Heroinové deníky: Jeden rok v životě rockové hvězdy
Nikki Sixx (p) , Ian Gittins
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/395348/bmid_heroinove-deniky-jeden-rok-v-zivote-F8b-395348.jpg
5
337
337
Baskytarista slavné kapely Mötley Crüe nechává čtenáře nahlédnout do dávno zapomenutých deníků, které si vedl v dobách největší slávy. Popisuje jeden rok plný vzestupů i pádů, kdy mu pomalu ale jistě dochází, že by ho jeho vztah k drogám, a zejména k heroinu, nakonec mohl stát život. Rozšířené vydání megapříběhu přežití, který se stal v New York Times bestsellerem a jedněmi z „nejdrásavějších“ (Rolling Stone) a „nejsrdceryvnějších“ (New York Times) memoárů o závislosti, jaké kdy byly vydány. Kdysi padlá rocková hvězda s námi sdílí syrové a fascinující deníkové zápisky z roku, kdy klesla až na dno a také své kurážné rozhodnutí sebrat se a začít znovu žít. Nikki se v exkluzivních nových kapitolách a dosud nezveřejněných fotografiích vrací k poslednímu desetiletí, kdy je střízlivý.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Umění
Vydáno: 2018 , Volvox GlobatorOriginální název:
The Heroin Diaries: A Year In The Life Of A Shattered Rock Star, 2007
více info...
Přidat komentář
Tuhle knihu jsem četla před lety a velice mě zaujala,měla jsem ji půjčenou od kamarádky. Letos jsem si ji chtěla koupit ale už se nevydává ale naštěstí letos vydali znova tady tu knihu ale v rozšířené verzy.Je velice stejná jenom jsou tam dopsané určité pasáže a život po tom všem.Skvěle na to i navazuje jeho další kniha Tohle bude bolet kde popisuje život po tom všem. U mě je to báječná kniha,která nejen pobaví ale u některých pasáží si člověk řekne že tohle by zažít nechtěl a odradí ho to od všech návykovích látek.
Tuhle knížku mám v originálním (EN) vydání a je to jediným slovem "EPICKÉ"...
Tahle kniha byla jedním slovem jízda. Nikki je nesmírně přemýšlivý, citlivý a houževnatý člověk. Jakmile je čistý jsou jeho myšlenky hluboké, niterné a plné psychické bolesti. Když je na drogách uzavře se do skořápky arogantního dobytka, který nikoho a nic nerespektuje, ale ve skutečnosti jen zoufale volá o pomoc. Jejich hudbu neznám, tento žánr neposlouchám, ovšem kniha je upřímným svědectvím feťáka, který si vlastně musel nakonec pomoci sám. Jsem ráda, že to dokázal. Lepší než Memento. Doporučila bych jí mladým.
Myslím, že si z této knihy každý něco odnese. Já jsem díky ní poznala skvělou kapelu.
Někdy to bylo depresivní, někdy veselé a někdy nechutné, ale asi právě o tom život rockových hvězd je. S takřka neomezeným množstvím peněz a povolných fanynek bych ani jiný styl života, než vedl Nikki i ostatní členové týmu, neočekávala. Měl jenom zatracený štěstí, že to všechno přežil a mohl se s námi podělit o tento unikátní příběh, navíc vylepšený parádními komentáři zúčastněných osob. Oceňuji i originální design knihy a vložené fotografie.
Naprosto výborná kniha. Chtěla jsem si ji přečíst už několik let, ale dostala jsem se k ní až teď a to díky knihovně. Vřere doporučuju všem, co chtějí poznat, co to je pravý rockový život. Oceňuji, že je Nikki ve svých denících opravdu otevřený, místy citlivý až je vám ho hrozně líto. Místy si říkáte, že to je furt to samé dokola a nic nového nezjišťujete, ale to napomáhá pochopit to, že lidé užívající drogy se právě v těchti bludných kruzích furt točí a neznají cestu ven.
Nejsem zarytým fanouškem Mötley Crüe, ale některá jejich alba si občas rád poslechnu a samotného Nikkiho Sixxe považuju za inteligentního a sečtělého člověka, dalo by se říci až renesanční osobnost - hudebník, spisovatel, fotograf, rádiový moderátor... a mimo jiné i vyléčený feťák, který utekl hrobníkovi z lopaty... a to doslova.
Sixx ve své knize popisuje nejen své drogové eskapády, ale rovněž zde vysvětluje své sklony k sebedestruktivnímu životu, které mají počátky v jeho dětství. Čtenář se dostane do mysli zfetované trosky, kterou ve stavech rauše pronásledují halucinace a která nezná hranice sebepoškozování, když je nucena si kvůli rozpíchaným pažím dávat dávku do krku nebo přirození. Vše je popsáno bez příkras a dojem z knihy skvěle umocňuje její zajímavé grafické zpracování.
Víc než všechny kladné recenze o knize nejvíc vypovídá to, že pomohla spoustě lidí překonat jejich vlastní závislost. A o tom to je.
Přečetla jsem jí jedním dechem, skvělá, famózní a můžu ji každému doporučit. Koupila jsem si druhý díl "Tohle bude bolet", a doufám, že mě nezklame.
Nikki je sobecký, sebestředný magor posedlý mocí, ale k pomilování. Já měla a mám pocit, že ho chápu...
Nic objevného. Že rockový hvězdy žily divoce, se ví. Přesto to bylo zajímavý, četlo se to jedním dechem a taky poznámky jednotlivých aktérů za deníkovými zápisky mě bavily.
Den jsem si nechala na rozmyšlenou a svůj názor jsem nechala vykrystalizovat jako čistej herák.
První dojem byl pln zklamání - prostě to je fetka. Jen další dítě svedený na zcestí slávou, bohatstvím a možnostmi, co neumí ukočírovat svoje touhy. Takže, what else? Sixx měl to štěstí i tu smůlu, že se narodil v době, kdy se rodil rock´n´roll, drogy byly na vzestupu a on byl správnej magor na to, aby šel hlavou proti zdi.
Takže na druhý dojem jsem viděla sebestřednýho cvoka, kterej dělá všechny věci na 100%, od braní fetu přes nenávist k rodině až po psaní muziky. Je až s podivem, že přes všechno, co do sebe valil, byl příležitostně schopen relativně racionálního myšlení. A z těch záblesků uvědomění je patrné, že je to velmi inteligentní člověk. Temná duše, která si myslela, že zažila Peklo, ale ve chvíli setkání se smrtí ho nejspíš někdo zbaběle poslal zpátky, protože byl dokázal i Ďábla přimět tancovat tak, jak on píská.
Takže ve výsledku je tato kniha nejen kniha o magorovi, co s*al všechny okolo svými rádoby vtipnými nápady, ale je to i jeho osobní terapie, náhled do minulosti a poučení pro druhé.
Je trochu smutné, že člověk, kterej patřil k těm, co formovali rokenrolovou scénu, je v současné době spíše v zapomnění, znám snad jen proto, že "to je ten týpek, co byl dvakrát klinicky mrtvej, ne?" A to k němu vzhlížel i Slash! A Maidni jim byli předskokani!
Život je divnej. A divokej. A taky zatraceně krásnej.
Užasná kniha !
Nečetla jsem ještě žádnou takovou knihu, kde by někdo vyloženě popisoval jak se cítí sjetej a jak moc to je na h***o. Heroin je prostě zlo ! (zkušenosti nemám) :D Je super jak je tam vždy vyjádření osob k Nikkiho chování nebo prostě k čemukoliv. Historka ohledně Slashe mě naprosto dostala :D Je super, že se i dozvíte jaký měl Nikki názor třeba na Genna Simmonse, Stevena Tylera, Axla, Prince atd a i naopak jaký názor měli oni na něj :D
Jsem ráda , že se z toho dostal a hrozně ho obdivuji za to že dokázal přestat a za tuto knihu, že se s něčím takovým vůbec svěřil. Nikki byl a možná ještě pořád je děsnej magor, ale mám ho ráda! :D
Mötley Crüe -Věděla jsem že existují ale nikdy jsem je neposlouchala a teď jsem si je hrozně oblíbila a každý den sjedu minimálně jednu písničku. Co jsem při čtení této knihy pořád dělala bylo to, že pokaždé když tam někdo zmínil nějakou písničku nebo nahrávání klipu nebo něco takového..vždy jsem letěla k noťasu abych si to poslechla nebo to zkoukla :D Koukala jsem jak jednotlivé osoby vypadají třeba Vanity atd.. :D Výborná kniha :)
Ještě se vrhnout na: Tohle bude bolet ..a bude to ideální :)
Doporučuji všemi deseti.
Nikkiho Sixxe mám ve veliké úctě. Ani ne tak pro to, jakým byl a čím si prošel, ale spíš tím, jaký je dnes a jak se dokázal změnit. Heroinové deníky jsou skutečné zápisy deníku, takže místy je to čtení poněkud stereotypní a nezajímavé, jindy zas trochu sebereflexivní. Je v tom krásně vidět, jak Nikki trpěl díky všem těm okolnostem. Rozpadlá rodina, vztahy v kapele, kdy na vás vše stojí a leží a do toho hledání si svého místa na slunci. Na knize se mi hlavně líbily zpětné pohledy všech zůčastněných, až na panbíčkářskou Evagelist Denise Matthews (dříve Vanity), jejíchž kecy o spáse a hledání Boha či náruče Ježíše mě totálně iritovaly. Nejlepší byly historky o akcích s Tommym, bodyguardem Fredem Saundersem nebo Slashem, který se pochcával v posteli. Vůbec nejdrsnější, nejulítlejší a totálně nejvtipnější pasáž ever byla návštěva rádia, která se z rozhovoru s kapelou zvrhla v totálně ujetou soutěž: "Hádej, co to je za zvuk!" :-D Už na tomto deníku bylo hezky vidět, jakej je Axl Rose kretén, to mi dobře zvedlo náladu. Pak samozřejmě zpětný a střízlivý pohled samotného hlavního aktéra byl k nezaplacení. Nikkiho schízy ve skříni nebo když volal na ochranku, že mu po zahradě lezou cizí lidi byly docela drsný. A ty jeho nálady. Jaký byl tehdá pěkně namyšlený hovado a zničený člověk...
Možná se budu rouhat, ale mám přeci jen radši Tohle bude bolet. Tam Nikki ukázal, jak je hodně kreativní a nadaný člověk. Deníky ho ukazují jako slabocha, čímž vlastně také byl... Jsem rád, že o tom mluvíme již v minulém čase a že to vše přežil. Byla by ho škoda.
Co na to říct? Na knihu se dá nahlížet z mnoha úhlů pohledu, ale většinou to stejně sklouzne k faktu, že je to prostě výpověď feťáka, což nese jasnou daň v podobě cyklení obsahu, takže autor je trochu jako kolovrátek. První třetina je v podstatě ubíjející, ale když Motley Crue vyrazí na tour, začínají se dít věci. Nikkiho příběhy jsou tak bizarní a neuvěřitelné, že se často pozastavujete nad tím, jestli se to vůbec mohlo stát, ale na druhou stranu kdo jiný, než Nikky by měl prásknout, že se Slash po každém zmatlání pochčije v posteli nebo že po klinické smrti je nejlepší nápad utéct z nemocnice a doma si to znovu střelit. Asi nejzajímavější a nejhodnotnější jsou výpovědi rodiny, přátel, kapely, managementu a vůbec všech, co se kolem Nikkiho a kapely točili a aspoň trochu rozmělňují to deníkové bědování. Na konci knihy vám stejně bude líto, že už to končí, protože kvůli intenzivní zpovědi máte pocit, že jste autora doopravdy znali. Díky této knize máte šanci pochopit, co znamená projít peklem a zase zpátky...
Ano Nikky byl před třiceti lety totální vypatlanej magor, (a dost možná je i dneska :-D ), ale oceňuju schopnost sebereflexe i uprostřed nejhorších sraček. Tenhle chlápek je fakt dobrej.
Jaké to je skoro umřít? Co všechno s vámi udělají drogy, chlast a nezřízený život? Nikki je jeden z minima feťáků a alkoholiků, kteří se dokázali vzpamatovat a vrátit se do normálního života. Není co obdivovat. Jeho zápisky pocitů a zážitků z jednoho jediného roku jsou odrazujícím příkladem pro každého.
Není to tak špatný, ale zdá se, že kniha trochu trpí vlastností vícero chlapeckých deníků: soustředěním na fakta tam, kde by mohly být zachycené prožitky. Samozřejmě u těch deníků našich bratrů (ne, že bych nějaký četla) jsou to fakta typu "V jídelně byly špagety, pak jsem šel domů a hrál StarCraft" – kdežto tady je to: "Vopíchal jsem tři fanynky, co na mě čekaly u dveří pokoje, pak jsem je vykopal a dal si lajnu". Ale ono to vyzní lehce podobně.
Vynikající, odstrašující, ale zároveň i inspirativní. Úplně to křičí: "Jo, chci žít!" No, Nikki si musel projít peklem a 2x zemřít, aby mu došli věci, které došli mě bez těch "dramat" (díkybohu za to). Myslím si, že některé věci fakt nechceme zažít...
"1. Aby člověku zůstalo to, co má, musí se toho vzdát.
2. Nechte to být a nechte to na Bohu."
Nikky nás pouští skutečně k tělu a můžeme tak vidět všechno, co zažil skoro jako bychom stáli vedle něj. Upřímně, obdivuju ho, protože po tom, co všechno zkusil a dělal, byl v závěru ještě schopný alespoň zkoušet normálně žít. Knížku stojí zato přečíst, protože v ní je jedna z krásných ukázek toho, jak lze taky naložit s penězi a slávou a kromě toho si odnesete (nebo aspoň já jsem si odnesla) docela dost slušných myšlenek a názorů na život.
Že zrovna ti nejhodnější a nejchytřejší lidi si ze života dělají to největší peklo...