Hlava XXII
Joseph Heller
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/89550/bmid_hlava-xxii-MDY-89550.jpg
4
2463
2463
Fenomenální úspěch, který otevřel cestu Hellerovi k velké spisovatelské kariéře, si tato kniha vydobyla groteskně absurdním popisem osudů hlavního hrdiny Yossariana a jeho bombardovací letky, napadající se střídavým úspěchem různá italská města, a především nelítostně kritickým zobrazením vojenské mašinérie, představované cynickými, ale o to ctižádostivějšími a bezohlednějšími představiteli velitelského sboru. Heller vychází ze svých vlastních válečných zkušeností a v této próze, svým duchem vzdáleně příbuzné Haškovým „Osudům dobrého vojáka Švejka“, předznamenal pacifistické postoje, jež pak v Americe především u mladé generace o pár let později naplno probudila vietnamská válka. 28-135-85... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1985 , Naše vojskoOriginální název:
Catch-22, 1961
více info...
Přidat komentář
Na Hlavu XXII jsem se dlouho těšila a šetřila jsem si ji, až budu mít víc času čtení.
Konečně jsem se dočkala, ulehla jsem s nachlazením a pustila s chutí do toho:-).
Několik prvních kapitol jsem byla zaskočená, a dokonce byla na pochybách, zda budu mít sílu prokousávat se dalšími stránkami. Ale jak kapitoly ubíhaly, začínal ten celý válečný nesmysl dávat smysl. V tu chvíli už jsem byla „chycená“ a bylo nemyslitelné, abych knížku odložila a nedozvěděla se, jak to s Yossarianem a jeho přáteli dopadne. Držela jsem hrdinům palce, aby si v armádní mašinerii udrželi duševní zdraví a vyvázli se zdravou kůží.
Hlava XXII byla po Mladých lvech dalším výborným antimilitaristickým kouskem.
Lze jen doporučit!
veľmi zaujímavá kniha, ale musím povedať, že veľmi ťažko som sa dostávala do deja, až som sa bála, že ju nedočítam....postupne ma tak zaujala, že som nevedela, či sa mám smiať, alebo plakať nad tuposťou niektorých dôstojníkov....Yossarian je skvelá postava a napriek tomu, že sa mi spočiatku dosť ťažko čítala táto kniha, nakoniec hodnotím knihu všetkými hviezdičkami....
S knihou "Hlava XXII" je to prosté - buď Vás baví od začátku do konce a jste unešeni, nebo se od poloviny nutíte knihu číst dál. V mém případě je to druhá varianta. Byla místa, kdy jsem se fakt nudila a velmi těžce jsem se prokousávala popisy a dialogy... A našla se i místa, kdy jsem se skvěle bavila a čtení ubíhalo. Jako (doufám) budoucí knihovnice bych tuto knihu všem nedoporučila, né každý na ni má. Ale Heller a jeho Hlava XXII je svým způsobem geniální a kvalitní dílo, dávám 4 hvězdičky.
Knížku jsem několikrát na začátku odložila a tím jsem její čtení protáhla na nekonečně dlouhou dobu, ale pak jsem se k ní vrátila a začetla se do ní. Úplně mě pohltila - jednu chvíli jsem skoro brečela smíchy nad některými pasážemi, další moment by se ve mě krve nedořezal, jak jsem s mrazením po celém těle zuřivě obracela stránky a hltala každé slovo. Nic mě poslední dobou nedostalo tolik, jako právě tahle kniha. Atmosféra války se satirickým nádechem /který je mi velmi blízký/ mě naprosto ohromila. Snad ani nedokážu popsat, jakým způsobem ovlivnila moje myšlenky o válce. Musím přiznat, že válečné knihy nerada čtu, jelikož si vybavuji všechny ty hrůzy a to mě děsí, ale Heller to podal takovým způsobem, že vcelku nevinné vyprávění ve mě probudilo hrůzu úplně jiného rozsahu. Parádní počin, smekám.
Ja doporucuju na Dk pouzivani hacku a carek, kniha je opravdu supr cetl sem ji kdysi :)
Knížku jsem četl prvně velmi dávno. Poprvé jsem se u ní dá se říct válel smíchy. Každé další čtení mi přišlo méně a méně veselé. Ta bezmoc lidí vystavených válce a armádě je hrozná a nezachrání to ani styl vyprávění. Kniha je samozřejmě skvělá, o tom nelze pochybovat. Docela by mne zajímalo jak to p. Heller pojímal, zda jako humor, nebo tragikomedii. Já mám doma vydání z roku 1964, které jsem podědil po bývalém důstojníkovi ČSLA, než propadl u normalizačního pohovoru, i s věnováním ZV ROH VÚ 3992. To jsou věci, co? Vojáci dávají vojákovi knížku odhalující celou absurditu armády. I když oni to tehdy určitě viděli jinak, tak nějak ideologicky, že. To by se v naší lidové armádě stát nemohlo, ale ta "svoloč amerikanskaja" to je jiná.
Yossarian je můj oblíbený hrdina, nechápu, jak ho někdo může přirovnávat k Švejkovi, proboha! Nejvíc na románu obdivuju komplikovanou a dá se říct i záludnou kompozici. Čtenář se v ní dlouho nevyzná, ale pak z toho vyleze skvost. A ten humor, ten je fakt absurdní.
Marně si snažím vybavit knihu, která by ve mně vyvolala takovou salvu pocitů a emocí jako právě Hlava XXII. Smála jsem se, když major Major Major opouštěl svou úřadovnu stylově oknem nebo když Washington Irving vyhlásil válku přídavným jménům v dopisech (nebo to byl Irving Washington?). Popadala jsem se za hlavu při absurdních situacích a při dalším zvýšení počtu absolvovaných letů se mi na tváři počínal objevovat lehce šílený úsměv. Mrazilo mě v zádech, když jsem s Yossarianem nalétávala na Boloňu a kolem se to jen hemžilo smrtícím flakem, toužícím strhnout ta okřídlená monstra zpět na zem. Obdivovala jsem i nenáviděla provianťáka (jeho egyptská bavlna obalená v čokoládě je prostě nezapomenutelná), soucítila a litovala kaplana (jenž bohužel nikdy nepřišel na kloub záhadnému zjevení naháče na stromě za hřbitovem), prožívala jsem poslední chvíle nešťastného bláznivého pilota McWatta a radovala se ze znovuobjevení podivného Orra, který si vycpával tváře pláňaty (protože vždycky chtěl mít ducaté tvářičky).
Kniha o válce trochu jinak. Zábavně i smutně, absurdně i ledově. Zkrátka koktejl všeho možného, který ve výsledku chutná prostě skvěle.
Mě ty válečné romány moc neberou, ale tenhle se mi fakt líbil. Právě pro tu absurdnost v nařízení. A Yossarian mi ani náhodou nepřišel jako Švejk!
Musím se přiznat, že jsem si od téhle knihy slibovala více. Je prezentována jako válečný román, ale už po několika stránkách zjistíte, že válka slouží jako kulisa, a stejně tak by to šlo umístit do jakéhokoliv konfliktu od dob, kdy americká armáda začala využívat letadla. I když to má být jen sled příhod, nevýrazně provázaných souvislostmi, ve finále vzniká jeden obrovský zmatek, ze kterého si čtenář nemůže vybrat nic víc než neuvěřitelně nepříjemný dojem. I když to byl nejspíš částečně záměr autora, mě si zmatenými a rádoby úsměvnými příhodami rozhodně nezískal. Hlava XXII patří ke knihám, které už nejspíš do ruky nikdy nevezmu.
Takúto knihu som asi ešte nevidel. Veľmi ma bavilo postupné "odkrývanie vrstiev", ktoré síce bez varovania skákalo v čase, ale zároveň aj skvele gradovalo.
Ale uniká mi, prečo by som mal tento román odporúčať ľuďom, ktorí sa zaujímajú o 2.sv. vojnu. Prišlo mi, že vojna slúži len ako kulisa a historické umiestnenie do 40. rokov je nepodstatné.
Tohle určitě není knížka na jedno rychlé přečtení. Člověk se u ní může smát nahlas, a za chvíli mu běhá mráz po zádech. Je to čtení o absurditě války a rozkladu všeho normálního, který válka přináší. O touze žít a přežít, o přátelství, smrti i nepřeberných variantách lidských povah. Pokud sbíráte citáty a zajímavé myšlenky z knížek, doporučuju číst s tužkou v ruce. Určitě si přijdete na své. Není to lehké čtení, ale stojí za to.
Musím přiznat, že mi dělalo problém se do knihy začíst. Asi jsem v ní nenašla všechno to, co ostatní čtenáři. Samozřejmě ale i pro mne obsahuje kniha nezapomenutelné postavy a situace - můj oblíbenec je zásobovač Milo a jeho systém přínosný pro všechny nebo Major Major, který byl v kanceláři, jen když tam nebyl :) Za přečtení určitě stojí, ale kultovní válečná kniha to pro mne není.
Jedna z najdokonalejsich knih co som kedy cital. Mimoriadne vrele doporucujem ( aj ked nie je len na jedno precitanie ).
Výborná kniha, Yo-Yo! Absurdita dovedená ad absurdum. Při četbě jsem se (i v metru) nahlas smála, až jsem měla černé svědomí - na válce přece není nic k smíchu. Ve srovnání s mým oblíbeným Švejkem je pro mě Hlava XXII. snad ještě výmluvnější, hutnější výpovědí o hrůzách války. Asi za nejlepší považuji kapitoly zachycující dění v nemocnici. (např. Voják v bílém a Voják, který viděl všechno dvakrát.)
Čím víc hořké je pozadí Hellerova humoru, tím víc chutná. Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Jen málokterý titul mě donutí smát se nahlas i v dopravních prostředcích. Hlava to dokáže. Množství postav, postaviček a epizod kolem Yossariana tvoří báječnou mozaiku absurdity, která je všední společnicí moderního člověka.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) satira zfilmováno americká literatura letectví rozhlasové zpracování vojenští letci válečné romány zfilmováno – TV seriál americké romány
Autorovy další knížky
| 2005 |  Hlava XXII |
| 2005 | Bůh ví |
| 1998 | Něco se stalo |
| 1995 |  Zavíráme! |
| 2000 | Portrét starého umělce |
Specificky zpusob humoru, ktery mne velmi sedi.