Hloupežníci
Miloš Kratochvíl
Matyáš Pazdera má tatínka, který vyrábí z porouchaných věcí robotíky – malé roboty, kteří mají dělat různé věci, bohužel ani jeden z nich nefunguje. Jednoho z robotíků Matyáš omylem rozšlápne. Zrovna toho, který má hlídat, aby nemluvil sprostě. Matyáš se bojí tatínkovi přiznat pravdu, a tak mu namluví, že za všechno může soused. A tu noc se v jeho pokoji zjeví Hloupežníci – tři hloupí pidikluci, kteří nedělají nic jiného, než že lžou,pomlouvají a vyvádějí zlomyslnosti. A podle jejich slov teď Matyáš patří k nim. Ta představa je děsivá, ale naštěstí v sobě má Matyáš mluvící světýlko, které mu pomůže všechno napravit.... celý text
Přidat komentář


Moralita, ale četla se mi příjemně. Popisuje stav vědomí po nějakém nedobrém chování: ozývá se v nás tzv. svědomí a nechceme být počítáni mezi nepoctivce. Hodně se mi líbí výtvarné pojetí knihy.


Právě jsem dočetla knihu Hloupežníci. Málem jsem ji díky předchozím recenzím ani neotevřela, ale pak jsem se přece jen začetla. Je to jednoduchý příběh o lhaní a svědomí se snahou poučit se, zamyslet se nad tím, co je a není správné. Děj rychle utíká, ostatně jako každý nečekaný průšvih. Kniha je pro děti od 6 let . Myslím, že v rámci 1. a 2. třídy může s dětmi krásně fungovat a otevřít tak živou diskuzi právě o lhaní, špatných činech a svědomí. Cítila jsem při čtení emoce jako strach, cítila jsem ozývat se svědomí a další napětí a tušení, že jsem do něčeho špatného zaplula a co teď s tím, nu a nakonec uvolnění z toho, že jsem se nedala, že jsem použila sebeúctu a poslechla hlas svědomí. Vyzkouším v rámci čtenářské gramotnosti a uvidím, zda jsem se trefila a děti kniha zaujme nebo zda se pletu.
Ilustrace knihy jsou náramné, nápadité, poťouchlé.

Za starých časů jsem v koupelně vytvářela šamponové nebe. Prázdné lahvičky získaly své nové poslání - třeba kritizovat sprchu nebo se vznášet nad vanou. Knížka je mi tedy blízká. Asi bych čtení spojila s výrobou takových recyklovaných robotů. Příběh je potom plastičtější.. Na pokračování bych ji s dětmi nečetla, to by mohlo být opravdu matoucí.


Kniha nás nalákala úžasnými ilustracemi, ale děti příběh nějak nebavil, a musím říct, že i já jsem se v ději ztrácela. Škoda.


Velmi jednoduchý příběh, který ani neurazí ani neuchvátí. Knížku čtou povinně děti ve 4. třídě a je mi těch dětí líto. Jsou lepší knížky.
Od knihy jsem si slibovala víc. 8. letá dcera jí četla nahlas, ona řekla, že to bylo OK, já byla ráda, že je konec.