Hodiny
Michael Cunningham
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490680/bmid_hodiny-anV-490680.jpg
4
1035
1035
Román M. Cunninghama je poctou modle literárního modernismu, anglické spisovatelce Virginii Woolfové. Tak jako autorka ve svém slavném díle Paní Dallowayová popisovala jediný den v životě titulní hrdinky, i Cunningham se soustředí na jeden den v životě tří postav. Hodiny jsou mistrovským dílem – je to ovšem kniha o umírání a bezmoci, ale také o ohleduplnosti a lásce, o tom, že člověk může být hluboce nešťasten, a přesto dokáže najít i kratičké okamžiky štěstí. Za dílo získal M. Cunningham Pulitzerovu cenu a podle románu vznikl úspěšný oscarový film.... celý text
Přidat komentář
Geniálne spracovaný popis bežného dňa troch rôznych žien. Písané je to prúdom vedomia, povedala by som, že až takým prozaickým rapovaním. Prýšti z toho smútok, ale i nádej. Určite sa ku knihe ešte niekedy vrátim.
Ak máte radi hĺbavé popisy duševných stavov a rozpitvávanie všemožných pochybností, nech sa páči. Ak vám ide skôr o dej a úderné tempo, ruky preč :).
Neznám knihu Paní Dallowayová, ani osud Virginie Woolfové. Dočíst tuto vleklou mikrosondu do myšlenkového života tří žen pro mě byla velká výzva a také jistý druh utrpení. Čekala jsem na zvrat jako žíznící v poušti na kapku vody. Ani jedna ze tří hrdinek, které se babrají ve svém životě a myšlenkovém světě, zabředávají do svých vnitřních pocitů, si nezískala moje sympatie. Každé bych ráda řekla, aby se probudila a začala žít. Krásný a barvitý jazyk je zde vyplýtván v příběhu, který nikam nespěje. Nebo jsem to celé nepochopila a jsem moc jednoduchá na to, abych knihu docenila.
Na gymplu pro mě byla tahle kniha důležitá. Dnes po pár (skoro desítkách) let už si nejsem svými pocity - vůči knize - jistá. Sama jsem dost zklidněla, a jak v životě, tak v umění teď dávám přednost jinému druhu projevu. Detailní popis nejniternějších pocitů mi skoro přijde jako něco až "nadbytečného". Říkám to s nadsázkou, ale taky trochu bez nadsázky.
Začátek pro mě trochu těžší, ale poté mě audiokniha vtáhla tak, že další polovina utekla jak voda..... Úžasné dílo.
Hluboký ponor do vnitřního světa tří žen. Není důležité, zda je tou ženou slavná spisovatelka nebo žena v domácnosti pečující o dítě. Autor navozuje atmosféru úzkosti a vnitřní nejistoty. Kniha je mistrovsky napsaná, v překladu Miroslava Jindry oceňuji jazyk, stavby vět i slovník. Velké dílo.
Posloucháno jako audiokniha, která má na obálce hodiny, takže se mi hodila do splnění letošní výzvy. Bohužel toto není můj šálek kávy. Ano, kniha plná emocí, jenže jsem je v přednesu neslyšela. Kdysi jsem viděla filmové zpracování a to mě zaujalo více.
Jednotlivé příběhy všech tří žen byly zajímavé a dokázala jsem se do nich ponořit. Každá z nich se cítí svým způsobem vykořeněná, jiná, nepatřící do své doby. Ale po pravdě mi unikalo ono propojení, sem tam se objevilo a já jsem se zarazila - mmnt, tohle asi nějak souvisí. Po doposlechnutí jsem si to dohledala, ale samozřejmě už to nebylo ono. Snad proto, že neznám paní Dallowayovou a neznala jsem všechny odkazy a propojení? Navíc - audio podání Simony Postlerové mi prostě nesedí, což jsem si znovu potvrdila. Je jaksi ploché a bez emocí...
Posloucháno jako audio a četla mi Simona Postlerová. Má krásný hlas pro dané téma. Jeho zpracování mě ale dost nudilo. Příběh je plný emocí, ale jsou nám předkládány v naprostém klidu. Ani vlastně nevím, co víc psát. Více než text jsem poslouchala hlas. Zaujala mě leda tak slovní spojení, podzimní větev, sandál anděla. Audio má na obálce hodiny, takže splnění DK výzvy.
Brilantně popsaný krátký časový úsek ze života tří žen. Jak smutné, krásné, opravdové.
Trochu jsem se bála, že jsem nečetla nic od Virginii Woolfové, ale vůbec to nevadilo, takže VW se bát nemusíte. A časem ji také zkusím.
Pak jsem se vylekala tím nahuštěním textem, kde jedna strana má většinou maximálně dva odstavce, ale děj byl naštěstí čtivý. Příběh vypráví o jednom dni třech žen a jejich osudy se protnou. Vyprávění působí obyčejně, avšak je v něm spousta emocí a úvah, které vás nutí se zamyslet nad životem hrdinek i tím svým.
Sem tam mi myšlenky odbíhaly, ale román se mi celkově líbil a od Michaela Cunninghama si ráda přečtu něco dalšího.
Také je dříve shlédla filmové zpracování. Knihu napsal autor muž, který se pustil do příběhu tří žen, žijících v různém časovém období, které se snaží, různými způsoby vyřešit své pocity, které je tíží ve svých každodenních dní té, konkrétní doby. Tíží je pocity marnosti, radosti, viny, úvahy o smyslu vlastní existence, které odbíjejí hodiny života. Zakomponovaný příběh umírajícího malíře, mající pouto k přítelkyni a matce, byl trochu slabší.
Knížka je zajímavá, dobře se čte, ale většinu času mne rozčilovaly chyby ve skloňování, nesmyslný překlad, takže doufám, že si knížku někdy přečtu v originále, abych se na ni mohle lépe soustředit a ne na ty chyby.
5 z 5
tuhle knihu jsem četl skoro tolikrát, kolikrát jsem viděl film a ještě tolikrát určitě číst budu. Oceňuji už jen název (Hodiny byl tuším původní název Paní Dallowayové od Virginie Woolf) a oceňuji také newyorské reálie (nikdy nezklamou).
Cunningham dokázal propojit několik lidí napříč časem a životními situacemi. nikdy jsem nic podobného nečetl, je tu úplně všechno od úvah o smrti, o psaní, o druhých lidech (to za mě funguje úplně nejvíc), o tom jak právě do druhých nikdy nevidíme a i když si to myslíme, stejně jsme nakonec stejně sobečtí.
Pro mě nejsilnější autorova kniha, i když Domov na konci světa je jen těsně za ní...
MOŽNÝ SPOILER!
Knihu som si zaželal pod stromček na lanské Vianoce, ale som ju na prvýkrát nedočítal, pretože vtedy (február) som
asi nemal obdobie vhodné na čítanie kníh. Druhý pokus bol úspešnejší, nakoniec som
ani nebol sklamaný, ako koncom zimy. Už prvá kapitola, mimo epilóg, je napísaná famózne, autor nám v nej predstavil niekoľko
postáv vo vzájomných interakciách, a na tejto malej ploche dokázal obsiahnuť neuveriteľné množstvo emócií a urobil to nevtieravo a bez pátosu
a sentimentu. Dokonca aj postavu Richarda, ktorý sa na kúpe kvetov nezúčastní a aj tak si vieme predstaviť, aký má vzťah s Clarissou a ostatnými postavami v tejto kapitole vs knihe. Bravo!
Príbehy v knihe takmer absentujú, avšak Cunningham z toho mála vytrieskal maximum. Napríklad v jednej torte hodenej do koša,
dokázal zachytiť výchovu dieťaťa, pocit menejcennosti manželky v domácnosti, chuť zavďačiť sa manželovi, pocit nekontroly nad svojím životom, i túžbu po zmene. Už tu nám dal nahliadnuť akoby do budúcnosti...náznak, že toto manželstvo skončí rozvodom. Neskôr v knihe nám to potvrdí, a to iba tak mimochodom.
Pre mňa je to najmä o tom, ako nám knihy (tá, ktorú spisovatelia píšu a tá istá, ktorú čitatelia čítajú) môžu zmeniť život, ale že napriek tomu
zostane naším životom, a my ho musíme cez to všetko prežiť so všetkými prekvapeniami, milými i nepríjemnými.
Poznámka pod čiarou alebo porovnanie seba so sebou samým vtedy a dnes.
Keby som kedysi začal čítať Cunninghamove knihy od Hodín, asi by som si ho neobľúbil, dnes keby som začal od Hodín,
určite by som siahol po ostatných jeho románoch.
Vtedy som chcel čítať (a čítal) všetky, okrem Hodín, pretože tie (Hodiny) mali (pre mňa) odstrašujúcu nálepku bestsellera.
Dnešný Netopýr088 asi dozrel na knihy tohto typu, len ma zaráža,
čo sa to na mne zmenilo od februára?
Skvěle napsané, čtivé a zároveň literárně hodnotné. Kniha pojednává o jednom dni 3 žen, které si nejsou blízké ani roky, ve kterých žijí.
Je velmi depresivní, smutná a nedoporučil bych ji slabším žaludkům a citlivějším povahám. Hodně jsem si knihu užil a hodně mi toho dala, jen bych si přál (a doporučil ostatním) si zjistit a načíst víc o Virginii Woolfové.
Příběh přítelkyně umírajícího malíře na mě působil nejméně. Další dva příběhy byly vykreslené tak, že to lepivé dusno k nežití úplně vytékalo ven.
Štítky knihy
homosexualita zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena lesby, lesbismus fiktivní životopisy, biografie spisovatelky LGBT, queer, LGBT+ obseseAutorovy další knížky
| 2004 |  Hodiny |
| 2005 | Domov na konci světa |
| 2014 | Tělo a krev |
| 2011 |  Za soumraku |
| 2015 | Sněhová královna |
Je to jednoznačně hold vzdaný geniální spisovatelce, kterou zřejmě žádná žena v jejím mistrovském žánru - próze - zatím nepřekonala. Ale možná je v tom i kus mužské ješitnosti - snaha dokázat sobě i světu, že i muž dokáže psát takovým způsobem. Kdybych autora neznal a hlavní hrdinkou jednoho z příběhů nebyla přímo Woolfová a ve zbylých dvou nebyla spousta odkazů na ni a neodehrávaly se v době, kterou už Woolfová nemohla zažít, asi bych byl na pochybách, jestli autorkou není zrovna ona. Ta jemnost a citlivost vyjadřování, smysl pro detail, náhlé zvraty v citech a myšlení hlavních postav, střídání euforie ze života a naopak pocitů beznaděje a marnosti... Nutno uznat, že tenhle román se Cunninghamovi opravdu povedl.