Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/140157/bmid_hermankove-udoli-nOr-140157.jpg
5
3936
3936
Strhující příběh ženy, které osud původně rozdal horší kartu než jiným. Byla silná, ačkoli si svou sílu neuvědomovala, a statečná, ačkoli o statečnosti nikdy nepřemýšlela. Dokázala najít obyčejné lidské štěstí i v tvrdé době a ještě tvrdších podmínkách. Přesto se nikdy necítila odstrčená či o něco ochuzená a dokázala prožít svůj život naplno. Příběh začíná v roce 1946, kdy sedmnáctiletou Annu repatriují z Ruska do poválečného Československa. Oba rodiče jsou mrtví a matčini příbuzní v Čechách se uvolili o sirotka postarat. Anna přijíždí do krajiny, kterou zná jen z vyprávění, ale která se v jejích představách jeví jako země zaslíbená. Neumí řeč a příbuzné zná jen z fotografií. Přesto u nich doufá nalézt nový domov - jedinou jistotu v nejistém světě, který ji obklopuje. Po příjezdu na místo se ale dovídá, že všechno je jinak. Ze dne na den se ocitá v nádherné, ale téměř vylidněné krajině Středohoří, s mužem, o němž ve skutečnosti nic neví...... celý text
Přidat komentář
To bylo krásné, sice smutné, ale fakt krásné čtení. Popis neutěšeného života v poválečných letech a v době po převratu, a přesto obsahující tolik optimismu a naděje....
Čekala jsem, že zde bude více rozpracovaná linie volyňských Čechů, o které nevím téměř nic. Škoda. Ke knížce už se asi nikdy nevrátím - nebylo tam nic, co by mě niterněji zaujalo. Šlo jen o poutavě psaný příběh, který hodnotím pozitivně.
Anna je dívka, ze které se v průběhu děje stává opravdu silná žena. Kdyby ale kniha měla třeba o 50 stránek více, myslím, že by to jen a jen pomohlo. Takhle mi vše přišlo řešené povrchově. I přesto se mi příběh líbil.
Autorka píše čtivě, určitě se pustím i do dalších jejich knih.
Za mě tatím TOP kniha co jsem v tomto roce 2024 četl. Příběh fascinující, dech beroucí a smutný ... Nesouhlasím s komentáři o přílišného ,,sexu,, v tomto bylo vše ok ... Knihu četla i babička a pochválila ji - kdyby něco nesedělo, tak si myslím, že ve 91 letech co má, by to řekla ... Knihu doporučuji ...
Nemastné, neslané. Příběh je vlastně strašně hloupý. V podstatě jde o červenou knihovnu, která se tváří jako vážnější dílo, vzhledem k době, do jaké je děj umístěn.
Heřmánkové údolí, za mě dobré. Většinu knih čtu jedním dechem a zde tomu nebylo jinak. Je to poválečná doba, byla těžká a pokud si chtěl někdo zachovat rovnou páteř musel být silný, stejně jako hrdinka románu. Od autorky jsem následně četla knihu Hlas Kukačky, není rozdíl ve stylu psaní, ale v tématu. Obě knihy jsou založeny na ženských hrdinkách, ale zatím nemám potřebu se ke knize vracet.
Síla? Kde, v čem?? V neustálém roztahování noh?? Čekat jedno děcko za druhým z vás fakt hrdinku nedělá. Čili opět glorifikování zcela zbytečný postavy. Dělala to, co jediný ty národy umí no. Nic co by se mělo následovat.
Podle mě právem opěvovaná kniha, strhující poválečný příběh tématy blízký mému srdci. Syrově popsáno, netřeba příkras, prostě jak to bylo a plynulo. Za mě TOP kniha od autorky, zanechala stopy a lehkou pachuť.
Všemi opěvovaný a chválený román o životě v pohraničí po 2.světové válce a na úpatí nástupu komunistů. O Ukrajince, který tu našla novou životní příležitost, a pak se o ní rvala zuby nehty.
Mě třeba hodně oslovila její bojovnost a zvládání mateřství. A myslím, že proto má kniha takový úspěch - těch oblastí je tam nespočet a každý si může najít jiné téma, které řeší, které se ho dotkne.
Myslím, že zpětně to budu vnímat jako další knížku, v níž se kazilo, co se dalo. Ale brzy po přečtení to vnímám jako velmi dobře napsaný a velmi čtivý počin, který se mě dotkl a i mi něco dal. (Nicméně na takové haló to prostě není.)
Pěkný příběh silné ženy.
Knihu by si měli přečíst všichni stěžovatelé dnešní konzumní společnosti, kteří mají pořád málo a jsou věčně nespokojení. ....takhle se žilo ještě docela nedávno !!
Kniha převážně z poválečného období a 50.let vykreslující nelehký úděl a tvrdý život jedné velice pracovité, statečné a silné ženy, která se se svým těžkým osudem postupně vypořádává po svém, aniž by po všem, co jí život přichystal, žehrala na své trápení a zanevřela na lidi. Na pozadí vyprávění o Anně, malé a drobné ženě s obrovským odhodláním čelit všem výzvám života, ať už jsou jakékoliv, jsou velmi pěkně vylíčeny politováníhodné poměry v tehdejším Československu.
Knihu jsem dostala od své kamarádky a moc ji děkuji. Knihy z poválečného období mám moc ráda, ještě když jsou napsány optimisticky. Aničku jsem obdivovala a fandila. Moc pěkná kniha, kterou doporučuji a jsem ráda, že ji mám ve své knihovně. Ráda se ke čtení vrátím.
Moc ráda tyto příběhy z minulosti čtu. Nejsou ničím přikrášlené a jak život šel, tak šel. Jsou prostě jednoduché a přitom tak silné...
Knihu jsem přečetla za jeden den, byl to velmi silný příběh jedné ženy, dnes už babičky, která si prožila mnoho útrap. Přes to všechno na sklonku života, při vzpomínkách na svůj život vzpomínala dobře, protože vždycky kolem sebe našla hodné lidi.
Přestože se kniha dobře četla jsem zklamaná. Obsahově mi to přišlo dost ploché, bez pointy. Hrdinka mě jako osobnost neoslovila. Ale i tak příjemné čtení.
Štítky knihy
20. století česká literatura domácí násilí mateřství psychické problémy poválečná doba ságy český venkov hrdinkyAutorovy další knížky
| 2012 |  Heřmánkové údolí |
| 2019 | Hlas kukačky |
| 2018 | Co neodvál ani čas |
| 2013 | Kočár do neznáma |
| 2022 | Jelení vršek |
Knihy od pani Kornerove jsou srdcovka. Vsechny. Doporucuji precist.