Hnízdo
Gregory A. Douglas (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/522500/bmid_hnizdo-Oqf-522500.png
4
24
24
Byla to obyčejná skládka na klidném ostrově nedaleko Cape Cod. Nikoho ani ve snu nenapadlo, že jsou zde ideální podmínky pro bujení, že je to teplé, páchnoucí a vlhké lůno s takovým množstvím potravy, aby se vše, co se plazí, plíží a skrývá, dosyta nažralo. Stačila změna chemikálie na hubení škůdců a obrovští zmutovaní švábi začali opouštět své hnízdo a hledat lidské maso.... celý text
Přidat komentář
Bavilo a moc. Tato kniha by se dala jednoduše popsat jako motivační příručka: jak být sežrán hmyzem na 1001 kreativních způsobů. Čtivé, drsné (nedoporučuju u čtení jíst), ten osmdesátkový feeling z příběhu úplně čiší. Jediné, co bych trošku vytkla, jsou plošší postavy, u těch hlavních, které nemají v příběhu jen funkci potravy pro zmutované hmyzáky, bych hledala větší prokreslenost charakterů. Ale jinak velice dobré žánrové počtení, které mi občas zvedlo žaludek.
Patrně nejuzvracenější kniha, co jsem za poslední roky četl, rozhodně nejuzvracenější kniha, co dosud Golden Dog vydal. Jestliže první svazek edice Old School Horror mohl na první pohled lehce zmást svou podivnou jinakostí, tohle už je čistá béčková hmyzí animal attack jízda. Akce se střídá s odhalováním a předpoklady (což dodává výbornou mrazivou atmosféru) a tyhle části jsou hodně dobře vymyšlené. Malý ostrov, velká skládka a všudypřítomný opar smradu, žaludečních šťáv, syčení a armády nepřátel vrhajících se na vás stylem „nas mnogo!“ Úsvit osmdesátek, úžasná doba, kdy příběhy a jejich atmosféru nekazily moderní technologie, mobilní telefony, všudypřítomný internet a všechno se muselo dělat starou dobrou ruční prací. Prostě krása. 4,5*
Hnízdo mi nasadilo brouka do hlavy; ačkoli srdce chce hodnotit na maximum, rozum má námitky. Protagonisté příběhu jsou ploší až nevýrazní a víceméně jde o jednorozměrné charaktery. Ty se drží svých stereotypních rolí, takže hulič trávy je rázem vyfetovaný gauner, krásné ženy převážně stojí u plotny a mladí vědci mají automaticky vědomosti jako po třiceti letech praxe. Nejspíš už je znát, že s tímto konceptem postav se příliš nepotkávám. Nadto je jich hodně, čímž paradoxně vynikne ústřední koncept zmutovaných švábů. Ten zvládá celou knihu táhnout navzdory nenápadité likvidaci obětí a faktu, že o jejich hrozbě víme prakticky od první stránky.
Trochu jsem se obával, že se díky výše zmíněnému budu u knihy trápit. Ale jakmile si čtenář zvykne, že některé věci musí spolknout a příliš nepřemýšlet, začne se to číst samo. Okrajovým bonusem jsou informace a teorie ze světa hmyzu; ačkoli ty mají nejspíše za úkol pomocí odborných termínů čtenáře zmást, aby si nevšimli absurdnosti zápletky. Ano, logika je mrtvá a uvěřitelnost si vzala dovolenou, ale stále to nějakým záhadným způsobem funguje. Jednoduchý brakový příběh, ke kterému budete mít asi milion výtek, ale rozhodně má své momenty.
Zvláštní pozornost zasluhuje i obálka románu, kterou považuji za velmi podařenou. Beze slov vyjádří, s jakým typem knihy máte co dočinění. Přidejte k tomu celkový retrovzhled ve spojení se zelenou barvou (má oblíbená!) a máte vymalováno.
Hnízdečko lásky k horroru pro opravdové fajnšmekry.
První připomínka, a důležitá: Pokud jste u knížky zvyklí něco zobat, tak tady to nedělejte.
Hnízda jsem se nemohla dočkat. Já edici Old school horror od @goldendogbooks miluji. Asi proto, že se nejedná o nijak sofistikované příběhy, mají takový ten nádech osmdesátek (ač se v nich odehrávat vyloženě nemusí) a jednoduše si u nich odpočinete. No, a někdy se vám může obrátit žaludek vzhůru nohama, jako v tomto případě. Tady těmi odpuzujícími konzumačními orgiemi autor vůbec nešetří. Hnízdo nabízí jednoduchý příběh, plný nechutných detailů broučích hostin, čtivý text a určitě i napínavou (a v kontextu s dětmi bolestnou) atmosféru. Postavy jsou v zásadě sympatické a disponují heroickými vlastnostmi. Za mne super! Vzpomněla jsem si i na Hvězdnou pěchotu. Někdy je síla v jednoduchosti, a tady to určitě platí. Hnízdo si své místo vedle Croty a Když nás temnota miluje určitě zaslouží. A já se budu těšit na další přírůstek do této edice.
Vo svete filmov a seriálov už vraždili snáď všetky druhy zvierat a to vrátane vskutku kurióznych (červy, psy, svetlušky, slimáky, bobry, krtkovia, včely, mravce, mačky, kliešte). Nejeden raz zvieracie filmové horory disponovali ekologickým posolstvom resp. kritikou spoločnosti ohľadom jej hlúposti, malosti, skazenosti, túžby po zbohatnutí za každú cenu a posadnutosti nivočením prírody. No vo svete literatúry ľudožravé zvery predsa len nie sú až tak časté. Určite treba spomenúť Benchleyho morské záležitosti (Čeľuste, Beštia), Stephena Kinga (Cujo, krysy z poviedky Nočná zmena) a nesmieme zabudnúť na krysiu trilógiu od Herberta, či Fracassiho Sacculinu. Nejednou ľudskou obeťou sa mohli pochváliť i mravce vo Werberovej trilógii, no tá s hororom nemala prakticky nič spoločné. A kto by mal to srdce zabudnúť na extra nechutných Shautonových Slimákov? Hnízdo má azda najbližšie práve k nim: na nič sa nehrá, ide drsne rovno k veci, ponúka plno odporných scén, ktoré sa neboja detailov a sú prítomné úplne nezaujímavé postavy. Pre slabšie žalúdky to nie je, trénované budú asi spokojné, ale už majú čo-to za sebou, rozhodne čítali väčšie humusy (spomínaní Slimáci, neviem, ako je to s autorskými právami, ale tí by sa tiež skvele vynímali v goldendogáckej edícii Old school horror). Áno, JE to béčko, avšak napísané zručne, ponuro, atmosféricky. Jasné, fakt to nie je nejaké veľké „umenie“. No napísať „len“ dobrý zvierací horor je ťažké a kto tomu neverí, nech si to skúsi. Takže za mňa spokojnosť, hoc osobne mám so švábmi ten problém, že mi (na rozdiel od žraloka, aligátora, či besného bernardína) proste nepripadajú desiví. Tradične parádna práca Michala Březinu (obálka + vychytávka vo forme švábov na každej druhej strane). Autorov medailónik potešil. Vzhľadom a celkovým hlásením k „odpadovej“ časti umeleckej sféry mi to pripomenulo staré DVD papierové obaly hororov od napr. Řitka Video resp. ktoré bývali prílohami Filmagu Extra, no kým Řitka ponúkala nejeden raz skutočné odpady, Hnízdo je kvalitatívne na predsa len vyššej úrovni. Za hlavný problém knihy vnímam priveľkú dĺžku, vinou čoho sa žiaľ dostavuje istá forma stereotypu: keď som si pri strane 200 uvedomil, že ma čaká ešte plus-mínus stovka toho istého, nepotešilo ma to. Spomínaná Sacculina by časom tiež nudila, ale jej autor múdro zvolil krátky rozsah, vďaka čomu fungovala. Kým prvý príspevok do edície Old school horror (Když nás temnota miluje) hodnotím ako jednu z najlepších kníh, aká vyšla v českom jazyku v r. 2023 (bez ohľadu na žáner), u Hnízda sa až také nadšené pocity nedostavili. Samozrejme nesmú chýbať povinné klišé 80. rokov, ako je otvorená erotika (muži majú „nabuzené pohlaví“ a ženy „jsou vlhké i tam dole“) a samozrejme dokorán otvorený koniec. Kniha bola v r. 1988 sfilmovaná.
3,5*
Zmutovaní obří švábi na ostrově, co žerou lidi. Co víc si přát. Hnízdo pro mě bylo rozporuplné čtení, sice mě většinu času bavilo, ale zároveň se to střídalo s občasnou nudou. Jakmile se švábíci do toho dali, začala ta zábavná část. Prvotní popisy, jak likvidují lidskou tkáň, kost, maso, s jakou rychlostí jsou schopní z živého člověka udělat mrtvolu, to byla paráda, popisy na jedničku. Nicméně švábi tuhle činnost opakují systematicky a mechanicky pořád dokola, proto se každý další střet se stával takovou repetitivní rutinou, člověk věděl, co čekat. Zpestřením bylo, kam dál si autor dovolí zajít a koho všeho nechá sežrat... A pak tu byly části, kdy věděc vědcoval a vysvětloval a vysvětloval a to obsáhlo víc stránek, než by bylo třeba. Člověk musel přimhouřit oko nad pár nelogičnostmi a konec byl poměrně uspěchaný, navíc je tu velmi křečovitě napsaná sexuální scéna, která byla možná ještě o chlup horší než švábí útok, ale celkově Hnízdo zajistí ucházející zábavu a představa obřího chumlu suchozemských piraní... Nic příjemného. Film jsem neviděla, ale prý je to fajn ujeťárna, tak možná někdy.
Docela fajn kniha o zabijáckých švábech, extra mě neuchvátila, ale dostal jsem od ní to, co jsem čekal. Švábi terorizující obyvatelé malého ostrova, dobré scény útoků. Na knihu o útocích zvířat byla možná trochu dlouhá. Filmová adaptace byla také dobrá, pohodový osmdesátkový horor, švábi v něm dokáží zmutovat i člověka nebo kočku, to v knize nebylo.
Old School horror o zmutovaných švábech přesně takový, jak si ho člověk představuje. Má hodně postav proto, aby jich mohl fakt hodně a brutálně zabít. Je dobře, že se k nám dostávají i tyhle klasiky.
Za mě skvělá hororová kniha s přerostlými šváby ... Četlo se to vcelku dobře...
Tuctový zvířecí horor s velmi jednoduchou dějovou linkou, očekávatelnými zvraty a prkennými postavami. To by ale zase nemuselo tak vadit, kdyby nabídl aspoň něco navíc, třeba promyšlenější gore (jakkoli na něj nejsem nijak zvlášť vysazený), větší nadhled nebo o fous šílenější vysvětlení, jak se z mírumilovných švábů stala „inteligentní“ krvelačná monstra. Neobytně se mi během čtení na mysl vkrádalo srovnání s podobně starými, ale o dost zábavnějšími Slimáky. A obávám se, že na výsledném dojmu se podepsal i překlad. Jsem rád, že lidi z Golden Dogu vedle podpory tuzemských hororových nadějí i starých harcovníků vydávají také zajímavé překladové kousky, ale jenom nadšení nestačí. Chtělo by to věnovat kapku větší péči samotnému textu, protože nejspíš nebudu sám, kdo si podobnou blbinu nedokáže příliš užít, když ho každá druhá věta tahá za ucho. Každopádně jsem teď zvědavý na filmovou adaptaci z osmaosmdesátého.
Hnízdo
(SPOILER) Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi. Nakonec však zaokrouhluju dolů.
Ploché postavy mi nevadí, ty ostatně k takovému přiznanému béčku patří. Naopak motivace postav a jejich pozadí mi přišlo propracovanější než u některých švábích kolegů - rozhodně více než u Slimáků Shauna Hutsona; zhruba na stejné úrovni jako u Herbertových Krys; ne zas tak přehnaně rozpitvané jako depky hlavních postav v Benchleyho Čelistech; nečekejte však ani propracovanost Kingova Cuja - je to pořád jen béčko.
A i když je to béčko, i ten sex je tady překvapivě omezen jen na dvě tři scény a předvídatelná milostná linka je utlumena na občasných pár stránek.
V čem je teda problém? Jak už Ivan Kučera i jiní správně podotkli, kamenem úrazu je délka.
Věnovat třicet stran ve třetině knihy na výklad o švábech? Budiž.
Věnovat několik podkapitol odbornému výkladu v půlce příběhu? No...
Psát o tom, jak je to všechno z biologického hlediska úžasné, geniální a to ještě před závěrečným úderem, který není (minispoiler) ani závěrečný, ani úderný? Ehh...
Ne, Douglasovi se posledních sto stran nepovedlo. Což je škoda. Prvních dvě stě stran to šlape - mrtvol je dost, atmosféra stísněného ostrova s vichřicemi, rozběsněným mořem a hnilobným pachem funguje, beznaděj a zoufalství postav tam je taky a dává smysl... a on to v poslední třetině všechno rozemele na prášek. Závěrečný showdown je pak natolik unavený a odbytý, až mě zarazilo, jak velkou vypravěčskou zkratku jsem vlastně četl.
Abych ale jen nekritizoval, příjemnou změnou je, že na rozdíl od výše zmíněných knih zde Douglas pracuje s kolektivním hrdinou, respektive že hlavní postavy tady nemají o tolik prostoru více než ostatní a akce ve druhé polovině knihy se účastní spíše skupinky než jednotlivci (což naopak působí trochu přitažené za vlasy například u Herberta).
Obálka je hezká, prostředí je fajn, gore funguje a bylo mi z něj místy trochu nepříjemně (i když už mám něco v tomto subžánru načteno), byť se popisy trochu opakovaly.
Takže průšvih to není, přečtení nelituju.
A pokud jste animal horrorem nepolíbení, přimyslete si hvězdičku navíc ;)