Hodiny
Michael Cunningham
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/503588/bmid_hodiny-lXx-503588.jpg
4
1029
1029
Spisovateľ M. Cunningham, jeden z najbrilantnejších autorov svojej generácie, vzdáva románom Hodiny poctu anglickej spisovateľke Virginii Woolfovej. Tak ako autorka vo svojom slávnom diele Pani Dallowayová opísala jediný deň v živote titulnej hrdinky, aj Cunningham sa zameral na jeden deň v živote troch postáv. Prvou z nich je samotná Virginia Woolfová, ktorá v dvadsiatych rokoch 20. storočia zápasí s duševnou chorobu a pokúša sa písať ďalší román. Druhou je Laura Brownová, mladá žena v domácnosti v povojnovej Kalifornii, ktorá vychováva malého syna a bojuje s obmedzeniami manželstva z rozumu. A napokon je to Clarissa Vaughanová, vydavateľka a matka dospelej dcéry v New Yorku deväťdesiatych rokov. V ten deň chystá večierok pre svojho ťažko chorého priateľa Richarda, ktorý získal literárnu cenu. Michael Cunningham v románe plynulo prechádza dekádami 20. storočia, aby zachytil jedinečné vnútorné svety troch nezabudnuteľných žien. Výsledkom je vášnivé, hlboké a dojímavé dielo, román o umieraní, bezmocnosti, ale aj o tom, že aj hlboko nešťastný človek dokáže nájsť kratučké okamihy radosti.... celý text
Přidat komentář
Mistrovské dílo. Lyrické cestování do nitra hlavních hrdinek, jejichž životní osudy se čímsi podobají, ale finálně se protnou až v poslední kapitole. Nemyslím si, že by kdy žena dokázala vystihnout mužskou psychiku tak, jak umí Cunningham pochopit a popsat duši ženy. Úžasné!
Velmi emotivní kniha. Vypráví o prostých lidských touhách, potřebách a pocitech. Na nic si nehraje, je to jen (ne)obyčejná realita, kterou všichni známe. Měla jsem pocit, že jsem to já, kdo tiskne Richardovi jeho vyhublé rameno, že jsem to já, kdo peče Danovi dort a já, kdo ráno dlouhé hodiny píše s již vystydlým šálkem kávy na stole. Byl to zážitek, pravděpodobně se s knihou ještě párkrát setkám a rozhodně si nenechám ujít film.
Úžasná kniha, která se stala předlohou pro skvělý film s nádhernou hudbou. I když ji napsal muž, víc si ji asi vychutnají ženy... ale třeba se pletu :)
Hodnotím méně z důvodu, který si sama neumím vysvětlit. Asi únava ze začátku školního roku.
Knihu jsem měla tak moc dlouho doma a po tolika letech se na ni dostalo. Těšila jsem se, ale při čtení jsem se nemohla prokousat dál. Stále mě nedokázala vtáhnout do děje.
S druhou půlkou knížky to bylo již lepší a stupňovalo se i mé nadšení.
Je to kvalitní román, který myslím je ve filmovém provedení stejně pěkný.
Úžasná kniha plná emocí, lásky, zoufalství i naděje. Autor dokázal dokonale vystihnout vnitřní svět ženy se všemi jejími obavami a touhami.
Začala jsem filmem. Ten film mě dostal a viděla jsem ho snad desetkrát. Zbožňuju ho, jeho atmosféru. A pak jsem dostala knihu. A nějaký ten měsíc mi ležela na poličce. Až přišla její chvíle. Ta kniha mě pohltila. Asi je to i tím, že kniha prohloubila zážitek z filmu. Popis myšlenkových procesů a pocitů postav, které ve filmu unikají, nebo jsou naznačeny pouze nepatrně. Nádhera, křehkost a pomíjivost života.
"Žijeme svoje životy, děláme co děláme, a pak jdeme spát - jak je to prosté a obyčejné! Několik nás skočí z okna nebo se jde utopit či spolyká hrst prášků; podstatně víc je těch. kteří zemřou při různých nehodách. A většinu z nás, obrovskou většinu těch ostatních, pomalu sežere nějaká nemoc nebo - když máme velké štěstí - sám čas. Útěchu nám může poskytnout jediné: tu a tam nějaká hodina, během níž náš život - navzdory obecné nepřízni osudu a planým nadějím - propukne naplno a poskytne nám všechno, o čem jsme kdy snili, ačkoli všichni (snad s výjimkou dětí, ale možná i včetně nich) víme, že po těchto šťastných hodinách nevyhnutelně přijdou docela jiné, mnohem temnější a obtížnější. Ale přesto pečujeme o svou obec, vítáme každé nové ráno a především - víc než cokoli jiného - doufáme, že se nám těch blažených hodin dostane co nejvíc."
Pro toho , kdo miluje Virginii Wolf, je to zážitek podobný jejím knihám. Asi nebude pro každého. Musela jsem se k ní "pročíst". Úžasné.
Bohužel. Kniha sice získala Pulitzerovu cenu, ale mě moc nenadchla. Místy byla zdlouhavá, ale oceňovala jsem některé přítomné úvahy.
Knihu jsem měla přečtenou rychle, četla se dobře, ale občas jsem se ztracela ve jmenech i příbězích.
Jsem si jistá, že až si knihu přečtu za pár let, pochopím ji úplně jinak, než-li teď.
Filmové zpracování jsem neviděla, knihy Virginie Woolfové neznám a Hodiny jsem přečetla pouze jednou. Možná proto jediný pocit, který ve mně kniha zanechala, je pocit čiré beznaděje a prázdnoty. Podle komentářů níže je prý třeba ke knize dospět, spousta ji přečetla až na několikátý pokus. Je mi to líto, ale já na druhé šance nevěřím.
Uklidni se,má duše,všechno je,jak má být....
Už film byl skvělý a kniha je nádherná. Kdo má rád knihy se spádem,by to možná neměl číst,protože toto je kniha,na kterou potřebujete čas.
Od VW jsem nic nečetla,ale možná je čas..
Film miluji již dlouhou dobu a konečně jsem se dostala i k přečtení předlohy. A byl to úžasný zážitek. Pro mě dílo, ke kterému musíte dospět ( myslím, že ve dvaceti nebo třiceti bych ho nedokázala docenit ) a zároveň kniha ke které se dá vracet opakovaně. Je napsaná úžasným slohem. Popis okolí, osob, vjemů, emocí a pocitů je prostě neskutečný a my bez talentu můžeme jen v dobrém závidět. Určitě si přečtu i další díla autora a možná i Paní Dallowayovou.
Ačkoliv jsem se do čtení knihy musela ze začátku trochu nutit, nakonec mě velice zaujala a obohatila. Kniha je krásnou ilustrací pocitů prázdnoty, a všednosti, kterou život mnohdy nabízí nám všem, ovšem většina z nás nepáchá sebevraždu, neodchází od manžela a dětí apod, nýbrž se se životem perou v naději, že těch okamžiků (často na první pohled obyčejných), pro které má život smysl bude víc než těch těžkých a zoufalých.
Uběhly tři roky, než jsem se ke knize vrátila a dala jí druhou šanci, jak tak čtu, nejsem sama. Není to úplně nejlehčí čtení, ale najednou šla přečíst za jediný den. Možná, že je potřeba znát alespoň povrchově osobnost Woolf, ale spíš k ní člověk musí tak nějak "dospět" sám, nenutit se do čtení. Propojení děje mě opravdu zasáhlo až v okamžiku, který naplánoval autor. O co víc mi byla nesympatická Clarissa, o to víc jsem si oblíbila Lauru. Film je úžasný, až po přečtení mi došlo, jak úsměvné bylo obsadit "Streepku".
Film byl možná o něco vizuálně efektivnější (možná i tím hereckým obsazením), ale za mně jednoznačně skvělá kniha.
mnozí tuto knihu označují jako náročnou, nezajímavou či nudnou... můžu říct, že jsem se k ní vrátila po 14 letech..a nyní už mi dává jiný význam a nutí mě k zamyšlení nad životem, osudem, touhou a nerozhodností.. nemocí, se kterou bojovala sama jedna z hlavních hrdinek.. (bohužel z osobní zkušenosti vím, jaké to je..)
ač to nemá nikterak poutavý děj - osudy 3 postav se odehrává v jednom jediném letním dni..autor Vás zcela vtáhne do pocitů, nálad a tužeb všech postav a nutí Vás "myslet" jako ony.
tato kniha není pro všechny..ale kdo si chce popřemýšlet o životě..může se mu líbit.. za mě ANO
Jeden obyčejný, teplý, červnový den tří newyorských žen... během tohoto jednoho dne se toho hodně dozvíme ... o plynutí času a života (a taky o možnosti dobrovolného odchodu z něj ... a o posedlosti myslet na to) ... a pak o momentálních pocitech, o minulosti, i o různých představách, jak dál, ... o zoufalé snaze ... „být šťastný“... a o touze ... „vytvořit něco, co by alespoň jednomu člověku třeba jen na jediný den udělalo radost“ ... hodně se řeší láska (v různých podobách) ... a to vše, tak jak to leží a běží ... „vypůjčené“ ... z popisu jednoho dne paní Dallowayové :-) ...
... není to knížka nijak pesimistická ... ale na mě působila zvláštně melancholicky (a to, přiznávám, nemám ráda) ... reputaci si u mě „spravila“ díky „spodnímu optimistickému tónu“ :-), který nám říká, že „čas od času ... se v záplavě hodin ... podobajících se jedna druhé, objeví nějaká, která nám poskytne pocit uspokojení ... všech našich tužeb“ ... tedy chvilky absolutního štěstí :-) ...
"Vítejte, děti," zavolá na ně Virginia.
"Našli jsme ptáčka," oznamuje jí Angelica. "Je nemocnej."
"Slyšela jsem," řekne na to Virginia.
"Ale ještě žije," prohlásí Quentin s vědeckou vážností. "Myslím, že bychom ho mohli zachránit."
Vanessa stiskne Virginiinu ruku. Ach bože, pomyslí si Virginia, ještě před svačinou setkání se smrtí. Co se dá dětem v takovéhle situaci říct? Vlastně komukoli?
"Můžeme ho uložit co nejpohodlněji," říká Vanessa. "Ale tomu ptáčkovi nastal čas umřít, a my mu už nemůžeme pomoct."
Ano, tak to je. Švadlena přestřihne nit. Takový je život, děti, nic míň, ale taky nic víc. Vanessa svým dětem neubližuje, ale nikdy jim nelže, ani kdyby šlo o milosrdnou lež.
"Měli bychom mu opatřit nějakou krabici a odnést ho do domu," navrhuje Quentin.
"To si nemyslím," odporuje Vanessa. "Je to divoký ptáček a jistě by si přál umřít venku, v přírodě."
"Uděláme mu pohřeb," navrhuje radostně Angelica. "A já mu něco zazpívám."
"Ještě je naživu," okřikne ji Quentin zprudka.
Bůh ti žehnej, Quentine, pomyslí si Virginia. Budeš to ty, kdo mě jednoho dne bude držet za ruku a bude u mě stát ve chvíli, kdy naposledy vydechnu? Zatímco co všichni ostatní si budou potají zkoušet řeči, které pak budou pronášet na mém pohřbu?
Bohužel me tato kniha nejak neoslovila dostala jsem se k ni jen diky čtenářské vyzve.
Štítky knihy
homosexualita zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena lesby, lesbismus fiktivní životopisy, biografie spisovatelky LGBT, queer, LGBT+ obsese
Autorovy další knížky
| 2004 |  Hodiny |
| 2005 | Domov na konci světa |
| 2014 | Tělo a krev |
| 2011 |  Za soumraku |
| 2015 | Sněhová královna |
Nenápadný skvost a také dokonalá ukázka, že není třeba stovky stran k vyjádření mnoha myšlenek, vnitřních dějů či podprahových informací. Pokud umíte jako Michael Cunningham, budete vám stačit pár vět či spojení, s efektem a proniknutím do postav a do nitra čtenáře o to větším.
Mojí osobní hvězdou knihy i filmu je Laura Brown. Kniha není celkovým vyzněním optimistická, ale také nejde o depresivní dílo. Z Lauřiny části příběhu však mrazí a je prostě neuvěřitelně propracovaná a v mých očích výjimečná.
Nádherné dílo, doporučuji!