Hlad / Žízeň
Jozef Karika
Dvojitá porce temné imaginace slovenského spisovatele Jozefa Kariky vychází jako dvojkniha Hlad. Žízeň. Každá z knih nabízí samostatný zážitek, při čtení obou však příběh dostává nové významové vrstvy. Nepřirozeně vysoký muž s kufrem, ve kterém se ukrývají ty nejhorší noční můry, brutální vrah ve žluté větrovce, strašidelná maska ze staré juty… Mrazivé vyprávění zachycuje sto let přízračné historie vrchu Čebrať a nedalekého Ružomberoku. Autor ji podává skrz mistrovsky vystavěnou mozaiku příběhů, které se proplétají v prostoru i čase. „Tato dvojkniha vznikla jinak než mé předchozí romány. Chtěl jsem sestavit sbírku svých starších i nových mysteriózních novel. Během práce jsem si všiml, že vytvářejí souvislé vyprávění. Podvědomí mi ho dávkovalo dvacet let. Tento objev mě překvapil, s údivem jsem odhalil ten nejděsivější příběh, s nímž jsem se doposud setkal,“ říká o své poslední knize autor. Texty novel Hlad a Žízeň jsou v tištěné podobě zrcadlově převráceny. V elektronické verzi jsme byli nuceni položit texty novel za sebe.... celý text
Detektivky, krimi Novely Literatura slovenská
Vydáno: 2022 , ArgoOriginální název:
Hlad / Smäd, 2021
více info...
Přidat komentář
Ideální mysteriózní čtení na sychravé podzimní počasí, kdy se lesy halí do mlhy...
Hlad a Žízeň, soubor povídek vyšel v zajímavém formátu 2in1, tedy dvojvydání v jednom svazku. Řekla bych, že je jedno, jestli začnete s Hladem nebo Žížní. Já četla jako první Hlad. Povídky jsou šikovně provázány a při čtení si člověk občas řekne: Ha!, když si uvědomí spojovací prvky a před očima se mu skládá mnohem komplexnější dílo, než jen soubor náhodných povídek.
Od Kariky jsem četla zatím jen Trhlinu a ta se mi líbila moc. Líbí se mi jeho odtržení od reality, kdy se nebojí prozkoumávat i jiné možnosti, než ty, které jsou pevně zakotveny v lidském vědomí. Mnohovesmíry, paralelní vesmíry, všechno tohle co mě sice zajímá, ale nemůžu tvrdit, že tomu rozumím na sto procent :)
Četba této knihy byla pro mě jako jízda na horské dráze.
Jízda dolů byla euforie, euforie ze čteného. Autor ví, na kterou strunu zabrnkat, aby ve Vás rozechvěl nervy a potřebu mít v noci rozsvíceno. V mnohém naznačuje, aby dále nechal pracovat Vaši představivost. A záleží na její bohatosti, do jakých dimenzí vyprávěné převede.
Ale po cestě dolů musí následovat cesta nahoru. A to může někdy drhnout. Tak jak může být představivost přítelem, dokáže být i opakem. V některých autorových sděleních, především ke konci některých částí jsem se ztrácel. Na můj vkus byly možná až příliš mystické a neuchopitelné.
Což samozřejmě nekladu k tíží autorovi, ale sobě.
Celkově se však jedná o podařenou knihu. Autor umí pracovat s tajemnem, napětím, emocemi. Příběhy se zdají být samostatnými díly, ale záhy zjistíte, že mají hranice, které se prolínají, prostupují, aby vytvořily celek s jedním epicentrem, které do sebe vše vtahuje.
Bohužel nedočteno, tohle se vůbec nedalo číst. A to mám Kariku ráda. Zvládla jsem víc jak půlku ,ale dál už by to byla velká ztráta času.
Kariku zásadně nečtu v češtině, ale v jeho mateřském jazyce, protože jen ve slovenštině vyniknou skvěle jeho myšlenky, obraty a hlavně nadávky, haha. Tady dám hodnocení ale u českého překladu, protože po slovenských knihách jsem si musela přečíst i ten.
Tohle je hlavně jedna z nejhezčích obálek, jakou jsem kdy viděla. Přidaná hodnota je v oboustrannosti knihy, narozdíl od dvou slovenských výtisků je v češtině dva v jednom. Do sbírky je to vážně must have.
Pán Karika nicméně dozrál. Sprostoty je v knihách pořád víc než dost, jenže hrdinové jsou jiní. Vážnější, méně zbrklí, více temní, věrohodní. To samé děj a pointa. Najednou je to jak kdyby všechno zahalené ještě těžší hmlou (haha) a otázkami po pravdě.
Miluju deníkové záznamy, těch jsem dostala až až a přidaly skvěle na autentičnosti. Trocha nádechu mystična, nějaká ta historie, fakta, popisy slovenských hor... A pak už jen magoři, oběti a strach doma na gauči.
Na něco jsem zapomněla? Rozhodně. V tomhle Karikovi je toho víc než dost. A ještě se to krásně prolíná. Člověk má vážně o čem přemýšlet. Po dočtení jsem se cítila velmi malá a vysátá.
Část díla
Biele diery / Bílé díry
2018
Hlad
2021
Hmlisko / Mlžiště
2021
Samota
2011
Smäd / Žízeň
2021
Autorovy další knížky
2016 | Trhlina |
2014 | Strach |
2015 | Tma |
2020 | Smršť |
2010 | V tieni mafie |
Zamlada jsem hltala Ladislava Klímu a vnímala ho jako filozofického génia s tušením jiných světů a silným erotickým podtextem. Později jsem ho odložila, protože Lovecraft mi přišel přesnější a emocionálně působivější. U Jozefa Kariky se potácím mezi Klímou a Lovecraftem, mezi českou buranskou skepsí a totální vesmírnou opuštěností, obojí kořeněné špetkou kingovsky dobrého hororutvorného řemesla. Baví mě mystika (kterou spousta čtenářů vnímá jako "zbytečnou a navíc") - pro mne je svorníkem Karikových realistických děl (Na smrt) a... těch druhých. Hlad jsem přelouskala, když vyšel poprvé, a považovala ho za pozoruhodný příspěvek hororové literatuře, ale v zásadě jsem měla pocit, že autor má na víc. Až v kombinaci s Žízní vystoupil do popředí ten zvláštní odcizený a smrtelně nebezpečný i přitažlivý kosmos, v němž se bytosti ve žlutých větrovkách potácejí liduprostým vlakem, z propastí, na jejichž dno hned tak nedopadneš, se line neznámý zápach, jutová maska s uhlem namalovaným úsměvem mění vědomí napříč věky a z podzemí vynořené hromady zohavených mrtvol ti poslouží jako pohodlná postel, v níž si před spaním zalistuješ ve starých občankách svých či cizích obětí... Užila jsem si.