Himmlerova kuchařka
Franz-Olivier Giesbert
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/546467/bmid_himmlerova-kucharka.jpg
4
441
441
Hořce ironická kniha v duchu šibalských románů rozvíjí dobrodružství neobyčejné, pohoršující stařenky, jejímž krédem je: „Pokud jsou dějiny peklem, pak život je rájem.“
Literatura světová Romány
Vydáno:
2015
,
Radioservis
Originální název:
La Cuisinière d´Himmler, 2013
Interpreti: Taťjana Medvecká
více info...
Přidat komentář
Dovolím si použít poslední větu úvodního textu: Hořce ironická kniha v duchu šibalských románů. - doporučuji..
Velmi poutavě psaná kniha, která líčí značně pohnutý osud mladé Arménky, která se různými závany osudu dostává do celé řady smutných i veselých životních událostí. Její život je složitým propletencem obyčejného žití a velkých historických mezníků, kterými je hrdinka současně účastná, ale zároveň do nich více nezasahuje. První část knihy, byť je tragičtější a smutnější se mi líbila více, druhá část je příliš prostopášná a Róza už není tak nevinná a potrestaná životem. Nicméně je celý příběh skvěle sloučený v jednu dějovou linku, kterou přečtete za pár hodin a zanechá ve vás spoustu obyčejných emocí i něčeho hlubšího co zanechávají jen takové knihy.
Tak mi právě paní Taťjana Medvecká dočetla tuto knihu nutící k zamyšlení. Hlavní hrdinka, která přežila genocidu Arménů, nás provází šíleným 20. stoletím. Její životní příběh odráží další dramatická a smutná období - 2. světovou válku nebo čínskou "kulturní" revoluci. Není to veselé čtení (nebo poslouchání), přesto určitě stojí za to si na tohle dílo najít čas. Rozhodně nebudete zklamáni.
Jsou knihy, které přečtete, ponoříte se do příběhu a na konci si připadáte, jako byste prošli očistnou lázní , povzneseni na duchu a bohatší o skvělý čtenářský zážitek. Pak jsou knihy, při jejichž čtení máte pocit, že jste vláčeni bahnem, stále hlouběji a hlouběji, a na konci vám zůstane podivná pachuť v ústech , přesto ale nedokážete knihu odložit. Kuchařka patří do té druhé kategorie. Róza rozhodně není hrdinka, kterou byste si zamilovali a chtěli ji za kamarádku. Je nevraživá, pomstychtivá, nevěrná, vášnivá a soucitu se od ní nedočkáte. Je ale také nesmírně statečná a touha po životě je v ní hluboce zakořeněna - bez této touhy by totiž nemohla přežít. Kdo jsme my, abychom ji mohli soudit , my, kterým nikdo nevyvraždil rodinu a všechny příbuzné, celý národ - a nebyli jsme vrženi do zmatku a hrůz dvacátého století , bez opory, bez naděje, s jedinou touhou -přežít. Svým způsobem je tohle historie dvacátého století, bez příkras , drsná a ne přílš optimistická . Kdo chce , najde v knize paralely k dnešku. Příběh Rózy se totiž může kdykoliv zopakovat. Proto ta nepříjemná pachuť , která ve mně přetrvává. Zato ale nemůže Himmlerova kuchařka.
Za mně moc pěkná knížka,poslouchala jsem ji tedy jako audioknihu,ale je naprosto super vyprávěná,až do konce jsme nevěděla že vlastně napsal muž,a docela mně to překvapilo,nemohla jsem se odtrhnout:-)
Zvláštní, ale zajímavá kniha, která trochu klame tělem a střídavě se vydává za takovou nezávaznou zábavnou procházku 20. stoletím ve stylu Stoletého staříka a pak zase chvilku nasadí vážný tón a popisuje ty nejsmutnější okamžiky člověka - bezmoc a strach o své nejbližší.
Tím prvkem, který na mě působil zmatečně, byl styl vyprávění hlavní hrdinky. Ten byl oproštěn od emocí a stejným tónem, kterým popisoval drastické a násilné situace, popisoval také banální okamžiky v životě vypravěčky. To byl zřejmě umělecký záměr a mělo to mít dopad na čtenáře, ale na mě to nějak nepůsobilo a tak se mi v průběhu čtení nedařilo se do příběhu víc vcítit - to mohlo souviset i s tím, že hlavní hrdinka Róza vůbec nepůsobí autenticky. Navíc se celá kniha nesla ve vcelku monotónním tempu.
Co musím Giesbertovi pochválit, je jeho schopnost psát čtivě, příběh rychle odsýpal a kromě jiného nabízel také řadu chytrých postřehů o světě a osobnostech minulého století (já jsem osobně měl škodolibou radost, jak to Róza ve svém komentáři nandala J.P. Sartrovi). Na druhou stranu se mi zdál popis světových dějin docela povrchní - což je podobný problém, jaký jsem měl už u čtení Analfabetky i Stoletého staříka.
Při čtení jsem se sice nenudil, ale nemyslím, že bych na Himmlerovu kuchařku nějak dlouho vzpomínal a určitě ani nebudu aktivně vyhledávat další romány od Franz-Olivier Giesberta.
Poslouchala jsem audioknihu - skvěle namluveno,pobavilo mě to.Stylem psaní připomíná Jonassona nebo Backmana.
Nějak si s touto knížkou nevím rady. Není vyloženě špatná, ale ani to není kniha, ke které bych se z jakéhokoliv důvodu ještě někdy vrátila. Autor jako by se snažil nějak propojit nejděsivější události minulého století, což mu nemám za zlé, ale výsledek je podivný. Mnoho věcí pouze nadhozeno, zvlášť v druhé polovině knihy, málo dotaženo, tak trochu podle úsloví Mnoho psů, zajícova smrt. Nebo ještě jinak. Je to, jako když Pejsek s Kočičkou dělali dort. Dali tam vše, co považovali za dobré, ale výsledek byl nestravitelný. Zkrátka je toho tady moc - arménská genocida, hnusní, chlípní Turci, prznící malé statečné (a pragmatické) holčičky, francouzští kolaboranti, holocaust, Mao... a do toho všeho sexualita, homosexualita, bisexualita a taky masturbace a znásilnování a literatura a Lebensborn a samozřejmě také vyhlášené recepty vegetariánky paní Rózy...
Nějak se mi v tom všem ztratilo, proč se to vlastně jmenuje Himmlerova kuchařka, když to byla vlastně jen velice krátká epizoda dlouhého života hrdinky. Aby se líp knížka prodávala???
Jako letní oddechové čtení je to fajn, člověk se zamyslí nad historií - až zhnusí... Prokládání recepty mi přijde dost úsměvné, ale jestli to pomůže dát do povědomí lidí hrůzy minulého století, tak proč ne :)
Mě se to celkem líbilo. Je sice pravda, že jednání hrdinky bylo často dost přitažené za vlasy, málo uvěřitelné a nepochopitelné - vlastně celý její život byl takový. Ale jinak měla kniha spád, četla se dobře a člověk se i poučil.
U mě dobrý...ale jen první půlka. Zdá se mi, že první část knihy, až do setkání s Himmlerem, je psána zajímavě, citlivě, čtivě, člověk se těší na každou další stránku, příběh je zde i "uvěřitelný". Bohužel pak už to je nějak honem splácané, bez detailů, působí spíš jako narychlo sepsaný seznam intimních partnerů, děj plytký, nerozvinutý. A navíc se zde fiktivní děj příběhu typu: To by se klidně mohlo i někomu přihodit ,proměnil ve styl: hodně překombinovaná fantasmagorie , které by neuvěřil ani náš křeček. Poslední stránky jsem četla už jen proto, že nemám ráda nedokončenou práci a nedočtené knihy.
Na knihu jsem se moc těšila, začátek nádhera, popis genocidy Arménů o které jsem neměla ponětí :-(, byl hodně silný, ale doba nacismu-tedy prožitků Rózy, už mi nepřipadala úplně pravděpodobná-hlavně její čas v domácnosti Himmlera, trochu krkolomné.
Róza má nažito, odžito i užito a umí o tom vyprávět. Je tak krásně francouzská! Do svých receptů míchá odstup, nadhled, špetku cynismu a sem tam kapku jedu. A je z toho krmě náramná! Jako dezert podává recept na dlouhý život. Ještě trochu poupravím vlastní životní styl a vidím jasně, že mi to půjde.
Tato kniha mě velice zklamala. Fiktivnost a smyšlenost osudů hlavní hrdinky byla tak extrémní, že člověk, který se trochu zajímá o dějiny musí být rozčarován, když čte takové nesmyly. Snad to byl "umělecký záměr" naházet do jedné knížky a do života jedné hrdinky všechny genocidy 20. století. Příběh byl tak nemožně nereálný, že se mu nedalo vůbec věřit. Autor snad aby do jednoho života natěsnal co nejvíc historických průšvihů stvořil tak krkolomnou životní pouť, že úplně ztratila jakoukoli důvěryhodnost. Co z toho zbylo? Koho to zajímá? Že se to "dobře čte" a mohlo by to být třeba pro mládež, aby si udělala nějaký obraz o 20. století? Nebo pro nenáročné čtenáře.
Knížku bych si asi sama nevybrala, ale jelikož jsem ji dostala tak jsem se do ní pustila. Nějak nevyhledávám knížky o dějinách (paměti) atd. Ale tahle mě teda nadchla. Nečekala jsem, že mě knížka tak bude bavit. I když řekneme si narovinu, trošku jsem se u toho děje pozastavovala a nevěděla jsem jestli se mám smát nebo brečet. Každopádně knížka plynula rychle a se zájemem jsem čekala co se JEŠTĚ může stát. Příjemné čtení, které určitě doporučuji (a to i těm co nemusí dějiny).
Tak nějak nevím, co ke knize více psát. Je to vlastně další z dlouhé řady fiktivních příběhů obyčejných lidí na pozadí reálných událostí a není ničím výjimečná. Hlavní hrdinka je chvílemi sympatická, chvílemi protivná, ale některé situace glosuje velmi dobře, nejoriginálnější na knize tak je její kamarád mlok. Giesbert píše svižně a čtivě, díky čemuž je kniha rychle přečtená a nemusí se nad ní moc přemýšlet. Je ale škoda, že v ní chybějí větší emoce a jak události legrační, tak ty tragické jsou popisovány tak suše, že vlastně se čtenářem nijak nepohnou. Celé to plyne monotónně, události ubíhají jedna za druhou a autor se nikde moc nezdržuje. Je mi jasné, že tyto příběhy je čím dál těžší vymýšlet, i proto je kniha docela fajn a příjemná a nabídne několik životních pravd. Znovu bych si ji ale nepřečetl a myslím si, že existují i lepší. O tom, že je to poctivá žánrovka, ale netřeba pochybovat. 60%
Oddechové čtení. Hlavní hrdinku si buď oblíbíte, nebo ji nemáte rádi. Mě příliš nesedla, ale kniha mě bavila.
Štítky knihy
Arménie ženy 20. století osudy lidí společenské romány Hitlerovo Orlí hnízdo maoismus Heinrich Himmler, 1900-1945 kuchtičky, kuchařky
Autorovy další knížky
| 2014 |  Himmlerova kuchařka |
| 2017 | Trhačka zubů |
| 2016 | Láska je věčná, dokud trvá |
Asi som už presýtená kníh o druhej svetovej vojne. Navyše táto nebola vôbec uveriteľná a niečím zaujímavá. Štýl rozprávania bol pre mňa fádny a tiež mi chýbala zápletka.