Hlava XXII
Joseph Heller
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/89550/bmid_hlava-xxii-MDY-89550.jpg
4
2463
2463
Fenomenální úspěch, který otevřel cestu Hellerovi k velké spisovatelské kariéře, si tato kniha vydobyla groteskně absurdním popisem osudů hlavního hrdiny Yossariana a jeho bombardovací letky, napadající se střídavým úspěchem různá italská města, a především nelítostně kritickým zobrazením vojenské mašinérie, představované cynickými, ale o to ctižádostivějšími a bezohlednějšími představiteli velitelského sboru. Heller vychází ze svých vlastních válečných zkušeností a v této próze, svým duchem vzdáleně příbuzné Haškovým „Osudům dobrého vojáka Švejka“, předznamenal pacifistické postoje, jež pak v Americe především u mladé generace o pár let později naplno probudila vietnamská válka. 28-135-85... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1985 , Naše vojskoOriginální název:
Catch-22, 1961
více info...
Přidat komentář
Kniha dvou tváří, chvílemi nuda, chvílemi brilantní satira ( v těch světlejších momenetech mi to hodně připomínalo seriál MASH, náladou, vyzněním...), když to sečtu, silné tři hvězdy
Některé momentky jsou vtipné (Major Major Major), ale po většinu knihy jsem se nudil.
Ze začátku (si prvních 100-150 stran) jsem nechápal, co se snaží autor povědět. Když jsem ale překonal tuto rozvláčnější část knihy a došel k velmi zábavným satirickým pasážím, které mi připomněly četbu knihy Jak jsem vyhrál válku, ihned se mi zlepšila z knihy nálada. Hlavní postavu Yossariana jsem si oblíbil velmi rychle a ztotožnil jsem se s jeho nechutí k válce a ke všemu, co se jí týká. Držel jsem mu palce až do otevřeného konce knihy.
Téhle knize musí člověk věnovat alespoň 50 stránek výdrže. Začátek byl nudný, prostředek zábavný a konec velkolepý. Není to humoristický román, není to klasický válečný román, není to román, kde slzy tečou proudem. Je to směs, a jako každá směs se musí dobře smíchat, aby tvořila skvělý celek. Soudit Hlavu XXII je skutečně možné, až domícháte poslední stránku.
Nevím, co k tomu říct. Úplně mě to minulo. Nebavilo. Vtipné? A kde? Asi nemám smysl pro humor. Satira? Možná. Světově slavné veledílo? Možná. Jsem buran a dávám za 1/5 a to jen ze slušnosti, protože literárním klenotům se odpad nedává.
Asi budu muset zkusit ještě jednou.
Nevím jak to říct. Je to světová klasika, přečetl jsem ji celou, ale nějak jsem se v tom plácal. Podle mě je to potřeba číst v klidu, pomalu a hodně přemýšlet. Po přečtení jsem se chtěl podívat na filmovou verzi, ale tu jsem vypnul po deseti minutách.
Nemyslím, že bych neuměl číst něco náročnějšího, ale je mi líto, nadšení čtenářů prostě nesdílím. Opravdu mě to nebavilo.
Ale vzhledem k tomu, že knihu chválili i moji dobří kamarádi, což je pro mě měřítko, tak to budu muset ještě někdy zkusit
Ačkoliv svým způsobem velice originální a kvalitně provedené dílo s mnohými nadprůměrnými momenty, tak mě nějak neoslovilo. A´t už humorem, nehumorem, který není můj šálek kávy, tak prostě mi román nepřijde taková "pecka" jak na roli světové literatury vystupuje. Dobrý, kvalitní, hodný přečtení, ale s rizikem možného drobného zklamání a také, že se v tom čase dala číst bravurnější díla.
Geniálne, geniálne, geniálne. Neuveriteľná kniha. Yossiarian nie je kladný hrdina, ako možno niekto očakáva a potom je sklamaný. Na hlavu XXII. treba čas a náladu.
K plnému ocenění tohoto skvostu musí člověk asi nejdříve dospět. Taky jsem měla při prvním pokusu o přečtení problémy a děj se mi zdál, při nejmenším, nudný. Potom jsem Hlavu na půlrok opustila. Teď jsem se začetla znovu...a musím říct, že to byla knížka, co mě ohromila. K ději jen jedno: boj jednotlivce proti nesmyslné mašinerii války, kde jsou oběťmi obyčejní vojáci, zatímco jejich nadřízení si jen hřejí místečko a posílají na smrt své jednotky, jen aby sami dosáhli ještě většího úspěchu sami pro sebe.
Bohužel. Nijak mě tahle knížka neoslovila a dost mě to mrzí, protože jsem na ní slyšela jenom samou chválu. Ani jsem ji nedočetla, ale myslím si, že mě knížka nebavila spíše z toho důvodu, že jsem ji četla v době, kdy jsem zrovna na tohle téma neměla moc náladu. Chystám se na ní vlítnout znova a dát ji ještě jednu šanci :) .
Já to musel odložit po 150 stranách.
Místy to byla legrace, to ano, ale nelíbil se mi ten styl. Nějaké postavy byly silně nesympatické (to byl asi jejich účel) a celkově místy velmi depresivní (také asi )čel). Ale nedal jsem to. Třeba časem.
Další výborný válečný román. Zfilmován v roce 1970 a jednu z postav (kpt. Nately) zahrál zpěvák Art Garfunkel..
Děj je z počátku rozkouskovaný, po první třetině jsem si už zvykl a už se děje začínají propojovat. Kniha se mi líbila dávám 85%.
Asi jsem se špatně narodil, ale patřím k těm, které styl knihy vůbec nebavil. Nedočetl jsem. A to jsem se snažil, abych v tom našel to, co celý svět. Sorry. Pro mě nula bodů
Hlava XXII mě opravdu pohltila. Na začátku knihy jsem se dost nasmála, ale s přibývajícími stránkami pro mne ubývalo humoru a přibývalo tragiky. Postupné umírání důležitých postav bylo jen jedním z důvodů, tupost některých a bezmoc jiných mi dávala docela zabrat. Cítím nekonečný odpor k Aarfymu za to, co udělal v kapitole 39! Je mi líto majora Majora a kaplana... Opravdu ve mně vyvolala kniha mnoho emocí. Není pro každého, ale kdo se na ni cítí, velmi doporučuji. Jo a vůbec to není podobné Švejkovi.
Poprvé přečtená: nic moc, podruhé přečtená: dobrý, potřetí a kdovípokolikáté přečtená: super + hlasitý smích během čtení. Stojí rozhodně za to.
Toto bola veľmi, veľmi dlho moja najobľúbenejšia kniha a Yossarian môj obľúbený knižný hrdina. Viac snáď ani netreba písať.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) satira zfilmováno americká literatura letectví rozhlasové zpracování vojenští letci válečné romány zfilmováno – TV seriál americké romány
Autorovy další knížky
| 2005 |  Hlava XXII |
| 2005 | Bůh ví |
| 1998 | Něco se stalo |
| 1995 |  Zavíráme! |
| 2000 | Portrét starého umělce |
Super kniha, Yossarian baví, skvěle popsán člověk jako individuum a jako součástí armády, která tvoří jeden velký celek.