Himmlerova kuchařka
Franz-Olivier Giesbert
Hořce ironická kniha v duchu šibalských románů rozvíjí dobrodružství neobyčejné, pohoršující stařenky, jejímž krédem je: „Pokud jsou dějiny peklem, pak život je rájem.“
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , RadioservisOriginální název:
La Cuisinière d´Himmler, 2013
Interpreti: Taťjana Medvecká
více info...
Přidat komentář
Róza majitelka restaurace, výstřední, moderní 105 letá stařenka nosící v kabelce Glock 37 , pochovala za svůj život 3 muže, Žida Gabrieala zabili nacisti , zahynul v Dachau, Američan Frank umřel při roznášení hamburgrů v její restauraci na infart, Číňana LiA ubili rudé gardy v Číně, nacisté zabili i její děti. Róza sama spáchala 6 vražd, pomsta za bezpráví na sobě, nebo svojich bližních. Drsné, hořké čtení plné ironie, výstředností, místy až groteskní. Skvělý postřeh autora a výstižný krátký popis historicky doložených postav, například albánský diktátor Enver Hodža , Stalin v kapesním vydání, Himmler a Goebbels , odpovídali popisu Židů v nacistických příručkách, všichni vysocí nacisté posedlý árijskými blonďáky neměli na kebuli kromě Göringa světlý chlup. Konec knihy už autor trochu na posledních 50 stranách odfláknul, ale jinak celkově zajimavě vymyšlený osud jedné ženy začínající arménskou genocidou v Turecku, končící oslavou 105 narozenin ve Francii ve své restauraci.
Co to jako bylo???
Fraška, parodie???
Jedinou 1* dávám za načtení audioknihy T.Medvecký, i když toho ke konci bylo už moc!
Celý začátek byl nadějný, později jedna velká slátanina.
Předně bych chtěla upozornit ty, co poslouchali audioknihu, že není načtená celá kniha, ale jsou vynechány kapitoly ze "současnosti". Ze začátku to vypadlo nadějně, ale ke konci už to začalo být spíš otravné a vykreslení hlavní hrdinky mi připadalo takové povrchní...
Autor napsal životní příběh ženy, kterou začátkem 20. století postihlo mnoho tragických událostí, kvůli jejímu arménskému původu, prožila válečné útrapy i osobní útrapy. Dosti silné čtení, aby mohla přežít a žít dál, tak se vzdát svých dětí. Lehčí příběh než Sofiina volba i tak stál za přečtení.
Nevěděla jsem do čeho jdu, ale jsem ráda, že se mi tahle knížka dostala do rukou. Ale zaujal mě název a nalákala mě i anotace. Je to životní příběh ženy, na jehož pozadí se odehrávají dějiny 20. století. To já mám moc ráda!
Bavilo mě to a dověděla jsem se spoustu nových věcí. Oceňuju, že hlavní postava nemá úplně líbivý charakter a musím přiznat, že jsem byla dost šokovaná s jakou lehkostí Giesbert popisuje hrůzy, brutality a nepřízeň osudu, kterou Róza ve svém životě zažívá.
Že autorem je Francouz knížka nezapře a není to jen kvůli tomu, že většina děje se odehrává ve Francii a v textu je nespočet odkazů na francouzskou kuchyni .
I podle zdejšího hodnocení to není knížka pro každého, ale já jsem spokojená a určitě se chystám i na další Giesbertovy kousky.
Jakože cože? Tohle můžu brát snad jen jako autorovu osobní erotickou fantazii, ale jinak je tam všeho nějak moc. Poslouchala jsem audio, které drží nad vodou Táňa Medvecká. Začátek se mi opravdu líbil, ale bohužel už někde kolem kapitoly Návrat do Trapezuntu se dostavilo znechucení. Pro pomstu se Róza v klidu vyspí s předpokládanou obětí a navíc "to bylo to nejmenší", a ani další docela zbytečné eskapády po návratu do Paříže mě už nebraly. Přiznávám, že hodnotím, aniž jsem doposlechla.
Opravdu neuvěřitelný příběh. Žena milující a přesto vraždící, matka co se takřka bez boje vzdá dětí, a navíc znásilňovaná a i přes to toužící po styku. To prostě je úplně mimo jakýkoliv životní postoj. Prostě přehnaný a překombinovaný blábol.
Ze začátku se mi kniha líbila, ale pak už to šlo rychle dolů. Z příběhu malé a nešťastné holčičky, se velice rychle stal spíš příběh nymfomanky, která své stresy léčila skokem do postele, případně poklekem na koberec, kdykoli a s kýmkoli. Hrdinku jsem nelitovala a ani mne moc nezajímalo, jak skončí, protože jsem příběhu nedokázala uvěřit. Je dost znát, že knihu psal chlap, který má o ženách dost podivné představy anebo o nich neví vůbec nic.
Jako nejsympatičtější tvor mi tady vychází jen a pouze mlok/mločice Theo.
Odposlechnuto jako audiokniha v nepřekonatelném podání Taťjany Medvecké. Ta to celé táhla. Co napsat o hlavní hrdince? Čtenář si k ní jen těžko hledal jakýkoliv vztah. Róza - zamilovaná, věrná, nevěrná, promiskuitní, znásilněná, vražedná, opět osudově zamilovaná, úspěšná podnikatelka, pomstychtivá mrcha nebo zoufalá matka. Zdá se to jako docela dobrý materiál pro vytvoření chytavého příběhu, ale nějak to nefungovalo. Vpravdě mi to nepřišlo ani jako groteska, spíše jako přeplácaná a občas lehce fantasmagorická koláž života jedné neuvěřitelné ženy. V podstatě jsem to celé doposlouchala jen ze setrvačnosti. Název knihy je také poněkud zavádějící, protože Himmler je zde spíš jen takové intermezzo v životních eskapádách této divnodámy. A finální pocit? Rozpaky a naprostá absence jakékoliv katarze. Sázela jsem na konec, který by měl ještě šanci podlomit mi kolena, ale ono to šlo od desíti k pěti. Živočišná osudová láska v Číně, návrat do Francie a další velká láska, tentokrát se ženou. Bylo toho zkrátka moc. Přehršel možností a událostí.
Vlastne nevim, jak to mam popsat.
Zacalo to dobre, takova pekna zivotni cesta jedne stare kucharky. Je to ctive, ma to spad. Ona je takova drsnacka. Takze sve drsne zazitky vam prolina se soucasnym ostrovtipem a nadhledem stopetilete drsnacky posedle sexem tak, ze zmeni i orientaci. Aby toho nebylo malo, tak je to vyslouzila vrazedkyne, ktera vzdy unikne trestu.
Ale...neni to uz moc bizar? Nebo jen absurdni? Ja nevim, nebyl tam ten Himmler vlastne navic?
Kazdopadne to, ze jsem to cetla s mesicni pauzou, dokazuje, ze me to nejak nesebralo.
Asi si nekdy reknu: jo, to byla takova ta hovadina o te zvrhle babce, co se nachomejtla ke kazdemu vudci a kdo ji s..l, toho zabila ;)
Ale ocenuju recepty a seznam literatury. To je na cele knizce asi jedine kvalitni. Navic vas potesi, ze misto dalsich stranek uz je konec. Super zaver ;)
Ale cist se to fakt da ;), jsou tam skvele myslenky o zivote, ty si u mne vyslouzily tu treti hvezdu.
S knihou jsem moc spokojená. Poslouchala jsem jako audioknihu a Medvecká byla úžasná. Celkově byl příběh velmi zajímavý. Líbilo se mi prolínání příběhu s historickými událostmi. Dozvěděla jsem se dokonce nějaké novinky, díky Rozině dětství.
Tato kniha stojí kvalitativně na úrovni průměrné fanfikce z Wattpadu či podobných stránek, přičemž by se do tohoto žánru dala i teoreticky zařadit. Tento typ odpadní literatury mi v zásadě nijak nevadí (spíš naopak), ale měl-li bych to tedy srovnávat s těmito dílky, tak to bylo příliš dlouhé, bylo zde málo sexu a zbytečně rozvedená tragická minulost hlavní hrdinky, která by se dala shrnout v několik větách. Je mi ale až podezřelé, jak kýčovité to celé je a podezírám autora, že si najal nějakou čtrnáctku, které dal do ruky encyklopedii Třetí říše a dal jí, ať sepíše, co chce. To není ani parodie, beru to jako špatně napsaný pokus o nacistické porno, kde si to na konci někdo rozmyslel a přepsal to do románu.
[audiokniha]
Podepisuji každý negativní koment zde. Nechala jsem se zlákat mou oblíbenou herečkou Tatianou Medveckou k poslechu audioknihy a byla jsem neskutečně otrávená. Nakonec jsem byla zklamaná i interpretkou, která je dobrou herečkou, ale často při četbě hlasem hraje více než je zdrávo. V Kuchařce se jí ovšem hlasem povedlo vyjádřit Metly charakteristiku hlavní postavy dokonale: "chladná, lhostejná, lehká, věčně hodnotící mužský vzhled" to z hlasu cítit bylo! Ale popis děje je na hony vzdálen mým představám o kvalitním příběhu. Nevkusná parodie je přesné hodnocení.
Byla jsem otrávená z celku natolik, že jsem ani nenapsala komentář a to je na mě co říct :o)
Prdím na to, před Rózinou cestou do Číny jsem se položila na otázku: baví mě tahle četba, nebo spíše otravuje? Hádejte... Hlavní hrdinka nesympatická, autorův vlhký sen o ženách, co si před zrcadlem musí hned začít hrát s ňadry a primárně řešících své problémy pokleknutím před pánským poklopcem, i kdyby bylo výhodné přeblafnout třeba Hitlera. Chladná, lhostejná, lehká, věčně hodnotící mužský vzhled, absolutně jsem jí nežrala lásku k rodině, nijak se ji nesnažila udržet pohromadě. Životní ztráty zmíněny z rychlíku a jaksi vlažně, válka a její oběti - nezájem, pořád dostatek peněz a žádné potíže s cestováním po okupované Evropě, vše zjednodušené, nevěrohodné. "Himmlerova kuchařka" je z mého pohledu hořkou a nepříliš vkusnou parodií na díla ve stylu "Slavík", kde čtenář s hrdinkami dýchá, vnímá jejich bolest, účastní se boje, vnitřního a téměř i toho fyzického.
Čtení mi přinášelo pouze negativní emoce, nic povznášejícího, žádný nadhled a už vůbec ne ochotu věřit. Možná jsem knihu popadla v nevhodném období, ale nehodlám ji testovat znovu. Neproťala jsem cílovou pásku, odstupuji, tudíž nehodnotím, za mě by to bylo maximálně na dvě hvězdy.
Obdobný námet ako pri Trhačke zubov, kde sa zmenili iba rozprávačky a historické reálie !?
Nevadia mi fiktívne príbehy, na pozadí ktorých sú opísané historické skutočnosti, pokiaľ sú uveriteľné.
Za najväčšie negatívum považujem, že sa autorovi nepodarilo stotožniť s hlavnou postavou ako ženou. Jeho hrdinky konajú a uvažujú ako chlapi, a to predovšetkým svojím libidom. Muž, ktorý nebol tehotný a nikdy nerodil, nevie reálne posúdiť tehotenstvo a pôrod, a preto môže bez rozmyslu napísať taký blábol o pôrode na strome. Obdobných "(ne)ženských" úvah a činov tam bolo veľa, ale najviac ma nahnevalo, ako bolo vykreslené poslanie ženy-matky. Miestami som dokonca mala pocit, akoby boli navzájom vymené úlohy mužov a žien.
S určitosťou už ďalšie autorové knihy nevyhľadám, jeho štýl mne osobne nesedí.
Po poslechu audioknihy ˇ(velmi pěkně načtená)ˇ jsem hodně v rozpacích. Ani se mi nechce knihu hodnotit. Jestli tento příběh má být podle pravdy, tak buď je už vypravěčka senilní - vzhledem věku se není co divit, nebo si autor hodně domýšlel. Protože mi to příjde hooodně neuvěřitelné. Oko za oko - tak totiž začínají války. Ze začátku pomsta a pak nenávist.
Díky skvělému načtení se mi kniha líbila. Téma jak stará dáma vzpomíná na překonávání krutostí života, genocidu, totalitu, válku láskou a vařením, bylo pokusem odlehčit neodlehčitelné všechno zlo světa. Ale možná jen takhle mohli lidé nést tíhu války, totality, že se upnuli k obyčejným radostem života a prostě žili. Přesto není kniha literárním skvostem, nějak postrádám vedle nadsázky uvěřitelnost.
Od autora jsem nic jiného nečetl, tak nemůžu srovnávat. Nicméně Himmlerova kuchařka ve mně po přečtení nezanechala žádnou výraznou stopu, takže ty tři hvězdičky dávám za čtivost a přiložené recepty, příběh je dost překombinovaný a ke konci ztrácí na uvěřitelnosti i v rámci beletrie.
Štítky knihy
Arménie ženy 20. století osudy lidí společenské romány Hitlerovo Orlí hnízdo maoismus Heinrich Himmler, 1900-1945 kuchtičky, kuchařky
No...nepomohlo, že mi knihu doporučil kolega se slovy "Tahle kniha ti změní život". Nezměnila. Kromě dvou zabitých večerů, i když nemůžu říct, že bych vyloženě litovala ztraceného času, a pár zajímavých myšlenek, mi kniha mé vidění světa nijak nenarušila. Jak psali jiní, název knihy se vlastně moc nehodí, působí jen jako laciná návnada (i když možná funguje). Hlavní hrdinka extrémně nesympatická, nepochopitelná, nelogická, nevěřila jsem jí vůbec nic.
Začátek byl velmi slibný, první půlka ještě ucházející, ale druhá polovina a především část v Číně už byl jen ukvapený slepenec všeho možného. Přišlo mi, že autor vlastně neví, co chce psát, a závěr vyloženě uspěchal, jen aby to už bylo hotové. Dost načatých linek se buď nijak nedokončilo, nebo jen tak halabala, ale zato v úplně opačné logice, než jak začaly. Nevyužitý potenciál několika zajímavých momentů. Mlok byl docela zajímavý prvek, ale zase - co z toho? Přišlo mi, že s ním měl autor původně větší plány, které pak neuskutečnil, ale ponechal jen pár zmínek a dialogů, které vlastně vůbec nedávaly celkový smysl.
Stoletý stařík byl aspoň vtipný, takže ty absurdity se daly dobře omluvit. Tahle kniha se ale bere moc vážně a snaží se na sílu působit na city, což se jí u mě rozhodně nepodařilo a zanechává ve mě docela pachuť.
Jestli se kniha snaží shrnout zvěrstva 20. století, dalo se to udělat i jinak, než příběhem pomstychtivé sobecké vražedkyně. Ano, neměla to v životě lehké, ale jsou snad její "nenávisti" ušlechtilejší, než nenávisti jejích nepřátel? Můžeme pochopit a odpustit (nebo dokonce až oslavovat) její činy, ale zároveň odsuzovat ty ostatní? Má snad toto být geniálně skryté poslání knihy, že zlo plodí zlo a tak dále? Na to to nebylo napsáno dostatečně dobře, nevěřím tomu.
Některé myšlenky nebo citáty byly však velmi zajímavé a několik popsaných událostí, postav či knih si ještě dohledám, což je jediné plus této knihy.