Hnízdo přehled

11.12.2024

Spojení švábů a hororu se mi líbilo. Postavy, děj, zvraty - vše, co by čtenář od old school horror díla očekával, se mu dostalo. Jediné, co knihu stahuje dolů, je její délka. Zhruba od poloviny už jsem vyhlížela konec, který ne a ne přijít. A když už přišel, dobré scény nacpané do něj se smrskly max na jednu stránku.

17.09.2024

(SPOILER) Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi. Nakonec však zaokrouhluju dolů.

Ploché postavy mi nevadí, ty ostatně k takovému přiznanému béčku patří. Naopak motivace postav a jejich pozadí mi přišlo propracovanější než u některých švábích kolegů - rozhodně více než u Slimáků Shauna Hutsona; zhruba na stejné úrovni jako u Herbertových Krys; ne zas tak přehnaně rozpitvané jako depky hlavních postav v Benchleyho Čelistech; nečekejte však ani propracovanost Kingova Cuja - je to pořád jen béčko.

A i když je to béčko, i ten sex je tady překvapivě omezen jen na dvě tři scény a předvídatelná milostná linka je utlumena na občasných pár stránek.

V čem je teda problém? Jak už Ivan Kučera i jiní správně podotkli, kamenem úrazu je délka.

Věnovat třicet stran ve třetině knihy na výklad o švábech? Budiž.
Věnovat několik podkapitol odbornému výkladu v půlce příběhu? No...
Psát o tom, jak je to všechno z biologického hlediska úžasné, geniální a to ještě před závěrečným úderem, který není (minispoiler) ani závěrečný, ani úderný? Ehh...

Ne, Douglasovi se posledních sto stran nepovedlo. Což je škoda. Prvních dvě stě stran to šlape - mrtvol je dost, atmosféra stísněného ostrova s vichřicemi, rozběsněným mořem a hnilobným pachem funguje, beznaděj a zoufalství postav tam je taky a dává smysl... a on to v poslední třetině všechno rozemele na prášek. Závěrečný showdown je pak natolik unavený a odbytý, až mě zarazilo, jak velkou vypravěčskou zkratku jsem vlastně četl.

Abych ale jen nekritizoval, příjemnou změnou je, že na rozdíl od výše zmíněných knih zde Douglas pracuje s kolektivním hrdinou, respektive že hlavní postavy tady nemají o tolik prostoru více než ostatní a akce ve druhé polovině knihy se účastní spíše skupinky než jednotlivci (což naopak působí trochu přitažené za vlasy například u Herberta).

Obálka je hezká, prostředí je fajn, gore funguje a bylo mi z něj místy trochu nepříjemně (i když už mám něco v tomto subžánru načteno), byť se popisy trochu opakovaly.

Takže průšvih to není, přečtení nelituju.
A pokud jste animal horrorem nepolíbení, přimyslete si hvězdičku navíc ;)