá ani ránu. Takže marná ta kniha úplně není, ale začínám se soustředit na pozitivnější knihy, i když par let zpět jsem měla období, kdy jsem se v něčem takovém ráda vyžívala. Nelze tvrdit, že je to literární dílo, ale jeho psaní má něco do sebe a to si musíte najít jen vy.
Inu, v dobách mládí moje oblíbená četba a nyní, po cca 20ti letech?
Bukowski měl knihu pojmenovat spíše (a s prominutím, dámy) "Kundy", protože to je jediné, co Hanka Chinaskiho na ženách zajímá a v knize také hojně využívá. Pozor, nekladu 100% rovnítko mezi Bukowski - Chinaski.
Co mi kdysi připadalo vtipné nebo zajímavé se vytratilo a zbyl smutný příběh o osamělém alkoholikovi, který se snaží udržet jakés takés zdání integrity vlastní osobnosti, bez ladu skladu a výběru bere, co mu život v jeho věku ještě nabízí i když sám v koutku duše cítí, že jediným pevným bodem v životě je psací stroj a Mozart v rádiu. Chlast mu pomáhá přežít. A právě na jeho vztahu k ženám prosvítá jeho pravá osobnost. Něco v závěru na chvíli pochopí, ale holt, je to alkoholik, že...
No, kdo četl depresivní Šunkový nářez a věří na určující vliv rodiny a mládí, tuší, odkud Hankovo chování může pramenit.
Chtěl toto Bukowski napsat? Nevím, ale pro mne to tam mezi řádky jest.
Bukowski má ten pech, že po jeho hlavním hrdinovi pojmenoval kapelu vrchní žumpař české hudební scény a tak pokaždé když jsem četl, že Henry Chinaski někoho prcá, tak se mi vybavovala ta popová blbost. Za to samozřejmě Bukowski nemůže, ale já taky ne.
Ženy jsou příběhem šedesátiletýho alkoholického spisovatele se sexuálním apetitem velkým jak černoši v NBA. Takže po 300 stran leje a drandí buchtičky. Zábava bohužel po několika eskapádách ustane, protože to je více méně pořad dokola to samý.
Co je horší, ani jednou pořádně nehoupnul, takže se toto manko samozřejmě musí odrazit v hodnocení. Kdybych to četl před 15ti lety, tak bych to asi hodnotil lip. Takhle jen 5 náznaků erekce z 10.
od půlky to začne být monotónní, ale pořád je to dost čtivé. Jen nechápu, že ten člověk přežil polovinu knihy, vzhledem k jeho režimu :-)
Bukowski mě zase jednou svedl. Ani ne tak svým uměleckým nadáním, spíš mě svedl k chuti po chlastu. Válet se, chlastat, číst, poslouchat muziku a zase chlastat.
Jedna z nejlepších Bukowského knih. Má téma, vtip, sarkasmus a spád. Nenudí čtenáře hluchými místy, jak má Bukowski ve zvyku.
Hodně se toho nakecá, hodně se toho vypije, hodně se toho našuká a spíš než konkrétní zápletky si z knihy pamatuju tu atmosféru, náladu postaršího chlapíka, kterej už je slavnej ale nehodlá měnit svuj životní styl, sere na umělou a přemrštěnou morálku, kterou si společnost svázala ruce, hledá si kousek svého štěstí, ale nachází jen další a další pichny, který mu bez okolků roztáhnou nohy, o což čas od času ani nestojí, a čas od času mu ani nestojí, hahaha, a jelikož je ten chlapík Bukowski tak se to čte jedná báseň a když tenhle hnusnej oplzlej úchyl ke konci pláče, mě se chtělo plakat s ním a pak jsem to dočetl, pamatuju si že to bylo v parku při čekání na své vlastní štěstí, prostě když jsem to dočetl, tak mi bylo chvíli tak podivně, že to nespravila ani virdžínka a do teď nevím, co si mam o Bukovi myslet, jestli to na nás hraje nebo jestli to vyvěrá z nitra, nebo něco mezi, nevím, píše skvěle, protože je to ožralej čuňák, jehož většina úvah mě taky nutí k uvažování, a to mě na jeho knihách baví, to, že se zvrácenost střídá s filosofováním v rytmu, kterýmu rozumim.
Autorovy další knížky
| 1995 |  Šunkový nářez |
| 2013 |  Všechny řitě světa i ta má |
| 1996 | Poštovní úřad |
| 2006 | Příběhy obyčejného šílenství |
| 2005 | Zápisky starého prasáka |
No, tak všichni víme, že Bukowski je pěkný čuně s velkou fantazií a taky velkou leností a drzostí :D Knížka, kde, za tvářičkou svého Chinaskiho, vypráví o svém životě, co žije vlastně autor sám (tj sex, chlast, fet a dostihy...) mě pobavila míň, než Lady Fuckingham ale víc než třeba 120 dnů sodomy ;) (y)