Hodiny z olova
Radka Denemarková
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552461/bmid_hodiny-z-olova.jpg
4
277
277
Do osudu několika rodin odlišných generací z evropských zemí i sociálních vrstev zasáhne tatáž rozhodující věta. Český podnikatel, jeho manželka a dospívající dcera, ruský diplomat, francouzský literát, studentka kaligrafie, kuchař a řada dalších hrdinů. A jejich rodinná traumata, krize středního věku, vyhoření nebo puberta. Poutníci a cestovatelé, kteří odjeli do Číny, aby si uklidili ve svém životě, ale jejich svět se dál rozpadá. Něco nenávratně ztrácejí a sami nejsou s to to pochopit. Hledají pevný bod v minulém životě, ale nevědí, na co si vzpomenout. A tak jako v jejich soukromých příbězích dochází k dramatickému zlomu, něco podstatného se láme a mění v osudech nás všech. Starý svět Evropy končí a nikdo netuší, co začíná. A tak jako každá z postav románu zažije mezní situaci jako existenciální a osobní zkušenost, prožíváme „hodinu z olova“ také všichni společně. Lidé se stahují do sebe a začíná éra rezignované apatie, demoralizace, éra šedivé totalitně konzumní každodennosti. Ale stále ještě existuje čin. Jenom je důležité sledovat znamení.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2019
,
Audioteka
Interpreti: Luboš Ondráček , Šárka Vondrová
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem četla skoro 4 měsíce. Ne proto, že je tak dlouhá, ale proto, že je tak náročná. Vlastně se v ní skoro nic neděje, každý děj je natolik obestavěný úvahami, podobenstvími, obrazy a odbočkami, že to zastavuje jeho tok. Byly dny, kdy jsem se při čtení cítila naplněná po jedné stránce, jako když čtete báseň. Byly dny, kdy jsem kousala stránku za stránkou a hledala něco zajímavého, čeho se můžu chytit.
A byly dny, kdy jsem googlila, abych doplnila informace - například to, že Mao nechal vyhubit vrabce (prý miliardu vrabců), protože si myslel, že se živí úrodou. Vrabci se ale živí převážně hmyzem, který se v Číně následně tedy přemnožil a způsobil hladomor, který má na svědomí snad 20 milionů mrtvých Číňanů - tak tohle je celé pravda, to se fakt stalo. Nic nemůže snad diktaturu vystihovat víc.
Kombinace tématu a formy způsobuje, že kniha vlastně o pravé tváři Číny přesvědčuje přesvědčené, nepředpokládám, že by se do ní pustil nebo vytrval někdo, kdo má dosud o tamním režimu nějaké iluze. A těm přesvědčeným pak zas nic tak moc nového nenabízí, nebo jsem nebyla dost pozorná. Což je fakt problém, udržet pozornost 750 stránek s velmi pomalým dějem.
Nejsilnějšími z celé knihy byly nakonec obrazy Programátorových rodičů, zejména Matky, zvlášť v kontextu rodičů Mimoně - znovu ty české nezpracované příběhy. A samozřejmě to postupné čínské přituhování...
Jsem ráda, že jsem to monumentální dílo přečetla, byť jsem si ho ne vždy užívala a pořád vzbuzuje víc otázek než odpovědí.
Jen výjimečně knihu nedočtu, nyní takto po přečtení poloviny činím. Forma je opravdu neobvyklá.
Složitý román, propletený, vlastně není snad ani možné ho přečíst na jeden zátah, bylo by třeba se k němu vracet, myšlenky jsou velmi aktuální. Naléhavé, složité, nejednostranné, mnohotvárné...
Co dodat k tak obsáhlému dílu, jak jej vůbec lze zanalyzovat několika tahy "kaligrafickým štetcem", když je rána v srdci tak hluboká? Zkusím alespoň přesvědčit pár dalších čtenářů, aby se nezalekli počtu stran ani názorové vyhraněnosti Radky Denemarkové a vrhli se hladově do neuvěřitelné změti myšlenek a pocitů, jež nám brilantní spisovatelka potřebuje sdělit s takovou sžíravou naléhavostí, která díkybohu působí nakažlivě. Nemohu přestat myslet na to, jak mě překvapovala negativní pravdivost autorčiných slov, neboť často bývá blahosklonně zapírána či překrucována i v dnešní takzvaně svobodné době.
Knihy paní Denemarkové se čtou obtížněji, ani tato nebyla výjimkou a strávil jsem u ní čtyři měsíce. Zase mám ale všechny její knihy z minula pořád v hlavě a u této to nebude jinak.
5 hvězdiček za odvážně vybrané téma, téměř protistátní v dnešní době. Lidé co nakupují na Wishi a Aliexpresu, nebo kteří fandí našemu prezidentovi s jeho láskou k Číně, si najdou asi jinou četbu. Realistický popis stavu čínské společnosti, ovládání občanů a tamního způsobu života je zajímavý, kniha ale stejně asi víc vypovídá o Češích, než o Číně.
Druhým důvodem pro pět hvězdiček jsou krásné pasáže komentující konzumní svět, rozčarování nad popíráním opravdových hodnot, svobod, lidskosti. Musel jsem se prokousat i opakovaně některými těžšími pasážemi, pak ale přišlo pár odstavců, ze kterých mě bylo až fyzicky krásně. Jak někdo dokáže tak jasně a krásně popsat co sám cítím a málokoho kolem to trápí. Ti všichni koboldové a hamáčkové...
Není to četba na dovolenou, buďme však rádi za takové knihy.
Stručně: Leckdy mě oslnil autorčin um, její práce se slovem, větná skladba, přirovnání, leitmotivy, jichž užívá; ale jindy jsem skrz ně prohlédl. V knize je pro mě velmi přínosná ona sonda do (pro mě) vzdálené a podivné části světa. Méně přínosná je svou morální strukturou, nebo apelem, někdy velmi agresivním. Feministické statě jsou toho krajním bodem. Zároveň je to zbytečně dlouhé, ke konci se tato zbytečnost projevuje nejvíc. Pěkně napsaný, dlouhý a mylný esej.
Uf, to ale byla "kláda". Místy jsem si říkala proč to čtu, místy zase že tak perfektně vyjádřené myšlenky a zajímavě postavený příběh-nepříběh jsem už dlouho nečetla. Určitě jsem ráda, že jsem knihu přečetla - je zneklidňující, místy až depresivní, ale člověka donutí se nad určitými věcmi opravdu zamyslet.
Teď si připadám trochu jako literární barbar, že tuto knihu ohodnotím pouhými 3*. Ovšem nemohu si pomoci. Kniha je velmi náročná na čtení a zavání fejetony. Už po nějakých padesáti stránkách jsem ji chtěla odložit s tím, že "toto" se vážně nedá číst. Velmi mě iritovala absence jmen. Díky tomu jsem ještě v polovině knihy nevěděla, kdo ke komu patří, kdo má jakou národnost, apod. Hrdinové jako Programátor, Diplomat, Přítel, Snoubenec, Americká studentka, Čínská dívka, Právník, Spisovatelka, atd, atd. se mi slévali do jednoho bince. Přímou řeč aby člověk pohledal. Zato je tu mnoho rádoby intelektuálních otázek, narážek a názorů. Budiž. Mnohé z nich byly vskutku dobré...
Existuje život a existuje smrt.
Existuje taky neživot.
... a opravdu jsem se nad ledasčím zamyslela (a neustále přemýšlela, co nám tím paní autorka chtěla říct), ale když je ta kniha tak dlouhá,... no zkrátka na konci příběhu jsem byla vyšťavená. Vydržela jsem jen díky osudu Čínské dívky a Spisovatelky, který mě aspoň trochu chytnul. Taky nápad s kocourem Pomerančem byl fajn. Knihu bych doporučila čtenářům, kteří mají za A. ve svém životě hodně načteno, za B. zajímají se o aktuální politiku, popřípadě Václava Havla, který je často zmiňován a citován a za C. chtějí vědět, jak to asi (ne)vypadá v komunistické Číně.
Na závěr musím vyzdvihnout jednu věc, kterou nelze paní spisovatelce odpárat: přišla aspoň s něčím neobvyklým, nekopíruje, má svůj vlastní osobitý styl. Asi chápu, proč kniha dostala cenu Magnesia Litera.
Nejlepší kniha, kterou jsem tento rok četla.
Klade sice na čtenáře nemalé nároky, ale to už tak hluboké lidské příběhy dělají. Jsou knihy, které se Vám líbí a přečtete je jedním dechem. Ale jsou tak trochu jako koláček, o kterém večer už ani nevíte, že jste ho slupli. A pak jsou knihy, které Vás stojí čas a úsilí, donutí Vás klást si nepříjemné otázky, ptát se po vlastních hranicích a integritě, a i když byste je někdy nejraději zahodili, rezonují ve Vás ještě 20 let po přečtení. Taková je Sofiina volba, Foucaultovo kyvadlo, Na východ od ráje nebo Absolone, Absolone! A pro mě jsou takové i Hodiny z olova.
Intelektuální pseudoblábol určený snobům a zabalený do zdánlivě inteligentních řečí, plný citátů, rozprav z učených knih a Havla. Na jedné straně chápu autorčinu potřebu takový román v dnešní době napsat, nicméně jej napsala jazykem, který bude pro řadu čtenářů nesrozumitelný a příběh těžko stravitelný a těžko uchopitelný. Celé mi to přišlo trochu jako póza, čistý snobismus pro rádoby intelektuály, a že už jsem toho přečetla dost, včetně řady filozofických i intelektuálních spisů. Ocenění prestižní ankety Magnesia Litera v kategorii Kniha roku 2019 nemusí znamenat kvalitní četbu. Je to prostě v řadě věcí velmi kontroverzní román, který balancuje mezi stupiditou a velkou literaturou. Za mě tři hvězdy.
Kniha, ktorá je písaná trochu netradičnejším spôsobom, a najmä o nie až tak bežných a verejnosťou poznaných veciach. Je v nej veľa zaujímavého a šokujúceho. Písaná je dobre, aj keď možno je to čítanie trochu náročnejšie. Každopádne obsahuje veľa informácií aj poučenia. Ak sa niekto zaujíma o Áziu, tak nevyhnutnosť, ak nie, tak aj v takom prípade by som knihu odporučil na rozšírenie si obzorov.
Hodiny z olova aspirují na nejvyšší literární patra, zjevně cílí do exkluzivní, experimentální literatury a je tedy pravda, že tenhle román by si zasloužil jazyk nepoměrně přístupnější čtenáři...u některých postav jsem si ani v polovině knihy nebyl jist jejich národností a tak se to má se vším...popravdě přemýšlím, jestli mi přečtení těch zhruba 730 stran za to stálo... Jak se mi líbily Peníze od Hitlera, tak z Hodin z olova mám silně rozporuplné dojmy...experimentální forma a styl textu, bezdějovost, spíše esejistická než románová forma, silná a komplexní obžaloba čínského, ale i obecně jakéhokoliv totalitního systému, pokus o reflexi našeho národního povahopisu a status quo, ale i banální feministické fňukání...
Rozsáhlá publikace, dějová linie je podrobně popsaná v anotaci. Druhá linie mapující vývoj nejen v Evropě a u nás,ale propojení s děním v celém světě. Naše novodobé mezníky(1. a 2. světová válka, roky 1945, 1948, 1968, 1989) a vliv na celou společnost. Marast současnosti , napojení prostřednictvím našich špiček na další totalitní režim, kde smrt člověka a lidská práva nic neznamenají
Myslím, že knihu někteří ani nedočtou a ti co ano, tak ji buď nepřijmou nebo je donutí k přemýšlení o současném stavu nejen naší země. Podle toho, kdo ke které části naší rozdělené společnosti patří. Ale "Milion chvilek...." není řešení. Děkuji autorce za tak rozsáhlou analýzu posledních let.
Zajímavé čtení. Magnezii literu autorka získala právem. Je to mnohovrstevnatý příběh, nebo spíš příběhy. Je pravda, že čtenář rozhodně nemá pocit, že se mu autorka podbízí. Nevadilo mi, že většina postav nemá jméno, u některých jsem chvíli tápala, jaké jsou vlastně národnosti.
Některé motivy a události jsem vnímala spíš v symbolické rovině.
Je vidět, že autorka se potřebovala "vypsat" z, nebojím se říct frustrace, ze současné doby. Myslím, že čtenáři hodnotí i podle toho, nakolik autorka rezonuje s jejich názory.
Narážky na historická fakta jako srpen 68. Charta 77, události na náměstí Nebeského klidu v roce 89 jsou a budou srozumitelné , u některých nejaktuálnějších souvislostí si nejsem jistá, jestli za třeba 20 let budou čtenáři vědět,o co vlastně šlo. Na tom záleží, zda knížka zapadne či ne.
Děj bych přirovnala k naředěné polívce plné zbytečné vaty. Lidé nemají jména a nejsou dobře popsáni, trvá to stovky stran a nic. Nic, co by vykreslilo skutečné lidi nebo jejich svět. Když se po 400 stranách z celkových 700 konečně něco stane, ani to se čtenářem nehne, protože nemá s postavami vztah. Nosným obsahem jsou buď obecně známé nebo i zajímavé informace nebo různé nadčasové citáty, neladící asociace, vše servírované se vševědoucí nadřazeností Paní spisovatelky. Ano, jsou tam dobré postřehy, pěkné nápady, sympatické názory. Ano, autorka je humanistka, vnímá problémy, vidí českou a čínskou společnost bez růžových brýlí. Ale co to dohromady je za shluk textů? Přestože s autorkou v podstatě ve všem souhlasím, tento román neromán mi přišel spíš jako osobní exhibice a velice mě iritoval jeho styl.
Velmi rozsáhlé dílo, o němž sama autorka v poznámce uvádí, že : Román je inspirován osobními a celoživotními zkušenostmi, což platí hlavně o jednotlivých konkrétních motivech". Velmi mě mrzí, že na besedě s paní Denemarkovou jsem byla před tím, než jsem tuto knihu přečetla. Asi bych měla hodně dotazů.
Román se dotýká nejen čínské současnosti, ale také spousty srovnání z jiných dob a míst. Nedařilo se mi ho číst takovým tím "hltavým" způsobem, kdy polykám desítky a desítky stran bez přestávky. Tohle bylo náročné sousto, které budu trávit ještě hodně dlouho. Zrovna dnes jsem viděla kratičkou reportáž Milana Šímy z Pekingu - a hned se to všechno spojuje.
Nedá mi to, abych trochu nepoodhalila pár zajímavých myšlenek.
"olympijské hry měly nejdůležitější politický úkol: ukázaly Číňanům, že svět považuje komunistickou stranu za zákonnou vládu, a světu, že Čína má podporu obyvatelstva"
"Lidé mizí a jejich těla končí v utajených zařízeních. Komunistická strana potřebuje čistý štít pro zahraniční investice. Proto je všechno víc než přísně tajné. Funkcionáři a běžné kádry se prostě jednoho dne vypaří. Nikdo se neptá kam a proč."
Vlastně až po přečtení člověku dojde, jak důležitou knihu přečetl. A jak mistrovsky napsanou. Posledních 100 stran už je to prostě velká literatura. Vše, co bylo do té doby, se sbalí do uzlíčku - a teď si s tím, milý čtenáři, dělej, co uznáš za vhodné. V české literatuře nenacházím obdoby.
Ještě k délce: mnoho knih i filmů prostě musí být dlouhých. Čtenáři, trp, ať se ti to zadře pořádně pod kůži. Musíš se nechat provést tou délkou, abys pochopil. Nebo víc: abys prožil, zakusil, stal se účastným. Zde nemůžeš být vzdáleným pozorovatelem. Vždyť stejně to dělal Dostojevskij s nekonečnými líčeními banálních rozhovorů (Bratři Karamazovi). A jemu to přesně tak funguje.
Hodiny z olova mě zaujaly už ve chvíli, kdy vyšly, ale přiznám, že jsem si je pořídil až když byly oceněny v Magnesia Litera. Chvíli mi trvalo se začíst a naladit se, nicméně když jsem se konečně zakousl, byl jsem víc než spokojený. Po stránce stylu úžasně napsaný román skutečně plný mnohých zásadních témat a zajímavých myšlenek... Nečekejte však, že těch bezmála 750 stran proteče jako voda, neb se jedná spíše o esejistickou a snad až filozofickou prózu, kde děj a příběh nejsou tím hlavním, naopak slouží coby prostředník, který má na cosi zdviženým prstem ukázat. Zaslouží si mnoho zastávek pro zamyšlení.
A na co že to ukazuje? Je toho víc než dost, zkusme to nějak shrnout... Hodiny z olova je román o Číně a o Česku. Historie a současnost a jejich propojení, kulturní rozdíly, generační rozdíly, ženská práva a mužské myšlení (teda, tady mi přišla autorka místy k mužům nefér... Nejsme přece všichni posedlí touhou být dominantními samci, co myslí jen na to, jak ženu ponížit, o*ukat a ideálně ve stejnou chvíli, román tak bohužel místy vyzní), komunismus, disent, politika obecně (minulá i současná, česká, čínská, evropská, světová), dále čínská, ale především česká povaha a zejména její negativa v celé své rozmanitosti... a celá řada dalších témat a otázek. Nemluvě o symbolických momentech a aspektech textu.
Mnoho vrstev, mnoho postav, mnoho příběhů, přehršel témat. Na méně stran by se to zkrátka nevešlo (přesto někdy byl text až moc rozvleklý, ona takhle dlouhá esejistická kniha se zkrátka časem stane trochu úmornou). A přes to není kniha nepřehledná a prakticky anonymní postavy (jichž rozhodně není málo) čtenář brzy pozná, rozliší a některé si snad i oblíbí. Včetně těch ne úplně lidských.
Nakonec je to román více o nás, než o vzdálené a cizí zemi. A to je na něm nejlepší a v jistém smyslu nejsmutnější a nejmrazivější.
Hodnotím čtyřmi hvězdami, ač ten rozsah při poměrně statickém textu trochu příliš a (i v jiných komentářích zmiňované) černobílé vidění všeho trochu kazí celkový dojem. Nejvíc mě ovšem mrzelo ono plošné vykreslení můžu jako tupých uslintaných tyranů. Ne, takoví opravdu všichni nejsme.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Peníze od Hitlera |
| 2018 |  Hodiny z olova |
| 2023 | Čokoládová krev |
| 2011 | Kobold |
| 2005 | A já pořád kdo to tluče |
Autorka si mě prověřila hned na začátku. Pár klád hozených pod nohy a její nepoložená otázka - vydržíš přesto číst dál?
Jména měst: Město Peking, Město Curych, Město Praha.
Zápis uvozovacích vět: "…" Řekl.
Zápis vedlejších vět: … zmrzačený jazyk. Který kašle krev.
Vlastní jména postav nahrazená příliš limitujícím označením: Mimoň, Programátor, Právník.
Klády jsem tak či onak odklidila; na první si zvykla, druhé a třetí ignorovala a čtvrté pochopila. A četla jsem dál, nalákána autorčiným slibem:
"Hrábne podběrákem do podvědomí té země.
Hrábne tak podběrákem do podvědomí SVOJÍ země.
Možná se ve všem mýlí.
A to by byla ta nejlepší zpráva."
Žádná dobrá zpráva se nekoná. Tahle knížka mě trávila olovem a já si ji musela dávkovat. Otrava, léčba, otrava, léčba. Jedinou dobrou zprávu mám pro sebe samu: olovem zasažená můžu být jen proto, že to se mnou snad není ještě tak zlé. Že nejsem lhostejná vůči násilí na těle i duši, utrpení, zlobě, malosti, ponižování a všemu, před čím bych se nejradši schovala. Radka Denemarková mi útěk nedovolila.
Vážně jsem chtěla být kritická. Mě ta knížka štvala. Nelíbila se mi. Vadilo mi, jakým stylem je psaná, postrádala jsem souvislý příběh, provokovaly mě některé názory.
Jenže mě zasáhla. Tak je to.