Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/140157/bmid_hermankove-udoli-nOr-140157.jpg
5
3936
3936
Strhující příběh ženy, které osud původně rozdal horší kartu než jiným. Byla silná, ačkoli si svou sílu neuvědomovala, a statečná, ačkoli o statečnosti nikdy nepřemýšlela. Dokázala najít obyčejné lidské štěstí i v tvrdé době a ještě tvrdších podmínkách. Přesto se nikdy necítila odstrčená či o něco ochuzená a dokázala prožít svůj život naplno. Příběh začíná v roce 1946, kdy sedmnáctiletou Annu repatriují z Ruska do poválečného Československa. Oba rodiče jsou mrtví a matčini příbuzní v Čechách se uvolili o sirotka postarat. Anna přijíždí do krajiny, kterou zná jen z vyprávění, ale která se v jejích představách jeví jako země zaslíbená. Neumí řeč a příbuzné zná jen z fotografií. Přesto u nich doufá nalézt nový domov - jedinou jistotu v nejistém světě, který ji obklopuje. Po příjezdu na místo se ale dovídá, že všechno je jinak. Ze dne na den se ocitá v nádherné, ale téměř vylidněné krajině Středohoří, s mužem, o němž ve skutečnosti nic neví...... celý text
Přidat komentář
Velice milý, čtivý příběh napsaný jednoduše bez nějakých rozsáhlých souvětí. Opravdu lehké čtení, které potěší a pohladí duši i srdíčko . Líbilo se mi to.
Hlavní postava charakterově mi byla velice blízká a sympatická.
Přečteno jak se říká jedním dechem.. nelehký osud Anny vsazený do těžké poválečné doby, ovládané komunisty, člověka donutí se zamyslet a uvědomit si, že většina z toho, co dnes tvoří náš život pohodlným, dřív nebylo. Příběh je tak dobře napsaný, že jej nelze předem předvídat, což velmi oceňuji. Tohle byla moje první kniha od autorky a určitě se poohlédnu i po další.
MÁM DALŠÍ OBLÍBENOU AUTORKU :-)
Vůbec nechápu jak je možné, že jsem se k první knize této spisovatelky dostala až teď.
Příběh Anny je příběhem silné dívky, která je vděčná za domov, jidlo a rodinu a se vším se dokáže vypořádat.
Neřeší zbytečnosti, hodně pracuje, ale dokáže být šťastná z maličkostí.
Moc jsem jí přála lehčí život.
Děkovala jsem medicíně za antikoncepci, elektřinu a tekouci vodu z vodovodu :-)
Knížku určitě doporučuji :-)
Vzdycky, kdyz tu nekdo pise, ze precetl do druheho dne, mivam to stejne. Ani tato kniha nebyla jina. Az mi deti polezou na nervy, tak si reknu, ze pohoda, nemam jich tolik, voda tece, maslo jeste mame a do domu nam netahne. Cte se to samo, vrele doporucuju!
Tohle je přesně typ knihy, po kterém bych sama nesáhla, a tak jsem ráda, že občas dostanu i nějakou, o kterou si vyloženě neřeknu, protože třeba Heřmánkové údolí mi teď úplně sedlo do nálady.
Obecně nevyhledávám hluboké lidské příběhy (ba se jim přímo vyhýbám!), které vznikají jen za účelem ždímání emocí… Tady je ale příběh hlavní hrdinky Anny popsán celkem s nadhledem, a i když se vás dotýká to, co Anna prožívá, není to vůbec na sílu – možná to dokonce koresponduje s její povahou a neskutečným životním elánem a optimismem.
Líbilo se mi, že se autorka soustředila téměř výhradně na hlavní hrdinku a nerozmělňovala vyprávění a tragické emoce na X dalších postav, jak to obvykle bývá u jiných autorek podobného ražení. :)) Škoda jen, že přibližně v polovině autorce dojde dech a najednou nemá jakoby co říct. Tak jak se věnovala zpočátku detailům a dobře vykreslovala motivace postav, později přejde ve vyprávění, které na mě působí dojmem „ať už to mám z krku“. Konec je nedotažený, rychlý a v podstatě shrnutý jednou větou.
Každopádně jako příjemného letního společníka bez vysokých literárních ambicí mohu knihu s čistým svědomím doporučit.
Příběh Anny, která po válce zůstala sama. Ještě mladičká se provdala za hostinského Pavla, válečného hrdiny, který však následkem střepiny, trpěl silnými bolestmi hlavy. Poválečný život však nebyl pro mnohé snadný a nastupující socialistická garnitura s pokřivenou ideologii si vynucovala své. Těžký a nejistý život té doby, si vytvářel své vlastní hrdiny i padouchy, strach pomoci bližnímu, závist, faleš, mocenství, vyvlastňování, udavačství, politika, chudoba i zatýkání STB, pak dokonaly své. Přestože Anna prožila těžký život a vychovala 9 dětí, jak sama říká: měla jsem přesto štěstí na hodné lidi.
Kniha rozhodně není červená knihovna. Příběh je vyprávěný s lehkostí a stručně. Nijak moc se nerozvětvuje a nejde do hloubky, ale mi to nevadilo, naopak myslím, že to knize pomohlo. Knihu mohu doporučit k přečtení i k zamyšlení.
Velice krásný příběh. Hlavní hrdinka Anna má opravdovou pokoru k životu, její srdce je plné lásky a pochopení. Žádné nářky, žádná pýcha. Epilog byl nádherný. Jsem moc ráda, že jsem o knihu zavadila.
Jedna z mych nejoblibenejsich knih, precetla jsem ji minimalne petkrat. Velmi poutavy pribeh
Nelehký Annin život chytí za srdce a připomene, jak moc se dnes máme dobře. Obdivovala jsem, jak si Anna i přes všechny rány osudu, stále dokázala najít to hezké v životě, jak stále dokázala bojovat za své děti, za svou rodinu i za nemocného manžela, který jí ke konci už příliš dobrého nepřinášel. Moc hezký příběh.
Kniha se cetla uplne sama, krasne napsane. Pribeh me hned pohltil, velice silny. Zaroven si clovek uvedomi, kolik toho jeden clovek zvladne unest - vic nez si mysli. Velmi ocenuji autorcin popis situaci i prostredi, dokazala jsem si predstavit Hermankove udoli a byla jsem soucasti deje. :-)
Pribeh popisuje zivotni cestu zeny, se kterou se zivot nemazlil. Moc se mi libilo, ze Anna jako hlavni postava si na nesnaze ani na zivot nestezovala, prijimala vse tak jak to prislo. Za me perfektni cteni, pri kterem se clovek zase trosku zamysli nad svym zivotem, jak se mam dobre a casto resi hlouposti :-)
[audiokniha]
Měla jsem Anušku za maminu přes padesát let...měla naprosto identickou povahu. Anna jako přes kopírák. Naštěstí můj otec nebyl válečný invalida, a oba nemuseli řešit nikdy nekončící množství těhotenství, natož nutnost potratů (byl ovšem ze sedmi dětí....šest kluků, poslední byla Mařenka ;o)
ČERVENÁ KNIHOVNA?
Rozhodně ne!
Ta se z knihy stává až v závěru, kdy Anna smířlivě (v duchu mnoha současných Čechů, ducha mdlého) velebí komunistické časy i přesto, že ji sebraly hospodu, zabily manžela a odcizily děti v jeslích a školkách.
Přejít padesátá léta tímto mdle radostným vzpomínáním ???
Smísit vítání občánků s průvodem Božího Těla a jiné? To se paní autorce moc nepovedlo.
Ale to je asi jediná vada na kráse - jinak se čte (i ušima díky stylu Simony Postlerové, co čte stroze, ale sem se to moc hodí) naprosto skvěle.
Postava Anny nemá žádný vývoj? Trpí a rodí děti? Ozývá se tu z pár komentů.
Člověk jako jednotlivec vlastně neprodělal příliš vývoj nebo posun. Bohužel. Či bohudík? Základní vztahy rodinné, věrnost či nevěra, láska k dětem či jejich odmítání, se v základu člověka příliš nemění. Každý začínáme skoro od nuly, záleží na výchově a rodinných kořenech, kam sahají . . .
4/5
„Musíš zatnout zuby a překonat úzkost z neznámého, musíš si říkat, že nic netrvá věčně a že i tohle jednou skončí."
Vlastní názor: Do heřmánkového údolí jsem šla naslepo - nečetla jsem anotaci ani recenze, jen vím, že je docela vychvalovaná...
... a to docela právoplatně. Knížka má sice menší počet stran, nemá nějaký zamotaný a zdlouhavý děj, autorka nám nenutí stále nějaké akce a i přes to se od knihy nešlo odtrhnout.
Anna byla skvělá hrdinka. Snaživá, hodná, chápavá, milá, pracovitá.. Osud k ní nebyl zrovna přívětivý, ale ona se od začátku do konce statečně prala a nakonec si své štěstí a místo našla. Anna byla opravdu skvěle napsaná hrdinka, přes její životní překážky nezatrpkne, ale stále si všeho váží.
Bylo tu i velmi dobře zobrazen život v pohraničí. Jak bylo v nějakých ohledech velmi těžké vůbec přežívat, když jste ze dne na den mohli přijít o všechno a nikdo se s vámi dále nebavil.
4,5/5
(SPOILER) Osiřelá dívka s českou matkou a ruským otcem se v roce 1947 dostává do Československa ke své tetě, která ji sežene ženicha - hostinského v Heřmánkovém údolí (válečného invalidu). Musí se překonat všechna protivenství ze strany nemocného manžela i nastupujícího komunistického režimu, aby svým pěti dětem zajistila vše potřebné. Dojemný příběh z nelehké doby o ženské síle.
Krasosmutné čtení, které jsem si vychutnala bez odložení knihy, Nádherný příběh ženy, která ač to zprvu tak nevypadalo, si dokázala poradit v těžkých životních situacích, a navíc pomáhala i druhým lidem, kteří to v daném okamžiku potřebovali. Na svůj úděl si nestěžovala, naopak cenila si přátelství a pomoci druhých lidí. Knihu vřele doporučuji.
Štítky knihy
20. století česká literatura domácí násilí mateřství psychické problémy poválečná doba ságy český venkov hrdinkyAutorovy další knížky
| 2012 |  Heřmánkové údolí |
| 2019 | Hlas kukačky |
| 2018 | Co neodvál ani čas |
| 2013 | Kočár do neznáma |
| 2022 | Jelení vršek |
Přečteno jedním dechem a musím konstatovat, že ne jednou jsem měla slzy v očích.
S Annou si život opravdu pohrál a vůbec k ní nebyl fér.
Vždycky, když jsem si říkala, že se už Anna bude mít jen dobře, přišla další rána, jako blesk z čistého nebe. Přitom byla tak pracovitá a milovala svoje děti.
Posledních pár stránek jsem doslova hltala a doufala, že Anna neumře, chvílemi jsem totiž měla takový pocit, naštěstí se tak nestalo.
Co mě nakonec velmi mile překvapilo, bylo vzkříšení Hospody v Heřmánkově údolí, z toho jsem měla opravdu velkou radost, jen škoda, že se tam Anna nepodívala, to by byl pro mně naprosto úchvatný konec.
Nicméně se mi kniha velmi líbila a ode mne má zasloužených 5*