Hitler. I. díl, 1889–1936: Hybris
Ian Kershaw
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/259450/bmid_hitler-i-1889-1936-hybris-b1W-259450.jpg
5
32
32
Britský historik Ian Kershaw se už ve svých starších pracech věnoval především Hitlerově mýtu, jeho budování, podobě a důsledkům. Na napětí mezi skutečností a součástmi tohoto mýtu a na jeho význam poukazuje i ve své biografii Adolfa Hitlera.
Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2015 , ArgoOriginální název:
Hitler. Vol 1, 1889–1936: Hubris, 1998
více info...
Přidat komentář
Kniha je solidní a určitě poskytne nezbytný souhrn informací.
Má ale i tu nevýhodu, že autor je nucený opakovat i dost známé věci. Vzhledem k rozsáhlé bibliografii v příloze si myslím, že mohl přeci jenom řadu věcí vynechat a soustředit se na nějaká zobecnění. Nejspíš to ale chtěl pojmout populárněji...
Kromě toho se mi zdá, že je trochu problém představovat Hitlera vpodstatě jako člověka, který je víceméně produktem okolností, a přesto nazvat knihu přímo: "Hitler..." I když je autor třída, tak mi takhle celý ten monumentální projekt připadá trochu schizofrenický... Ovšem proč by se mělo o schizofrenikovi vlastně psát jinak ?-)
Před psaním komentáře jsem si nechal trochu odstup. Pochopení knihy "Jak umírá demokracie" bylo snazší právě i díky prvnímu dílu tohoto monumentálního životopisu jedné z nejšílenějších postav moderní historie lidstva.
Na politické scéně se objeví regulérní šílenec, nicméně mocní tehdejší německé konzervativní politiky usoudili, že bude snadno využitelný a v pravý čas odhoditelný.
Je otázka, zda by vůbec měl nějakou šanci na své cestě k absolutní moci, nebýt druhého strašáka tehdejší doby - ruské bolševické revoluce.
Hodně podrobně zmapovaný život od mládí po nástup k moci v roce 1936 je docela dobrodružné čtení a člověk jen zírá (dobrý trénink na mistrovství světa v zírání) , jak snadno se díky strachu z jedné hrůzy dostává k moci hrůza jiná.
Poučení pro dnešní dobu je dle mého názoru jasné - nepodceňovat sebevětší exoty, nikdy nelze říct, jak strašné procesy mohou spustit ve společnosti. A jak se spirála nenávisti a násilí jednou roztočí, bývá její zastavení téměř nemožné.
Nyní dočítám díl II a ten je stejně zajímavý, jako ten první. Pokud máte čas a zajímá vás tato temná část světové historie, neuděláte chybu, když se do knihy pustíte.
Na závěr jedna citace, která ukazuje, že i dnes máme v politice síly, pro které je rozpoutání cílené nenávisti proti snadným cílům ve společnosti jedním ze základních principů jejich ideologie.
"Aniž potřeboval Hitlerovy směrnice, policejní sbor vycházející z těchto předpokladů, rozšiřoval cílové skupiny těch, kdo byli zahrnuti pod pojmy „nepřátelé státu' nebo „škůdci národa". Tento seznam se mohl zvětšoval téměř libovolně. Kromě hlavních rasových obětí — Židů — a největších ideologických a politických nepřátel — komunistů a socialistů či svobodných zednářů (tato tajná společnost byla podezřívána z údajného vytvoření mezinárodní mocenské sítě a ze spolčení se Židy na celosvětovém spiknutí) — zaměřili pilní policejní snaživci a ideologové SS své úsilí na vyhledávání nových vnitřních „nepřátel", kterým je nutno čelit. Většinou to byly slabé, neoblíbené a okrajové společenské skupiny jako Romové, homosexuálové, žebráci, ,asociální živly", „osoby práce se štítící" a „recidivisté". Stíhání neunikl nikdo, kdo nebyl ochoten uznat totalitní nároky nacistického státu — kromě Svědků Jehovových či „politicky aktivních" představitelů hlavních křesťanských vyznání se nevyhnulo ani malým křesťanským sektám, které se přitom snažily nacionálnímu socialismu přizpůsobit (například mormoni či adventisté sedmého dne)."
Dočteno a je to hodně depresivní čtení. Ne snad z důvodu vlastního obsahu, hrubou kostru \"příběhu o cestě Adolfa Hitlera k moci\" zná snad každý vzdělaný člověk. Depresivní je to, na co klade Kershaw důraz. Tedy že cesta k moci nebyla ani výlučně, ale dokonce ani převážně dílem nějaké zvláštní schopnosti nacistů, ale spíše dílem jiných sil. Sil politických a i lidových, sil, které samy chtěly v Německu diktaturu a pro které byl Hitler postupně směšnou figurkou, užitečným spojencem, mouřenínem na špinavou práci, nástrojem, který ovládnou - a nakonec vůdcem. Navzdory mýtu \"pop-historie\" Německo nebylo svedeno, Německo svého diktátora chtělo a je spíše dílem náhody, že se tím diktátorem nestal někdo jiný. Dost zásadní poučení pro současnost, řekl bych. A poučili jsme se z toho? Já se obávám, že nikoliv - a právě to mi přijde na celé knize nejvíc depresivní.
Oceňuji čtivost, komplexní pojetí problematiky vzestupu A.Hitlera, plastické (soudím že i objektivní) vylíčení jeho osobnosti. Lidé chtějí být klamáni. Hitler jim nabídl to, co chtěli slyšet. Jen málo bylo těch, kdo se nenechali zmást.
Velmi podrobná kniha zachycuje vzestup Hitlera k moci především v souvislosti s celkovou historickou a společenskou situací. Od jisté chvíle se všechno začne valit s jakousi osudovostí a tragédie, která přichází, je nevyhnutelná, protože doba je na ni zralá. Vidíme, kolikrát stačilo něčí jediné drobné rozhodnutí, aby se Hitler a jeho NSDAP propadli do bezvýznamnosti, ale nebyl nikdo, kdo by to rozhodnutí udělal, kdo by se té lavině v jejím zárodku postavil. Někdy máte pocit, že kdyby se Hitler nenarodil, museli by si ho Němci vymyslet.
Vždy mě fascinovalo, jak velkému čtenářskému zájmu se těší ta neustále vycházející plejáda knih o Hitlerovi, Třetí říši, Waffen-SS apod., u nichž se však už po letmém prolistování nelze ubránit dojmu, že opakují jedno a to samé, aniž by za sebou zanechávaly nějaký hlubší přínos. V tom horším případě pak, že sklouzávají k senzacechtivému stylu bulvárních plátků v duchu "čím více šokujících odhalení, tím lépe" a historickou přesnost ať vezme čert.
Buď jak buď, Kershawova práce si právem zasluhuje přídomek monumentální, neboť se z oné výše nastíněné záplavy vymyká svědomitostí svého zpracování, nespornou erudicí autorovou a v neposlední řadě také mimořádně čtivým podáním, s nímž je napsána. Hybris není ani zastydlou oslavou "Vůdce" relativizující jeho zodpovědnost, ani lacinou snahou vylíčit v nejtemnějších barvách nelidské monstrum a pak si na něj z morálních výšin plivnout. Kershawova Hybris je přesně tím, čím by každá historická práce měla být: odborně na výši, opřená o dlouholetý pečlivý výzkum a snažící se nezaujatě předložit líčení událostí tak, jak se odehrály, a čtenář nechť si utvoří závěr sám. A v neposlední řadě si Hybris zasluhuje hluboké uznání i po čtenářské stránce. I díky povedenému překladu se kniha čte velmi příjemně, ba svižněji než leckterý román. Klobouk dolů. I přes úctyhodnou tloušťku (obou dílů) je to kniha, kterou se nemusí bát vzít do rukou i běžný čtenář, aniž by musel být promovaný historik. Rozhodně lze doporučit. Vedle Allana Bullocka a Joachima Festa je Kershowova Hybris bezesporu třetí z trojice stěžejních děl k pochopení hlubin Hitlerovy osobnosti.
Na stará kolena doháním resty a tak jsem se pustil do životopisu Adolfa Hitlera. Zatím jsem žádný nečetl a upřímně řečeno mi vždycky vrtalo hlavou, jak se mohl tenhle nenápadný človíček za tak krátkou dobu dostat až tam, kam se dostal. Jestli máte chuť se o tom ledacos dozvědět, bude tahle opravdu podrobná a informacemi nabitá kniha zajímavá i pro vás. Je to dobře napsané a přestože vás budou brzdit stovky poznámek pod čarou, dobře se to i čte.
Hybris je hlavně o té cestě k moci, a je to místy až děsivé čtení. Jak málo stačilo, aby se z potůčku stala řeka, která zatopí celou Evropu, jak neuvěřitelně rychle se to seběhlo. Vždyť ještě když se stal Hitler v roce 1933 kancléřem, měla NSDAP jen okolo 30% voličských hlasů. Kancléřem se stal vlastně jen proto, že jeho političtí konkurenti nepochybovali o tom, že se jim ho podaří využít pro svoje vlastní cíle. A do měsíce poté se rušily občanské svobody, do dvou měsíců se rušily odbory a do půl roku už nebyla v Německu legální žádná politická strana kromě NSDAP. A pak se začaly otevírat první koncentrační tábory.
Takže pozor na hnutí, co jsou pravicová i levicová, to podle toho co se jim zrovna hodí, a která mají v čele velkého šéfa, který všechno řídí. Abychom si náhodou nezvolili něco, co nechceme a pak už nebylo pozdě.
A já jdu na Nemesis.