Hněv a jeho smysl
Verena Kast
Podněty k seberozvoji Hněv má jednu podstatnou funkci: objevuje se, když je ohroženo naše sebeuskutečnění či sebezáchova. Je proto žádoucí využít tuto emoci tak, abychom se uchránili našemu dalšímu zraňování a nově stanovili naše hranice. Připustíme-li si svůj hněv, může dojít k našemu oživení, můžeme získat energii pro nutné změny současného stavu. To že někdo potlačuje svůj hněv, ještě zdaleka neznamená, že je lepším člověkem – potlačená emoce spíše způsobí nepřátelskou atmosféru. Rozpoznání hněvu a fantazií s ním spojených je cestou, jak uvést do rovnováhy vztah mezi já a okolním světem. Kniha je určena psychologům, psychoterapeutům a čtenářům se zájmem o populárně psychologickou tematiku.... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2010 , PortálOriginální název:
Vom Sinn des Ärgers, 2005
více info...
Přidat komentář
První (v tom smyslu, že je to možná již obecně známo) knížka, ve které jsem se (kdysi) dočetla, že deprese může být neprojevený hněv. Není to self-help ale zajímavé čtení.
Vetsinou komentare nepisi, ale dnes musim udelat vyjimku. Na knizku jsem se moc tesila, ale byla pro me velkym zklamanim. Jde pouze o teorii. Zadne kroky, ci navod, jak s hnevem nakladat, jak se s nim spravne vyporadat, tam nenajdete. Autorka nekolikrat omila, ze je potreba hnev zpracovat a postavit se konfliktu, ale jak, to uz se zde neresi.
Dobrá kniha, atraktivní téma, avšak výsledný dojem tak trochu kazí to, že se téměř celá kniha nese v teoretické rovině. To může být fajn pro psychology a jinou podobnou zvěř, ale pro obyčejného člověka je to trochu nepraktické. Celkově dávám 4 hvězdy, protože když to vezmu kolem a čtvercem, tak tahle paní psát umí. To se jí musí nechat.
Knihu jsem si přečetl jako předkrm, než začnu číst Úzkost a její smysl a svým způsobem mě zklamala. Kast vytyčí možné projevy hněvu, odhalí roušku pasivně hněvivého chování, ale ve výsledku by stačilo, aby kniha měla jen polovinu stran, protože asi tak od třetiny se vše začíná opakovat a autorka víceméně kromě rozvoje a práce s hněvem na konci představuje pořád to samé, akorát z trochu jiného úhlu.
V podstate poriadna dávka teoretického vyobracania hnevu - kde máte pocit, že tých teórií a podkapitol je zbytočne veľa - keďže sa človek chce venovať sebarozvoju. Ten prichádza ku konci knihy ako tipy na správne hádanie. Pritom posledná kapitola, (ktorá by mohla byť širšie rozpracovaná) pojednáva zaujímave teórie Ericha Fromma, či iných autorov. Neviem, či autorka mala potrebu len poopierať sa o teórie iných no môjmu sebarozvoju veľmi nedala zabrať.
Podnětná knížka zabývající se mj. pasivní agresí (a obranami ega), agresivními fantaziemi, pocity viny, spravedlností, narcismem... Přes její podtitul (Podněty k seberozvoji) se rozhodně nejedná o obrázkovou kuchařku s jednoduchými recepty. Doporučuji spíše odborníkům a laikům, kteří mají zájem o hněvu a jeho smyslu hlouběji přemítat.
"Lidé, kteří jsou pasivně agresivní, nepovažují za agresivní sebe, nýbrž jiné lidi. Jejich chování však působí velice nepřátelsky."
Autorovy další knížky
2012 | Úzkost a její smysl |
2005 | Otcové-dcery, matky-synové |
2010 | Hněv a jeho smysl |
2014 | Vybrané spisy C. G. Junga |
2000 | Dynamika symbolů |
Zdá sa, že pár čitateľov je "nahnevaných", že ide o knihu podobnú skriptám:) Chcem však povedať toto: psychológ nemá za úlohu písať alebo v dialógu s pacientom poskytovať návody, myslím, že na to nemá vôbec kompetencie, ale nech ma opraví skutočný odborník psychológ, ak sa mýlim. "Návody" hľadajte v motivačnej literatúre, lebo toto dielo nie je ňou a ani sa netvári ako motivačne. Nechcem nikoho nahnevať, no keď čítame túto knihu s porozumením, tak si uvedomíme, že tu práve je množstvo viet, ktoré dávajú riešenia a sú v úplnej rovnováhe s teóriou. Inak a ľudovo povedané, v knihe sú "rady", "cestičky", len treba čítať pozorne. Obsiahnuté sú zväčša v jedných vetách, a nech sa nad tým zamyslíme hocako, pozrieme z rôznych uhlov, viac ani toho jeden psychológ nemôže dať. "Rady" sú správne a korektné, zlievajú sa s teóriou niekedy viac, inokedy sú výrazne napísané, tak teda hor sa do čítania. Za mňa dobrá kniha a vysvetľuje pár vecí. Mňa napríklad posledné obdobie zaujíma, prečo je muž schopný kadejakých iracionálnych skutkov ako trebárs nechať ženu v piatom mesiaci tehotenstva, nechať manželku s postihnutým deckom (to je inak dosť bežný rituál, robila som s postihnutými deťmi väčšinou rozvedených...). ako sa vraví, že treba spísať tisícky strán o ženskej reči, tak treba spísať tisícky strán neľudských skutkov mužov. Táto kniha mi však odpovedala jednou z právd, a to že muži neuvažujú v kontexte, riadia sa len pravidlami. Je to pravda, ich skutky naozaj nemajú s kontextom veľa spoločného a žiadny kontext ani nepodporujú. Na vzťahoch im nezáleží tak ako ženám. Sú to smutné pravdy a ďalšie vysvetlenia, prečo je na svete toľko rozvodov a nešťastných detí, z ktorých vyrastie ďalšia generácia, ktorá bude fraktálne opakovať chyby rodičov. Taký je život. Taká je pravda.