Hezký, ale narovnej se!
Johana Fundová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533850/bmid_hezky-ale-narovnej-se-65e9e059e2e24.jpg
3
439
439
Audiokniha Hezký, ale narovnej se! – generační příběh od autorky knižního bestselleru Devadesátky Johany Fundové. Čte Martha Issová, Václav Neužil a Anna Kameníková. Z DEVADESÁTEK AŽ DO SOUČASNOSTI Aneta, Kryštof a Nela jsou třicátníci se zcela odlišnými životy. Když jim však v září 2020 přistane na Facebooku pozvánka na třídní sraz se základkou, vzpomínky na jejich společnou minulost jsou rázem zpět. Co se stalo s někdejšími spolužáky z páté třídy, kteří toužili po prvním mobilu, nadšeně sledovali seriály a těšili se na každé nové číslo časopisu Bravo? Vyplnily se jejich sny z přelomu milénia? To zjistí, když se po letech setkají tváří v tvář. Hlavní hrdiny namluvili Martha Issová, Václav Neužil a Anna Kameníková.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem přečetl během 24 hodin. Občas jsem ve zdejších recenzích četl, že postavy nejsou dost hluboké a psychologicky propracované, ale to mi až tak nevadilo. Kdyby ano, sáhnul bych po Dostojevském :-). "Zápletka" v druhé polovině knihy je taky vůbec ta nejprimitivnější možná a navíc ještě s otevřeným koncem, ale to mi taky nevadilo. Ve skutečnosti důvod, proč lidé po této knize sahají, je, aby si při čtení mohli říct "jo, to jsme na základní škole dělali taky", "přesně tak to bylo", "na to si taky vzpomínám". Alespoň to jsem si při čtení první části knihy říkal já - sám stejný ročník, jako autorka, ačkoliv dětství jsem netrávil v Praze, ale na vesnici. Na rozdíl od Devadesátek, které bych považoval spíš za literaturu faktu, je dějová linka této knihy čirou fikcí (kterou obecně moc nečtu), ale i tak mě na konci její hořký konec přivedl k zamyšlení, abych jednou nedopadl podobně...
Tak nějak o ničem.
První půlka - ok, připomeneme si telenovely, pogy a jedlý papír. Na spoustu lidí tohle vytahování retro věcí určitě platí, na mě teda ne. Dějová linka s krádeží nikam nevede, je zbytečná. Jediná zajímavá postava je Kryštof. Líbilo se mi jak je popsaná jeho těžká rodinná situace.
Současnost - jedna žije s idiotem, druhou prudí rodiče, takže nejzajímavější je opět Kryštof. Ale najednou bum a je konec knihy. Chtělo to ještě pár stránek přidat, paní autorko.
Tohle byl takovej návrat do minulosti.. jsem přesně cilovka a vzpomínky na základku se vynořily ani nevím jak, protože si tohle období zrovna moc nepamatuju.
Mám vzpomínky taky na rozvod rodičů, takže s Kryštofem jsem v tomhle dost soucítila a holky za mlada mi dost splývaly, vlastně jsem měla taky kamarádku na základce a ostatním jsme přišly jako dvojčata (s tím rozdílem, že jsme skvělé kamarádky dodnes) a vyváděly jsme taky lumpárny. Jednoduše- první půlka byla opravdu jízda nostalgickou dráhou, i když, jak už někteří zmiňují, něco bylo tlačeny na sílu. A druhá půlka se mi taky moc líbila. S Anetou se můžu dost dobře ztotožnit. Jen škoda, že se třeba nebavilo víc o krádeži knih nebo, že se na srazu neřešily životy ostatních lidí. Jen se Mirek Kryštofovi omluvil.. ale co třeba Dan? Došel k sebereflexi? Skoda taky, že se neřešila víc Eliška a rodiny ostatních.
A konec? Za mě geniální! Jasny, dala bych si tak ještě 150 stránek navíc, ale tohle mi přišlo tak reálný. Sice smutný, ale tak už to někdy bývá. Naopak romantický happyend bych v tomhle případě nečekala. Bylo to surový, ale krásný.
lehká nostalgie naší generace, v určitých věcech jsem se ztozožnila ale chybělo mi tam nějaký vzrůšo/pointa... Kniha mohla být lépe propracovaná.
Píše se rok 2020, tehdy byli Aneta, Kryštof a Nela spolužáci na základní škole. Každý z nich se v samostatné kapitole svěřuje, co ho trápí, na co se těší, jaký měl ve škole zrovna den. Jejich plány, s kým budou sedět v autobuse, s kým bydlet na pokoji ve škole v přírodě, ale i kamarádství nejlepších přítelkyň, těšení se na nové díly seriálu i čtení Bravíčka, to vše pro mě mělo doslova sentimentální hodnotu.
V druhé půlce se přesune děj do roku 2020 a všichni dostanou pozvánku na třídní sraz. Mají vůbec ještě něco společného?
Tahle knížka je spíše dovolenkové čtení pro zábavu, nehledejte za ní četbu pro náročného čtenáře. Ale pro mě měla hodnotu oživení vzpomínek na moje dětství, zážitky se spolužáky ze základní školy. Nejen při čtení si uvědomuji, že spoustu detailů jsem již vytěsnila nebo úplně zapomněla. I proto jsem ráda, že právě s partou ze základní školy jsme v kontaktu a při našem setkání každý svojí historkou připomene naše společné chvilky a máme si pořád, co říct.
(SPOILER) Spíš smutná kniha. O tom, jak si v dětství myslíme, že žijeme ten svůj život, který budeme žít už navěky, ale že to období je ve skutečnosti velmi krátké a po zbytek života na něj budeme jen vzpomínat. Ta část v minulosti se mi moc líbila, je v něm hezky vystihnuté dětství v devadesátkách i s Bravem, Divokým andělem a pogy, a tím, jak to mladý člověk prožíval. Já jsem si navíc užívala to, že místo děje dobře znám (všimli jste si, že na obálce jsou pražské Dvorce?). Pak je ale střih a vypadá to, jako by v dospělosti všichni žili nudné a ničím zajímavé životy, ve kterých jsou nespokojení. Hodně jsem se těšila na popis samotného srazu, toho, jak se po letech poprvé spatří, i na to, co asi všichni ze třídy dělají, a hlavně jsem čekala, že Nela s Anetou si popovídají o tom, co se tehdy stalo a vysvětlí si to, ale místo toho se tam rozvíjela divná zápletka jako z telenovely. Škoda, první část byla povedená.
Tohle je kniha zacílená na lidi od 25let do 35let. Totální nostalgie, zpátky do minulosti na základní školu, mnoho osobních vzpomínek se mi vybavilo při čtení této knihy. Ten sentimentální popis, bavilo mě to. Jako bych slyšela svoji mámu: ''Hezký, ale narovnej se''
V knize se objevují tři postavy: Aneta, Kryštof a Nela. V roce 2000 každý z nich popisuje svůj život a období z páté třídy základní školy. V půlce knihy je obrat o dvacet let dál, tzn. do roku 2020, kdy se mají potkat na srazu. Ta dějová smyčka je celkem zajímavá, líbí se mi taky ta posloupnost, jak každá postava vypráví svoje a zároveň určité situace mají posloupnost a protínají se.
Moc jsem se na knihu těšila, ale kromě popisů Prahy a obalu mě skoro nic nezaujalo. Postavy ploché, nesympatické, divné...
Jsem cílovka, stejná věková skupina jako autorka, takže první část knihy mi vyvolala vzpomínky na mé dětství, včetně tehdejších problémů. Autorka umí skvěle popsat dobu, ostatně povedlo se jí to už s devadesátkama...
Jo a v Horním Bradle jsme se školou taky byli.
Příběh jako takový mi přišel spíš popisem nahromaděných problémů tří životů (ale vlastně ok, problémy máme všichni), a protože nemám rád neukončené příběhy a už vůbec ne "neveselé" konce, s poslední stránkou jsem cítil zklamání. Ale jako dovolenkové čtení fajn...
Jsem přesně cílovka. Postavy byly moji vrstevníci. Připomnělo mi to mnoho věci z dětství - nostalgie. Ještě že jsem nějakou dobu žila v Praze, jinak by mi to okolí a popis nic moc neříkalo. V dětství jsem nežila v tak velkém městě, takže tohle mi bylo cizí. Příběh se mi líbil. Oddychové čtení. Pěkně vyřešené, že tam byly skoky v čase, takže to nemusela být tlustá kniha, co všechno vysvětluje.
Začátek se mi líbil, protože mi připomínal moje dětství, ale druhá "dospělá" polovina už připomínala spíš jednu z mnoha dílů Ulice, kde chybí konec a nic skutečně zajímavého se v podstatě neděje. Tak nevím.
Že by to bylo netrefou ohledně „cílové skupiny“, nad čímž se vždycky trochu skepticky usmívám? Neřekla bych. Moje výhrady se týkají hlavně spisovatelské práce, tedy té neodvedené. Autorka sice uvěřitelně zachytila jednání a úvahy tří páťáků i jejich život o dvacet let později, ale jde opravdu o pouhé povrchní zachycení, připomínající spíš nahrané a přepsané záznamy mluveného slova (a musím se přiznat: trochu mi lezly na nervy jak obě malé holky, tak dospělé). Postrádám propojení, práci s motivy, sebereflexi postav, přesah. Přitom název se mi líbil – zrovna ten by se nabízelo víc zapracovat, ne ho jenom zopakovat. Žádný průšvih, ale nadstandardně mě nezaujalo bohužel nic.
Přemýšlím, jak své nadšení z této knížky zhmotnit do slov. Jak všechny ty pocity, které ve mě dílo autorky Johany Fundové vyvolalo, pojmenovat a smysluplně sepsat. Jsem totiž cílovka této knihy a během čtení mi oživlo tolik vzpomínek na situace, pocity a věci, až se mi z toho točí hlava. Byl to nostalgický výlet do mého dětství s napínavým dějem. Tolik jsem toho o svých letech na základce zapomněla! Třeba to, jak moc jsem byla pyšná a šťastná ze svého třípatrového penálu, kam se vešlo spoustu pastelek, fixek, propisek a různých papírků na dopisování se spolužačkami.
Knížku jsem měla slupnutou během jednoho dne. Byla čtivá a napínavá, takže jsem se od ní ani za nic nemohla odtrhnout. Příběh sice neměl až takovou hloubku, ale za to byl naprosto autentický. Vyprávění z pohledu tří postav mi dávalo možnost nakouknout do chodu tří různých domácností. Vážnější témata jsou v knížce ale jen naťuknutá. Žádnému hlubšímu rozboru se autorka nevěnovala, což ale v tomhle případě MNĚ vůbec nevadilo. Alespoň je příběh vhodný pro oddych, byť konec není tak sladký, jak by si člověk přál (za to je víc než pravdivý, ano, mluvím z vlastní zkušenosti).
Jsem čistě neobjektivní čtenář, takže vlastně ani nevím, jestli mám knížku doporučovat nebo ne. (Má probuzená sentimentálnost ječí, že rozhodně ano!) Nedokážu pořádně posoudit, jak moc byla knížka dobrá, protože jsem do ní hodně citově zainteresovaná. Takže je možné, že čtenáře jiné věkové kategorie nebude jednodušeji napsaný příběh bavit. Samozřejmě zápletky v knížce nejsou slabé, ale je možné, že pro některé čtenáře nemusí být dostačující. Přeci jen spousta popisů a útržků je zaměřená na věci, nebo momenty z dané doby a kdo to nepostřehne, ten si asi bude říkat, proč je daná část v knížce vůbec uvedená, protože příběh nijak zvlášť neposouvá a nerozvíjí. Já jsem prostě mileniál a tohle období devadesátek a milénia je mi víc než blízké.
O něco víc mě bavilo nahlédnutí do dětských let, do roku 2000, protože mi v mysli vytanulo spoustu zapomenutých momentů. Ale ani rok 2020 nebyl vůbec špatně zpracován a jsem ráda, že se autorka držela reality a nic nepřikrášlovala. Celkově bych byla raději za více kapitol a více informací z let minulých, ale samozřejmě i s takovýmhle počtem stran jsem spokojená.
Hezký, ale narovnej se! jsem četla jen jako e-knihu, ale vím jistě, že budu potřebovat i její tištěnou verzi, abych své dětství uchovala zaznamenané nejen doma na rodinných fotkách, ale i v příběhu na papíře. V mém hodnocení 5* se opravdu hodně odráží sentimentalita.
Poslouchala jsem audioknížku. Interpreti byli skvělý. Myslím, že v knižní podobě by mě bavila méně. Takhle to byla pohodová oddechovka, jen divně useknutý konec mě mrzel.
První část knihy jsem se bavila a užila si ji, asi proto, že jsem také vyrostla v devadesátkách ;-) Druhá část už nebyla tak zajímavá a konec mě úplně dostal. Nemám takto ukončené/neukonečné příběhy ráda. Škoda no.... ale i tak to nebylo špatné čtení, spíš oddychové a malinko vzpomínkové
Nejprve jsem četla zda komentáře a říkala si, zda to vůbec stát za přečtení. Ale jsem spokojená, opravdu to bylo oddychové čtení, nic pro náročného čtenáře. Retro část fajn, klidně by toho mohlo být více, otevřený konec mi nevadil.
Štítky knihy
dospívání generace Y, mileniálové 90. léta 20. století mezilidské vztahy spolužáci přátelství z dětství české romány
Autorovy další knížky
| 2021 |  Hezký, ale narovnej se! |
| 2019 | Devadesátky! |
| 2022 | Milénium! |
| 2023 | Vinohrady |
Kniha se ve své první části nostalgicky dotýká období devadesátek, což ocení především čtenáři - dnešní třicátníci, kteří tuto dobu zažili. Vzpomínek na devadesátá léta je tam opravdu dost, ale myslím, že někdy je to do příběhu zasazené trochu na sílu a bije to do očí. Zajímavější příběhová linka se pro mě odehrává až v druhé části knihy. Z dětí jsou třicátníci a mají se setkat na třídním srazu, který překvapivě organizuje zrovna Jitka, holka, které se na základce všichni smáli a nikdo se s ní nechtěl bavit. Musela jsem ocenit její zapálení do toho sraz i přes to zorganizovat :) Sraz se uskutečnil, i když se z něj vlastně téměř nic nedozvíme. Děj plyne a když už mě začíná vtahovat a docela bavit, najednou je konec. Knížka skončila tak zvláštně, že vlastně ani nevím, co mi měla dát. Určitě jsem si zavzpomínala sama na své dětství. Příběhy hlavních postav zaujaly, ale nezlobila bych se, kdyby každá z nich dostala ještě několik desítek stran ve kterých by se šlo víc do hloubky.
Hezký, ale třeba to příště bude lepší :)