Hlava XXII
Joseph Heller
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/89550/bmid_hlava-xxii-MDY-89550.jpg
4
2471
2471
Fenomenální úspěch, který otevřel cestu Hellerovi k velké spisovatelské kariéře, si tato kniha vydobyla groteskně absurdním popisem osudů hlavního hrdiny Yossariana a jeho bombardovací letky, napadající se střídavým úspěchem různá italská města, a především nelítostně kritickým zobrazením vojenské mašinérie, představované cynickými, ale o to ctižádostivějšími a bezohlednějšími představiteli velitelského sboru. Heller vychází ze svých vlastních válečných zkušeností a v této próze, svým duchem vzdáleně příbuzné Haškovým „Osudům dobrého vojáka Švejka“, předznamenal pacifistické postoje, jež pak v Americe především u mladé generace o pár let později naplno probudila vietnamská válka. 28-135-85... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1985 , Naše vojskoOriginální název:
Catch-22, 1961
více info...
Přidat komentář
Naprosto perfektná kniha, ktorá ma zaujala doslova od prvej až do poslednej stránky, aj napriek tomu, že vojnová téma inak nie je nič pre mňa. Niekoľko krát som sa nahlas rozosmiala, naopak pár krát mi vyhŕkli slzy. A pri niektorých situáciách ani neviem, či boli skôr vtipné alebo smutné. Dej pôsobí pútavo, všetko navzájom súvisí a je prepletené do klbka plného prekvapení a absurdít. Silný a nezabudnuteľný zážitok.
Vtipné, smutné, absurdné a geniálne. Hlava XXII. je určite jeden z najlepších vojnových románov, ktoré som kedy mal možnosť čítať. Z takého panoptika postáv a osudov si na sto percent každý vyberie svojho obľúbenca. Mojím je Hladný Joe :)
Jak už zde napsalo hodně lidí přede mnou, začátek knihy je otřesný. Já jsem jí prvních cca sto stránek proklínal, nudil se a ztrácel se ve všem. V postavách i v čase. Co kapitola, to nová postava a brzy je tolik postav, že člověk absolutně ztratí pojem o tom, kdo je kdo (navíc, když někdo neví, jako v mém případě, jak jdou po sobě vojenské hodnosti, tak je totálně ztracen). Navíc se vyprávění přesouvá i uvnitř odstavců po časové lince dopředu i dozadu tak intenzivně, že není prakticky možné se zorientovat. To mělo za následek to, že jsem knihu znechuceně odhodil a raději si přečetl nějakou oddychovku v cizím jazyce :) Nakonec mi to nedalo a přecejen jsem se k Hlavě XXII vrátil a za chvíli zjistil, že jsem nebyl dost vytrvalý - záhy totiž došlo k magickému zlomu, kdy z celé té změti začal krystalizovat jednolitý a zajímavý děj, kdy jsem se dokonce začal pomalu orientovat v postavách a ani skoky v čase nebyly tak časté. A najednou jsem zbylých téměř čtyři sta stran přečetl jedním dechem. A jsem za to rád, protože po zmíněném magickém zlomu je opravdový poklad. Bojové scény jsou popisovány tak, že jsem měl pocit, že sám jsem v tom letadle a běhal mi z toho mráz. Do očí bijící stupidita vysoce postavených a nelidskost některých dalších jedinců. Život, nebo spíše živoření ve válkou zkroušeného Říma. A mnoho dalšího.
Edit: Hned poté, co jsem dočetl knihu, jsem jí začal číst znovu - aspoň do té části, kde jsem se začal orientovat - a došla mi jedna úžasná vlastnost této knihy - není psaná lineárně, jak je zvykem, ale je tak trochu jako smyčka, takže začátek knihy logicky nedává smysl (a vypadá náročně a nudně), asi tak, jako kdyby jste otevřeli novou knihu uprostřed a začli číst. Až když dočtete knihu celou a začnete číst znova, tak teprve tom momentě všechno dává smysl a skoro to vypadá, jakoby jste četli pokračování knihy a ne začátek :)
Hlavu XXII. jsem četl mockrát. Nikdy jsem ji nedočetl dokonce a přesto jí znám téměř celou. Roky jsem jí měl na nočním stolku, jako jeho nedílnou součást a občas jsem ji jen tak nazdařbůh někde otevřel a já četl. Geniální kniha od geniálního autora. Sbírku postav v této knize občas potkávám i v reálném životě. Ať je to Yossarian, Milo Minderbinder, náčelník Bílý polozub nebo Major Major Major. A samotný předpis Hlavy XXII. a jeho nesmyslnost a hloupost zažíváme i v běžném životě i dnes.
Chvílemi čtena jen z jakési nutnosti knihu dočíst, chvílemi mě ale náramě bavila. Není to čtení pro každého, dokonce si myslím, že jako povinná četba na střední škole není úplně vhodná. Né všichni vydrží číst dost dlouho,aby nakonec docenili její kvalitu.
Velmi hezká a absurdní kniha. Kolikrát jsem opravdu cítila výsměch a nebo naopak rozmar. Četla jsem s chutí a to i po nocích, protože se mi Yossarianův příběh z vojenského prostředí velmi líbil.
Tak tuhle knihu jsem nedala :-( ačkoli věřím, že je dobrá. Ale věda, o čem je pointa už dopředu, tak mě nic tak dalšího nenadchlo, abych se přinutila knihu dočíst. Čímž to ale nechci snižovat její kvality... třeba to zkusím někdy příště v jiném svém životním období, kdy se stane, že mě kniha chytne a dočtu ji s radostí až do konce.
Knihu jsem si přečetl jako doplňující četbu k právě probírané 2. sv. válce na gymplu. Musím říct, že mě příjemně překvapila. Dříve jsem se jí bránil, protože mě nijak nezaujala válečná atmosféra a celé ty popisy roztahané až na 500 stránek.
Je fakt, že některé informace se tak omílaly pořád dokola (což v důsledku bylo dobře, protože se poté čtenář neztrácí v té hromadě postav.) a souhlasím s ostatníma, že to na první pohled působí dost chaoticky.
Shrnuto. Knihy byla pohodová. Snad jen zdlouhavé popisy retrospektivy mě trochu nudili, ale musím uznat, že i já jsem se místy docela zasmál.. Určitě doporučuju všem a nejen těm, kteří si libují ve válečném období a atmosféře :)
Jedna z najčudnejších kníh aké som zatial doma čítal. Nemyslím to ale v zlom, skôr som z toho trocha rozčarený a v pomikove... Zhruba prvých 80 strán som sa do toho dostával bo pôsobí to dosť chaoticky ale ked som sa už do toho dostal tak to bolo ok. Sarkazmus, "logika", humor ale aj tragédia, depresia, a ťažké úvahy... prišlo mi to ako nie vojnový román ale skôr román o všeličom. Pre mna to nebolo úplne super, ale bolo to dosť dobré... do čítania som sa nútit nemusel (iba na začiatku). Nečítal som to pretože by to bola povinná literatúra v škole. To som vtedy nečítal :D ale teraz po 7 rokoch som sa k tomu dostal dobrovolne a celé som to prečítal.
Dávam 4/5 :)
Kniha patří mezi to nejlepší, co jsem kdy četla. Je vidět, že pan Heller si dal záležet a ten čas strávený prací na tomto díle se vyplatil. Často jsem se smála nahlas a mnoho situací, ačkoliv né tak přehnaných, jsem našla i v dnešní společnosti. Díky barvitému líčení jsem se do knihy opravdu vžila.
Musím říct, že tak humorně psaná kniha o něčem tak vážném až morbidním snad ani nejde.
Právě proto si asi Heller najde spoustu oblíbenců i z řad nečtenářů válečné literatury.
V této knize jsem pochopil, co to je ironie.
Hlava XXII je kniha, ktorá sa najprv tvári, že je hrozne vtipná, ale čím viac do hĺbky človek ide, tým viac zisťuje, že je to smiech cez slzy a zaťaté zuby... Vrcholná scéna so Snowdenom, ktorému bola zima ma strašila v snoch a definitívne presvedčila o tom, že na Hlave XXII nie je vtipné vobec nič... Prvý krát prečítaná v 17 rokoch a odvtedy ešte niekoľko krát, knižka už je úplne rozpadnutá, ale jedna z najcennejších v mojej knihovni.
Inak dobrá rada - pri čítaní som si na papier písala mená postáv a ich stručnú charakteristiku ako napr. McWatt - prelietaval nizko nad stanom, Havermeyer - strielal po myšiach a tak podobne. Keď som si náhodou nebola istá, kto je vlastne kto, ťahák bol poruke a chytro napovedal. Mám ho v tej knižke dodnes a strážim ako oko v hlave :)
Strašně dlouho jsem se chystala ke čtení, ale čekala jsem asi něco jiného....občas to tak nějak vtipné bylo, ale ve finále to na mě byla až moc velká slátanina....bohužel...
Po prvních cca 50 stranách jsem se proklínal, cože jsem si to vybral za povinnou četbu. Pak se ale situace obrátila a autorův styl a hlavně humor se mi dostal pod kůži. Fantastiská kniha plná hlášek a válečné absurdity.
Knihu jsem načetla a nedočetla, pevně věřím se k ní opět vrátím a donutím se jí přečíst a dočíst. Každopádně za to zívání a přemlouvání dávám té přečtené třetine 3*.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) satira zfilmováno americká literatura letectví rozhlasové zpracování vojenští letci válečné romány zfilmováno – TV seriál americké romány
Autorovy další knížky
| 2005 |  Hlava XXII |
| 2005 | Bůh ví |
| 1998 | Něco se stalo |
| 1995 |  Zavíráme! |
| 2000 | Portrét starého umělce |
Čím víc hořké je pozadí Hellerova humoru, tím víc chutná. Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Jen málokterý titul mě donutí smát se nahlas i v dopravních prostředcích. Hlava to dokáže. Množství postav, postaviček a epizod kolem Yossariana tvoří báječnou mozaiku absurdity, která je všední společnicí moderního člověka.