Hodiny z olova
Radka Denemarková
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366024/bmid_hodiny-z-olova-eHH-366024.jpeg
4
275
275
Rozsáhlý román inspirovaný autorčinými pobyty v Číně. Do osudu několika rodin odlišných generací z evropských zemí i sociálních vrstev zasáhne tatáž rozhodující věta. Český podnikatel, jeho manželka a dospívající dcera, ruský diplomat, francouzský literát, studentka kaligrafie, kuchař a řada dalších hrdinů. A jejich rodinná traumata, krize středního věku, vyhoření nebo puberta. Poutníci a cestovatelé, kteří odjeli do Číny, aby si uklidili ve svém životě, ale jejich svět se dál rozpadá. Něco nenávratně ztrácejí a sami nejsou s to to pochopit. Hledají pevný bod v minulém životě, ale nevědí, na co si vzpomenout. A tak jako v jejich soukromých příbězích dochází k dramatickému zlomu, něco podstatného se láme a mění v osudech nás všech. Starý svět Evropy končí a nikdo netuší, co začíná. A tak jako každá z postav románu zažije mezní situaci jako existenciální a osobní zkušenost, prožíváme „hodinu z olova“ také všichni společně. Lidé se stahují do sebe a začíná éra rezignované apatie, demoralizace, éra šedivé totalitně konzumní každodennosti. Ale stále ještě existuje čin. Jenom je důležité sledovat znamení. Dotisk v r. 2019... celý text
Přidat komentář
Po četbě mne napadá jediné - nemilosrdná kniha. Nic nikomu neodpouští. Jediná opravdu poctivá a aktivní postava je kocour Pomeranč. Mnohovrstevnatá kniha plná mnoha různých myšlenek, citátů, postřehů. To ale neznamená, že to je kniha nečitelná nebo nezajímavá. Právě naopak - možná jediné, co si přeju, aby přišla doba, kdy se lidé budou ptát: "A to opravdu byl někdo pronásledován za otázky a za myšlenky?", kdy každý kariérista bude poslán k ledu, každý psychopat nebude mít šanci na úspěch. Je to kniha o Číně nebo Čechách, o nás nebo literárních postavách? O tom všem dohromady. Jediné, co mi vadí, že mnoho věcí kniha vidí černobílé, žádný prostor pro jiné barvy, přitom jsou - Diplomat rozhodně není negativní postava, bohužel dostala málo prostoru, protože nebyla v hlavním plánu (to vlastně není výtka, jen uspořádání mých vlastních myšlenek). On ten závěr vlastně optimistický je - jak říkala moje babička: "Příroda si vždycky pomůže." A tak, i když o nich neslyšíme, jsou v podhoubí Číny, Ruska, USA a dalších zemí lidé, kteří se nebojí mít svůj názor, respektovat názory jiných, ale neustupovat konformismu. A co ty, přesněji a co já? To je asi pro mne největší apel knihy.
Působivý a angažovaný román především o špatných a ještě horších vlastnostech člověka jako jedince i celých kolektivů lidí. Když jsem tento opus dočetla, lehko na duši mi nebylo, takže autorský záměr se nepochybně zdařil.
Rozsah knihy považuji ale za zbytečně nabobtnalý. Kdyby měl tento román o 200 stran méně, byl by stejně úderný a zároveň také čtenářsky přijatelnější. Tahle hromada slovní vaty způsobila, že jsou pro mě Hodiny z olova knihou jen na jedno čtení.
Asi dlouho se mi nestalo, že bych po přečtení nějaké knihy měla pocit, že se chvíli na knížky nemůžu ani podívat a že jsem unavená z čtení jak psychicky, tak fyzicky. To je můj primární pocit poté, co jsem knihu s úlevou zaklapla. Hodiny z olova jsou něco jako terapie, proces. Jdete do nich s nadšením a zvědavostí, těšíte se na nějaký zážitek, obohacení, postupně jste šokováni, máte chuť si pamatovat všechno, co tam je napsaný, hltáte moudra, příběhy, informace, rostete. Postupně si ale začínáte uvědomovat, že je to trochu možná moc. Že ta kniha je vlastně divně černobílá, jako kdyby se jednalo o klasickou divadelní hru (ostatně názvy postav Spisovatelka, Programátor, Čínská dívka k nějakým připodobněním ke hře vybízejí), kde je jasně daný padouch a hrdina. Oukej. Čtete dál. Čím dál častěji vám naskakuje v hlavě věta: „Tohle už fakt přehání, srovnávat zrovna tohle a v jednom dechu plivat všechny zla nedávných dob, dyť jsou i hezký věci na světě." Jenže v tu chvíli jste podle Denemarkové vlastně na straně nepřítele. Stáváte se tím malým českým človíčkem, co má rád pivo a svíčkovou a nechce vidět pravdu. A to vy nechcete být, tak držíte hubu a krok a čtete dál. A jste čím dál tím víc unavení, zničený, vyflusaný, v jednu chvíli chcete prostě tu knížku vzít a vyhodit z okna. To, co se podařilo Denemarkový a co už zaznělo v nějaké recenzi je to, že díky povýšenému a patetickému "tónu" jakým autorka píše, se dostáváte do stavu, že i když máte stejné názory jako ona, máte chuť se jen z principu postavit na tu druhou stranu.
Uznávám, že jako obrázek naší doby a co se tady děje - absurdity se Zemanem a Babišem, které dál a dál procházejí- slouží Hodiny z olova dokonale. Kniha skvěle zachycuje bezmoc, se kterou se lidé dívají na to, jak se politické poměry mění, zároveň určitou lhostejnost ve stylu "však ono to nějak dopadne." Přes co se ale opravdu přenést neumím je ten šílený patos, černobílost, chrlení informací, které v tom množství už skoro přestávají mít význam a hodnotu. Jsem ráda, že jsem knihu dočetla a nevzdala to, přinutila mě o lecčems přemýšlet, ale díky bohu, že je to za mnou!
Ani vlastně nevím, čím mě tenhle opus v knihkupectví zaujal. Možná nějakou pochvalnou recenzí, nominací na cenu Magnesie Litera, krásně zpracovanou nápaditou obálkou, těžko říct. Knihou jsem se začala pomalu prokousávat, ale bylo to prokousávání nadmíru příjemné, pár kapitol každý den. A musím uznat, že jsem byla ze čtení naprosto nadšená.
Kniha je více popisná než dějová, její čtení se víc než hltání příběhu podobalo meditaci, rozjímaní. Těžko posoudit, jestli se čtenář místy necítil zahlcen politicko-kulturně-historickým kontextem, který však ve výsledku propojoval dějové linky postav do souvislostí. Co myšlenka, to malý poklad a malé osvobození (aspoň tedy pro mě).
V některých recenzích byla zmíněna jistá černobílost postav nebo fakt, že se v knize stále opakuje stejný názor bez nabídky rozuzlení nebo řešení. Nemyslím si, že by něco takového měla kniha nutně poskytovat, jde o vyjádření pocitů, často až úzkostných, o vyjádření apelu, těžko říct, jestli nad námi již byla zlomena hůl. Každopádně pro mě bylo přečtení Hodin z olova startem do nového druhu přemýšlení o zmíněných fenoménech, návštěvou do Říše středu i do osudů mnoha postav, ať už to byla návštěva příjemná či nikoliv. Autorka zdůrazňuje, že by fenomén Číny neměl být podceňován a opomíjen, stejně jako otázka demokracie, totalitních systémů, lidských práv a dalších témat, kterých se příběh dotýká. Nezbývá mi než souhlasit. Rozhodně se těším na čtení dalších knih paní Denemarkové a gratuluji k ceně Magnesie Litera.
Radka Denemarková v jednom rozhovoru řekla, že chce psát knihy, které nebudou "jako zákusek po večeři, ale zaseklá kost v krku." Touhle knihou se jí to myslím povedlo. Tak trochu román, tak trochu politicko-filozofický manifest.
Na 740 stranách nastavuje nelichotivé zrcadlo české společnosti, na podobenství s Čínou poukazuje na syndrom vyhoření a krizi středního věku nejen hrdinů knihy, ale i společnosti - české, čínské a potažmo i světové. Na ignoraci, konzum, zavíraní očí před nepříjemnou pravdou a na ekonomické zájmy postavené nad lidskost. Není to lehké čtení formou ani obsahem. Navíc si myslím, že to knížka bude mít s přijetím dost těžké - že se v hodnocení čtenáře chtě nechtě vždycky promítne jeho politický světonázor.
"Ve státě, který má cestu, slova postačí k úspěchu. Ve státě, který cestu nemá, mlčení postačí k přežití."
"Konzumní společnost rodí kolektivní myšlení a kolektivní myšlení rodí totalitní systémy."
Hodiny z olova jsou těžká kniha, ať už svou formou nebo obsahem. Radka Denemarková napsala svůj román pěkně ze široka. Zahrnula do něj krizi rodiny, středního věku, společnosti, holokaust a samozřejmě Čínu. Ze začátku (no dobře, téměř do konce knihy) mi to přišlo zbytečně moc široké zaměření, měla jsem pocit, že se zbytečně tříští pozornost čtenáře, odvádí mě a přidává postavy, které nejsou až tak důležité. Ale ve finále se ukázalo, že své místo si v románu zaslouží. Během čtení jsem si založila spoustu stránek, protože si chci vypsat zajímavé myšlenky.
Někdo v níže uvedených komentářích psal, že při čtení knihy hodně záleží na osobním nastavení a politickém smýšlení čtenáře. To potvrzuji, ALE...tím, že jsem podobně naladěná jako autorka, tak mi po dočtení chybí ten obohacující pocit, který mívám u některých knih. Že mě obohatily, posunuly někam dál, otevřely oči atd. A druhá moje výtka směřuje k narážkám v textu na současné aktuální politiky a osoby veřejně činné. My známe kontext, pochopíme, o co jde, ale bude tomu tak i za 10 let?
Ufff, to bola bichle- vzhľadom na to, ako sa v knihe svet rúti do záhuby, a všetko a všetci sú len zlí, a tí, čo sú dobrí, sú len neskutočne smutní, to bola ohromná radosť dočítať.
Neupieram jazykovú a štylistickú formu, to bolo krásne. Ale tak veľmi zdĺhavé a emócia taká bolestivá, že ste mali chuť vrážať si do seba nôž. Po tejto knihy už len čakám, kedy sem naklusajú čínske tanky a kedy si český prezident a politici na chirurgii upravia tvar očí.
Sofistikovaná analýza a kritika naší společnosti traktovaná skrze analogii s Čínou.
Jo, byli jsme mrdky a stále jsme - a ne a ne si to přiznat, natožpak to změnit.
Knihu by si měl povinně přečíst každý.
Ti, kterým by byla proti srsti, dvakrát. Ti, co se cpou do politiky, třikrát. A ti, co volili Zemana, by se jí měli povinně naučit nazpaměť.
Hluboklosklon.
PS: Anotaci pokládám za lehce zavádějící - a myslím, že má na svědomí to, že s první třetinou knihy jsem trochu válčila, měla jsem jiná očekávání. Čekala jsem klasický románový příběh vyjmenovaných postav, jenže ty se svými proplétajícími se osudy jsou spíše jen odrazovým můstkem pro distribuci úchvatné plejády autorčiných postřehů, názorů, parael, metafor, politických komentářů, historických glos atd. ...
Ale asi by nebylo komerčně výhodné psát do anotace: "kniha, po jejímž přečtení se možná budete stydět (resp. ještě víc stydět) za svou společnost, historii nebo i sami za sebe".
Zatím jsem přes půlku, čtu s tužkou v ruce a podtrhávám si pasáže, věty, i když bych mohla podtrhnout vlastně každé slovo. Tohle není jen obsáhlý román, tohle je filozoficko-politicko-sociologický traktát s propracovaným jazykem o realitě světa, odlidštění, o volání po humanismu a mělo by se podle něj vyučovat ve školách, aby se aspoň někde nějak s tím přerodem vědomí započalo. Radka Denemarková mi píše z duše, její knihy jsou pro mě terapií a obdivuji ji za její odvahu a talent vyjádřit své pojetí světa v souvislostech do hloubky odpozorovaných a tak pronikavě propojených, že při čtení se to rovná skoro až osvícení. Navrhuji nejen na knihu roku, ale rovnou na knihu století!
Zatím jsem v půlce a bez dechu. Radka je odvážná školačka. Šest hvězdiček. Kde se to nastavuje?
Zážitek z četby! Po dlouhé době mám pocit, že někdo v Čechách umí psát literaturu a ne jen poskládat příběh, který nějak drží při sobě.
Krásný jazyk.
Jak píše JitkaJak - knihu buď odložíte, nebo dočtete a budete nadšeni. Já jsem z těch, kteří vydrželi, i když to rozhodně nebylo lehké, ještě po 300 stranách jsem se nebyla jistá. Radka Denemarková si nebere servítky a pojmenovává stav věcí těmi pravými slovy, někdy i pravými jmény, takže ti, kdo nesmýšlejí stejně, budou asi pobouřeni. Pro mě je to velmi zvláštní a neobyčejná kniha.
Tuhle knížku buď vůbec nepřelouskáte anebo byste jí dali 10 hvězdiček, kdyby to šlo. Úžasné čtení.
Na pozadí příběhu ze současnosti skvělá analýza současné společnosti u nás i ve světě. Za mne rozhodně nejlepší kniha roku. To co cítím, je zde pojmenováno, rozklíčováno. Radka Denemarková je prostě jedinečná.
Právě jsem dočetla a za mne ihned nominovala na knihu roku.
Chci dát knize pět hvězdiček
Na hodnocení této knihy se jistě promítne především vlastní politické smýšlení daného čtenáře. Skvělá Radka Denemarková se nebojí zúčtovat s vlastní zemí a celkovou přeměnou dnešní společnosti. Vysoce aktuální téma, pro mě výborná a důležitá kniha.
Co hledáme? Kam jdeme a proč? Kniha uvádí čtenáře do života několika lidí středního věku, kteří 'nemaji dost', nebo naopak toho 'maji dost' a hledají nový začátek či inspiraci v totalitní Číně. Některým se potvrdí jejich úzké životní hodnoty. Někomu se v soukolí šmirovacího, konzumního, k lidskému jedinci zcela bezohledného moře čínské společnosti naopak vše ještě více rozmlzí.... Četba roku!!
Jednim pozitivnim slovem- bomba! Kniha o demoralizaci a cestach k naprave spolecnosti, ktere musi zacit u sebe sameho.Je pohodlne rikat, ze jsme vseho jen obeti. Velmi rozsahly roman,ve kterem je dulezite poselstvi. Krasna cesta k lepsi moralce a uvedomeni si zivotnich hodnot prostrednictvim tohoto dila. Svet menit nemuzeme.Jedina nadeje, ktera existuje,spociva v tom, ze se zmenime uvnitr. Kniha mne uchvatila, mam ji plnou hlavu!
Autorovy další knížky
| 2006 |  Peníze od Hitlera |
| 2018 | Hodiny z olova |
| 2023 | Čokoládová krev |
| 2011 |  Kobold |
| 2005 | A já pořád kdo to tluče |
Jediný problém, který jsem s touto knihou měla, je, že si myslím, že by klidně mohla být o pár desítek stránek kratší. Ze začátku jsem byla nadšená, je to krutý obraz naší společnosti a hrozně oceňuji, že se autorka nebála rýpnout i do dnešní politické situace. Bohužel ve druhé části knihy jsem měla pocit, že se situace a úvahy až moc opakují a kniha tak u mě malinko ztratila na přitažlivosti. Každopádně nelze jí upřít svou kvalitu a mohu ji i tak jen doporučit.