Nová hlídka
Sergej Lukjaněnko
Proroctví. Proroctví pro celý čarodějný svět. Podaří se je utajit? Uslyší je Jiní, anebo všichni lidé? Je vůbec ještě zapotřebí světa Hlídek, Světla, Tmy a čarodějů? Přichází prorok, neiniciovaný desetiletý chlapec, Jiný, Světlý. A přichází také Tygr, stvoření z nočních děsů Williama Blakea. Nikdo ho nezná. Ví se jen, že jde po prorokovi, a Inkvizice odmítá pomoci. Bdí ještě někdo jiný nad rovnováhou Světla a Tmy?... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2012
,
Argo
, Triton
Originální název:
Новый Дозор (Novyj dozor), 2012
více info...
Přidat komentář
Standardní pokračování série. Hlídky se mezi sebou sice nemastí, skoro to vypadá, že si chtějí dát hudlana, ale to nijak děj nepohoršuje. Žádné obrovské novinky v ději neočekávat, ale pro fandy povinnost. Lukjaněnkovo pohodové psaní krásně ubíhá, komu ovšem série nesedla musí sáhnout po jiném autorovi eventuálně po manželce. Fandům doporučím Světlým i Temným.
A opět další skvělý kousek puzzle do téhle skládačky. Napínavé od začátku do konce. A ten závěr...
Asi nejslabší díl z Hlídky. Sice se tu objevily některé "zapomenuté" analogie či nuance z předchozích dílů (viz. ovlivnění policisté nebo známý architekt v Antonově rodině), ale možná kdyby se pořád dokola neopakovaly ty samé metafory a úvahy a kniha měla o 100 stránek méně, vůbec nic by se nestalo.
Podle názvu by se mohlo zdát, že už to bude trochu nastavovaný boršč. Nicméně je to tak. Ač mám hlídkové příběhy (a obecně knížky od Lukjaněnka) moc rád, toto už na mě bylo trochu moc recyklované. Nic moc nového, snad kromě nekonečných disputací o Šeru, které probíhaly se všemi postavami kolem i pouze vnitřně v mysli hlavního hrdiny. Bohužel tato změna byla spíše k horšímu.
Abych pouze nehanil, kniha samozřejmě nepostrádá standardní hlídkové atributy jako napínavý příběh, atmosféra moderníhoi Ruska (a v tomto případě i Londýna a Tchaj-Pei), skvělé dialogy, nečekané zvraty a pocit, že hlavní hrdina, ač nejvyšší mág, je pouze figurka na šachovnici těch ještě větších hráčů.
No každopádně další díl si stejně přečtu a budu doufat, že v něm nebude chybět nic z toho, co se mi na sérii líbí.
Příliš nechápu místní ovace. Ze série se těžce stala dojná kráva, kouzlo Hlídek se zde úplně vytratilo, nemluvě o logických dírách v příběhu, jichž bylo víc jak těch v ementálu. Škoda, Lukjaněnko je sice pravděpodobně za spisovatelským zenitem, ale i tak má na víc, než předvedl zde.
Na úvod je třeba říct, že po lehce nevyvážené Poslední hlídce, kde bylo víc balastu (i když čtivého) než aktivní zápletky, je první třetina Nové hlídky jako hrnek poctivého turka hned po ránu. Nastartuje a donutí zbystřit pozornost. Sergej Lukjaněnko přichází s neobehranou hrozbou, o které nejen že nikdo nic netuší, ale jejíž pohnutky jsou pro všechny zúčastněné naprostou záhadou. Bohužel, jak je celá ta báječná rozehrávka narvaná tajemnými motivy, s dalším vývojem událostí už to tak slavné není, protože se vše vrací do starých kolejí. Tedy klasické Antonovo filozofování o podstatě dobra a zla, bodré disputace s kolegy i nepřáteli nad stavem společnosti a průběžné přehodnocování hlavního problému, aniž by se vlastně dělo něco smysluplného. Má to spád, o tom žádná, a postavy často mluví člověku přímo z duše, jenže už to není to staré akční čtení, kde konec každé jednotlivé části nakopnul pointou do rozkroku. Je to jen nostalgický návrat mezi něco důvěrně známého, ale dějově vyčerpaného.
Po, dle mého názoru, slaší "Poslední hlídce" se Lukjaněnko vrací ve velkém stylu. Ano toto je ten příběh, který mne u "Hlídky" drží. Závěr možná pro někoho málo epický či snad dokonce laciný (!?). Nicméně pro mne tak nějak očekávaně neočekávaný a Lukjaněnkovský.
Konečně jsem se dostal k šestému dílu (poté co jsem zapomněl téměř všechny předešlé díly) a musím říci, že i po těch šesti letech, co jsem se s Lukjaněnkem "viděl" naposledy jsem se do děje a jeho skvělého popisu dostal během dvou stránek. Je pravda, že mě občas štvalo zmiňování postav z minulých dílů, které se mi bohužel vykouřili z hlavy (tedy hlavně podle jména), což se nedá vytýkat knize, ale mě samotnému.
Nicméně opět se setkáváme s Antonem a vrháme se do naprostého neznáma. Tentokrát je Denní hlídka dost v ústraní, ale to určitě neznamená, že by šlo jen o filozofování bez soubojů ;) Na scénu přichází tygr, o kterém nikdo nic neví a docházíme k bližšímu seznámení se se šerem ;) Prostě si to vemte a přečtěte!
Lukjaněnko ma dokázal príjemne prekvapiť tým, že v šiestom diele z Hliadky stále ukazuje niečo nové, čo tu predtým ešte nebolo. A zdá sa mi, že konečne konflikty a zápletky začínajú mať globálny charakter, pretože vrcholy v predchádzajúcich knihách mi prišli ako také menšie "potýčky". Konečne sa dozvieme, čo šero vlastne je a väčší priestor dostanú aj proroci. Jeden bod som stiahol pre prílišné filozofovanie a zbytočné kecy okolo (keď Iný cestovali). Koniec zostáva v napätí, čitateľ nevie, ako sa skončí, či Sergej definitívne uzavrie túto sériu.
Antone, Antone...jak jsem tě mohl tak dlouho odkládat...Přečteno za pár dní. Skvělý návrat do světa Hlídek. Opět trochu více informacích o tom, co je to Šero a co jsou vůbec Jiní a zároveň, jak jsem si už zvykl na Hlídkách, nic nového. Dalo by se říci, že je to kniha o ničem, ale je o něčem. Jen hledat, znát předchozí knihy a nechat se unášet slovy a gesty a šerem zapadajícího slunce. Stačí jen vstoupit a nechat se vést. Musel jsem si hned pořídit Šestou hlídku a dát se do čtení...Snad to bude stejné nadšení.
Na začátku byl velice poutavý námět knih, neotřepaný, neviděný, neslyšený, jiný...
První tři díly mě, milovníka fantasy, doslova pohladily po duši.
Na čtvrtém díle byla poznat změna autora, tady knihy zakolísaly, což jsem přisuzovala pouze oné změně autora.
Bohužel i když jsem další díly přečetla, nemohu říci, že bych chtěla znovu. Dle mého už tomu chyběly originální nápady a poutavost příběhu jako celku. Proto průměr 3 :)
Pro mě asi nejslabší díl z celé série. Nevím, jestli je to časovým rozestupem od přečtení předchozích dílů, ale kniha mi úplně nesedla. Tak jako ve většině předchozích dílů s "hlídkovou" tématikou, i tentokrát se setkáváme s hloubavým mágem Antonem. Celý děj je postaven na dvou proroctvích, která se Antona nějak dotýkají. Tentokrát ale nečekejte žádné magické souboje nebo velké finále. Opět se dočkáme polemizování o dobru a zlu, Rusku v průběhu dějin i lidství. Jenže po tolikáté už na mě všechno působilo trochu vyumělkovaně a proto jsem se podstatnou část knihy příliš nebavila. Když k tomu přičtu slabší pointu, která v porovnání s ostatními díly opravdu neohromí, musím Novou hlídku zařadit do čistého průměru. Pořád se sice jedná o relativně kvalitní a čtivou fantasy literaturu, ale něco tomu prostě chybí...
Až na chybku v překladu (že se Anton díval na "správy"), která mi při prvním čtení unikla, musím konstatovat, že s dalším čtením vždy v knize najdu něco nového a víc chápu nejrůznější úvahy (tentokrát "pro změnu" o lidstvu a o tom, kam jej Šero manipuluje, v souvislosti s tím, co se děje ve světě, velmi aktuální a znepokojující). Na druhé čtení musím změnit hodnocení a namísto 3 dát 4 hvězdy, protože kniha mne oslovila podstatně víc.
Za sebe v knize negativně hodnotím jen výskyt vědmy Ariny, která v předchozích dílech vzbuzovala větší sympatie, ale její proměna je pochopitelná (zda se odvrácené proroctví již naplnilo nebo ne vzbuzuje poněkud neklid...). A naopak se zdá, že Zavulon i Geser trochu ztrácejí zuby a jsou to takoví staří dobří známí; těžiště dění se přesouvá na bedra Antonovi, který nám od Noční hlídky podstatně vyrostl. Jen bych řekla, že informací o tom, co vše Naděnka zmůže, si Lukjaněnko otevřel dveře k pokračování. A vzhledem k tomu, že mi bratr říkal, že další díl má být dílem posledním, a navíc s překvapivým koncem, jsem tuze zvědavá, jak se to vše rozmotá...
Konečně ohnivá koule, jaká letěla na nás, si vskutku zaslouží uznání. Byla to prvotřídní koule, jazykem našich manažerů z obchodních společností úplná premium class. Poeticky by se hodilo car koule. Nebo jak by řekl biolog alfa koule. A velmi chladnokrevný matematik by mohl poznamenat: byla to ohnivá koule o průměru zhruba tři metry.
Tak šílená ohnivá koule, že by se z toho jeden posral.
"Ty taky nesouhlasíš," přikývla. "Rozumím. To je mládí, Antone. Neboj, to přejde."
Už jsem si zvykla, že v hlídkách se více mluví než dělá, dokonce jsem si zvykla i na Antonovo neustálé filozofování...A možná proto, mě Nová hlídka bavila.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Noční hlídka |
| 2005 | Denní hlídka |
| 2007 | Bludiště odrazů |
| 2005 | Šerá hlídka |
| 2006 | Poslední hlídka |
Slabší díl ze série, ale posledních cca 30 stánek bylo opravdu hodně dobrých.
Chápu, že některým Světlým i Temným fanouškům se to nemuselo líbit, ale jako pokračovaní v sérii je to povedené dílo.