Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/162720/hermankove-udoli-162720.jpg
5
3909
3909
Strhující příběh ženy, které osud původně rozdal horší kartu než jiným. Byla silná, ačkoli si svou sílu neuvědomovala, a statečná, ačkoli o statečnosti nikdy nepřemýšlela. Dokázala najít obyčejné lidské štěstí i v tvrdé době a ještě tvrdších podmínkách. Přesto se nikdy necítila odstrčená či o něco ochuzená a dokázala prožít svůj život naplno. Příběh začíná v roce 1946, kdy sedmnáctiletou Annu repatriují z Ruska do poválečného Československa. Oba rodiče jsou mrtví a matčini příbuzní v Čechách se uvolili o sirotka postarat. Anna přijíždí do krajiny, kterou zná jen z vyprávění, ale která se v jejích představách jeví jako země zaslíbená. Neumí řeč a příbuzné zná jen z fotografií. Přesto u nich doufá nalézt nový domov - jedinou jistotu v nejistém světě, který ji obklopuje. Po příjezdu na místo se ale dovídá, že všechno je jinak. Ze dne na den se ocitá v nádherné, ale téměř vylidněné krajině Středohoří, s mužem, o němž ve skutečnosti nic neví...... celý text
Přidat komentář
K této knize jsem se dostala díky kamarádce. Je to nádherná kniha, která vás vtáhne do děje a těžko ji odkládáte. Toto by si měl přečíst každý kdo si v dnešní době stěžuje. Obdivovala jsem Aničku co ve svých letech vydržela. Kniha, kterou budu svým čtenářkám doporučovat.
Nádherná kniha, která se čte jedním dechem. O nelehkém osudu jedné neskutečně silné a odvážné ženy. Která i přes nepřízeň doby a osudu dokázala ve svém životě najít radost a v maličkostech štěstí....
Pro mě druhá kniha od paní Körnerové a autorkou si dávám do oblíbených.
Jméno Körner pro mě znamená tu nejvyšší kvalitu české literatury. Už dlouho jsem si proto chtěl přečíst i něco od Hany Marie. Odrazoval mě ale žánr jejich románů. Naštěstí jsem si všiml recenze od Klokana (díky) a našel v sobě odvahu.
A vůbec toho nelituji. Tento příběh z hrozné doby dokáže hlavní hrdinka tak proslunit, že by se to dalo používat jako nabíječka optimismu. Přitom pořád tvrdě realistické, bez sklouzávání do nějakých sladkobolných pasáží. Nezbývá než obdivovat jak hrdinku, tak autorku za nádherné zpracování. Navíc jsem to četl asi 2 týdny po Očích Scarlett Wilkové a neustálé porovnávání těchto 2 Rusek žijících po válce u nás tomu přidávalo další rozměr
Je to přesně tak, jak píše několik dalších čtenářů. Je to knížka, která se velmi těžko odkládá. Příběh je sám od sebe skoro děsivý a těžko v dnešní době představitelný, ale tak nějak hrůzu zmenšuje postoj hlavní hrdinky Anušky. Protože od narození byla zvyklá na hlad, nemoci, nepohodlí a bídu, vůbec si nepřipouštěla, že to, co zažívala později, bylo kruté a nespravedlivé. Naopak si vážila každého i malého přepychu a stala se později velmi silnou, rozhodnou osobou chránící vlastní rodinu za všech okolností. "Co tě nezabije, to tě posílí". To je charakteristika Anny v kostce. I na sklonku života si zachovala důstojnost, lásku a odvahu. Za sebe jsem ráda, že spisovatelka hrdinku ke konci života obklopila milujícími dětmi.
Konečně jsem se s knihou potkala a teď nějak nevim co napsat.Líbila se mi,ano moc líbila jen se mi zdá,že je tam dost hrozných prožitků na jeden zivot člověka.Co ona chudinka jen zažila zimy,dost hladu,strachu o děti s těžce nemocným člověkem to mi přišlo až k nevydržení.Až ve středním věku konečně normální život alespoň ve slušném prostředí.Konec smutný tak jak jde opravdu život,takže to dokončím asi tím ,že jsem přece jen četla knihy tak nějak osobitější.Určitě si ,ale od autorky ještě ráda něco přečtu.
Mé první setkání s autorkou. Předpokládám, že ne poslední. Život Anny zhuštěný do útlé knížky. Četlo se to hezky, četlo se to rychle, ale přesto po přečtení ve mě zůstává pocit, jestli by nebylo lepší děj trochu rozvést.
Kniha přečtena téměř na jeden zátah. Velmi poutavě napsaný ne moc šťastný životní příběh. Přesto z knihy sálá velmi pozitivní přístup k životu a osudu co nám je nadělen.
Příběh začíná v roce 1946, kdy mladinkou Annu repatriují z Ruska do poválečného Československa. Usazuje se ve vylidněné krajině Středohoří, kde po odsunu Němců zůstávají prázdná hospodářství. Jejím domovem se stává samota zvaná Kamillien Tal - Heřmánkové údolí.
Příběh o ženě, která i přes nepřízeň osudu a tvrdou dobu dokázala prožívat obyčejné lidské štěstí.
Moje třetí kniha od H.M. Körnerové (Hlas kukačky, Jelení vršek, Heřmánkové údolí) a opět skvělé čtení! Autorka putuje do oblíbených a ráda si od ní něco dalšího přečtu!
Kniha přečtena za 3 dny...příběh hlavní hrdinky vás velmi rychle vtáhne do děje.
Tuto knížku jsem dostala k Vánocům. Sama bych si ji nekoupila, ale jsem za tento dárek moc ráda. Je to velice příjemné čtení, knížka vás vtáhne do děje a přes nelehký osud hlavní hrdinky vás naplní optimismem.
K přečtení knihy jsem se nechala zlákat vysokým hodnocením, avšak jsem mírně rozpačitá. Příběh z doby "našich babiček" byl velmi čtivý, hlavní hrdinka to jistě neměla lehké, ale to nic nemění na tom, že se jedná o odpočinkové čtení připomínající průměrnou slohovou práci středoškolského studenta. Vyjadřovací prostředky jsou jednoduché, sdělení jsou prostá, dialogy odbyté. Žádná spletitá souvětí a poetika jazyka, která by dílo pozdvihla, se zde nenachází, z toho důvodu mě kniha příliš nezaujala.
Je neuvěřitelné, kolik se v člověku dokáže najít tolik síly, aby “přežil.
Hodně tvrdý a dojemný příběh.
Po Hlase kukačky, který považuji za jeden z klenotů mé knihovny, jsem se pustila do Heřmánkového údolí. A opět se ponořila do neskutečně čtivého románu, který vás provede nelehkým životem hlavní hrdinky, kdy s ní padáte a znovu vstáváte , abyste se připravila na další pád. Přesto je to tak perfektně popsané, že ty pády tolik nebolí, víte, že čtete o životě jako takovém, ke kterému ty pády prostě patří. A malé radosti tím nabývají na velikosti a síle.
Moc děkuji za to, že se mi kdysi kniha dostala do rukou. Rozhodně patří k těm nezapomenutelným.
Uff tak tohle byla silná kniha. I přesto, že je poměrně tenká, vmísilo se do ní hodně bolesti, zklamání, ale i odvahy a síly. Postava Anny byla opravdu neskutečně silná. Ke konci mě až mrazilo při popisech Pavlových stavů. Velmi povedené dílo, které by se mělo do ruky dostat snad každému.
(SPOILER) Tak tahle kniha mě dostala jako dlouho žádná ne. Čtenář je okamžitě vtažen do děje, na každé stránce se něco děje. Postavy nejsou jen černobílé, mají každá svá dilemata a hloubku. Hlavní hrdinku Annu jsem si zamilovala hned po pár větách, je ztělesněním velmi silné a odvážné ženy, která to v životě neměla ani na chvíli lehké a přitom má pocit, jaké má štěstí, protože má vždy samé hodné lidi kolem sebe. Příběh je strhující, barvitě před vámi budou vystupovat popisované místa i situace. Škoda jen toho Pavla, byl to i jeho příběh a jeho konec mě velmi zarmoutil. Mohu jen doporučit, nebudete litovat, určitě to není žádná červená knihovna plná citů, spíš naopak.
To je bájecne cteni. Zase vim o tech Sudetech vic. Ty nemcouri .... k certu s nima. Tak moc me to pripomina dnesek.
Pokus číslo 2 pro autorku a zase krok vedle. Červená knihovna jak vyšitá. Příběh bez hloubky, který by měl brnkat na city mě neoslovil. Hlavně, že vím všechny podrobnosti intimního života hlavní hrdinky :-(
Kniha o zatraceně drsném životě. Přečteno 2x a zase si ji někdy moc ráda přečtu.
Čtivý příběh o všedních i nevšedních osudech, které zažívaly naše babičky a prababičky. Ženy. Měla jsem pocit, že Heřmánkové údolí vidím i cítím naživo. Včetně radostí, strastí a bolestí mladé hrdinky. Včetně uvědomění si, jak důležité je pro člověka pozitivní nastavení mysli a schopnost vidět život z té hezčí stránky, jak důležitá je pokora v blahobytu, ve kterém žijeme a nad kterým neustále někdo bohapustě remcá.
V dřívějších komentářích jsem zaznamenala stížnost na gramatické chyby a překlepy, nezachytila jsem, v nových vydáních budou zřejmě opraveny.
Štítky knihy
20. století česká literatura domácí násilí mateřství psychické problémy poválečná doba ságy český venkov hrdinky
Autorovy další knížky
| 2012 |  Heřmánkové údolí |
| 2019 | Hlas kukačky |
| 2018 | Co neodvál ani čas |
| 2013 | Kočár do neznáma |
| 2022 | Jelení vršek |
70% Silný příběh z nedávné historie. Kniha je čtivá, ale romány od A. Mornštajnové nebo K. Lednické se mi líbily více. Přesto stojí určitě za přečtení.