Hlad / Žízeň
Jozef Karika
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/502887/bmid_hlad-zizen-HHz-502887.jpeg
4
254
254
Dvojitá porce temné imaginace slovenského spisovatele Jozefa Kariky vychází jako dvojkniha Hlad. Žízeň. Každá z knih nabízí samostatný zážitek, při čtení obou však příběh dostává nové významové vrstvy. Nepřirozeně vysoký muž s kufrem, ve kterém se ukrývají ty nejhorší noční můry, brutální vrah ve žluté větrovce, strašidelná maska ze staré juty… Mrazivé vyprávění zachycuje sto let přízračné historie vrchu Čebrať a nedalekého Ružomberoku. Autor ji podává skrz mistrovsky vystavěnou mozaiku příběhů, které se proplétají v prostoru i čase. „Tato dvojkniha vznikla jinak než mé předchozí romány. Chtěl jsem sestavit sbírku svých starších i nových mysteriózních novel. Během práce jsem si všiml, že vytvářejí souvislé vyprávění. Podvědomí mi ho dávkovalo dvacet let. Tento objev mě překvapil, s údivem jsem odhalil ten nejděsivější příběh, s nímž jsem se doposud setkal,“ říká o své poslední knize autor. Texty novel Hlad a Žízeň jsou v tištěné podobě zrcadlově převráceny. V elektronické verzi jsme byli nuceni položit texty novel za sebe.... celý text
Detektivky, krimi Novely Literatura slovenská
Vydáno:
2022
,
Argo
Originální název:
Hlad / Smäd, 2021
více info...
Přidat komentář
Podle mě je chyba brát Hlad/Žízeň jako sbírku povídek a ne jako jeden celek. Potom si neužijete nenápadné souvislosti mezi zdánlivě nesourodými "povídkami" a celkový kontext. Pro mě osobně Hlad/Žízeň dost vybočuje z obvyklé Karikovy tvorby svojí extrémní morbidností a nihilismem. Tyto vlastnosti mají i ostatní jeho horrory, ale zde byly pozvednuty až k dokonalosti. V podstatě vás vyznění knihy donutí svojí neuvěřitelnou sugestivitou pochybovat úplně nad vším, včetně vlastní existence. Ten pocit marnosti, prázdnoty a nejistoty je naprosto zdrcující. Jedna z nejvíce fascinujících knih, jaké jsem kdy četla a taky nejděsivějších. Co bych vytkla je lkaní nad covidem v poznámkách autora, bez kterého bych se fakt obešla. A dokonce bylo nutno covid nacpat i do děje .... není nad to napsat něco geniálního a pokazit to plky o covidu. Přesto jsem nakonec dala plné hodnocení, protože samotný text knihy je něco zcela jedinečného, nesrovatelného s ničím, co jsem kdy četla.
Mysteriózní až hororové čtení. Tentokrát je to dvojkniha povídek, které se prolínají časem a mají leccos společné. Děj se odehrává kolem vrchu Čebrať a nedalekého Ružomberoku.
Začla jsem Hladem. Nejlepší povídky: Hlad, Samota.
Nebavilo mě filozofování v povídce Mlžiště. Ostatní povídky mi nijak zvlášť neučarovaly ani ve mně nezanechaly dojem.
Pokračovala jsem Žízní. Hodně komentářů přede mnou tu vyzdvihuje povídku Teufelsloch, ale mně absolutně nebavila a s každou stránkou jsem se modlila, aby už skončila.
Obecně mi část Hlad přišla lepší než Žízeň, ale od Kariky jsem četla už tři mnohem lepší knihy a tuhle jsem si prostě neužila. Škoda.
Velmi vydařená kniha, vzájemně se prolínající povídky. Někdy zbytečně zdlouhavé filozofování, ale v souhrnu povedené čtení.
Musím říct, že se mi Karikovy povídky líbily mnohem víc, než některé jeho romány, vyjma Trhliny. Suprově se všechny prolínaly, na mě tedy sem tam moc toho nadpozemského a filozofického, to na mě opravdu není, ale jinak paráda.
Kdo by byl řekl, že hlad a žízeň budou tak příjemným překvapením. V první řadě musím zmínit fakt, že se po dlouhé době konečně setkáváme se spisovatelem, který opravdu umí psát povídky a nebojí se při jejich tvorbě experimentovat, měnit způsoby literárního provedení, vybočovat z žánru, inteligentně slučovat konkrétní s abstraktním a navíc všechny (?) tak neotřele propojit. Oceňuji formu, která nezůstává jen u krve a tupého napětí, ale překonává samu sebe v existenciálním strachu a všudypřítomné nevyhnutelnosti.
K tomuhle bohužel nemám moc co napsat. Tak vás pošlu k holkám, co se mnou četly, ty mají určitě hodnotnější recenze. Musím se přiznat, že kniha mi vůbec nesedla. Samozřejmě pár povídek se mi líbilo více, ale pořád to nebylo top, pořád za mě, něco tomu chybělo. Některé povídky za mě byly strašně nudné. Obzvlášť ta nejdelší a taky ta úplně první, která taky myslím nebyla moc krátká. Knihy od Kariky ještě chci zkusit, tak snad si sedneme příště více.
Hlad / Žízeň je příběh rozkouskovaný do několika povídek, které spojuje tajemný vrch Čebrať a legenda o Černém, který obchází okolím a nabízí neznámý dar ukrytý ve svém kufříku. Prochází takto již celými staletími a hledá, koho by probudil a ukázal mu pravý hlad po životě. S jinými si ale jen hraje, jako samotný ďábel. Vrcholem jsou za mě povídky Teufelsloch a Mlžiště. Bohužel ostatní se vcelku opakují, o jedno dvě vraždění osamělého chlapa ve žluté větrovce by bylo tak akorát. Filozofování by měl nechat Karika filosofům. Nemá talent na všechno.
Velmi dobrá kniha, která měla snad z hororu a thrilleru vše ,co se dá očekávat.
Kniha se skládá z povídek, které se nakonec propojí. Kdo se chce trochu bát a užít si dobrou četbu, mohu jenom doporučit.
Tak jsem dočetla knihu, která byla, aspoň pro mě, hodně zvláštní. Když došlo na výrazy z oblasti sci-fi, musela jsem hledat, co to znamená, některé výrazy jsem četla poprvé. Jestli je kniha pozvánkou do Ružomberku, tak děkuji nechci. Je to sice fikce, ale v dnešním světě je možné všechno.
Většina povídek se mi dost líbila, jak prostředím, tak tím, že spolu mnohé souvisely. Autor si drží svou laťku.
(SPOILER)
Na Kariku jsem narazil díky Trhlině, po dlouhé době jsem se u horroru i bál - zřejmě fungovala ta kombinace hrůz s představitelnými scenériemi, přeci jen na hory občas chodíme všichni. A taky to, že si o daném místě jde dohledat mnoho článků. Byla to pro mě dokonalá kniha. Strach byl taky dobrý ale stále jsem čekal na něco jako Trhlina 2.0. a zde jsem se jí zase trochu dočkal. Navíc mám rád povídkové knihy.
Na rozdíl od ostatních čtenářů zde, nepovažuji zdejší "filozofování" za filozofování. Spíš bych ty konkrétní pasáže považoval za jakýsi pokus o existenciální horror, což je věc, která se mi docela líbí.
Teufelsloch byl vrchol celého románu, ale pozadu nezůstávaly ani další kousky. Chápu asi trochu inspiraci Lovecraftem - Hastur, Nyarlathotep... a vůbec mi nevadí! Líbilo se mi jak byly povídky provázané. Co se mi už moc nelíbilo je až časté užívání formátu "hlavní postava je vrah". Tam už čtenáře dle mého nejde překvapit a za druhé se mi zdá spisovatel malinko misogynní. A doufám, že je to jen pro účel povídek, protože jestli se něco opakuje víc než "hlavní postava je vrah" tak to, že kladné charakterové vlastnosti žen jsou "je sexy" a negativní "je to kráva". Když hlavní postava jedné povídky doufala, že mu manželka přinese snídani po jistém večerním telefonátu, tak tam jsem v tu chvíli nevěděl, jestli se jen smát, nebo knihu rovnou odložit.
Těším se na další knihy autora, možná se pustím i do nějakých zde hůř hodnocených ale vlastně ani moc nevím, na co se mám těšit. Některá témata jsou už podojená a nudná, některá nevím zda mohou fungovat stále dokola ač jsou sebelepší a stále potenciál mají. Ale pan Karika mi prostě nějakým způsobem hodně sedí.
Některé povídky skvělé, jiné slabší. Filosofování mi většinou nevadilo, ale někde už ho bylo zase naopak moc. Líbilo se mi, jak byly některé povídky navzájem propojené. Muž s kufrem, žlutá větrovka. Také se často opakovaly motivy. Opuštěný hrdina v konkrétním místě (muzeum, jeskyně, kupé, lodička) a vrah. Následná uvědomění si a metamorfóza hrdiny. Obrovským štěstím téhle knihy je čtivost a hravost textu a díky tomu se u mě dostala až na čtyři hvězdičky. Těším se na Trhlinu :)
Asi jsem moc vybíravá, ale mě kniha kapánek zklamala. Možná byla chyba číst jako první Trhlinu, ale po ní mi všechny Karikovo knihy přijdou tak trochu stejné. Každopádně to, jak se tady postupně všechny příběhy propojují a doplňují, mě opravdu potěšilo. Zapojení již zmiňovaného filozofování je podle mne celkem nenásilné a k ději a vykreslení neznáma to patří. Akorát Karikovo komentáře o koronaviru mi přijdou uměle našroubované. Chápu, že se autor potřeboval k dané situaci vyjádřit, ale proč takhle?
Nápadité vydání, tyhle specialitky mě baví.
A děj? Fuj.
Fuj, ale děsivě čtivý a napínavý. Překvapivě to všecko secvakne dohromady a mě mrzí, že už mi od Kariky nic k přečtení nezbývá... Dobrej je!
No tak já pořád nevím, knihu jsem četla místy jedním dechem, ale na můj vkus jsem ji četla až moc dlouho... Takže pro mne asi průměr, myslím, ze od spisovatele jsem četla lepší knihy:-)
Tahle kniha byla znepokojivá. A to hodně.
Určitě oceňuji to neobvyklé vydání. V práci se na mě dívali trochu divně, když jsem ji pořád otáčela. :D
Přijde mi ale, že je vlastně jedno, jestli začnete číst HLAD jako první nebo s ním začnete až po ŽÍZNI, protože mám pocit, že se mají povídky číst na přeskáčku, aby dějová linie dávala lepší smysl. Ani bych se nedivila, kdyby to takhle autor nakonec zamýšlel..
Pokud pomineme, že hlavní hrdinové byli osoby bez charakteru nebo psychicky labilní jedinci, popř. byli naprosto submisivní a pasivní, tak příběh jako celek byl úžasný.
Líbily se mi tam vsuvky z období válek, tak nějak to knize ještě přidalo na zajímavosti.
ALE...
......ALE to příšerné filozofování a plácání se v meziprostorech a nadprostorech, všeprostorech a podprostorech, to je za mě jedno VELKÉ NE! Absolutně jsem netušila, co tím vlastně chce autor říct, protože sotva jsem ty stránky dočetla, zapomněla jsem, o čem byly. A číst to 3x, abych z toho pobrala aspoň půlku, se mi vážně nechtělo..
PRÁVĚ TOHLE knize ubírá na dokonalosti (alespoň pro mě).
I tak ale určitě stojí za přečtení. Nepovažuju to za ztrátu času, protože to zase bylo něco jiného. A knihy mají umět překvapit. :)
Mistr hororu a neuvěřitelných zápletek opět nezklamal. Přiznávám, že jsem se místy bála.
Část díla
Biele diery / Bílé díry
2018
Hlad
2021
Hmlisko / Mlžiště
2021
Samota
2011
Smäd / Žízeň
2021
Autorovy další knížky
| 2016 |  Trhlina |
| 2014 | Strach |
| 2015 | Tma |
| 2020 | Smršť |
| 2010 | V tieni mafie |
Toto je moje první kniha od tohoto autora.
Přiznám se že jsem úplně nevěděla co očekávat a nakonec jsem byla překvapená. Nedokážu říct jestli mile, nebo ne.
Příběhy byli strašidelné, tak akorát krátké ale někdy na mě bylo až moc toho filozofovaní.
Zbytečné a zdlouhavé úvahy.
Po přečtení každého příběhu mi v hlavě vyskakovali otázky “Kdo? A jak? Knihu jsem začala číst Hladem. A od přečtení posledního příběhu v Žízní, jsem taková trochu zmatená. Jasně, všechno to do sebe zapadalo, ale já nevím, něco mi asi muselo uniknout, protože nad tím furt musím přemýšlet, jaký závěr si z celé knihy vlastně chci vyvodit.
Oceňuji popis vražd, to bylo něco pro mě.