Himmlerova kuchařka
Franz-Olivier Giesbert
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/546467/bmid_himmlerova-kucharka.jpg
4
441
441
Hořce ironická kniha v duchu šibalských románů rozvíjí dobrodružství neobyčejné, pohoršující stařenky, jejímž krédem je: „Pokud jsou dějiny peklem, pak život je rájem.“
Literatura světová Romány
Vydáno:
2015
,
Radioservis
Originální název:
La Cuisinière d´Himmler, 2013
Interpreti: Taťjana Medvecká
více info...
Přidat komentář
No ze začátku jsem byla nadšena,ale bohužel s postupujícími stránkami ztratila kniha svou jiskru.Dočítala jsem už jen z povinosti.
Vtipné čtení o dámě, s níž se život nemazlil, ale která přes všechny hrůzy, kterými si prošla, dokáže brát život s humorem a rozhodně si nenechá nic líbit.
F.O. Giesbertovi musíte přijít na chuť. Umíte-li brát věci s nadhledem a sarkasmus vám není cizí, Rózin životní příběh se vám bude líbit.
Spousta komentářů zmiňuje podobnost s dalšími knihami tohoto typu; mně osobně sedla více než Stoletý stařík (na rozdíl od něj se totiž Róza nijak nevytahuje a netrpí iluzí o své důležitosti), ale rozhodně si nemyslím, že patří ke knihám, na které nelze zapomenout; ani do naší knihovny ji neplánujeme pořídit.
V dětském věku lehce přemoudřelá (ale i takové děti existují, proč ne, zvlášť když prožijí to, co ona), v dospělosti milující a vášnivá (přitom si rozhodně nemyslím, že sexu zde bylo věnováno příliš mnoho místa, navíc o apetýtu pánů v pozdním věku se toho napsaly stohy, tak proč ne o dámě?), zdánlivě jednoduchá a přímá kuchařka Róza. Jako vypravěčka se rozhodně nesnaží působit humorně, nehodlá nás ani přesvědčovat o výjimečnosti dějinných okamžiků, případně o míře osobní (ne)viny rozhodujících osobností. Všechny události poměřuje svým osudem, dopadem na své nejbližší, ale neděláme to tak všichni? Jen jsme se, na rozdíl od Rózy, narodili v jiné zemi a v jiné době - naštěstí, dodávám já.
Kdo by chtěl kvalitnější umělecké ztvárnění genocidy Arménů v Turecku, má k dispozici Werfelových Čtyřicet dnů. Podobných kvalitních knih z období poslední světové války najdeme také poměrně dost. Himmlerova kuchařka zřejmě nemá ambice zařadit se mezi ně, ale jako neuvěřitelný příběh jednotlivce ve víru dějinných tragédií 20.století určitě zaujme (i když možná ne každého čtenáře).
"Štěstí se ani nedává najevo. Nejlepší způsob, jak si z přátel udělat nepřátele, je pořád vypadat šťastně. To nesnesou. Štěstí je mistrovské dílo, které musí zůstat za každou cenu nepoznané; musíte si ho nechat pro sebe, jestli nechcete přivolat nepřátelství nebo neštěstí."
Nedočteno.. Překombinované, opravdu ne uvěřitelné, nezajímavé, stoletý stařík v sukních a zabalen do historických pseudo-událostí. Škoda času číst dál. A ty pravopisné chyby, už přede mnou někdo pěkně prohnal červenou tužku a já se jen musela držet, abych taky neškrtala. Ale to se s knihama z knihovny nedělá!
Taťána Medvecká na CD dokázala něco mimořádného: vyprávění z mládí znělo jako od mladé dívenky, doba stáří byla načtená nakřáplým hlasem staré paní. Ale nejen toto bylo důvodem, proč hodnotím vysoce. Málo knih o válce, té II. světové, je k úsměvu, až k smíchu. To, co si zažila Róza za jeden život by zabilo deset chlapů. Přesto si dovolím říci, že se jedná o titul, který přesahuje všechny kategorie, protože nikam nepatří úplně, ničemu přesně neodpovídá. Já jsem od ní dostala poselství a to ještě s humorem a je mi úplně fuk, že jí žádná škatulka nesedí.
Kuchařka Róza je zhusta srovnávána se Stoletým staříkem. O něm nic nevím, nesetkali jsme se, a vyprávění Rózy jsem si užila. Přes všechny ztráty, a že jich za 105 let jejího života bylo bezpočet, a to mluvím o ztrátách, po nichž bolest se nikdy nevytratí, stále žije a hodlá v tom pokračovat.
Příběh se klidně mohl stát i v realitě, třeba ne stejný, ale podobný určitě. Pokud je člověk schopen, nebo donucen zvednout kotvy a opustit - i vícekrát - vše, co považoval za trvalé a neměnné, pokud bojuje a pere se s nástrahami, s pastmi, co se mu staví do cesty, a pokud s radostí přijímá to dobré, co mu život dává... tak o tom potom ve sto pěti letech může vyprávět... snad i s úsměvem.
Mně se kniha prostě četla příjemně. Hlavní hrdinka byla narušena bytost, to je jasné...ale do "Malé Provence" na něco k snědku bych k ní zašla...knihu hodnotím pozitivně, relaxační záležitost pro ty, kteří hledají něco snadného, co se "čte samo" a neobsahuje žádné velké filosofické úvahy
Už vážně nechci nic číst v tomhle stylu. Ještě mne snad pobavil Stoletý stařík, ale tyhle knihy snažící se svézt na vlně jeho popularity, už jsou jen nastavovaná kaše. Tahle kniha mě ještě šokovala tím, že stařenka vraždila jako když vařečkou míchá, a zároveň je stavěna do role oběti. O historických faktech už se mi snad ani nechce mluvit, chápu, že si autor sem tam něco přizpůsobí, ale tohle? Nemám ani chuť číst další knihy autora.
Zcela souhlasím s komentářem níže. Ačkoliv se kniha poměrně snadno a rychle čte, tak příběh jako takový je tak strašně absurdní, plochý... že ani nemáte chuť vyhledat si informaci o tom, zda-li je to celé fikce nebo jestli to bylo alespoň trochu inspirováno skutečným příběhem.
Nepřišlo mi to ani jako román - spíš jako kdyby to napsal novinář z Blesku :-(
Za mě docela zklamání. Ano, zajímavá dějová linka by se našla, ale vše je to zabalené do nedůvěryhodného příběhu vyprávěného stejně nedůvěryhodnou a navíc nesympatickou hrdinkou. Všechny ty historické události a postavy jsou v příběhu tak nějak "na silu" - kde se zrovna něco dělo, tam to vždy Róza vymetla a pak se plynule přesunula k dalšímu diktátorovi. Autor toho poslepoval dohromady příliš mnoho... a nedrží to. Příběhy obyčejných lidí na pozadí historie čtu ráda a skvělých knih s tímto námětem je díkybohu spousta, ale tato mezi ně nepatří, bohužel.
P. S. Jedna ze scén jako by vypadla z Lídy Baarové.
Těžko říct co kdo od toho čeká, ale mě to pobavilo a tahle kniha v mé knihovně zůstává..
Těchto "letů stoletím" ve stylu Forresta Gumpa nebo Stoletého staříka už bylo až dost na to, aby mě to ještě bavilo. Nedůvěryhodné zvraty a překombinovaný příběh vyvažoval čtivý styl a také téma pomsty, na kterou je zde pohlíženo z neobvyklého úhlu, celkem mě zaujal i otevřený pohled na sexualitu. Knižní průměr.
Silný příběh životního osudu osiřelé dívenky po arménské genocidě.
Uvěřit je snadné, (setkání s osobním lékařem A.H. Theem Morellem - Totální rauš v třetí říši), těžká doba, na volbu pro směr v životě nebylo na výběr, po ztrátách, na seznamu k pomstě přibývají jména a křížky, ke vzpomínkám další milovaní.
Citát:" Musíme věřit v člověka dějinám navzdory."
Audiokniha 5*
Hned po přečtení prvních stránek jsem si byla jistá, že se mi kniha bude líbit. 105-ti letá Róza vypráví svůj život a s ním stručně všechny hrůzy ale i radosti 20. století. I když prožila děsné dětství v Arménii, o svoji rodinu přišla za války, vždycky se držela s obrovskou silou s vědomím, že musí přežít. Vydržela s tou myšlenkou, že si vše bude pamatovat a vrátí se pomstít, ale přitom nezapomněla užívat radosti života. Druhá část knihy je spíš o sexu, než o životě v Číně.
"Mám dojem, jako by všechny tyhle hrůzy po tobě sklouzly a doopravdy tě nezasáhly. Jak jsi to udělala?"
Odpověděla jsem mu zcela poctivě, že jsem dlouho nevěděla, jak jsem to mohla všechny snášet, ačkoli je fakt, že se mi vždycky od přírody ošklivilo přidávat vlastní nářky k velkému fňukání lidstva. Zatímco dějiny jsou peklo, život je ráj."
Výstižně napsali v La Libre.be:
"Příběh běží, navrací se, víří, šlehá, vysmívá se, žaluje...Je bláznivý, drsný, ztřeštěný. Je veselý i krvavý, přepjatý i vybroušený, lživý i pravdivý"
Je to zvláštní kniha a určitě ji doporučuji k přečtení.
Štítky knihy
Arménie ženy 20. století osudy lidí společenské romány Hitlerovo Orlí hnízdo maoismus Heinrich Himmler, 1900-1945 kuchtičky, kuchařky
Autorovy další knížky
| 2014 |  Himmlerova kuchařka |
| 2017 | Trhačka zubů |
| 2016 | Láska je věčná, dokud trvá |
Musím říct, že Trhačka zubů se mi od autora líbila o trošku více. Byly tam podobné povahové rysy hlavní hrdinky (sexuální náruživost i na ženy, vegetariánství,...), děj je zajímavý, čtivý, ale není to na plný počet hvězd. Každopádně stojí za přečtení.