Noční hlídka
Sergej Lukjaněnko
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499/bmid_nocni-hlidka-nIZ-499.png
4
1056
1056
První díl fantasy série Sergeje Lukjaněnka. Ani na okamžik neustávající boj mezi silami Světla a Tmy – takový je její hlavní motiv. Romány, zasazené do Moskvy let 90., popisují trvalé soupeření sil Dobra a Zla. Na problematickou regulérnost tohoto zápasu dohlížejí protagonisté z Noční hlídky, reprezentující Světlo, a Denní hlídky, která naopak ochraňuje zájmy Tmy. Hrdiny těchto próz jsou Jiní – bývalí lidé, v nichž obě soupeřící strany rozpoznaly nadpřirozené schopnosti a snaží se je získat na svou stranu… Po světě se tato série proslavila nejen díky bravurnímu literárnímu ztvárnění, ale také díky filmu, který byl natočen podle prvního dílu Noční hlídka, a co je pro Čechy zvláště zajímavé, byl natočen v Praze. Příznivci tohoto žánru si tedy jistě přijdou na své.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2005 , Argo , TritonOriginální název:
Ночной дозор, 1998
více info...
Přidat komentář
Já osobně jsem z Noční hlídky nadšená. Tahle fantasy nejede po hrdinské linii, což je docela fajn. Prostředí Moskvy je atraktivní a zajímavosti zápletce dodává vyrovnávání sil dobra a zla. Díky hrdinovi, který zastupuje Světlé se sice dostáváme na stranu dobra, ale velmi brzy zjistíme, že se nakonec jedná o pojmy velmi relativní, navíc s tím, že pro jejich rovnováhu je nutné uzavírat celou řadu kompromisů a leckdy se neštítit ani hodně podezřelých machinací. První dvě části mají fantastické tempo a zajímavou zápletku plnou akčních dějů, třetí část na to trochu doplácí. Tato část nazvaná Výhradně pro našince hodně pracuje s vnitřním světem a bojem hlavního hrdiny s podobou a vztahy dobra a zla. Takže děj je zdánlivě v pozadí, přesto cítíme, že v rámci celé série se právě zde odehrává něco podstatného. Být tato pasáž v kontinuálně plynoucí knize, nejspíš by vůbec nevyčnívala, rozdělená do zdánlivě oddělených povídek ta třetí přeci jenom ztrácí na tempu. Těším se na Denní hlídku, předpokládaný pohled z druhé strany a snad i oblíbené hrdiny.
Při druhém čtení už to není tak výborné jako při premiéře, ale i tak mě Noční hlídka znovu sevřela do svých spárů a nepustila. Na rozdíl od Antona a jiných hlídkařů si nemyslím, že být Jiný je největší terno na světě (a že lidé jsou méněcenní, protože neumí vstoupit do šera), ale přesto má jejich svět punc atraktivity a kouzlo tajemna.
Jiní se povyšují nad lidmi, ale to jim nebrání od nich převzít všechny nešvary včetně byrokracie. Na Hlídkách si můžeme ověřit situaci v postkomunistickém Rusku. Líbily se mi filosofické úvahy nad dobrem a zlem, rozdělení a filosofie hlídek (temní se touží mít dobře za každou cenu, zatímco světlí touží zničit temné). Soucítila jsem s Antonem, když ztrácel iluze nad svým šéfem a mentorem. Vždy pouze využívaný pěšák na šachovnici, osina v zadku pletichařícímu šéfovi, přesto věrný Noční hlídce a ideálům světlých.
Trochu bych zkritizovala závěry jednotlivých příběhů, kdy není pořádně jasné, co se stalo a proč se to stalo, a vysvětluje se to třeba až v další knize.
Skvělé skvělé skvělé. Dobře se čte. Některé dialogy působí příliš uměle, ale jinak výborné zpracování tématiky "Dobro/Zlo". Těším se, až se začtu do dalších dílů :)
Přiznám se, že tato knížka mě vážně nezaujala a musela jsem se donutit abych ji vůbec dočetla. Občas zajimavé scény ale nějak extra mě to nezaujalo a nedovedu si představit, že bych měla číst další díly.
Ukamenujte mě.. ale mě se to nelíbilo. Pořád dokolečka jenom omývání psychických stavů hrdinů. Proč je ta hlídka a nebo ta lepší.. Nudila jsem se u toho. Přikláním se k Yarwen ´druhý příběh nebyl špatný. Asi jediné místo kde mě ta kniha bavila.
Na knížku jsem se chystal roky, během kterých jsem zaznamenával velké ódy na téma, jak je skvělá. Natěšen jsem ji konečně otevřel - a zažil jsem velké zklamání. Z pohledu fantasy žánru jde stěží o průměr - není to špatné, ale nebavil jsem se. Text mi přijde těžkopádný, s obtížemi je vyjadřováno, proč dělá hlavní postava to či ono, kauzalita myšlenek, na základě kterých dojde k nějakému poznání, je pofiderní a během dialogů jsem zaznamenal připady, kdy jedna z postav řekne něco zcela mimo mísu, jakoby se do textu přikradl nějaký šotek. Netuším, zda je to mizerným překladem nebo kvalitou knihy, ale na zábavě to nepřidá. Ze tří příběhů mě alespoň místy připoutal ke stránkám ten druhý, celkové vyznění jde ale pod 50%.
Jelikož jak píše Herdek, bubliny jsou od toho, aby splaskávaly, tak tahle mi teda splaskla pořádně. Na sérii Hlídek jsem byl navnaděný, těšil jsem se a při čtení si ji užíval. Kniha se čte zatraceně dobře a musím říct, že když jsem se začetl, nešlo se od ní odtrhnout. Problém nastal, když jsem se odtrhnul a najednou ve mně zavál pocit, že není důvod proč pokračovat dál. Noční hlídka má hezkou myšlenku a bavil jsem se tím nápadem, ale něco tomu schází. Příběhy podle mne měly sestupnou tendenci a jak jsem se bavil u prvního příběhu, prvního objevovaní tajů Jiných, tak jsem se u třetího příběhu trápil, abych už knížku konečně dočetl.
70%
I když jsem do knihy šel bez jakýchkoli předchozích recenzí, četbu jsem si užíval. Výborně byl vykreslen Antonův vnitřní konflikt, když si uvědomil, že je pouhým pěšákem na poli mocnějších velitelů obou stran. Celkově velmi propracovaný systém, který tento příběh tvoří ještě uvěřitelnějším.
Na sérii Hlídek jsem se chystala už dlouho, ale furt ne a ne tu Noční sehnat, v knihovně byla pořád vypůjčená, když už jsem si na ni dala rezervu, nestihla jsem si ji potom zajít vyzvednout a prostě pořád něco. Nakonec jsem v létě na veletrhu neodolala a knížku si koupila, projistotu hned i druhý díl, a jednoduše jsem doufala, že to bude fakt tak dobré, jak ostatní slibujou. A bylo, hned zezačátku jsem se do toho úplně zažrala, někdo kolem poloviny moje nadšení sice trošičku opadlo, ale konec mě zase úplně pohltil. Upíři, vlkodlaci, čarodějové, to je něco pro mě.
Dlouho jsem zvažovala jestli dát 4 nebo 5 hvězdiček, přecejen úplně na prdel jsem z toho nesedla, takže 5 by nebylo fér vůči dalším skvělým knihám, kterým jsem dala plný počet, tak nakonec 4, ale kdybych mohla dám 4 a půl.
Edit: Tak jsem se hned vrhla i na film, ale musím říct, že jsem ho po 20ti minutách radši vypla, protože by mi asi úplně zkazil dojem z knížky.
Dynamické, originální… Lukjaněnkova městská fantasy mě uvrhla do stavu poznat víc… o dost víc!
„Šero je nenasytná děvka, která nepohrdne ničím a nikým.“
[100/11] I když této knize (a vůbec celé sérii) toho do dokonalosti chybí docela dost, mělo to na mě poměrně velký vliv. Šest let zpátky mě to uchvátilo, naprosto pohltilo a nic mi nevadilo, že jsem celý tento svět poznávala bez ladu a skladu. První se mi dostala do rukou Temná hlídka, která ani s hlavní dějovou linií nijak zvlášť nesouvisí, ale vtáhnout mě do této vášně dokázala a mám k ní jakousi úctu, i když vím, jak velký rozdíl v kvalitě zeje oproti částem původně zamýšlené trilogie. Druhá byla ‘Denní hlídka‘, poté ‘Noční hlídka‘, Šerá a jako s jedinou ve správném pořadí jsem se setkala s hlídkou Poslední. Zvláštní způsob čtení, ale tenkrát probíhala půlroční vlna nadšení a pulty byly věčně prázdné, takže jsem brala pozvolna všechny díly, až jsem to celé úspěšně sestavila. Jaká to tenkrát byla úleva a radost.
Celkově jsem to četla třikrát a stále se nemohu ubránit pocitu, že je to ten druh fantasy, které nespadá do všeobecně zohledňovaných věkových kategorií. Je to takový ten styl, který se dá číst skoro vždy, který vás dokáže pohltit až do té míry, že temné a světlé pod přimhouřenými víčky budete hledat takřka všude, který vám bude vstupovat do snů. Zkrátka, je to pro mě taková ta část života, kdy jsem proti bílé zdi nahlížela na ruce na svoji aktuální auru, vnímala reakce lidí na ulicích a zkoumala nevidomé pohledy vidomých.
Antona mám ráda. Antoška, takový ten druh charakteru, který je kladný, ale při tom přemýšlí místy snad až zle a dokáže s přehledem dokonce zabít. Na nic zvláštního si nehraje a ví kam patří, i když se jeho zařazení stále znovu a znovu mění. Nemám ráda čistě jednobarevné charaktery, které jsou vlastně bezcharakterní a ani sličné tvářičky, které možná jsou dokonalost sama, ale chovají se jako idioti. Anton je zevnějškem úplně obyčejný Rus, který chodí každý den do poněkud zvláštnější práce a snaží se dělat věci co nejlépe, jak se na správného zaměstnance sluší. Sem tam si přihne, zahudruje nad svinským životem, do zbraně nastrká stříbrné kulky a hlavně se snaží hledat pravdu.
Na celé té sérii se mi hrozně líbí, jak je proměnlivá. Jednou stojíte na straně dobra a jindy zla a vždy můžete držet palce někomu jinému, právě tomu kdo vypráví. Ale ani to nemaskuje fakt, že schématicky se příběhy často opakují a většina postav dosáhla vývojového maxima už v prvním svazku. Sem tam se myšlenky táhnou a některé věci jsou vysloveny až při odhalování. Ale i tak je to poměrně hodně nadprůměrná zábava na zpestření a kdybych nebyla tak neuvěřitelně kritická i vůči svým oblíbencům, nebránila bych se ani té poslední hvězdičky. Jenže to bych nebyla objektivní.
(377)
,,Hlava, zbav mě toho…“
,,Sekeru tu nikde nemám,“ zabručel jen.
,,Těch fórů si nech!“ zaskučel jsem. ,,Koukej mě zbavit tý bolesti…“
,,Hele, Antone… Pili jsme dobrovolně? Pili. Nutil nás někdo? Nenutil. Těšilo nás to? Těšilo…“
A převrátil se na druhý bok.
Pánejo tak se ukazuje jak jsem byla zase jednou předpojatá, ( a přitom to u ostatních přímo nenávidím) říkala jsem si co by tak zajímavýho mohl napsat ruský autor, uznávám spletla jsem se a dávám plný počet.
Bubliny jsou tu od toho aby splaskávaly. A tak jsem se vrhnul na Noční hlídku. Chtěl jsem mermomocí něco řádným výkopem splasknout. A hle, splasknul jsem já. Noční hlídka je napsaná ale děsně čtivě. Ponořit se a bez dechu proklouznout dějem. Cože? Ono už je ráno? Ptáci ječej, emoce normálních lidí se probouzí z hlubokého spánku a já chci být Jiný ač bych se radši oběsil, než jím vskutku být. Krásné čtivo. Lehoučké, ale krásné.
Ale co bych trestal smrtí je obálka. Ohavného obrázku kus.
Téma upírství už může působit ohraně a předem nekvalitně hlavně vlivem současné literatury pro mladistvé. S tím ale nemá nic společné to, co píše Sergej Lukjanenko.
Kniha o upírech a vlkodlacích? Kniha boji dobra se zlem? Kolik slátanin už na tohle téma vzniklo? Ale tohle je světlá vyjímka. Od knihy jsem se nemohl odtrhnout. Necítím potřebu si ji přečíst v dohledné době znovu, ale další díl určitě brzo otevřu.
Ó ano... Hlídky...
Je to skvělé městské fantasy se skvěle propracovanými postavami. Sice mne první díl neuchvátil tolik jako například Denní, či Šerá Hlídka (ta u mne vede), ale i tak je to jedno z kvalitnějších a hodně čtivých fantasy z městského prostředí.
Velmi zajímavá a čtivá městská fantasy, na níž mě asi ze všeho nejvíc zaujalo nečernobílé pojetí dobra a zla.
Dokonalé, Lukjaněnko umí psát a dokazuje, že i "Ruská" nová vlna má co říct. Sakryš, vždyť je vlastně jejím představitelem. Městská fantasy jako styl mě vždy zajímal (už od dob, co jsem četl Shadowrun) a když se k tomu přidá takovéto exotiské prostředí plné utajených věcí (čarodějové schovaní v anonymitě velkoměsta, jak prosté), je to ještě lepší.
5(-) Plný počet.
Výborně naroubovaná magie na reálný svět. Pokud se vám líbí městská fantasy ze současnosti, neváhejte.
Štítky knihy
zlo Rusko zfilmováno Moskva nadpřirozené bytosti čarodějové dobro městská (urban) fantasy
Autorovy další knížky
| 2005 |  Noční hlídka |
| 2005 | Denní hlídka |
| 2007 | Bludiště odrazů |
| 2005 | Šerá hlídka |
| 2006 | Poslední hlídka |
Začátek knihy napínavý, první příběh více než dobrý. Ale tím, jak kniha plynula, tím víc jsem se začal ke konci nudit. Zajímavé nápady, které tak nějak nejsou úplně dotažené. Na druhou stranu, některé pasáže v knize jsou super. Uvidíme další díly, třeba si mě hlídka získá víc než doposud........